by ·Žádné komentáře

Po dlouhých třech letech jsme se opět podívali do Vidnavy v Rychlebských horách. Cesta tam (a zpět) zabere sice dost času, ale příroda tam je krásná. Ubytováni jsme byli v apartmánu v rámci Vidnavského muzea, takže nás na chodbě vždy vítala jelení a kančí hlava.

Nemohli jsme nevyzkoušet Rychlebské cyklotraily. Na těžší než modré (lehké) tam zatím nemám. I Superflow byl už fialový (mezi modrou/lehkou a červenou/středně těžkou) a to už bylo na hraně.

Jinak jsme podnikli výlety na Borůvkovou horu, k Nýznerovským vodopádům, na Reichenštejn (alias hrad Rychleby), na Čertovy kazatelny a na Tančírnu (Račí údolí), do Jeseníku i na zlatonosný potok.

Na závěr pobytu jsme si s Vláďou vyjeli na Smrk. Jako výlet pěkný, nezmokli jsme, ale profil tratě jako ve Švýcarsku – tzn. to moc nemusím.

by ·Žádné komentáře

V Curychu jsou koloběžky Micro velice oblíbené. Prckové, jen co umí vzpřímeně stát, na nich drandí všude. Před školami jsou ve stojanech kromě množství kol i požehnaně koloběžek. A není tedy divu, že Eli o koloběžce mluví již tak rok a půl. Já byla ale vždy zásadně proti, hlavně kvůli střídání nohou – nechtěla jsem, aby byla Eli kvůli jízdě na koloběžce nějaká zkřivená. Navíc jsme to nikdy neměli nikam daleko, takže nic.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Tento výlet jsem našla, kde jinde, než na Swiss Family Fun. Tam poslední dobou hledám inspiraci, když hned teď potřebuji výlet a nevím kam. Výhodou je celková vzdálenost (cca 4km, takže to Eli v pohodě ušla), sjízdnost pro kočárek (Maty chvílemi ťapal a běhal a chvílemi se vezl a spal) a vzdálenost od Curychu, i když to nebylo jejich inzerovaných 25 minut, ale spíš 40-50 min (cestou domů se děti alespoň prospaly). A celé to je po rovině, kromě jednoho menšího výšvihu.

Vyrazili jsme v deset, abychom to podle předpovědi stihli před deštěm. Což jsme nestihli. Ale byli jsme vybavení, takže druhou půlku výletu jsme šli v nepromokavém. A vyzkoušeli jsme i pláštěnku na náš nový kočárek (chtělo to trochu inženýrského přemýšlení :-), ale nakonec jsem to nasadila správně).

Jinak jak název napovídá, šlo o okruh kolem kolem jezera Türlersee, který je z našeho pohledu z Curychu jen přes kopec (Uetliberg). Celá oblast je chráněná oblast a když jsme šli, tak jsme se míjeli se skupinkami nějakých biologů nebo přírodních nadšenců, kteří se tu a tam zastavovali a hledali něco v trávě, mnozí z nich si s sebou nesli několik stébel okolo rostoucích trav. My jsme nakrmili kachny našimi bio kachními granulemi a kupodivu jim to chutnalo (ne jako těm vybíravým kachnám v Irchel).

A hned u parkoviště začíná multikeška, která nám celý výlet zpestřovala. Smutné bylo, že cílovou kešku jsme nenašli :-/.

Sice jsme na výletě zmokli, ale to, co přišlo po našem příjezdu domů … jsme rádi, že tohle nás u jezera nechytlo.

Fotky na rajčeti (s heslem).

by ·1 komentář

Čtvrtek

Eli dnes byla opět lyžovat.

