Červenec

Eli ve škole skončila již 25.6. v pátek. Hned po vysvědčení jedeme do Žďáských vrchů na Vláďův rogainingový závod (již jsem o tom psala ve shrnutí za červen, zde). V pondělí přebalujeme a hned v úterý jela Eli na 4 dny za kamarádkou do Kašperek. To pro ní byl parádní začátek prázdnin. Maty měl ještě otevřenou školku, takže ještě chodil za kamarády. V sobotu jsme pak vyzvedli Eli a prodloužený víkend strávili v Křemži. Na závěr jsme si vyšlápli i na Kleť (16 km). Z Křemže jsme se přesunuli rovnou do Střešovic za babi s dědou – Eli hned druhý den ráno měla kontrolu na ortodoncii. Myslela jsem, že “otevřený skus” se týká předních zubů, když zubařka zmiňovala něco v tom smyslu, že si do nich tlačí jazykem. Ale na ortodoncii nám řekli, že jde o čtyřky, které jsou dost zanořené, a pokud neporostou, tak musí ven, jinak hrozí, že se zpětně zanoří do kosti (?) a to by pro druhé zuby, které jsou stále někdo dole v kosti, byl konec. Takže nás čeká každý půl rok kontrola. Čtvrtek – nákup nových bot do terénu pro Eli. Po těch 16 km si stěžovala, že ji bolí nárt. Tak jsme koupili Keeny (pro ty mám slabost), velikost 35. Za chvíli si bude moct Eli půjčovat moje boty. Za to, jak to s Matym dobře zvládli (ehm ehm) jsme byli pro zákusky v cukrárně. A odpoledne – stáčení medu. Večer – já s Vláďou další lekce na kanále v Brandýse. Nejprve jsme měli skluz, protože se nad námi čerti ženili. Nakonec se to někam posunulo a my mohli trénovat. I tak se ale brzy nehorázně setmělo a v půl osmé to začalo na novo. Do kontejneru, kde mají kluci u kanálu základnu, jsme se schovali již za bušivého deště. Myslím, že na střehu dopadly i nějaké větve. Po nějaké době jsme zkonstatovali, že převlékat se, ani čekat na konec deště, nemá cenu a jeli jsme domů já v plavkách a Vláďa v neoprenu. Doma jsme vše propláchli a rozložili v garáži. Po této zkušenosti jsem nám vzápětí koupila nepromokavé kryty na autosedačky (ještě špatně nevypadá tento).

Následoval týden, kdy byli u N+J i děti od Vláďovy sestry, takže rázem celkem 5 dětí. Něco jsme plánovali předem, něco jsme podnikli z okamžitého popudu. Kluci byli například v Sázavském klášteře, zatímco já s holkama (a Matym) jsme šli na Ladronku (s hrou Kde bydlí skřítek Opučka), dali jsme si zmrzku a vylezli na rozhlednu Šiška. Také jsme zvládli prohlídku Karlštejna (nejzajímavější na celém hradě byl prevert :-)) a při cestě metrem a vlakem jsme nikoho neztratili. Nemohli jsme též vynechat Petřín, zrcadlové bludiště a kolotoč. V Lysolajích jsme se schladili v rokli Housle a ochutnali místní pramen. A hromadně jsme oslavili narozeniny a svátky.

Třetí týden v červenci jsme byli úplně bez dětí. Jak jsme si to užili se můžete dočíst zde. V rámci tohoto týdne jsme si udělali 20 km výšlap z Kralup do Prahy až domů (článek zde).

Jinak Maty dorazil z pobytu na Seči se šlicem na čele (o dveře), Eli z německého tábora zase s rozseknutým obočím (o postel, v noci).

Následovaly opět dva dny u N+J (Eli to moc moc chtěla) a dva dny na chatě. A pak pátek doma … bez výletů. Eli z toho byla úplně paf a nemohla tomu uvěřit 🙂 To byl snad první (a poslední) červencový den, kdy jsme byli doma.

Následovala 9 denní dovča po Čechách (a Moravě a Slezsku) po kamarádech a příbuzných. Ale o tom snad asi zase příště.

Abych měla zpestření, začala jsem “30 days of Python”. Takže tady zaznamenávám první den (21.7.2021) a uvidím, zda a kdy to dodělám. Pokud to stihnu, tak si v naší cukrárně koupím dva košíčky “Těžká Paříž” najednou :-). Jako věřím si, protože prvních pár “dní” bych mohla přeskočit, protože to znám. 14.8.21 (aby to nezapadlo) – jsem u 12. dne z této výzvy. Za 30 dní to asi nedám, ale do konce léta si stále věřím.

Fotky za červenec zde (pouze s heslem).

Jinak Eli měla do Německa samozřejmě pár EUR, tak po návratu různě počítala, kolik má korun, kolik EURo ji zbylo apod. Na toto téma jsem narazila na 7 zásadních finančních lekcí pro děti.

Jo a zaujala mě hydroponie, tzn. pěstování pouze ve vodě. Teď už toho asi moc vypěstovat nestihnu, ale přes zimu budu doma trénovat (s vodním čerpadlem, umělým osvětlením a hnojivy) a na nový zahradníků rok budu připravená. Zatím jsem to využila na jahodníkové odnože, které jsem někam musela dát a nevěřila jsem, že naši dovču přežijí. No z 20 jich můj první hydroponický pokus přežily 4. Tak ty jsem šoupla do květináče a spolu s ostatními (kontrolní skupina v hlíně v květináči) budou čekat, až se na záhonku udělá volno, aby mohly do země).

První hydroponický pokus na jahodách. To jsem ještě neměla provzdušňovací kámen. Uvidíme, jeslti to s ním bude lepší (pro začátek na solární pohon, takže ne moc spolehlivé).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *