Ten týden zase utekl!

V pondělí večer odjel  nočním vlakem Jirka (po týdenním pobytu u nás). A nejel sám – odvážel si základ naší parádní rýmičky a kašle. Z toho se děti po cca 10 dnech konečně vyhrabali (v pondělí jsem s nimi ještě byla u doktora a vše ok), my s Vláďou jsme si ještě v pondělí a úterý (a já ještě středu) „užívali“ odpočinku doma.

Pokračovat ve čtení

Tak jako každý rok touto dobou jsme se všichni (kromě Matyho) zúčastnili Mikulášského orienťáku kousek od Zugu. Sešlo se to tak, že u Matyho v jeslích byl na dnešní den naplánován také Mikuláš a k tomu … i možnost tam děti nechat již od rána! Paráda! Takže Maty byl v jeslích a my jsme na poledne jeli závodit. Letos poprvé (od r. 2013 jsme tu již po 5.) jsem šla „dospěláckou“ trasu, zatímco Vláďa šel s Eli dětskou (dlouhou dětskou), na jejíž trase je Mikuláš.

A jak se šlo mě? Ano, šlo, protože jsem naposledy běhala tak před deseti lety. Šlo se dobře. Až na první kontrolu, která byla špatně zakreslená a kterou jsem tak hledala o 5 minut déle, než jiní, jsem vše našla v pohodě. Sem tam jsem si z kopce i popoběhla. Pršet nezačalo, nemrzlo, takže paráda. Nakonec jsem se časem 1 h 19 min posunula samozřejmě až na konec startovního pole (ne úplně na konec) a 7,4 km.

K Máťovi jsme to nestíhali, naštěstí tam mohl dorazit děda – začínalo se malým „barem“, my to na Mikuláše stihli. Takže po dnešku má Maty balík oříšků a čokoládiček a eli pro jistotu dva 🙂

Středeční odpoledne je tradičně volné, takže ho to chtělo něčím zajímavým vyplnit. Dali jsme si tedy s Matym a Jirkou brzký oběd v 11 h, vyzvedli Eli ve školce a rovnou jeli do paleontologického muzea. A tam jsem ty tři nechala a odskočila si na hodinku do práce, kterou mám tam odtud za rohem. Pak jsem je tam zase vyzvedla, podívali se kolem (zmizel ohromný lenochod, který byl dominantou hlavní haly – po letech šel na zrestauravaní … navíc nové vědecké poznatky poukazují na to, že asi nebyl chlupatý, ale spíš jako slon), zhlédli 20 minutový filmek o dinosaurech a pak vyrazili do centra na vánoční trhy.

Nejlepší to je samozřejmě na hlaváku, kterému dominuje Swarosvski stromeček. Eli si užila kolotoč (Maty to venku celé prospal), nějaké dobrůtky a domů jsme dorazili akorát na večeři.


Tak letos to máme ve velkém. Začínáme tradičně 1.12., protože už se nemůžeme dočkat odpočítávání na Vánoce.

Děti mají tradičně nástěnné pytlíčky. Eli má na každý den čokoládku (protože nějaké alternativy jako „aktivity“, příběhy, ani hračky to prostě není ono) a zpět (ze zabavených věcí) jednu malou hračku (těch mám na skříni pytel, takže bylo z čeho vybírat). Maty tam má zásobu DUPLO figurek a pár zvířátek. Takže já jsem se vydala z nejlepšího. Mikuláše zařizoval Vláďa (a prasklo, že to byl on, protože on jako jediný na polštáři nic neměl … a když na něj Eli vytasila „musíme si říkat pravdu“, protože chtěla Mikuláši či kdo to byl, kdo sláďurky připravil, poděkovat, tak se přiznal) a ještě nás čeká v sobotu Mikulášský orienťák s nadílkou.

Já jsem si sehnala úžasný čajový kalendář … a pak jsem objevila ještě úžasnější … a nakonec jsem ještě jeden dostala 🙂 Takže jeden si nechám na odpočítávání narozek na leden a o ten první nejmenší projevila zájem kolegyně.

A Vláďa dostal Ritter čokoládičkový (nikoli Ritter jako rytíř, ale Ritter jako ta značka německých čokolád).



Na pátek jsme si s Eli koupily na rychlo zlevněné lístky do cirkusu Conelli (po slevě 45 CHF každá), který je každoročně na malém ostrůvku v Limat řece uprostřed Curychu. Jedná se o cirkus bez zvířat, kam by se také do tohoto malého cirkusu, který se vlastně rozkládá na ploše zahrádky restaurace, která na tomto místě má prostory, nevešla. Toto malé šapitó ani nepotřebuje vnitřní podpěrné tyče, takže na manéž je vidět ze všech sedadel stejně.

Přišly jsme s dostatečným předstihem, takže Eli stihla, za mé pomoci, i cukrovou vatu. A pak už jsme se ve vytopeném stanu usadily a čekaly na začátek. A už to jelo jedno za druhým. Šlo o kombinaci tanečních vystoupení, byl tam jeden akrobat na houpací hrazdě, žongléři (diabolo, krabice, kloubouky, atd.), po přestávce také trampolíny, kouzelník, a podobně. V přestávce jsme si protáhly nohy a stihly ještě popkorn.

Celé to trvalo něco málo přes dvě hodiny. Dokonce jsem pochytila i vtípky dua „Laurel a Hardy“ (ve švýcarské Němčině). Takže za mě super a i Eli se chechtala celou cestu na tramvaj.

Konečně si tak mohu odškrtnout návštěvu této Curyšské atrakce.