Po obědě nás Vláďa, kterému už teplota moc nerostla, vzal autem k sjezdovkám, já mohla rovnou vyrazit na běžky, Vláďa s Matym Eli odvedli na svah. Můj plán byl dojít až k jezeru Silvretta-Stausee, cože je pořád do kopce. Bylo azuro a měla jsem na to celé odpoledne. Bylo jasné, že budu muset za chvíli mazat. No ale když už jsem se tedy po pár stech metrech rozhoupala, že to zkusím namazat (trochu se obávám, že v mém podání nemá mazání moc účinnost), tak koukám jak puk na žluto-černou pásku přes cestu – kvůli nebezpečí lavin cesta zavřená.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Úterý

Eli už je o něco lépe, ale na lyže ji nepoženeme. Vláďa na tom tak dobře není. Dle vzoru, který máme naučený u dětí, střídá po 4 h Dafalgam a Ibuprofen a pozoruje, jak rozdílné mají léčivé účinky (že třeba Dafalgam nepomáhá moc na bolest hlavy, zatímco Ibuprofen ano). Venku už není taková vánice jako včera, jen pod mrakem. Od Vládi dostávám volno a mohu na běžky, že to prý s dětmi zvládne.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Sobota

V sobotu ráno jsme “dobalili” (já tedy balila tak trošku v pátek, ale většinu věcí až v sobotu dopoledne). Vláďa šel ještě nakoupit, pak jako vždy takové ty předodjezdové věci jako umýt kuchyň, zalít kytky, vynést odpadky, a tak dále. Do auta, když jsme nemuseli brát kočárek (bereme jenom saně) jsme se tak akorát vešli. Ačkoli v Rakousku mají nyní také prázdniny, tak průjezd byl dobrý a po cca 3,5 h jsme byli na místě. Rovnou jsme dojeli až ke sjezdovkám koupit Elišce permici do lyžařské školy. A protože byly děti pěkně navlečené do zimy, vzala jsem saně a s dětmi jsme šly ještě hodinku pěšky do apartmánu, stejného jako vloni. Vláďa mezitím vybalil auto. A pak vyrazil na běžky. Já s dětmi jsme šly obhlédnout místní indoor herničku.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Jako tradičně každý rok, probíhá i letos SlowUp po celém Švýcarsku. Od jara do podzimu můžete najít po celém Švýcarsku akce tohoto typu. Tuto neděli to bylo u Curyšského jezera s hlavním centrem v Rapperswilu. Během této akce se zavřou silnice na určitém úseku a jsou přístupné pouze pro cyklisty, pěší, bruslaře, apod. Takže Eli vyrazila na kole a my s Vláďou na bruslích, Maty musel strávit nějaký čas ve vozíku.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře
3.12.2016
Dnes byl opět Mikulášský orientační běh (jestli dobře počítám, tak to už je po třetí, co jsme se zúčastnili). My dvě s Eli jsme si daly tu nejkratší dětskou trasu, kde v půlce byl i Mikuláš a Schmutzli. Celý týden byla Eli hrozně statečná a říkala, jakou mu zazpívá písničku, ale když jsme se k němu na závodech blížily, tak to bylo, jako bych táhla vězně s olověnou koulí na nohou. Asi po deseti minutách přemlouvání jsme tedy společně potichounce odříkaly básničku na čistění zubů. Honem pro pytlík se sladkostmi a pokračujeme v závodu. Celkem jsme to měly kolem 2 km. Pak jsme opékaly buřta. Mezitím doběhl Vláďa ze své dlouhé trati (kolem 10 km). A protože jsme měli pořád čas, tak jsme se vypravili všichni tři ještě na tu o něco delší trasu než byla ta nejkratší, tedy cca 3.5 km.

