Dovolenou jsme měli nadvakrát. Nejprve v Beskydech, kdy byl hlavní motivací GameCon v Ostravě :-). Následně pár týdnů na to jih Čech s plánem dobýt nejprve nejjižnější bod ČR a následně i nejsevernější bod Rakouska (a ne, není to jeden a ten samý).

Letní dovolená 2026 – Beskydy

Ubytování nám Vláďa zajistil na kraji Frenštátu pod Radhoštěm v Apartmánovém hotelu Edvard. Mohu jedině doporučit. Sice apartmán nijak velký – obýváčkokuchyň a jedna ložnice, ale vešli jsme se v pohodě a jako nástupní místo výletů dobré.

Den 1. Příjezd

Příjezd. Je to kus cesty. Minimálně 4 h. Ale i tak jsme dorazili o chvíli dřív, než byla paní na recepci na nás připravená. Ale zvládla to. Vynosili jsme věci a jeli se podívat do Frenštátu. Dali jsme si zmrzku a šli na naučnou stezku Beskydské nebe po okolí. Skončili jsme pak v nedaleké valašské hospodě U Janíka – na haluškách (na slano i sladko).

Den 2. Trojanovice – Radhošť – Pustevny – 13 km

Hned v prvním stoupání si M. trochu natlouknul koleno. Krev. Ale rozchodil to. Abychom v kopcích přišli i na jiné myšlenky, vyhlašuji barevnou fotosoutěž – každý dostane barvu a musí nafotit 9 fotek s danou barvou. U sochy Radegasta děti správně poznali, že další taková socha je v pražské zoo. A proč že jsme museli takovou dálku kvůli té další. Na Pustevnách si kupuji místní Radigast schnaps – začíná mě bolet v krku, tak to vypálím (ale vypadá to, že jsem to vypotila už samotným kopcem na Radhošť). Děláme malou zacházku na Stezku Valaška – taková stezka v korunách stromů. Skoro zajímavé, že každá aktivita je hnedle 1000 Kč (za večeři, za Stezku, za koloběžky). Z Pusteven jedeme dolů 5 km na Kostka koloběžkách. Je to super! A na večeři opět končíme u Janíka. Dneska zkoušíme guláš a pohankové rizoto s červenou řepou. Servírka na mě koukala divně, když jsem si objednala grog. Žádné vedro dneska.

Den 3. – Malenovice – Lysá hora a zpět – 14 km

Nejprve to pořád stoupalo, pak to bolelo dolů. Tři dny mě bolely nohy. Cestou míjíme Mohylu Ivančena, po Lysé hoře na cestě dolů U Korýtka, Satinský vodopád. Mě to teda stačilo. Večer pizza od Vosíme.cz a deskovka Rodinný podnik. To je hra mého mládí a děti se do toho nakonec pěkně dostaly.

Den 4. Odpočinkový – Štramberk a GameCon

Ve Štramberku začínáme v cukrárně. Mimo jiné plněné Štramberské uši. Míříme na Štramberskou Trúbu. Krásná dominantní věž. To nevíme, že i se schody z náměstí na nás čeká 397 schodů. Po včerejší Lysé to je bolestné. Následuje kousek naučné stezky přes rozhlednu Bílá hora. Samozřejmě že musíme i nahoru – dalších 136 schodů. Výhledy jsou dobré – vidíme jednak to, kde jsme byli – Lysou horu a Radhošť, jednak to, kam míříme příště (Velký Javorník, ale ten jsme nakonec nezvládli). A teď rychle někam na oběd (Globus restaurace v Ostravě to jistí) a na GameCon. Oficiálně začíná ve čtvrtek ve dvě hodiny a s Vláďou jsme se přihlásili hned od dvou na Warhammer. Abychom zjistili, co za tímto fenoménem stojí. Během dvou hodin jsem slyšela tolik, že jsem měla o čem přemýšlet ještě pár dní. Zbytek odpoledne jsme s trávili v herně. Mimojiné jsme zkusili Holubomby, Ovce v masce, U mě dobrý. A ukecali jsme Vláďu, že sem musíme i druhý den.

