Poté, co jsem včera vyřídila snad vše důležité (další důležité věci jako bankovní účet a Švýcarskou SIMku budu řešit zítra) měla jsem dnes čas na cyklovýlet po okolí. Prý se má počasí kazit, tak ať něco stihnu. Již včera jsem zakoupila jedinou cyklomapu okolí, na kterou jsem narazila, a dnes ráno jsem si ještě došla na poštu koupit něco jako „povinné ručení“ na kolo (taková vinětka, kterou si na přilepíte na kolo, stojí 6,5 CHF, platí do května následujícího roku a má to funkci jako povinné ručení u auta – když způsobíte nějakou škodu třetí osobě, AXA pojišťovna za vás uhradí škodu až do výše dvou milionů CHF). A mohla jsem vyrazit.

Nebylo nic jednoduššího, než se za rohem napojit na „národní“ cyklostezku č.29, která mě neochvějně provedla přes Curych (těch pár kilometrů, které mi k „hranicím“ Curychu chybí), Dübendorf a Schwerzenbach až k jezeru Greifensee. Vpředu po levé straně (tedy plus mínus na západ od Curychu) bylo v dálce vidět i hřebeny hor, na které možná s Vláďou někdy budu muset.

Já jsem ale pokračovala pěkně po rovině podél jezera až na jeho nejvzdálenější konec, do města Reidikon. Zde se trasa 29 odpojuje (nebo spíš já se odpojila od ní, jinak bych dojela do města Rapperswill, které se nachází cca ve 2/3 Curyšského jezera. Až natrénuji, tak objetí Curyšského jezera „Zürichsee“ bude výzva) a já jela dál po „bruslařské dráze“ č. 72 po druhé straně jezera přes město Maur až opět do Schwerzenbachu. Kam se hrabou bruslařské dráhy u nás! Tady to jako cesta na brusle bylo značené kolem dokola, tedy dobrých 20 km! A povrch úžasný (co se kvality týče) a jen mírně zvlněný. V sezóně tady musí být šílený mumraj. Cestou je několik míst na pikniky, parkoviště s toaletami a v Niederusteru je koupaliště a přístav. Navíc kolem dokola vedou značené cesty pro pěší. Jsou štěrkované a vhodné i na horské kolo. Takže to v některých místech vypadá následovně – silnice pro dvě auta, pruh zeleně, cyklostezka/bruslařská dráha pro dvě kola, pruh zeleně, cesta pro pěší a pejskaře. Prostě úžasné. Myslím, že ta turistická cesta je zároveň i naučná. A u cedulí nechybí koše na psí „potřeby“.

Dost mě překvapilo, že hned za hranicemi Curychu to hospodářsky vzkvétá. Nevím, co jsem čekala, asi něco jako když u nás vyjedu na Zličíně z Prahy – silnice, velká pole, vesnice, apod. Dohromady tedy nic moc. Tady je jedno políčko vedle druhého (zelí, kukuřice, kedlubny), střídají se s pastvinami pro krávy a ovce, do toho mě cyklostezka provedla málem i stavením, traktory na každém rohu (navíc teď orají a sklízí seno, takže na cestách je dost navezené hlíny , do toho skupiny školních dětí na výletě (i na bruslích), bruslaři, čápi, dravci … Ale když jsem se vracela k Curychu, tak i tak byl oproti modré obloze vidět smog nad centrem.

Asi se mi tady bude líbit – přírodu mám hned za rohem a do centra to je pár zastávek. Uvidíme, jak se mi bude vyvíjet projekt ve škole.