Ano, i takové věci se stávají … jednou za … no 8 let 🙂 ? Fakt si nepamatuji, že bychom někdy byli takto úplně bez nich. Eli jela na týden do Německa na tábor („se školou“, takže tam ostatní děti znala), Maty s babi a dědou na Seč, o které Eli celý rok básní (jídlo, bazén, …). Jakmile M. zjistil, že Eli nemůže jet, protože jí to koliduje s Německem, tak si to s babičkou ve svých 4 letech sám domluvil a naplánoval :-). A tak se nás všichni ptali, co na ten týden plánujeme úžasného … Nic … Fakt! Za školní rok se naakumuluje tolik nedodělávek a byt a zahrada jsou v takovém stavu, že mi na to ani ten týden nebude stačit.

Den 0. (neděle)

Maty odjel v sobotu, Eli dnes ráno. Ještě na dálnici cestou na chatu jsme jejich autobus předjíždeli 🙂 Ale asi nás neviděla. Jeli jsme totiž přes oběd do Brandýsa na kanál. Vláďa už má komplet vybavení, já si zatím musím kajak půjčovat (pořád si nemyslím, že ho chci :-)). Půjčili mi něco malého, v čem jsem byla fakt nesvá a zmáčklá, jak sardinka. Vláďa na packraftu byl tentokrát lepší, jak já :-). Ale přes obědovou pauzu (v půjčovně probíhal zároveň i kurz) jsem si půjčila kajak Spade, se kterým jsem dříve trénovala a to je jak bačkůrky 🙂 (pohodlné) Pak jsme si dali malou expedici – na konci kanálu pořád pryč až do Labe (je to pár desítek metrů, ale hezky to teče a klikatí se to). Po nedávných bouřkách jsou cestou dva stromy přes cestu, tak to bylo zpestření a museli jsme do vody a přetahovat. Na konci ostrůvku, který je mezi kanálem a Labem, je písčitá pláž a občerstvení (a wc a hřiště a převlékárny), takže tam jsme si dali limču a pěšky opět ke kanálu. To byla otrava největší. Příště pojedeme proti proudu Labe. Nakonec jsem si zkusila konečně packraft i já. Až na to, že Vláďova L-velikost je mi trochu velká a mám pocit, že ani nedosáhnu do vody, to je super. Máte na tom takový nepotopitelný pocit. Na druhou stranu to je těžkopádnější v rozjezdech. Ale točité to je dobře, obzvlášť se mnou, která to tolik nezatíží a mám hrozně malý ponor 🙂

Den 1. (pondělí)

Vláďa jel na kole do práce.

Dopoledne: V 6:30 začíná praní ložního prádla, na které se tady 14 dní již prášilo + další drobnosti. Takže s tím končím v 15:30. Chtěla jsem věci pověsit ven, ale zjistila jsem, že za dobu naší nepřítomnosti si v držáku v zemi postavili mravence mraveniště. takže likviduji octem a vařicí vodou, nechávám odpočinout. Navazuji a zaštipuji rajčata. Naposledy jsem to dělala před týdnem, ale je to tu jako v džungli. Je trochu k vzteku, že jedno z nejlépe rostoucích rajčat se nějak vysemenilo samo. Ani neroste na záhonku, kde loni byla rajčata! Muselo to nějak přežít v kompostu. Jinak samovysemenáčků mám hafo. Kvetou slunečnice. Trošku je prostřihávám. Sklízím sousedovy maliny. Jsou výborné. Musím se ho zeptat na odrůdu-nemají trny, jako ty naše ve Střešovicích. Jahody – je to džungle. Každý jahodník má snad 4 šlahouny, s několikanásobnými sazeničkami 🙂 Některé sazeničky na odnožích již samy zakořenily. Jiné píchám do květináčů (ještě neodstřihávám). Nevyužité šlahouny bez milosti stříhám. Břečťan – dostal se po plotu až k baráku, takže ostřihávám a odtrhávám. Zbylé nové šlahouny buď proplétám plotem nebo střihám. Ostřihávám odkvetlé a snědené lesní jahody. těch letos bylo! Sekám zahradu. Končím v půl jedné. Rychlý oběd.