by ·Komentáře: 2
Tak tento víkend se povedl. V pátek přijel Honza hlídat Eli a my s Vláďou vyrazili za kulturou – do Hallenstadion (takže skoro za rohem) na „Disney im Koncert“, což byla orchestrem živě hraná hudba z Disneyho filmů i s promítáním ukázek pohádek na plátno a se zpěvem výborných, nejen švýcarských, zpěváků a zpěvaček. Zainvestovali jsme do sebe a sedadla měli přímo proti plátnu, takže zážitek fakt super.
V sobotu ráno vyrazil Vláďa na nákupy a my s Eli ho měli potkat v Glattu na oběd. Takže Eli to vzala na odrážedle, které jsem pak půlku cesty nesla, protože zrovna chtěla jít pěšky. Ty dva kiláčky nám zabraly 45 minut, ale bylo pěkně. Pak to šlo ale s náladou z kopce. Eli byla nějaká unavená, pak zase chtěla čokovajíčko, nechtěla přestat řvát, pak tedy přestala, ale když uviděla Vláďu, který mezitím nakupoval, tak zase začala řvát. Tak nevím. Odpoledne jsme tak raději zůstaly doma (Vláďa využil pěkného počasí k malému cyklovýletu). My s Eli akorát uklidily balkon a zasadily první „zeleninu“ (ředkvičky, hrášek a alpské luční kvítí).
V neděli jsem se dlouho vyspala a pak jsme všichni tři vyrazili keškovat do lesů severně od vesnice Schneisingen (tak 40 min severozápadně od Curychu). Počasí se vydařilo (ani vedro, ani zima). Na místě, kde Vláďa chtěl nechat auto se neočekávaně objevil pěkný parkáč a gril posezení. Vyndali jsme Eli odráředlo a vyrazili jsme. Polovina cesty byla z kopce, druhá půlka pak do kopce. Eli chvíli jela, chvíli běžela a šla a chvíli jsme ji nesli. Tady v tom lese je krásná okružní cesta se 14 keškami. Kromě jednoho případu jsme byli úspěšní (9 km, 5 h v lese). Je tady v tom okolí moc pěkný les, skoro jako v Čechách 🙂 Elišku jsme samozřejmě utahali tak, že v autě usnula (kolem páté) a spala nepřetržitě až do rána (cca pěti, ale ještě vydržela hodinu jen tak ležet/spát/hrát si v posteli). My si tak v klidu v šest mohli pustit televizi a nerušeně koukat (konečně jsme odkoukali Marťana).

by ·Žádné komentáře
Sobota 24.10.2015
Tak Eli má za sebou první běžecké závody!! Herbstlauf Wila: 180 m za 2 min 07 s. Skončila předposlední ve své kategorii, ale to bylo také tím, že soutěžila s holčičkami i o 2 roky staršími (kategorie 2011 a mladší). S námi držela krok maminka s holčičkou ročník narození 2014 :-). Eli byla celá natěšená, ale jakmile odstartovali a všichni se kolem nás prohnali, tak se dala chudák do breku, ale při tom stále statečně běžela. Vedle nás běžel tatínek s také brečící holčičkou, která ale byla o něco starší nž Eli. Působilo to na mě hrozně legračně. Pak přišel „kopec“, to jsem mylsela, že snad budu muset Eli nést. Ale těch pár metrů zdolala a pak už to neustále klesalo. Nálada se jí zlepšila a pak už běžela s úsměvem a užívala si to. Napomohla tomu také určitě atmosfére, kdy lidé podél trati těm prckům usilovně fandili, bylo slyšet i povzbuzující kravské zvonce (ne že krávy zvonily, ale lidé si opravdu přinesli zvonky na povzbuzování). Nakonec to Eli krásně zvládla. A v cíli dostala marcipánovou berušku s marmeládou a čokoládou a od té doby se ptá, kdy zase budou nějaké závody :-).
Předzávodní čekání.
Ještě chvíli jsme zůstali a koukali na další kategorie, jak se snaží. Eli do toho neustále jezdila na klouzačce. Pak jsme si dali něco malého k obědu a vyrazili jsme k Winterthur do „lesní zoo“ (Forstbetrieb Winterthur). Funguje to jako zoo, jen se neplatí vstupné a zvířata mají výrazně větší výběhy, než v normální zoo (také kvůli tomu může být těžší některá zvířata zahlédnout). Viděli jsme vlky vyhřívající se na sluníčku, muflony, koně Převalského a to bylo tak všechno, protože pak jsme se zasekli na hřišti. Tedy, Eli samozřejmě, Vláďa jí tam hlídal a já si v klidu dala kávu a zdálky na ně koukala. Nemohli jsme ji tam odsud dostat. Až jsme se nakonec vymluvili na mé rodiče, které dnes měli do Curychu dorazit, tak že musíme domů a přivítat je. K autu jsme to vzali ne po silnici, jako předtím, ale lesem, kde byla „Kunstweg“ – podél cesty byly různé umělecké výtvory. Takže jmse měli zpestření.
Lesní včela
Eliška konečně usnula. A prospala to až domů, kde už opravdu naše návštěva čekala. Shodli jsme se, že jsme všichni po dnešku už dost unavení, než abychom absolvovali ještě Mostfest, který teď v Curychu je, a zůstali jsme se doma dívat na ragby, což byl také dobrý program.