Obecně

  • V půlce června jsou už letní teploty (a bouřky). Jeden den slejvák, jak hrom, za dva dny 35°C.
  • Zúčastnila jsem se týdenního kurzu na testování softwaru ve firmě Cleverlance (článek viz zde). Spousta věcí se mi propojila dohromady a lekce z mých jiných online kurzů, které jsem jen tak profrčela jako nutné zlo, si teď projíždím znovu a říkám si, jaké tam jsou super informace :-).
  • Vláďa pokračuje v kajaku, snaží se každý týden zajet si na kanál do Brandýsa. A trénuje na kajaku! Nikoli jen na náfučce Packraftu 🙂 Mě to do Brandýsa moc neláká. Ale mám vyhlídlou skupinu paddleboardistů, kteříchodí na kanál do Tróje, tak snad se tam brzy dostanu.
  • Zúčastnila jsem se paddelboardových závodů Probík SUP fest (Technical race, kratší závod kolem 3 bójek) kousek za Brandýsem na Probošťských jezerech. Vzhledem k tomu, že v tom samé termínu probíhaly závody ČFSUP na Mácháči a další závody světového poháru v Rakousku, byla tady účast minimální. V dospělé kategorii jsme startovali všichni najednou (holky/kluci), a díky mé dobré stabilitě v zatáčkách jsem se po druhé bójce ocitla na třetím místě a to si již udržela. Takže celkově třetí, v holkách první. Ale být ta trasa dlouhá jako v propozicích (1 km), tak to nedám (byla, dle mých hodinek, poloviční). Takže to si mohu z mých předsevzetí odškrtnout :-).
  • Jeden víkend jsme si udělali výlet do Jizerek a smočili jsme si nohy v Jizeře – něco tak studeného jsem dlouho neokusila. Jeden výlet byl z Chaty pod Bukovcem přes Jizerku, Pytlácké kameny a Viklan (11 km) a druhý den 10,5 km (Nová Ves nad Nisou, rozhledna Černá Studnice, Čertovy kameny, Terezínka, Tanvald).
  • Byli jsme na tradičním bourání májky v Chabrech. Pro děti největší atrakce – projížďka na konících.
  • V Lysé nad Labem jsme navštívili Výstavu Lega – to byla podívaná. A následný oběd v Daniel´s burger neměl chybu.
  • A zdá se, že jsme děti nadchli pro paddleboardy 🙂
  • A s Matym a dvěma mými bývalými spolužačkami ze ZŠ jsme zašli do pražské ZOO, kde jsme trhli náš rodinný rekord a strávili tam 4,5 h. Nechápu, jak to Maty zvládnul :-).
  • Užili jsme si Zmrzlinový festival na Výstavišti a v mezipřestávce jsme si zašli do planetária na Polaris 2.
  • A po vysvědčení jsme strávili odpoledne v Jungli v Letňanech, kde byly pro děti připravené soutěže.
Pokračovat ve čtení

  • Sklízíme jahody, jak lesní, tak zahradní.
  • Dozrály tři kousky zimolezu
  • Koukáme, jak rostou angrešty
  • Sázíme slunečnici, ačokču, rajčátka (jak už docela vrostlé sazeničky, které jsem dostala od souseda, tak mé, vypiplané ze semínka, což jsou zatím taková nedochůdčata, jako vždycky) a saláty (též od souseda).
  • Soused si nechává zarůst velkou nadzemní nádrž na dešťovku úžasným popínavým Plamínkem, to si budu muset sehnat.
  • Minikiwi se má docela k světu (a na začátku června i kvete!)
  • Udala jsem 6 vypiplaných řízků z fíků holkám z NW týmu. Málem se mi o to popraly. Tak snad se jim bude dařit a budou z toho časem fíky.
  • Na začátku května proběhla velká zahradní rodinná oslava. Hlavní hřeb dne byly krásné kulatiny, které mě za dva roky také čekají. Počasí nám vyšlo, dort se nám povedl, sešli jsme se v opravdu hojném počtu, takže paráda. A tím, že se slavilo vše v rozmezí plus mínus tři měsíce :-), byla to velká párty.
  • S Vláďou jsme se jeden den zúčastnili kurzu záchrany na divoké vodě. A víkend na to jsme šli, jako loni, na testování packraftů do Tróje. Vyzkoušela jsem si velikost M různé typy, ale asi nejsem správný typ na tento druh lodi. Na závěr jsme si s Vláďou chtěli sjet celý kanál. Nejprve se cvaknul on, ale podařilo se mu zastavit hned ve vracáku a naskočit. Já na něj čekala o kousek níž, abych následně z lodi také „vystoupila“, ale já si na rozdíl od něj zbytek (což byla větší část kanálu) proplavala. A teda ty vlny mi přišly dost velké a vůbec mě nenapadlo se packraftu pustit, držela jsem se ho jako bójky. Naštěstí se nikde nezasekl a v pořádku jsem, nalokaná, splula až dolů.
  • Zároveň tam probíhalo testování Tambo paddleboardů (česká značka) a to mě nadchlo mnohem více než packarft a i mi to na tom víc šlo. Mají novou technologii, kdy jsou paddleboardy ještě o něco lehčí a tužší (a leckdy také o polovinu dražší než konkurence), ale jezdilo se na tom v kanále super. Následně jsme si půjčili i úzké závodní a šli na klidnou vodu nad kanál. Teď už vím, že to, že mi můj paddleboard nejede rovně není tak úplně moje vina – na tom dlouhém paddlboardu to rovně jede skoro samo 🙂 Ale je teda fakt secsakra vratký.
  • Zúčastnila jsem se online Women GoTech webináře. Nejzajímavější na celém bylo, jak z jedné studie vyplývá, že aby žena reagovala na inzerát, tak chce splňovat 100 % požadavků, které jsou v něm uvedeny, zatímco muž se přihlásí, i když splňuje pouze 20 %. A dokola omýlané, že na testovaní SW může jít kdokoli.

