Koukám, že nějaké letní shrnutí jen tak nebude. Naposledy jsem psala o červnu a pak asi nebyl čas. No v říjnu také moc ne :-). Jak jste se mohli dočíst tady, v říjnu jsme jen chodili. MapMyRun mi naměřil 78,5 h chodeckých aktivit (jen těch, u kterých jsem si zapnula přímo hodinky, jinak kroky se mi do Výzvy měřily celý den, na nohách jsem tak byla mnohem déle 🙂 ), což je 2,5 h aktivního chození denně! Ono se to nasčítá, když mi cesta do školy zabere hodinu 🙂 Takže na nic jiného nebyl čas.

Na druhou stranu bylo dost času na poslouchání, to se při chůzi zvládá. Na Audiotéce (což jsou audioknížky) jsme podchytili slevy a koupili si stovky hodin knih (ono jenom Hra o Trůny má 200 h :-)). Já poslouchala ještě ze zásob 13. díl ze série ze starověkého Říma Bratři ve zbrani (S.Scarrow). A potom podcasty:

• junior guru
• Finance prakticky (Michal Doubek) a Money Talk Show (Michal Doubek + Jiří Cimpel)
• Fuckupy v IT (Matěj Kotrba)
• 100 věcí, které by každý programátor měl znát
• v listopadu pak ještě IT Svět podle Jury

• Sklízíme jahody, jak lesní, tak zahradní.
• Dozrály tři kousky zimolezu
• Koukáme, jak rostou angrešty
• Sázíme slunečnici, ačokču, rajčátka (jak už docela vrostlé sazeničky, které jsem dostala od souseda, tak mé, vypiplané ze semínka, což jsou zatím taková nedochůdčata, jako vždycky) a saláty (též od souseda).
• Soused si nechává zarůst velkou nadzemní nádrž na dešťovku úžasným popínavým Plamínkem, to si budu muset sehnat.
• Minikiwi se má docela k světu (a na začátku června i kvete!)
• Udala jsem 6 vypiplaných řízků z fíků holkám z NW týmu. Málem se mi o to popraly. Tak snad se jim bude dařit a budou z toho časem fíky.
• Na začátku května proběhla velká zahradní rodinná oslava. Hlavní hřeb dne byly krásné kulatiny, které mě za dva roky také čekají. Počasí nám vyšlo, dort se nám povedl, sešli jsme se v opravdu hojném počtu, takže paráda. A tím, že se slavilo vše v rozmezí plus mínus tři měsíce :-), byla to velká párty.
• S Vláďou jsme se jeden den zúčastnili kurzu záchrany na divoké vodě. A víkend na to jsme šli, jako loni, na testování packraftů do Tróje. Vyzkoušela jsem si velikost M různé typy, ale asi nejsem správný typ na tento druh lodi. Na závěr jsme si s Vláďou chtěli sjet celý kanál. Nejprve se cvaknul on, ale podařilo se mu zastavit hned ve vracáku a naskočit. Já na něj čekala o kousek níž, abych následně z lodi také „vystoupila“, ale já si na rozdíl od něj zbytek (což byla větší část kanálu) proplavala. A teda ty vlny mi přišly dost velké a vůbec mě nenapadlo se packraftu pustit, držela jsem se ho jako bójky. Naštěstí se nikde nezasekl a v pořádku jsem, nalokaná, splula až dolů.
• Zároveň tam probíhalo testování Tambo paddleboardů (česká značka) a to mě nadchlo mnohem více než packarft a i mi to na tom víc šlo. Mají novou technologii, kdy jsou paddleboardy ještě o něco lehčí a tužší (a leckdy také o polovinu dražší než konkurence), ale jezdilo se na tom v kanále super. Následně jsme si půjčili i úzké závodní a šli na klidnou vodu nad kanál. Teď už vím, že to, že mi můj paddleboard nejede rovně není tak úplně moje vina – na tom dlouhém paddlboardu to rovně jede skoro samo 🙂 Ale je teda fakt secsakra vratký.
• Zúčastnila jsem se online Women GoTech webináře. Nejzajímavější na celém bylo, jak z jedné studie vyplývá, že aby žena reagovala na inzerát, tak chce splňovat 100 % požadavků, které jsou v něm uvedeny, zatímco muž se přihlásí, i když splňuje pouze 20 %. A dokola omýlané, že na testovaní SW může jít kdokoli.

Dochází nám místo na serveru, tak nemohu přikládat fotky. Ale Vláďa určitě usilovně hledá nového providera s lepšími podmínkami 🙂

• V první půlce dubna už kvetou některé lesní jahody
• Připravujeme jižní záhonky – byly v nich zasazené truhlíky s jahodami, tak ty jdou na přechodné stanoviště (ještě stále občas v noci mrzne).
• Kvete zimolez (nakonec jsme měli 2 kuličky)
• Meruňka mrazíky, zdá se, přečkala a v první půlce dubna začíná kvést.
• 11.4.22 – sázíme první várku hrášku (ten stojí letos zaprd)
• Dodělala jsem kurz (ani nevím, kdy jsem ho začala, ale možná dokonce až letos v lednu (!)) – The Complete Python Course – Learn Python by Doing in 2022 (ale jak koukám do meilu, koupila jsem si ho již v únoru 2021, to by dávalo větší smysl, přišlo mi, že jsem ho dělala celou věčnost).
• 11.4.22 – Vláďa poprvé letos na packraftu na kanále
• Eli měla svůj první větší koncert – v kostele U Salvátora. Byl to moc pěkný zážitek. A víkend na to proběhla i pěvecká soutěž Zahrada písní, kde si Eliščin sbor odvezl stříbro.
• Velikonoce jsme strávili s kamarády z loděnice v Jeseníkách. Bylo to super do té doby, než tam tříleťák roznesl nějakou střevní virózku. Z 18 lidí, to postihlo cca 15. Od nás to nejlépe prodělala Eli, která si jen jeden večer stěžovala, že jí bolí břicho. No ale my ostatní. Ani o tom nebudu mluvit. Ale s Eli jsme stihly výlet na Dlouhé Stráně po sjezdovce. No to jsme si daly. Takový kopec jsem snad v životě nešla. Eli má můj obdiv, že to dala. Já to skoro nedala. No a večer na mě skočila ta virózka, fakt super. A na Velikonoční pondělí byla jak pomlázka, tak hledání vajíček od Velikonočního zajíčka.
• Předposlední víkend v dubnu jsme strávili víkend na Vysočině a poslední víkend v dubnu jsem Vláďu přihlásila na packraftový kurz do Brandýsa 🙂
• Jo a v dubnu proběhla chodecká výzva 10000 kroků. V Chabrech jsem se „soutěže“ zúčastnila v rámci mého Nordic Walkingového týmu. Nějak bylo pořád co dělat, že jsem se za celý duben s nimi nedostala na výlet, takže jsem to vlastně měla celou dobu jako takový virtuální závod. Tím napínavější to ale pro mě bylo. Jak postupně kilometry přibývaly, tak jsem si své cíle posouvala výš a výš, až tedy poslední dubnový den, na Čarodejnice, jsem pokořila můj 500 000. krok, v což už jsme skoro nedoufala. Ačkoli můžu být na svůj chodecký výkon pyšná (tolik km za jeden měsíc jsem v životě nenachodil … já jsem snad v dubnu jenom chodila, na nic jiného nebyl čas, … v průměru to tedy bylo 2 h denně), tak „díky“ přepočtu v závislosti na BMI index a věk jsem za ty své kilometry nedostala tolik bodů, co jiní, a na žádných stupních vítězů jsem se neumístila. Ale zhubla jsem za duben dvě kila :-D. Celkem jsem dala 360 km! Ale nevím, jestli se tomu upíši i v říjnu, kdy jede další kolo.

