Navážu tam, kde jsem ve svém posledním článku skončila. Je to rok, co jsem začala pracovat jako (oficiální název pozice) Test Engineer v korporátu. Začala jsem v testerském inkubátoru a teď už se skoro i cítím jako junior. Ačkoli náš programátor byl onehdá překvapený, když slyšel, že jsem z inkubátoru (teda beru to tak, že jsem lepší, než se od inkubátoristů čeká :-)).

Ten rok utekl neuvěřitelně rychle. Na začátku toho chce člověk co nejvíce nasát, tak maká a maká, je toho spousta, co nechápe, nedovede si pospojovat věci, apod. Co se technické stránky týče, to bylo o něco lepší, naplánováno jsme měli spoustu školení (časování by mohlo být lepší, občas ty vědomosti do mě kolega stihnul už narvat, jindy jsem naopak obsah školení v ten moment neužila a když jsem později ty vědomosti potřebovala, tak už se mi to vykouřilo z hlavy).

Pokračovat ve čtení

Ne každá dovolená, kdy nenavštívíte exotické destinace či nelyžujete ve Švýcarku, je špatná.

Dřívávějc jsem nechápala kolegu, který na dotaz „kde byl o dovolené“ říkal, že doma. Nechápala jsem. „Jak jako doma?“ Prý doma má vše a je tam spokojený. S manželkou a synem.

No teď už docela chápu. Měli jsme v plánu vyrazit za bývalou kolegyní sjezdovat do Švýcarska. Ale ani tam nebyla sněhová situace moc růžová (v Čechách už vůbec). A vidina toho, že se skoro celý den věnujeme balení, strávíme 10 h v autě, abychom se pak museli sápat ještě o stovky výškových metrů někam na ledovec kvůli troše sněhu. … Tak jsme to odpískali. A po dlouhé době to je dovolená, po které nepotřebuji dovolenou, abych si trochu odpočala a dala se do kupy 😀 Myslím, že jsme si to docela užili i doma.

Pokračovat ve čtení

O SUP* závodech na divoké vodě si většinou můžete na webu přečíst od předních závodníků české (evropské, světové) scény (třeba rok 2021 zde). To jsou většinou lidi, co tím doslova žijí, neustále objevují nové řeky, které se na paddleboardech dají sjet, trénují i v zimě, jsou strašně extrovertní a vehementně tento sport a přidružené vybavení všude propagují (prostě jako jakýkoli jiný šílenec jakéhokoli sportu). Toto povídání bude naopak z pohledu člověka z úúúplně opačného spektra – spíše netrénovaný introvert, který si to prostě chce zkusit (a moct si tak odškrtnout jedno ze svých dlouholetých předsevzetí) :-). Pár fotek z letoška – Fotky Luboš Toman

Pokračovat ve čtení

Den 1. (středa) – čtvrť, kde jsme bydleli + ZOO + dvě setkání s kamarády

Po 4 letech se konečně dostáváme opět do Švýcarska. Kvůli nemoci se nám odjezd posunul o dva dny, takže to byl hukot. 8,5 h cesta nebyla ve výsledku tak hrozná, ačkoli Maty se ptal „kdy už tam budem“ už na výjezdu z Prahy. K ubytování jsme využili obývák nejlepšího kamaráda v Dielsdorfu kousek za Curychem. První den jsme stihli oběd v nákupním centru Glatt, kde jsme nově objevili ohromnou prodejnu Lega. Stavili jsem se také na Schwmanendingenu, abychom se podívali, jak naše bývalá čtvrť vypadá. Stále se to přetváří, starší dvoupatrové domy se boří a místo toho rostou nové, moderní a pětipatrové. Neopomenuli jsme se napít z pítka na náměstí 🙂

Pokračovat ve čtení

Tenhle školní rok ve výsledku utekl zběsile rychle. Na to, že jsem na podzim 22 byla myšlenkami stále v létě, jaro 23 ne a ne přijít a najednou už tu máme skoro léto. To se samozřejmě musí plánovat již v únoru. Po loňských zkušenostech jsme dětem neplánovali tolik táborů, jako loni a spoléháme na babičky a dědy.

Eli si užila oslavu u kamarádky (na Den dětí), s Matym jsem v té době byla na tradičním bourání Májky, ačkoli kvůli lezení jsme vlastní bourání nestihli, stihli jsme cukrovou vatu a jízdu na poníkovi a výrobu oplachtěné lodičky z korků.

Já jsem měla první pracovní teambuildingovou akci s přespávačkou 🙂 a další řadu školení.

Eli kvůli kašli přišla o závěrečné dvě hodiny na zpívání a bohužel i závěrečný školní Schulfest v Divadle pod Palmovou, kde děti hrály Malého prince.

Ale na svoji narozeninovou oslavu už byla zdravá (oslava byla na den přesně o měsíc dřív, než vlastní narozeniny). A počasí nám vyšlo. Slavili jsme na zahradě, koupili jsme kvůli tomu i nový zahraní stůl a slunečník 🙂 Dort byl klasika mrkvový z místní cukrárny. A jako hlavní část programu byl kurz mozaiek u naší sousedky. Holky (a Maty) vytvořili moc pěkné výrobky. Na doma pak už zbylo na rodiče se popatlat se spárovačkou.

Hned den nato jela Eli se školou na tři dny do Ekocentra ve Vlašimi. Maty měl tou dobou být na školce v přírodě, ale pro malý zájem se neuskutečnila (ono Matymu s taky moc nechtělo).

