O rakouské Salze jsem ledacos již slyšela, ale protože dřívávějc, když jsem jezdila na laminátové kánoi, byla tato řeka pro mě nedostupná, více jsem se o ní nezajímala. Tehdy jsem to vnímala, jako divočinu pro kajakáře. … No a letos, po 4 měsících nijak intenzivního kajakaření jsme se na ni (pod dozorem instruktorů za Zažij vodu) vypravili i my s Vláďou. Vláďa prozatím na svém nafukovacím packraftu, já na půjčeném plastovém kajaku Spade Black Jack.

Na rozdíl od ostatních jsme “opovrhli” společnou dopravou, hlavně tedy z toho důvodu, že táhnout se s naší bagáží (na rozdíl od ostatních máme většinu výbavy vlastní) na místo srazu na Černý Most by pro nás bylo zhola nemožné. Takhle jsme si nabalili auto až po střechu a vyrazili. Škoda hodinové zácpy v Praze, jinak by cesta docela dobře utíkala. Do kempu ve Wildalpenu jsme dorazili kolem 23 h (takže kolem 6 h jízdy). V kempu to stále žilo. Hodně byla slyšet čeština :-). Kupodivu na rakouské řeky jezdí prý více Češi, než Rakušani. Po chvilkovém hledání jsme našli naše zarezervované místo (byli jsme z naší výpravy první) a při čelovce a v mokré trávě se jali stavět náš stan. Zabydlet se a spát. Ostatní dorazili asi mezi druhou a třetí, což je prý jejich klasika. Následně si snad až do necelé půl páté povídali, tak jsem je v leže odposlouchávala 🙂 Nechápu, jak pak mohou ráno vstát.

Pokračovat ve čtení

Eli ve škole skončila již 25.6. v pátek. Hned po vysvědčení jedeme do Žďáských vrchů na Vláďův rogainingový závod (již jsem o tom psala ve shrnutí za červen, zde). V pondělí přebalujeme a hned v úterý jela Eli na 4 dny za kamarádkou do Kašperek. To pro ní byl parádní začátek prázdnin. Maty měl ještě otevřenou školku, takže ještě chodil za kamarády. V sobotu jsme pak vyzvedli Eli a prodloužený víkend strávili v Křemži. Na závěr jsme si vyšlápli i na Kleť (16 km). Z Křemže jsme se přesunuli rovnou do Střešovic za babi s dědou – Eli hned druhý den ráno měla kontrolu na ortodoncii. Myslela jsem, že “otevřený skus” se týká předních zubů, když zubařka zmiňovala něco v tom smyslu, že si do nich tlačí jazykem. Ale na ortodoncii nám řekli, že jde o čtyřky, které jsou dost zanořené, a pokud neporostou, tak musí ven, jinak hrozí, že se zpětně zanoří do kosti (?) a to by pro druhé zuby, které jsou stále někdo dole v kosti, byl konec. Takže nás čeká každý půl rok kontrola. Čtvrtek – nákup nových bot do terénu pro Eli. Po těch 16 km si stěžovala, že ji bolí nárt. Tak jsme koupili Keeny (pro ty mám slabost), velikost 35. Za chvíli si bude moct Eli půjčovat moje boty. Za to, jak to s Matym dobře zvládli (ehm ehm) jsme byli pro zákusky v cukrárně. A odpoledne – stáčení medu. Večer – já s Vláďou další lekce na kanále v Brandýse. Nejprve jsme měli skluz, protože se nad námi čerti ženili. Nakonec se to někam posunulo a my mohli trénovat. I tak se ale brzy nehorázně setmělo a v půl osmé to začalo na novo. Do kontejneru, kde mají kluci u kanálu základnu, jsme se schovali již za bušivého deště. Myslím, že na střehu dopadly i nějaké větve. Po nějaké době jsme zkonstatovali, že převlékat se, ani čekat na konec deště, nemá cenu a jeli jsme domů já v plavkách a Vláďa v neoprenu. Doma jsme vše propláchli a rozložili v garáži. Po této zkušenosti jsem nám vzápětí koupila nepromokavé kryty na autosedačky (ještě špatně nevypadá tento).