Dochází nám místo na serveru, tak nemohu přikládat fotky. Ale Vláďa určitě usilovně hledá nového providera s lepšími podmínkami 🙂

  • V první půlce dubna už kvetou některé lesní jahody
  • Připravujeme jižní záhonky – byly v nich zasazené truhlíky s jahodami, tak ty jdou na přechodné stanoviště (ještě stále občas v noci mrzne).
  • Kvete zimolez (nakonec jsme měli 2 kuličky)
  • Meruňka mrazíky, zdá se, přečkala a v první půlce dubna začíná kvést.
  • 11.4.22 – sázíme první várku hrášku (ten stojí letos zaprd)
  • Dodělala jsem kurz (ani nevím, kdy jsem ho začala, ale možná dokonce až letos v lednu (!)) – The Complete Python Course – Learn Python by Doing in 2022 (ale jak koukám do meilu, koupila jsem si ho již v únoru 2021, to by dávalo větší smysl, přišlo mi, že jsem ho dělala celou věčnost).
  • 11.4.22 – Vláďa poprvé letos na packraftu na kanále
  • Eli měla svůj první větší koncert – v kostele U Salvátora. Byl to moc pěkný zážitek. A víkend na to proběhla i pěvecká soutěž Zahrada písní, kde si Eliščin sbor odvezl stříbro.
  • Velikonoce jsme strávili s kamarády z loděnice v Jeseníkách. Bylo to super do té doby, než tam tříleťák roznesl nějakou střevní virózku. Z 18 lidí, to postihlo cca 15. Od nás to nejlépe prodělala Eli, která si jen jeden večer stěžovala, že jí bolí břicho. No ale my ostatní. Ani o tom nebudu mluvit. Ale s Eli jsme stihly výlet na Dlouhé Stráně po sjezdovce. No to jsme si daly. Takový kopec jsem snad v životě nešla. Eli má můj obdiv, že to dala. Já to skoro nedala. No a večer na mě skočila ta virózka, fakt super. A na Velikonoční pondělí byla jak pomlázka, tak hledání vajíček od Velikonočního zajíčka.
  • Předposlední víkend v dubnu jsme strávili víkend na Vysočině a poslední víkend v dubnu jsem Vláďu přihlásila na packraftový kurz do Brandýsa 🙂
  • Jo a v dubnu proběhla chodecká výzva 10000 kroků. V Chabrech jsem se „soutěže“ zúčastnila v rámci mého Nordic Walkingového týmu. Nějak bylo pořád co dělat, že jsem se za celý duben s nimi nedostala na výlet, takže jsem to vlastně měla celou dobu jako takový virtuální závod. Tím napínavější to ale pro mě bylo. Jak postupně kilometry přibývaly, tak jsem si své cíle posouvala výš a výš, až tedy poslední dubnový den, na Čarodejnice, jsem pokořila můj 500 000. krok, v což už jsme skoro nedoufala. Ačkoli můžu být na svůj chodecký výkon pyšná (tolik km za jeden měsíc jsem v životě nenachodil … já jsem snad v dubnu jenom chodila, na nic jiného nebyl čas, … v průměru to tedy bylo 2 h denně), tak „díky“ přepočtu v závislosti na BMI index a věk jsem za ty své kilometry nedostala tolik bodů, co jiní, a na žádných stupních vítězů jsem se neumístila. Ale zhubla jsem za duben dvě kila :-D. Celkem jsem dala 360 km! Ale nevím, jestli se tomu upíši i v říjnu, kdy jede další kolo.