• Na začátku října objednávám ovocné keře z mého oblíbeného zahradnictví Spomyšl. Sice máme zahradu pronajatou a je možné, že tu třeba za 2,5 roku končíme (bude záležet, kam budou děti chodit do školy a jak se s majitelem domluvíme), ale mám chuť si keře vyzkoušet a budu doufat, že případné stěhování přežijí. Takže na cestě jsou Zimolez kamčatský (Leningradský Velikán a Docz Velikana), minikiwi Issai, černá moruše Mojo Berry (keř nikoli strom) a stromkový žlutý (tu prý ptáci nevidí a neožerou to :-)) angrešt Hinnonmaki Green. Jo a medvědí česnek (do stínu prý ok a jinak tam prostě nemám nic moc co dát).
• Mojí Python challenge jsem nedala. Po dvou měsících jsem u 17. dne, ale pomalu jedu dál.
• Na své cestě do Švýcarska nás přepadl náš kamarád Jája 🙂 Alespoň, že nám dal vědět hodinu předem; stihla jsem tak alespoň zprůchodnit cestu chodbou a udělat místo u stolu 🙂
• S mým kamarádem H. se již nějakou dobu snažíme najít společný volný termín alespoň na kafe … skončilo to na 7:30 ráno, jindy jsme se prostě nedokázali sejít.
• Od dalšího známého jsem získala 14 dřevěných palet! Většina z nich padne na záhonky :-). Jde to ale pomalu. Na konci října mám 4 „truhlíky“. Už mi psali ze zahradnictví, že keře dorazí cobydup, a mě ještě dva truhlíky chybí. … A jen k rozměrům – v Bauhausu/OBI/… prodávají hlínu po 50-80 l pytlích – na jeden vyvýšený záhonek o rozměrech 40x40x40 cm (což není zas až tolik) potřebujete 64 l hlíny. Čím menší záhonek, tím méně hlíny potřebuji, ale tím spíše hlína uvnitř v zimě promrzne a v létě vyschne. V Chabrech jsem ale objevila, že prodávají i hlínu – 500 Kč/tunu. Tuna hlíny je, záleží samozřejmě na tom, jak moc je hlína mokrá, kolem třičtvrtě metru krychlového, což by na mých 6 truhlíků s rozměry 40-60 cm na stranu, mohlo být akorát. Jo a dovoz po Chabrech je za 500 Kč. Tuna hlíny v Bauhausu vychází na 1380 Kč. Sice s těmi koupenými pytli se pracuje o něco lépe, než když mi na zahradu vysypou tunu hlíny, ale myslím, že se to protentokrát vyplatí.
• Většina zákonů z jara dostala nový nátěr.
• V mezidobí jsem konečně dodělala „sedací box“ na naše venkovní ohniště, aby nemuselo být, chudinka, celou zimu a další sezóny pouze pod ošklivou plachtou. Dřevo jsem na závěr napustila impregnací a natřela lazurou. Co čert ale nechtěl, jak bylo pěkně, tak celá zahrada byla plná malých mušek a ty neměly nic lepšího na práci, než si na krásně nové nalakované dřevo sednout. To byly stovky mušek! Takže jsem to další den všechno zase obrousila a dumám, kdy to tedy nalakovat. Asi mi s tím bude muset Vláďa pomoct do garáže a udělám to tam a snad si jich na to nesedne tolik. Jo a příčné trámky, které měly zaručit vlastní pevnost sedacího boxu tak, aby se na něj dalo opravdu sednout, se i tlakem ruky docela prohýbají, takže musím vymyslet lepší vyztužení.
• Zazimovali jsme jahody na záhonku (sláma (jo, fakt jsem si na jahody a keříky koupila dva balíky slámy) + bílá netkaná textilie) a všechny jahody v květináčích jsem „zasadila“ (i s květináči) na volná místa na záhoncích. Vše ostatní Vláďa zryl a doplnil kompostem. Kompostér skoro celý vybral, přeházel a opět naházel. To byl smrad :-). Ale záhonek je tak doplněn o nové živiny a žížaly.
• Ačokča se letos povedla. Po prvních mrazících teda už omrzla, takže jsem ji sundávala z plotu. A nejdelší šlahouny měly dobrých pět metrů. Naložené jako nakladačky jsou fajnové.