Pokračovat ve čtení

Ano, i takové věci se stávají … jednou za … no 8 let 🙂 ? Fakt si nepamatuji, že bychom někdy byli takto úplně bez nich. Eli jela na týden do Německa na tábor (“se školou”, takže tam ostatní děti znala), Maty s babi a dědou na Seč, o které Eli celý rok básní (jídlo, bazén, …). Jakmile M. zjistil, že Eli nemůže jet, protože jí to koliduje s Německem, tak si to s babičkou ve svých 4 letech sám domluvil a naplánoval :-). A tak se nás všichni ptali, co na ten týden plánujeme úžasného … Nic … Fakt! Za školní rok se naakumuluje tolik nedodělávek a byt a zahrada jsou v takovém stavu, že mi na to ani ten týden nebude stačit.

Pokračovat ve čtení

Jak Vláďa pořád nemůže najít parťáka na ty jeho dlouhé rogainingy a v září zrovna je jeden kratší (kde bych to s ním i zkusila), rozhodla jsem se vyzkoušet svoji chodeckou kondici (když jsme teď bez dětí) a navrhla nějaký výlet, který by měl kolem 20 km. S dětmi chodíme třeba kolem 10 km a zabere nám to celý den. Nejdelší jsme zatím dali na Kleť, to bylo 16 km a to bylo už docela dost. Takže idea byla dojet někam vlakem a jít domů 🙂 Vláďa mi dal na výběr buď Kralupy nebo Okoř. Do Kralup je od nás lepší spojení, tak bylo rozhodnuto.

Pokračovat ve čtení

Loni jsem psala o výzvě X-challenge a o naší modifikované výzvě “ultrakopce”. Tolik jsme jich najednou nezdolali, ale v odškrtávání budeme pokračovat, takže si je sem pěkně chronologicky seřadím a budeme doplňovat. Mapa ultrakopců a tisícovek zde. A pak ještě existuje web a aplikace Horobraní, kde jsou úplně všechny možné kopce. Jsou tací, kteří jich za den dají třeba 40. Nejprve mě ta myšlenka nadchla, ale poté, co jsem zjistia, že na jeden z kopců (nedaleko Chaber) jdu jednak z kopce a navíc “vrchol” je někde uprostřed pole, a aplikace neumožňuje zalogovat vrchol pokud od něj nejste cca 50 m, tak jsem to zavrhla. Nebudu někomu lézt na pole, navíc ten vrchol byl nějaký divný. Takovéhle honění za body fakt nemusím. Zůstaneme u našich ultrakopců a tisícovek 🙂

  • Rozhledna Varhošť – 09/2020, kopec, 639 m n.m..
  • Říp – 1.5.2020, ultrakopec, 455 m n.m
  • Rozhledna Varhošť – 09/2020, kopec, 639 m n.m.
  • Nedvězí – 28.10.2020, ultrakopec, 458 m n.m
  • Pramenáč – 8.11.2020, ultrakopec, 909 m n.m.
  • Bezděz – 21.11.2020, ultrakopec, 604 m n.m.
  • Milešovka – 6.12.2020, ultrakopec, 837 m n.m.
  • Devět skal – 26.6.2021, ultrakopec, 836 m n.m.
  • Kleť – 6.7.2021, tisícovka, 1085 m n.m.

Když jsme Eli vyzvedávali v sobotu na začátku léta v Kašperkách u kamarádky, měli jsme před sebou další tři dny volna. Tak kam? Napadli mě kamarádi v Křemži (kousek od Budějovic). Vtipné na tom bylo, že oni zrovna v neděli odjíždí na týden pryč. To prý ale neva. Nechají nám k dispozici celý dům i s bazénem. Jen jim budeme zalévat zahradu a krmit kocoura. Paráda. Ještě v sobotu jsme si stihli zakeškovat v okolí (4,5 km).