Den 5. GameCon.cz

Podařilo se. Celý den na GameConu a stále bylo, co dělat. Zašli jsme na přednášku o RPG světech, M. si dal dvě hry Zeměplochy a odpoledne pak společně v herně – Mandalorian, Asterix, a další. S jídlem to je tradičně trochu horší. U jediného stánku jsme si dali kebab. Večeři pak na pumpě cestou domů párek v rohlíku.

Den 6. Nejvýchodnější bod ČR – 14,5 km

Měl to být takový krátký vejletík – z Bukovce na nejvýchodnější bod ČR a zpět. Ale po pár kilometrech jsem si všimla značení na Trojmezí – no to přeci nemůžeme vynechat! Přeplánovali jsme to a vyrazili do Polska. Přes Trojmezí jsme pak k našemu nejvýchodnějšímu bodu dorazili z východu. A to už nám docházela voda, protože jsme s takovým výletem nepočítali. Udělali jsme si malilinkatou zacházku a kousek od hranic natrefili na otevřený obchůdek, který měl přes všechen alkohol, co nabízeli, i nealko. A zpět do Bukovce k autu. A protože dnes byl první teplý den a zároveň náš poslední den tady, museli jsme ještě do místního akvaparku. Výhoda dorazit kolem šesté bylo levné vstupné. Nevýhoda trochu studená voda (šlo o venkovní akvapark). No hodinu jsme poblbnuli a jeli domů. A pro velký úspěch opět Vosíme.cz. A večer ještě deskovku se Zaklínačem. Ráno už jen balení a jedeme domů.

Vše, co jsme si naplánovali, jsme i splnili. Nachozeno 52 km, nastoupáno 2351 m. Zároveň jsme začali plnit stránky našeho Vandrovníku na via Czechia Severní Stezka. Nemáme zatím sice žádnou celou etapu, jen pár střípků, ale někde se prostě začít musí.

Letní dovolená 2026 – na jihu

Mojí prvotní motivací pro tuto destinaci byl Svět obrů v Chlumu u Třeboně. A protože ubytování mi Booking našel jen od pondělí, na víkend jsem vybrala Vyšší Brod (U Mikeše) a jako cílovku nejjižnější bod ČR. Když už jsme začali ty Stezky Českem, můžeme přidat další z těchto význačných bodů.

Den 1. Příjezd + Rožmberk – Vyšší Brod – 12 km, 35°C

Přes Vyšší Brod totiž vede Stezka Středozemím od Severu ČR k jihu a z Rožmberka na nejjižnější bod ČR to je právě závěrečná etapa. My se na tak dlouhé etapy ještě necítíme, obzvlášť když se musíme opět dostat na ubytování. Takže cíl byl jasný – vyrazit brzy, ubytovat se, chytnout bus do Rožmberka, dát oběd a vyrazit v poklidu na cestu do Vyšáku. Věřte nebo ne, dali jsme to. Problém místních autobusů je ten, že přes oběd mají 2 h pauzu, takže jsme museli stihnout ten před jedenáctou. A stihli. V Rožmberku jsme si dali oběd v hospodě u Ševce a mohli jsme vyrazit. Začali jsme stoupáním na hrad. A už tady bylo znát, že je dobře, že máme v plánu jen 10 km, dneska je teplo. V lese to ještě šlo, ale na holých loukách to byl mazec. Vody jsme měli hodně, ale i tak to bylo náročné. Ale vše jsme zvládli. I výstup na Kraví horu. Ve Vyšším Brodě jsme doplnili tekutiny hned v prvním kempu. A cestou na ubytko jsme našli pláž u Vltavy a šli jsme se schladit. Plavky jsme s sebou sice neměli, ale to nám v dnešním vedru nevadilo. Dolů šla jen trička a kraťasy. A bylo to setsakra osvěžující.