  • Můj programovací majstrštych – vytvořila jsem si prográmek , který mi automaticky nahraje data z excelové tabulky na naší půjčovnu na pujcim.to. To je docela úspora času, protože mi už tak zabere dost času si data pěkně v excelu uspořádat, ještě abych to pak musela ručně kopírovat.
  • Objevila jsem, že existují Prostředí na tvorbu mobilních aplikací (jde to i bez programování)
  • Poprvé jsme se letos dostali na lyže – do Desné v Jizerkách. Maty stál vlastně vůbec poprvé na běžkách a sjezdovkách a oboje na konci těch 4 dnů obstojně zvládnul (na běžkách jsme dali (já na vypůjčených, protože se mi lyže i boty v rámci coronaviru rozpadly) jeden den i 13 km).
  • Vůbec poprvé, co jsme zpět v Čechách, jsme si udělali výlet do Jindřichova Hradce za Vláďovou sestřičkou a dětmi.
  • Projekt fíky – snaha o zakořenění další várky fíků. Z loňska mi přežily 2 ze 6, tak uvidíme co letos, mám snad 50 klacíků, tak uvidíme.
  • Už nám lezou krokusy.
  • Eliščiny jablůňky se mají docela k světu.
  • Dále nakličujeme 5 pecek z avokád, ze kterých bylo na Matyho narozeninovou oslavu guacamole. Tak malé pecky jsem u avokáda ještě neviděla! 🙂
  • Konečně jsem dodělala další kurz – Automating Web Testing with Selenium and Python na Udemy (ten měl tedy jen 4 h 🙂 )
  • Vláďa prořezal meruňku. Kdybych viděla jen tu hromadu větví, tak řeknu „řez na pařez“, ale na té meruňce to skoro není vidět 🙂 Maximálně si člověk všimne jedné větší tlusté větve, která rostla hodně nahoru, ale jinak paráda. Tak uvidíme, jestli letos zmrzne nebo ne.
  • Vyrostlo nám několik lístků medvědího česneku.
  • Eli si z nás užila lyže nejvíce – se školou byli na týden v Krkonoších.

  • Pomalu pokračuji v „hobby-práci“ na naší půjčovně deskových her :-). Při té příležitosti jsem objevila fakt dobře vypadající aplikaci půjčím.to. Idea vypadá výborně – máte doma věci, které nevyužíváte? Půjčte je! A najdou se tam i deskovky. Ale asi tam postupně dám i další naše věci :-).
  • Na konci ledna jsme konečně vybředli ze 14 denní karantény. To je tak, když vám ze dne na den přestanou akceptovat očkování i prodělanou nemoc a v rodině si to předávají pěkně s rozestupem, takže jsme to měli 3×5 dní.
  • V lednu jsme se zúčastnili sčítání ptáků. Bohužel jsme si zrovna vybrali nějakou neaktivní hodinku, takže jsme si mohli zapsat jen nějaké vrabce a kosa. Vcelku pravidelně k nám na krmítko létají i dvě hrdličky, spousta kosů a vrabců, jednou dokonce i sojka a … papoušek! Dle sousedky létá po okolí již od podzimu. Někomu uletěl a zatím se mu daří přežít.
  • Opět jsem se (po tříleté pauze) vrátila k objevování Google Analytics a tentokrát to vypadá, že jsem to i snad správně nastavila. Po prvních dvou dnech měření, máme konečně nějaká data. O nastavení více zde.
Hlavní výsledky z Google Analyticks po dvou dnech.
  • Od ledna chodím docela pravidelně s místní Nordic Walking (NW) skupinou na procházky. Pořídila jsem si i NW hole s 80% obsahem carbonu. Takže jsou fakt lehoučké. Jednodílné. Samozřejmě. Protože, jak se dozvíte na FB stránkách českého NW, tak prostě nic jiného, než jednodílné, nejsou košér. Asi se nakonec z této skupiny budu muset odhlásit, protože mě fakt irituje, jak radikální někteří v prosazování NW jsou. On je totiž trochu problém v tom, že NW je u nás pořád dost nová aktivita a troufám si tvrdit, že 80% populaei považuje jakoukoli chůzi s jakýmikoli holemi za NW. Což tak úplně není a zarytí NW jim pak nemůžou přijít na jméno (a nejsou samoyřejmě s to pochopit, jak (si) někdo může dovolit provozovat NW třeba s trekovými holemi). Já jsem tedy pro „volnou chůzi s holemi“. To mi vyhovuje nejvíce. Takže na „tréninky“ se skupinou si beru NW hole, na moje soukromé chození si beru trekové hole, protože mi to je s nimi pohodlnější.
  • Konečně jsem se s Vláďou dostala na tréning eskymáků. Vláďa už jednou byl, tak měl náskok. Musím říct, že s oporou velké destičky to jde dobře. Ale s pádlem to je něco úplně jiného. A když navíc čerstvě víte, že máte šoupnutou plotýnku a rotace tomu nedělají úplně dobře, byla to i moje lekce poslední. Byla jsem opatrná, nic jsem si neutrhla, nic nebolelo, ale vím, že víc do toho dát nemůžu.
  • Začala jsem pracovat na fotoknize z roku 2020. Ten čas tak letí. Fakt bych dala ruku do ohně, že jsem jí dělala. Ale asi jsem „jen“ vytřídila fotky a pak na to zapomněla.
  • Káranský masopust. Bohužel ve stejném termínu, jako Chaberský, takže jsme se toho chaberského opět nezúčastnili. Minule nám to překazila karanténa, nebo rodinná oslava. Ale ten káranský se povedl. Pršelo jen trochu na začátku a trochu na konci. Na vjezdu do Káraného byla celnice, kde se vybíraly příspěvky na kapelu. Letos jsme to dali i s celým průvodem – od káranského městského úřadu k vesteckému.
  • Snad poprvé jsme s dětmi byli (já a děda J.) v Národním muzeu! Hlavně kvůli Máťovi jsme šli na dinosaury, což, ne že by to bylo úplně zklamání, ale čekala jsem víc. Ale výstava pěkná. Jen jsme si zvolili pro návštěvu víkend a to byl masakr. Takových lidí pohromadě jsem už dlouho neviděla. Také jsme si vystáli frontu až úplně do kopule, odkud je tedy moc pěkný výhled.

