Den 1. (středa) – čtvrť, kde jsme bydleli + ZOO + dvě setkání s kamarády
Po 4 letech se konečně dostáváme opět do Švýcarska. Kvůli nemoci se nám odjezd posunul o dva dny, takže to byl hukot. 8,5 h cesta nebyla ve výsledku tak hrozná, ačkoli Maty se ptal „kdy už tam budem“ už na výjezdu z Prahy. K ubytování jsme využili obývák nejlepšího kamaráda v Dielsdorfu kousek za Curychem. První den jsme stihli oběd v nákupním centru Glatt, kde jsme nově objevili ohromnou prodejnu Lega. Stavili jsem se také na Schwmanendingenu, abychom se podívali, jak naše bývalá čtvrť vypadá. Stále se to přetváří, starší dvoupatrové domy se boří a místo toho rostou nové, moderní a pětipatrové. Neopomenuli jsme se napít z pítka na náměstí 🙂
Následně ZOO a jejich nově otevřenou savanu (tu otevřeli chvíli poté, co jsme v roce 2019 odjeli). V ZOO nás dohonila Domi s rodinou, které jsme moc rádi viděli. A večer pizza u Oly s Thomasem, kteří mají ročního Jana a sami druhý den balí a jedou na dovču, takže jsme se stihli vidět v ten jeden jediný možný večer.
Den 2. (čtvrtek) – Stoos
Dnešek jsme si udělali výlet na Stoos s „nově“ otevřenou nejprudší lanovku na světě (110%). Otevírali jí v roce 2017, takže jsme se tam „kvůli“ malým dětem již před naším odjezdem ze Švýcarska nestihli podívat. Zážitek to je úžasný. Lanovka má jedinečný design. Sedačkovou lanovkou jsme vyjeli az na Klingenstock a panoramatickou vyhlídkou po snad milionech schodech nahoru a dolu směrem k Fronalpstock, kam jsme až nedošli, uhnuli jsme v jedom ze sedel a vrátili se zpět do Stoosu na lanovku. Nohy mě bolely ještě tři dny a všichni jsme odmítli Vláďův návrh na další výlet na Kleine Furka pass, kam nakonec jel v sobotu sám. Jinak tento dnešní výlet byl 6,7 km dlouhý, s nastoupanými 670 m. Max tepovka, klasika, 156 t/m. Více detailnější a optimistické povídání si můžete o této hřebenovce přečíst zde.
Den 3. (pátek) – Curych
Od pátku od večera do nedělního večera se opět po třech letech konal Zürifäscht, tři dy plné zábavy a jídla. My z toho viděli jen ty přípravy, odolali jsme a do lidmi přeplněného centra jsme se pak již nevrátili. S ohledem na ceny parkování v Curychu jsme zaparkovali až v na parkovišti Waldegg, což je n trati vlaku na Uetliberg. Do centra jsme tak jeli vlakem. Následně šel Vláďa na sraz s bývalým kolegou, já s dětmi jsme si prošli centrum. V našem oblíbeném schnapsobchůdku jsou nyní hračky. Chtěli jsme do Lindt čokotovárny v Kilchbergu, ale jednak si musí člověk návštěvu zmluvit dopředu, a za druhé tam byla, kvůli přípravě na Zürifäscht, zkomplikovaná doprava. Tak jsme se alespoň prošli podél jezera a sledovali přípravy (fakt se to táhlo až sem) a cstou s v curyšském jezeře vykoupali. Pak už jen k autu, vyzvednout Honzu od doktora a hurá na BBQ za kamarády do Birmensdorfu.
Den 4. (sobota) – Odpočinkový den
Na desátou jsme měli domluvený brunch u kamarádky, takže ještě jsem nám na devátou domluvila kafe u bývalé kolegyně, kde jsme rychle pokecaly. Škoda, že jsme neměli víc času. Po brunchi jsme si zašli do paleontologického muzea a následně věnovali celé odpoledne deskovkám, na což se děti moc těšily. Takže pohoda odpočinek.
Den 5. (neděle) – Regensberg
Vláďa vyrazil na Kleine Furka pass, já s dětmi na nedaleký Regensberg. Kopec to byl úctyhodný. Po obědě místní koupaliště – hlava na hlavě.
Den 6. odjezd
Ráno už jen pobalit a vyrazit směr Francie. Cestou ještě zastávka v čoko outletu, kde navíc pani pokladní mluvila česky 🙂
ToDo list
- jet vlakem
- jet tramvají
- jet automatickou městskou lanovkou
- jet nejprudší lanovkou na světě
- pít z pítka
- navšívit curyšskou ZOO
- dát si makronky (konkrétně Luxemburgerli ve Sprüngli)
- koupat se v curyšském jezeře
- vyfotit Eli na Regensbugu
- dát si Coupe Dänemark v Ziegelhütte
- projít se po Bahnhoffstrasse
- navštívit paleontologické muzeum
- nakoupit zásoby čokolády v čokooutletu