• Meruňka nemá po vichru na konci října ani lísteček.
• Testuji voděodolné ponožky. Více zde.
• Na kanále jsem vyzkoušela svůj „100 let“ starý laminátový singl. Po kajaku to byl teda nezvyk. Navíc jsem se fakt bála, že do toho někde udělám díru. Přeci jenom plast versus laminát 🙂 A je to nestabilní a bolí kolena. Takže na zimu skončil opět v loděnici a na jaře ho asi prodám.

• 24.10.2021 poslední blbnutí na kanále v Brandýse.
• 30.10.2021 poslední „divoká“ voda – Doubrava

• Ze sklepa jsme vytáhli a dali do pucu všechna krmítka. Dvě máme na meruňce na zahradě vzadu a jedno naopak vepředu na plotě, na to pěkně vidíme od jídelního stolu. Zatím plníme naší vlastní slunečnicí. Létají nám sem straky, hrdličky a sýkorky. A u hlavní ulice jsem viděla ohromnou žlunu zelenou. To je docela impozantní pták.
• V koutku zahrady nám roste něco. Myslela jsem, že to bude opět divizna velkokvětá, ale jak to během pár týdnů poporostlo, tak nevím nevím. PlantNet tvrdí, že by to mohla být buď divizna černá, nebo brutnák lékařský (ale ten nám letos rostl a vypadal trochu jinak) nebo mandragora lékařská. Tak to tam nechám a uvidíme :-).
• Máme super Haloweenskou výzdobu. Maty byl týden nemocný (kašel, rýma), takže jsme společně měli spoustu času na vyrábění. Máme strašidla, hrob i ohromného pavouka s pavučinou. A malilinkatou vyřezanou dýni.

• V polovině měsíce jsem byla na prvním části „kurzu“ bojím se řídit. A bylo to super. Pokud jste někdo měl dlouhou řidičskou pauzu, tak určitě doporučuji. Pokračování bude za 6 týdnů. Do té doby máme trénovat. Buď sami, nebo s doprovodem. Tak jsem začala jezdit po okolí v našich obytných zónách rychlostí 15 km/h 🙂 Pak jsem se odvážila i na hlavní (stejnak tu máme všude třicítku, takže vlastně nikoho moc nezdržuji) a v neděli dopoledne se odvážím třeba až do Čimic a Kobylis. A dokonce, i s Matym, jsem si zajela do Bauhausu pro prkna! Naštěstí tam mají velké parkoviště, takže jsem se vešla. No a naše garáž a příjezdová cesta to je kapitola sama pro sebe. To mi zabere vždy dobrých 10 minut popojíždění, couvání, startování a vystupování (zatím nemám odhad, tak se holt jdu podívat, kolik mám kde ještě místa :-)). Takže zatím dobré. Jo a pomáhá mi i vědomí, že mám vzadu „nalepené“ magnetické Zetko (jako Začátečník), takže si mohu v klidu zdržovat.
• Také jsem se vrátila k Duolingu – ono jak má Eli němčinu ve škole stále těžší a těžší, tak za chvilku už bych ji neporadila vůbec nic. Takže si opakuji. A do toho semo tamo pokračuji i v italštině 🙂 Ale tam to jsou zatím opravdu jen základy.
• A konečně, snad po 5 letech, jsme vytáhli na světlo světa Vláďovu balanční desku. Problémy, proč se na ní do teď pouze prášilo, byly dva: 1) na čem/kde jezdit, aby nám to neponičilo podlahu/ten válec, 2) průměr válce (16 cm) je pro nás začátečníky tak velký, že nešlo nastoupit, a když už jsme se na to s dopomocí dostali, tak je to prostě moc vysoko. Takže od Huku Balance jsem sehnala nový roler (válec), jehož průměr je pouhých 9,5 cm a na tom to jezdí super. Vláďa na tom teď „surfuje“ skoro 30 minut denně před televizí. No a podložka – tu jsem sehnala od Urban Surf. Ta je fajnová, taková gumová, dostatečně velká, ale … smrdí. Takže pro použití doma docela nevhodná. Ale na ven před barák bude super na léto. Na doma Vláďa v našich zásobách objevil tenkou tuhou karimatku a na té to jezdí suprově. Takže už nám nic nebrání trénovat. Zatím se na tom tedy jen houpeme, ale časem určitě něco přidáme, … jinak by to začala být nuda.