Pár dalších věcí, které mě zaujaly“

  • 3D klávesnice. Prý s ní dokážete zvýšit svojí rychlost psaní až o 500%. A zkrátka píšete rychlostí myšlenky.
  • Zaujaly nás 3D figurky k deskové hře Karak, ale v Luxoru jsme je viděli snad za 800 (dají se sehnat už kolem 500 Kč), tak jsme koukali, jak by se to dalo nechat vytisknout. Na tvoření 3D figurek je super program Desktop Hero, případně Thinkiverse (tam se dají najít hotové modely). Pak už jen najít někoho, kdo vám to za rozumnou cenu vytiskne. Dále je k dispozici online STL prohlížeč – viewstl. Pro ty, kteří si chtějí „vytesat“ vlastní postavičku od základů, tak je tu třeba Blender, Sculpteo, nebo ZBrushCoreMini a ZBrush. …. Ale myslím, že to nebude nic pro nás.
  • Začala jsem novou rubriku „Zdraví“ a první příspěvek je „Bolavá záda„. Abych dokázala nutné cviky do každodenního režimu, musím to mít napsané a odškrtávat si – moje nejkratší cvičební série je na 16 minut, takže k tomu jsem schopná se skoro každý den dokopat.

  • Silvestra jsme, po dvouleté pauze, strávili opět u kamarádů kousek u Úval. Prošli jsme se tradičně ke stužkovému stromu splněných přání a 1.1. v 1 h po obědě už mohl Vláďa lézt s káranskými otužilci do Jizery.
  • Konečně jsem dodělala „30 days of Python“ – takovou měsíční Python nalejvárnu. A světe div se – první zmínka zde na blogu byla přesně před rokem! Ale začala jsem až v červenci, takže mi to trvalo jen půl roku :-D.
  • Prosincový Advent of Code jsem zabalila 29.12.21 – chybí mi stále 11 úkolů. A nutno podotknout, že čtyři zadání jsem ani nedočetla.
Advent of Code 2021. Napoprvé to náhodou nedopadlo nejhůře. Jsem jsem kvůli tomu nestihla vlastně napéct žádné cukroví 😀 (nechybělo nám).
  • Ježíšek mi nadělil Garmin Venu 2S místo mých stávajících Samsung Galaxy Watch. Pro Samsung mám slabost, ale poslední půlrok nefungovaly dle mých představ. A to jsem ještě ani nestihla na Samsung sepsat recenzi (a sundat krycí fólii sklíčka!). Úspěšně se mnou prošly migraci z aplikace Endomono na MapMyRun, ale poslední aktualizaci v létě nějak nerozdýchaly a s MapMyRun přestaly fungovat. Navíc jejich výdrž cca jeden den je přeci jenom otravná. A není to tak, že by se jejich výdrž časem snižovala. Takhle to bylo prostě od začátku. Garmin se tváří, že s MapMyRun spolupracovat bude. Prozatím tedy v mílích :-), snad se mi časem podaří najít nastavení a předělat to na kilometry. Jo a taky mě Garmin čas od času nabádá, ať zvednu zadek a jdu se projít – to je tedy trochu otravné :-). Má ale třeba i zabudovaný oxymetr (měření obsahu kyslíku v krvi), což se v dnešní době hodí.
  • Úplně jsem zapomněla vynulovat čítače úspěšných článků. Překvapivě se, stejně jako rok předtím (jen 2x tak velkou návštěvností), stal vítězem článek „Ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu„. Evidentně se za ty dva roky nic k lepšímu nezměnilo.
  • Jak si na tom stojí mé Udemy kurzy? Loňský (tedy vlastně předloňský) stav je zde, aktuální níže. Na MySQL jsem vůbec nešáhla, na Python for Financial Analysis také ne, takže je tu ani neuvádím. Můj nejstarší kurz (který jsem začala jako první) 2020 Complete Python Bootcamp: from zero to hero – měl k 11.8.2020 – 37 % a teď (4.1.2022) má 60 % . Od toho jsem si dala pauzu a přešla na kurzy od Jose Salvatiera, což je nesmírně sympatický chlápek (ze Skotska), který navíc vypadá jako Harry Potter 🙂 Jeho kurzy jdou opravdu do hloubky.
Mé rozkoukané kurzy na Udemy.
  • Zjišťuji, že nejenže nemám hotovou fotoknihu za rok 2021, ale asi ani za rok 2020! Minimálně ji nemohu najít :-/ Tak jsme si alespoň při hledání s dětmi prohlédli fotoknihy, které dostaly při odchodu z jeslí :-).
  • Nejen můj stařičký notebook, ale i stolní počítač mají evidentně svá nejlepší léta za sebou. Samovolně se uprostřed pracovního dne vypnou, případně to ráno tvá i několik minut, než naběhnou. Tak mi Vláďa vybral nový, naprosto cool „stolní“ mini počítač – je velký 17x17x4 cm!! Mám ho na stole a je jen o něco větší než dva externí disky na sobě 🙂 A Vláďovi zazářila očička, když mu to nabídlo mi tam dát Windows 11. No nevím. Zlatá XPéčka 🙂 Přijde mi to, jako včera, kdy jsem dělala velké promazávání počítače před odjezdem ze Švýcarska. Nejvíc místa mi zabírají fotky, sem tam mám nějaký dokument a programování, jinak vlastně ani nic, takže přenos dat na nový počítač nebyl tak hrozný. Dorazila s tím i nová klávesnice, tak ji testuji. Trochu mi přijde, že mi prsty zakopávají o klávesy, ale dle Vládi je tišší.
  • Už v prosinci (nebo listopadu?) jsem začala šít koníky na tyči. Mé výtvory a postupy můžete „obdivovat“ zde a na rajčeti zde. Objednávky neberu, jen do E. třídy jich mám 8 :-).
  • Plánujeme, na jakou vodáckou akci zase letos vyrazíme (Zažij vodu a jejich kajakové kempy, závody ČPV).
  • Plánujeme paddleboardy na Pálavě.
  • Otevírám(e) (Vláďa dělá mrtvého brouka a „jen“ kupuje ty deskovky, které nemáme kdy a s kým hrát) Půjčovnu deskových her U Marků (umarku.cz/deskove-hry/). Trochu to je, jako s tou Hospodou na mýtince – otevřeli si půjčovnu, ale chodili jim tam lidi 🙂 No uvidíme (zatím to nehrozí, Google nás neumí vyhledat :-D). Snad z toho nebude moc velký vejvar, ať to ještě nemusím danit! 😀 (rodinní příslušníci mají slevu, případně mohou platit vínem :-)).

Fotky zde (heslo).