V neděli jsme si popojeli autem do Hluboké nad Vltavou. To jsme nemohli vynechat. Dovnitř jsme nešli, děti byly otravné i tak. Zajímala je pouze zmrzlina. Ale musí se nechat, že Eli neomylně poznala, že se na Hluboké točila Pyšná princezna. Cestou podél Vltavy jsme se dosali až do adrenalinového parku. A s ohledem na věk našich dětí jsme šli rovnou do Špuntária. Což je oddělený menší areál, kde si menší děti vyhrají až až – hopsací polštáře a hrad, prolejzka, šlapací autíčka, ohromná klouzačka, … pro rodiče pak relax zóna s pohodlnými sedacími polštáři. Kafe tedy nic moc, ale na sluníčku (pod ochranou sítí, aby to tak nepralo) se i tak krásně usínalo (v hlídání dětí jsme se střídali :-)). Děti tam řádily dvě hodiny. Pak jsme si ještě dali super bosonohou stezku a pokračovali jsme kolem rybníků Naděje, Velký Zvolenov a Munický až zpět k autu. V autě v tyhle horké dny nechávám záchranou lahev s vodou, byli jsme už úplně na dně našich lahví. Studená sice nebyla, ale vařicí také ne. Dnes to bylo 6,5 km.

Pokračovat ve čtení

S Vláďou jsme byli na kajakářském kempu v Brandýse.

Zkouším platformu Roklen – online směnárna. (Ne)výhoda je, že akceptují směny až od 1000 EUR. Na druhou stranu na rozdíl od Revolut tam při jednorázovém větším převodu nejsou nějaké nadstavbové poplakty a vzhledem k tomu, že Roklen má bankovní účty u několika českých bank, tak převody se dají vyřídit v rámci jednoho dne. u Revolut bych počítala tak 4 dny (poslat peníze, směnit, poslat peníze zpět).

Pokračovat ve čtení

Po testování packraftů na Vltavě (během 1. povodňového stupně) se nakonec (na místě) Vláďa rozhodl ho koupit. Následně jsme v květnu sjeli poslední 10 km úsek Jizery. No a pak jsem řešila, jak to Vláďu nejlépe naučit. Ono na klidné vodě (což Jizera je) se to učí hůř, než když to teče. Tak jsem se mrkla na stránky kanálu v Brandýse a odtamtud jsem se dostala na stránku Zažij vodu. Tak jsem jim napsala, jak to je s možnými kurzy a ono hned víkend na to jeden probíhal. Tak jsem nás hned přihlásila a bylo. Vhodné pro začátečníky i pokročilé.

Pokračovat ve čtení

(4.6.2021, chronologicky, jak to bylo v průběhu května zaznamenáno)

Pořád dumám, jakým stylem zakomponovat a nakombinovat na zahradě sud na dešťovku s víkem, pítko pro ptáky a malé jezírko. Narazila jsem na Jezírka Banat , kde mají mimojiné i záchranné plováky na drobné zvířectvo, fontánky, UV samolepky na sklo, krmítko pro motýly, a podobné vychytávky. Takže plovák již máme doma a vypadá ok. Zatím zachraňuje pavouky a včely.

S Vláďou jsme se zúčastnili závodu Jasoň a drsoň (v kategorii Jasoň) a skončili třetí! Více v článku zde. (Původně jsme byli druzí, ale ještě se později dělaly úpravy časů, takže nakonec třetí).

Pokračovat ve čtení

Nevěřila bych, že tak brzy (1,5 roku po návratu do Čech :-)) pojedu s Vláďou na závody (když uvážím, že nemám vůbec nasportováno). Ale slovo dalo slovo (Vláďa se zná s organizátorem, který navíc bydlí nedaleko nás), covid pomalu ustupuje, tak proč ne. Ale Vláďa mi musel slíbit, že to pojedeme na pohodu (ono by to ani jinak nešlo). A ještě jsme se museli u organizátora dovolit jet v kategorii Jasoň (to je totiž pro začátečníky). Až zpětně jsem si dohledala výsledky a zjistila, že už jsem to 3x jela v kategorii Drsoň! 😀 To je povedené. Pamatuji si jen ten první rok (2007), kdy jsem to kvůli Vláďově nemoci, jela s kamarádem Karlem. Kdo chce, může si nastudovat pravidla zde. Ve zkratce jde o orientační závod na horských kolech s vloženými dalšími atrakcemi. Jak název závodu napovídá (pro znalé), celé to je s poctou Járovi Cimrmanovi. Jo a jak pročítám zpětně historii, tak si na ročník 2008 vzpomínám :-). Letošní “živé” kontroly byly s ohledem na covid vynechány (alespoň v Jasoňově kategorii). Jen na začátku byl běžecký orienťák a mimo měřený čas plavba na paddleboardu. A následně u každé kontroly na kole i cimrmanovská otázka – poznávačka divadelních her.

Pokračovat ve čtení