Den 2. Vyšší Brod – nejjižnější bod ČR – Studánky – 21 km

Původně jsem chtěla popojet busem do Studánek, dojít na jih a pak se zase nějak vrátit, bylo by to pěkných 15 km. Ale ty autobusy prostě nejezdí tak, aby se nám to hodilo. Tak vyrážíme přímo z ubytka. A trošku oklikou. S ohledem na teplé počasí jsem chtěla vyrazit v šest ráno :D, ale nakonec jsme to tak nepřeháněli a vyrazili v půl osmé. Ještě v mikinách. První zastávka byla u vodopádů svatého Wolfganga. Bohužel s malým průtokem vody to moc impozantní nebylo. Další zajímavý bod až Hraniční potok na hranicích s Rakouskem. Už za sebou máme 8 km. Do vyhlídnuté restauraci to je ještě 6 km. Jde to pomalu, nohy bolí. Schanzstüberl má otevřeno a naštěstí berou i karty. Nějak jsme s Rakouskem a Eury napočítali. A nyní již konečně míříme na sever – k nejjižnějšímu bodu ČR :D, přes švédské šance. Tím završujeme naší první (dle oficiální kilometráže poslední) etapu Stezky Středozemím.

Následně už jen silou vůle doťapeme do Studánek k restauraci Janča. Vláďa pokračuje sám zbylé 4 km do Vyšáku pro auto. My si dáváme v klidu kafíčko a nějaké sladké.

Den 3. Chlum u Třeboně

Ráno balíme a přejíždíme do Chlumu u Třeboně a jdeme na Svět obrů v zámeckém parku. Pohyblivé modely jsou impozantní. Jsou tu sekce s hmyzem, vodní, pohádkové, atd. Popisky bohužel popisují model jako takový, nikoli už dané zvíře, tak se toho děti moc nepřiučí. Nakonec jsme tu strávili asi jen hodinku. Po obědě v burger baru hned naproti parkovišti Obrů, řešíme co s načatým dnem. Trochu zpestření nám dává prudký liják s kroupami. V čerstvém vzduchu vyrážíme na procházku okolím. 8 km 🙂 A následně se ubytováváme „na zámku“ (Apartmán Zámecký pivovar).

Den 4. K nejsevernějšímu bodu Rakouska – 12,7 km

Opět mě trochu vyšplouhly jízdní rády autobusů. Myslela jsem, že přejedeme do Nové Bystřice a odtud se vrátíme pěšky do Chlumu. Ale 2-3 přestupy, 1,5 h jízdy, to se nám moc nechtělo. Tak jsme jeli autem do Nového Vojířova a šli odtamtud. Kolem Kamene republiky nedaleko Hotelu Peršlák až k nejsevernějšímu bodu Rakouska. Na rozdíl od českých významných hraničních kamenů tu na Rakouské straně je prostě obyčejný hraniční patník. Po překonání hraničního potoka po kamenech se fotíme alespoň u toho. A pokračujeme dál Via Czechia, kolem Ďáblovy ruky, Schullerova kamene, památníku lesní jednoty až do Staňkova do hospody U Trpaslíka. Poslední hodinu jdeme v dešti (dle radaru to je jediný mrak v celé ČR, to je totiž ta naše superschopnost). Před 4 km se od nás Vláďa oddělil a šel zpět pro auto. Jen, co jsme dojedli svíčkovou a borůvkový koláč, je u nás zpět.

Den 5. Mezi rybníky

Dorazili za námi příbuzní, a tak děláme 8 km procházku mezi rybníky z Lutové. Jen na startu trochu mží, jinak se udělalo už opět hezky.

Den 6. Třeboň a domů

V devět vracíme apartmán a míříme do Třeboně do Muzea marcipánu. Pak procházka k rybníku Svět a následně už zpět do Prahy.

Nachodili jsme 63 km. A nastoupali 1083 m.