  • Na začátku října objednávám ovocné keře z mého oblíbeného zahradnictví Spomyšl. Sice máme zahradu pronajatou a je možné, že tu třeba za 2,5 roku končíme (bude záležet, kam budou děti chodit do školy a jak se s majitelem domluvíme), ale mám chuť si keře vyzkoušet a budu doufat, že případné stěhování přežijí. Takže na cestě jsou Zimolez kamčatský (Leningradský Velikán a Docz Velikana), minikiwi Issai, černá moruše Mojo Berry (keř nikoli strom) a stromkový žlutý (tu prý ptáci nevidí a neožerou to :-)) angrešt Hinnonmaki Green. Jo a medvědí česnek (do stínu prý ok a jinak tam prostě nemám nic moc co dát).
  • Mojí Python challenge jsem nedala. Po dvou měsících jsem u 17. dne, ale pomalu jedu dál.
  • Na své cestě do Švýcarska nás přepadl náš kamarád Jája 🙂 Alespoň, že nám dal vědět hodinu předem; stihla jsem tak alespoň zprůchodnit cestu chodbou a udělat místo u stolu 🙂
  • S mým kamarádem H. se již nějakou dobu snažíme najít společný volný termín alespoň na kafe … skončilo to na 7:30 ráno, jindy jsme se prostě nedokázali sejít.
  • Od dalšího známého jsem získala 14 dřevěných palet! Většina z nich padne na záhonky :-). Jde to ale pomalu. Na konci října mám 4 „truhlíky“. Už mi psali ze zahradnictví, že keře dorazí cobydup, a mě ještě dva truhlíky chybí. … A jen k rozměrům – v Bauhausu/OBI/… prodávají hlínu po 50-80 l pytlích – na jeden vyvýšený záhonek o rozměrech 40x40x40 cm (což není zas až tolik) potřebujete 64 l hlíny. Čím menší záhonek, tím méně hlíny potřebuji, ale tím spíše hlína uvnitř v zimě promrzne a v létě vyschne. V Chabrech jsem ale objevila, že prodávají i hlínu – 500 Kč/tunu. Tuna hlíny je, záleží samozřejmě na tom, jak moc je hlína mokrá, kolem třičtvrtě metru krychlového, což by na mých 6 truhlíků s rozměry 40-60 cm na stranu, mohlo být akorát. Jo a dovoz po Chabrech je za 500 Kč. Tuna hlíny v Bauhausu vychází na 1380 Kč. Sice s těmi koupenými pytli se pracuje o něco lépe, než když mi na zahradu vysypou tunu hlíny, ale myslím, že se to protentokrát vyplatí.
  • Většina zákonů z jara dostala nový nátěr.
  • V mezidobí jsem konečně dodělala „sedací box“ na naše venkovní ohniště, aby nemuselo být, chudinka, celou zimu a další sezóny pouze pod ošklivou plachtou. Dřevo jsem na závěr napustila impregnací a natřela lazurou. Co čert ale nechtěl, jak bylo pěkně, tak celá zahrada byla plná malých mušek a ty neměly nic lepšího na práci, než si na krásně nové nalakované dřevo sednout. To byly stovky mušek! Takže jsem to další den všechno zase obrousila a dumám, kdy to tedy nalakovat. Asi mi s tím bude muset Vláďa pomoct do garáže a udělám to tam a snad si jich na to nesedne tolik. Jo a příčné trámky, které měly zaručit vlastní pevnost sedacího boxu tak, aby se na něj dalo opravdu sednout, se i tlakem ruky docela prohýbají, takže musím vymyslet lepší vyztužení.
  • Zazimovali jsme jahody na záhonku (sláma (jo, fakt jsem si na jahody a keříky koupila dva balíky slámy) + bílá netkaná textilie) a všechny jahody v květináčích jsem „zasadila“ (i s květináči) na volná místa na záhoncích. Vše ostatní Vláďa zryl a doplnil kompostem. Kompostér skoro celý vybral, přeházel a opět naházel. To byl smrad :-). Ale záhonek je tak doplněn o nové živiny a žížaly.
  • Ačokča se letos povedla. Po prvních mrazících teda už omrzla, takže jsem ji sundávala z plotu. A nejdelší šlahouny měly dobrých pět metrů. Naložené jako nakladačky jsou fajnové.
Sterilizace ačokči a jablek v troubě.
  • Meruňka nemá po vichru na konci října ani lísteček.
  • Testuji voděodolné ponožky. Více zde.
  • Na kanále jsem vyzkoušela svůj „100 let“ starý laminátový singl. Po kajaku to byl teda nezvyk. Navíc jsem se fakt bála, že do toho někde udělám díru. Přeci jenom plast versus laminát 🙂 A je to nestabilní a bolí kolena. Takže na zimu skončil opět v loděnici a na jaře ho asi prodám.
Jak vosa na bonbónu, co?
  • 24.10.2021 poslední blbnutí na kanále v Brandýse.
  • 30.10.2021 poslední „divoká“ voda – Doubrava
  • Ze sklepa jsme vytáhli a dali do pucu všechna krmítka. Dvě máme na meruňce na zahradě vzadu a jedno naopak vepředu na plotě, na to pěkně vidíme od jídelního stolu. Zatím plníme naší vlastní slunečnicí. Létají nám sem straky, hrdličky a sýkorky. A u hlavní ulice jsem viděla ohromnou žlunu zelenou. To je docela impozantní pták.