Poslední červnový víkend je tradičně rogaining, kam se Vláďa s kamarádkou vypravili na 12 h verzi, a Prague Ice-cream Festival na Výstavišti, kam jsme vyrazili všichni i s Jirkou. Letos bych jako dva vítěze označila okurkovou zmrzlinu od Zmrzlina Senomaty (jako ano, je to od mé kamarádky, ale je fakt dobrá, jinak měli třeba také výbornou jahodovou s prosecem 🙂 ) a borůvková s levandulí od La Zmrzka.

Poslední červnový týden čekal na Matyho výlet do Mirákula a následně pasování na školáka. Poslední dva dny školky už kvůli nemoci bohužel nebyl, takže přišel o komentovanou večerní procházku po Pražském hradě a hlavně přespávačku ve školce.

A pak už jen vysvědčení a léto!

Když uvážím, že jsem neměla moc času v době, kdy jsem nepracovala, tak teď, když pracuji, nemám čas už vůbec. Myslím, že v dubnu jsem počítač doma nezapnula snad vůbec. Teď jen díky dvěma volným pondělkům. Příspěvky asi nebudou již tak dlouhé a květnaté, jak tomu bývalo, ale trochu přeci. Zatím mám skluz jen 8 dní, tak co se vše událo kromě práce, práce, práce?

Pokračovat ve čtení

06/2022

Řeč je zde o testování softwaru. Vlastně jsem si s tímto oborem začala pohrávat již na začátku roku 2020, ale s náhlým příchodem covidu se to vše nějak zpomalilo, člověk měl kvůli 24 h přítomnosti dětí doma, trochu méně času, než chtěl, a tak podobně (a kromě toho nevěděl, co se učit). Sice se obecně tvrdí, že aby člověk mohl testovat software, tak nemusí umět programovat, ale to mi prostě hlava nebere. Takže jsem začala testerský kurz na Udemy, abych si vzápětí dala odbočku na kurz na Python, následně Selenium WebDriver (díky čemuž lze automatizovat úkony na internetu), následně jsem to proložila ještě jinými kratšími testerskými kurzy (třeba na Linkedinu), abych se na závěr vrátila k mému původnímu kurzu. Začala jsem si mé absolvované kurzy psát na seznam, pak se mi lépe k určitým tématům vrací. (Nyní zpětným pohledem vidím, že jsem to vzala poněkud delší cestou, ale nabité vědomosti se hodí i tak)

Pokračovat ve čtení

Sobota

Ačkoli jsem již od ledna měla v kalendáři na tento víkend tučně zapsané white water SUP závody v Roudnici nad Labem, logistika nám opět zhatila se zúčastnit (ono bychom tam asi moc velkou slávu neudělali, na paddlu jsem letos byla jednou :-D, tak snad za rok), zvolili jsme místo toho jinou akci – Káranského Vodovodníka. Nezávodní závod (chůze, běh, kolo) se startem od káranské vodárny a cílem na hřišti v Káraným. Eli jsme vyšupajdili na školu v přírodě, Maty jel na kole 12 km, Vláďa to samé běžel a já to dala jako Nordic Walking. Počasí ve výsledku dobré, trochu pod mrakem, trochu větrno, ale ve výsledku vlastně teplo. Asi i kvůli mrakům nebylo prý tolik lidí jako loni. Já vlastně cestou skoro nikoho nepotkala, předešla jsem 10 chodců, jakmile jsem dostala razítko U Václava, tak pak už jsem dalších 8 km nikoho nepotkala, takže ticho a klid lesa. Trasa byla, až na jedu křižovatku mezi zahrádkami na Grádu, velmi dobře značená. A ačkoli sem jezdím od mala, šla jsem cestičkami, kterými jsem před tím ještě nešla :-). Vláďa s Matym dali trasu za 1 h 17 min, sotva jim stihli postavit vítězný oblouk. Já měla čas poněkud delší a to 2 h 14 min. Myslím, že dobré. Jo a v cíli jsme dostali dárečky (Pražské vodovody a kanalizace). Takže teď se podle ponožek pozná, kdo závodil a kdo ne :-)-

Po pozdním obědě jsme měli ještě rezervaci na prohlídku do vodárny. Tam jsem také nikdy nebyla. A závěr odpoledne jsme strávili na hřišti, kde si děti mohly vyrobit lodičky, dělaly velké bublifukové bubliny, k dispozici byly balóny na konpání a na závěr Úžasné divadlo fyziky – science show pro děti i dospělé, což bylo fakt dobré.

Původně jsme chtěli v podvečer ještě na kanál do Brandýsa, ale byli jsme nějak unaveni, tak jsme to vzdali (a o to víc si to užili na hřišti).

Pokračovat ve čtení

V listopadu 2022 jsem začala Automation testing course of PrahaCodingSchool. Zvolila jsem jejich anglickou verzi (tento kurz začínal dříve, než český, a já chtěla jsem začít, co nejdříve. Navíc česká verze bude mít trochu jinou náplň, ale mě zaujala právě ta anglická verze). Takže to probíhalo přes ZOOM a jejich školní platformu. Vyučijící (protože kvalita kurzu je závislá nejen na studentech, ale i na učitelích) jsme měli Deepali (JS), Palash (Cypress) a Camille (Java).

Co se jednotlivých částí týče, šlo to za sebou takto:

  • Obecný úvod (testování obecně, TestRail, JIRA) – Camille
  • Základy Javy – Deepali (instalace Eclipse, psaní funkcní)
  • Java+Selenium, závěrečná Java projekt – Camille
  • Úvod do JS – Deepali (tady se konečně probraly základy jako “co je to proměnná”)
  • Cypress – Palash
  • Postmann – Palash
Pokračovat ve čtení