• Konečně jsem si sehnala domácí pantofle, které mi na jaře doporučila fyzioterapeutka – Peter Legwood. Ono jsem je úplně cíleně nesháněla, jak vše bylo zavřené, pak léto, no a najednou jdu v Globusu kolem nich. Měli poslední v mé velikosti a další prý jen tak nebudou. A jsou fakt pohodlné.
• A po xy letech jsme si koupili nové matrace. Oba z paměťové pěny od firmy Pro Spánek. Vláďa s tvrdším jádrem, já s měkčím. Ten pocit, že se prostě zaboříte a při otáčení nebo vstávání to je jak výstup z hrobu, je teda nepříjemný, ale spí se dobře. I když já si ji musela po týdnu otočit (z druhé strany je trošku tvrdší), protože na té měkké části jsem nemohla vůbec spát na břiše (jak se celí zaboříte, tak krk se dusí). A je to hned lepší. Teď tedy má Vláďa vlastně měkčí postel, než já :-).
• Eli si užila týden podzimních prázdnin v „izolaci“ – tu jsme ji nařídili my u babičky, aby doma od Máti nechytla hnusný kašel a rýmu. Na začátku listopadu jedou se třídou do Německa, tak aby fakt odjela. Ale užila si to. Vystřídala se u obou babiček, odkoukala StarDance (na který se již dva roky těšila), byla v muzeu Karla Zemana, krmila na Vltavě nutrie, přejedla se trdelníku, a tak podobně.
• Maty se po týdnu doma obstojně naučil hru Azul (prý že od 8 let) a Osadníky z Katanu (od 10 let). Jo, a objevili jsme mé z mládí oblíbené Lovce pokladů (jen v novém kabátě)!

• Jo a s ohledem na ne moc dobře vypadající rentgen zad (uvidím, co ještě řekne ortoped, ono zase nic se nejí tak horké, jak se to uvaří) jsem opět začala chodit do místní tělocvičny na cvičení SM systém, což si obecně lidé pochvalují, že na záda dobré.

Sklízíme slunečnici, vyndaváme semínka a sušíme. Sbírám semínka aksamitníku (afrikán, nízká verze), měsíčku a lichořeřišnice. Uvidíme, co z toho příští rok vyjde. Sklízíme s Máťou ačokču. A protože se docela urodila a nestíháme jíst, tak jsme ji naložili. Stejně tak švestky na chatě – už jsme jich přejedení (jak na syrovo, tak v koláčích a bublaninách), je z toho několik marmelád (ano děláme to jako marmeládu, ne povidla, a je to dobré), další sušíme … no a dalších asi 30 litrů půjde na slivovici 🙂 Tak snad se zadaří. Padají jablka. Takže Eli má alespoň do školy co na sváču, pak štrúdl, na chatě se moštuje, a teď i sušíme. A koupila jsem další velké sklenice a budu sterilovat rovnou nastrouhaná jablíčka. Padají ořechy, sušíme je. Rajčata už moc nedozrávají. Je sychravo. Ta jedna planá dýně nám asi také nedozraje. Dozrává mrkev. Máme nějakou starou českou do žluta odrůdu, která ale dětem vůbec nechutná. Cibuli se ve stínu mrkve moc nezadařilo. Sem tam dozraje ještě jedna jahoda. Na volných místech se zelená zelené hnojení. Afrikány stále krásně kvetou a na kvetoucí ačokču, která má letos snad 5 metrů, pořád lítají včely. Na jaře musíme prostříhat meruňku, strašně narostla a nedá se kolem ní už ani chodit ani sekat tráva.