  • V koutku zahrady nám roste něco. Myslela jsem, že to bude opět divizna velkokvětá, ale jak to během pár týdnů poporostlo, tak nevím nevím. PlantNet tvrdí, že by to mohla být buď divizna černá, nebo brutnák lékařský (ale ten nám letos rostl a vypadal trochu jinak) nebo mandragora lékařská. Tak to tam nechám a uvidíme :-).
  • Máme super Haloweenskou výzdobu. Maty byl týden nemocný (kašel, rýma), takže jsme společně měli spoustu času na vyrábění. Máme strašidla, hrob i ohromného pavouka s pavučinou. A malilinkatou vyřezanou dýni.
  • V polovině měsíce jsem byla na prvním části „kurzu“ bojím se řídit. A bylo to super. Pokud jste někdo měl dlouhou řidičskou pauzu, tak určitě doporučuji. Pokračování bude za 6 týdnů. Do té doby máme trénovat. Buď sami, nebo s doprovodem. Tak jsem začala jezdit po okolí v našich obytných zónách rychlostí 15 km/h 🙂 Pak jsem se odvážila i na hlavní (stejnak tu máme všude třicítku, takže vlastně nikoho moc nezdržuji) a v neděli dopoledne se odvážím třeba až do Čimic a Kobylis. A dokonce, i s Matym, jsem si zajela do Bauhausu pro prkna! Naštěstí tam mají velké parkoviště, takže jsem se vešla. No a naše garáž a příjezdová cesta to je kapitola sama pro sebe. To mi zabere vždy dobrých 10 minut popojíždění, couvání, startování a vystupování (zatím nemám odhad, tak se holt jdu podívat, kolik mám kde ještě místa :-)). Takže zatím dobré. Jo a pomáhá mi i vědomí, že mám vzadu „nalepené“ magnetické Zetko (jako Začátečník), takže si mohu v klidu zdržovat.
  • Také jsem se vrátila k Duolingu – ono jak má Eli němčinu ve škole stále těžší a těžší, tak za chvilku už bych ji neporadila vůbec nic. Takže si opakuji. A do toho semo tamo pokračuji i v italštině 🙂 Ale tam to jsou zatím opravdu jen základy.
  • A konečně, snad po 5 letech, jsme vytáhli na světlo světa Vláďovu balanční desku. Problémy, proč se na ní do teď pouze prášilo, byly dva: 1) na čem/kde jezdit, aby nám to neponičilo podlahu/ten válec, 2) průměr válce (16 cm) je pro nás začátečníky tak velký, že nešlo nastoupit, a když už jsme se na to s dopomocí dostali, tak je to prostě moc vysoko. Takže od Huku Balance jsem sehnala nový roler (válec), jehož průměr je pouhých 9,5 cm a na tom to jezdí super. Vláďa na tom teď „surfuje“ skoro 30 minut denně před televizí. No a podložka – tu jsem sehnala od Urban Surf. Ta je fajnová, taková gumová, dostatečně velká, ale … smrdí. Takže pro použití doma docela nevhodná. Ale na ven před barák bude super na léto. Na doma Vláďa v našich zásobách objevil tenkou tuhou karimatku a na té to jezdí suprově. Takže už nám nic nebrání trénovat. Zatím se na tom tedy jen houpeme, ale časem určitě něco přidáme, … jinak by to začala být nuda.
  • Konečně jsem si sehnala domácí pantofle, které mi na jaře doporučila fyzioterapeutka – Peter Legwood. Ono jsem je úplně cíleně nesháněla, jak vše bylo zavřené, pak léto, no a najednou jdu v Globusu kolem nich. Měli poslední v mé velikosti a další prý jen tak nebudou. A jsou fakt pohodlné.
  • A po xy letech jsme si koupili nové matrace. Oba z paměťové pěny od firmy Pro Spánek. Vláďa s tvrdším jádrem, já s měkčím. Ten pocit, že se prostě zaboříte a při otáčení nebo vstávání to je jak výstup z hrobu, je teda nepříjemný, ale spí se dobře. I když já si ji musela po týdnu otočit (z druhé strany je trošku tvrdší), protože na té měkké části jsem nemohla vůbec spát na břiše (jak se celí zaboříte, tak krk se dusí). A je to hned lepší. Teď tedy má Vláďa vlastně měkčí postel, než já :-).
  • Eli si užila týden podzimních prázdnin v „izolaci“ – tu jsme ji nařídili my u babičky, aby doma od Máti nechytla hnusný kašel a rýmu. Na začátku listopadu jedou se třídou do Německa, tak aby fakt odjela. Ale užila si to. Vystřídala se u obou babiček, odkoukala StarDance (na který se již dva roky těšila), byla v muzeu Karla Zemana, krmila na Vltavě nutrie, přejedla se trdelníku, a tak podobně.
  • Maty se po týdnu doma obstojně naučil hru Azul (prý že od 8 let) a Osadníky z Katanu (od 10 let). Jo, a objevili jsme mé z mládí oblíbené Lovce pokladů (jen v novém kabátě)!
  • Jo a s ohledem na ne moc dobře vypadající rentgen zad (uvidím, co ještě řekne ortoped, ono zase nic se nejí tak horké, jak se to uvaří) jsem opět začala chodit do místní tělocvičny na cvičení SM systém, což si obecně lidé pochvalují, že na záda dobré.

Sklízíme slunečnici, vyndaváme semínka a sušíme. Sbírám semínka aksamitníku (afrikán, nízká verze), měsíčku a lichořeřišnice. Uvidíme, co z toho příští rok vyjde. Sklízíme s Máťou ačokču. A protože se docela urodila a nestíháme jíst, tak jsme ji naložili. Stejně tak švestky na chatě – už jsme jich přejedení (jak na syrovo, tak v koláčích a bublaninách), je z toho několik marmelád (ano děláme to jako marmeládu, ne povidla, a je to dobré), další sušíme … no a dalších asi 30 litrů půjde na slivovici 🙂 Tak snad se zadaří. Padají jablka. Takže Eli má alespoň do školy co na sváču, pak štrúdl, na chatě se moštuje, a teď i sušíme. A koupila jsem další velké sklenice a budu sterilovat rovnou nastrouhaná jablíčka. Padají ořechy, sušíme je. Rajčata už moc nedozrávají. Je sychravo. Ta jedna planá dýně nám asi také nedozraje. Dozrává mrkev. Máme nějakou starou českou do žluta odrůdu, která ale dětem vůbec nechutná. Cibuli se ve stínu mrkve moc nezadařilo. Sem tam dozraje ještě jedna jahoda. Na volných místech se zelená zelené hnojení. Afrikány stále krásně kvetou a na kvetoucí ačokču, která má letos snad 5 metrů, pořád lítají včely. Na jaře musíme prostříhat meruňku, strašně narostla a nedá se kolem ní už ani chodit ani sekat tráva.

Pokračovat ve čtení

  • Divoká (jako konec malíčku velká) rajčátka, která jsem dva roky měla jako semenáčky od souseda, si zkusím schovat na semínka na příští rok. Nastudovala jsem si, jak na to, tak uvidíme. Stejně tak mám ve skleničkách a mísách a na talířcích k dosušení a následnému uschování mák, kopr a měsíček. Uvidíme, jestli přibyde i divizna a lichořeřišnice. (Ke konci září již vím, že na diviznu si prostě počkám přírodní cestou. Jedna mi už roste, tak uvidíme, jestli se příští rok objeví dalšé. Nejsem si totiž jistá, co přesně jsou diviznová semínka :-D. Naopak lichořeřišnici sbírám a suším, stejně tak i ačokču, která přerostla).
  • Poslední pátek prázdnin jsme udělali rodinný výlet do Globusu, s sebou tři A4 pomůcek, které jsme museli dokoupit (spousta toho naštěstí zbyla z loňska), takže dnešní nákup patřil z poloviny Eli 🙂 Aby to Matymu nebylo líto, dostal nové puzzle s motivem Jak vycvičit draka o 150 kouscích. No a doma to s Eli složili za chvilku. Takže pro Máťu příště minimálně 300 kousků 🙂 Na druhou stranu jeho to baví skládat pořád dokola. Nejraději poskládá třeba 5 různých puzzle za sebou a složené si je na podlaze skládá vedle sebe jak na výstavku.
  • Následně jsme museli ještě pořešit boty. Matymu jsou bačkůrky najednou úzké, Eli malé a k tomu ještě sálovky. Ty poslední, „díky“ covidu, skoro nenošené.
  • Také jsme zvládli přihlášení na kroužky, takže Eli pokračuje v tom, co loni. A ještě přidáme nějaké výtvarno-tvoření.
  • Naopak pro Matyho Vláďa plánuje lezení (nutno podotknout, že Matyho lezení po čemkoli strašně baví), takže jsme byli 1.9. na dni otevřených dveří v džungli (Jungle v Letňanech). Je to krásná, ohromná, vonící novotou, lezecká hala, kterou stále rozšiřují. Časem (kvůli covidu vše zpožděné) přibude kavárna a další bouldery, místnosti pro pořádání oslav, apod. Ale už teď je pro lezení a bouldering místa až až. Vše jsme si prohlédli a děti si mohly vyzkoušet boulder. Jediné co, tak Maty je ještě moc mladý, ale uvidíme, jak staré děti se jim letos přihlásí, třeba by i tak mohl začít chodit. Také jsme viděli jejich gymnastickou a parkourovou sekci, to mají také moc pěkné.
  • Můj 30 denní Python stále nemám hotový (momentálně jsem na dni 16, k 8.9.2021).
  • O víkendu 4.-5.9.2021 jsme byli se Zažij vodu v Rakousku na Salze. Takže se o tom dočtete více v samostatném článku.
  • Maty byl na atletickém testování do atletické přípravky. A nakonec ho i vzali!
  • Máme za sebou první třídní schůzky jak ve školce, tak ve škole. Samozřejmě musely být v ten samý den, že ano. Jedny prezenčně, jedny online.
  • Slavnostně se otevřela místní škola po „rekonstrukci“ (přidělali nová křídla s učebnami a tělocvičnu). Nyní je kapacita 550 žáků.
  • S dětmi jsme byli na klasickém podzimním rýžování zlata organizovaném kamarády z vodáka. Letos si to děti užily mnohem víc, než před dvěma lety.
  • Jela jsem Střelu. Eli byla v té době na škole v přírodě a Maty s rýmou byl s Vláďou na houbách v okolí Střely.

(7.11.2021)

Léto je dávno pryč, Vánoce již pomalu ťukají na dveře (v obchodech už jsou), a já se konečně dostala k fotkám. Texty možná nějaké přibudou, ale asi jen z dovolené. Fotky stejně mluví sami za sebe 🙂

I z tohoto seznamu je vlastně i vidět, jak jsme se měli – dovolená s dětmi po kamarádech v Čechách, zahrádka, Eli byla v Německu, Maty s babi a dědou na Seči, kajaky, zahrádka. Uteklo to jako nic.