Odpoledne: Stále věším prádlo. Kontroluji internetové bankovnictví. Trochu vybaluji. Luxuji sklep a sušárnu. Zametám společnou chodbu. Šlofíček. Přebírám poštu (ještě že mě nevzbudil! :-). Příprava na kolo. S Vláďou máme sraz v Tróji u vodáckého obchodu. Je to cca na poloviční cestě mezi námi a Vláďovou prací. Sázím mango – poslední pecka, kterou jsme vypreparovali na začátku prázdnin a na kterou jsme úplně zapomněli, už v pytlíku pustila kořeny a vyrostl jí i list. Vytvářím cedulky na nové jahodové sazenice, abych plus mínus držela přehled v odrůdách. Máme momentálně 4, ale s tou změtí šlahounů vím jen 50 na 50, co to je zač :-). Máme na jednom místě Mara de Bois a Ariba white a na druhém místě máme Senga sengana a Mieze Schindler. Tihle dva musí být u sebe, protože Senga je opylovač pro Mieze. V Tróji jsme se s Vláďou opravdu sešli, od nás to je 5 km skoro pořád z kopce. V tamním vodáckém obchodě jsem sehnala nafukovací vak do lodě (to aby se ta loď, pokud je plná vody, stále držela nad vodou) a loďáček, Vláďa pak neoprenové kraťasy. S tím vakem to bylo vtipné, protože když jsem řekla do jaké lodě to chci (stará laminátová singl kanoe), tak se nechal slyšet, že do takovéhleho muzejního kousku asi nic mít nebudou a jestli nevím značku. tak to mě pobavilo. Tohle snad někdo dělal v loděnici na koleně 🙂 No něco mám a vyzkouším to. Z Tróje jsme pak jeli po cyklostezce podél Vltavy, Bohnickým údolím nahoru a domů. Celkem tam a zpět hnedle 15 km. Zalít zahradu, večeře a jsem zralá do postele.

Den 2. (úterý)

Dopoledne: pěší nákup v Bille, doma není nic k jídlu 🙂 Nemají bio vajíčka. Namrazujeme půjčený zmrzlinovač. Napouštím nádoby na vodu (voda z podzemní nádoby na dešťovku je hrozně studená, tak ji vždy přes den nechám odstát), sklízím ředkvičky, čistím a napouštím ptačí pítka. Plánujeme odpolední pěší výlet (do Kralup).

Odpoledne: Vláďa jede na zubní hygienu. Pak jede rovnou do Holešovic, kde si dáváme sraz na vlaku a jedeme do těch Kralup. Od kostela vyrážíme v půl čtvrté. Následuje 5 h výlet podél Vltavy. Domů docházíme ještě za světla v půl deváté. Bolí mě kde co. Vláďu ramena, mě kyčle a sem tam nějaký prst na noze a polštářky u palců. Padají meruňky (loni vše zmrzlo, tak vlastně letos teprve poprvé chutnáme, co nám to tu roste), tak Vláďa ještě večer dělá z kila marmeládu – 5 skleniček.

Den 3. (středa)

Dopoledne: Jedeme na chatu, cestou se stavujeme v Bauhausu pro polystyren. Vláďa si dává na chatě home office, já píši zápisek o včerejším výletě a pak si vyrábím sedačku do singlu (z toho koupeného polystyrenu) a instaluji nafukovací pytle do přídě a zádě. Vláďa vaří oběd (těstovky s tuňákem a fazolemi, v jednoduchosti je síla). Ze zbylého polystyrenu a cihel vyrábím bójky, ať můžeme na Jizeře blbnout :-). Plánujeme pokračování prázdnin.

Odpoledne: šlofíček, chvilka kódování, singl ozkouším až příště. Kafíčko s Martinem a Evou. S R. stavím lodičku z polystyrenu. Omylem jsem si opřela ruku o (asi) housenku bekyně velkohlavé (bezděky jsem se opřela o strom a byla tam). Pro jistotu jsem si volala i na toxikologické informační centrum, protože tyhle chlupaté housenky bývají jedovaté … ale prý je to ok. No po zbytek odpoledne jsem nic nedělala a sledovala jsem se. V podvečer naše 2. lekce ze 3 na kanále v Brandýse. Tentokrát jsme se fakt překonali. Šlo nám to dost dobře. Na spodní vlnce nám přejezdy už šly, při jízdě dolů se nikdo necvaknul, takže jsme „lososili“ (tzn. jeli proti proudu kanálu od vracáku k vracáku) nahoru. Sami sebe jsme překvapili, kam až jsme se dostali 🙂 (no dobře, nijak daleko, tři přejezdy, ale i tak jsme na sebe pyšní … Vláďa byl de facto po 5. na vodě 🙂 ). Končili jsme až před osmou. Zpět na chatu, pobalit a domů, cestou objednat pizzu. Doma vše propláchnout či vyprat, večeře v 22 h. Zítra odpočinkový den 🙂 (původně jsme si pohrávali s myšlenkou, že pojedeme na Sázavu, nebo na kolo, ale asi ne). Jo a jinak ze včerejška mě bolí trochu kyčle a stehna, jinak dobré. Večer jsem myslela, že po poslední jízdě už nevylezu z kajaku :-). Průběžné zprávy od dětí jsou pozitivní 🙂 (tedy – testy negativní, zprávy dobré). Eli má nabitý program, tak se jí možná ani nestihne stýskat.

Den 4. (čtvrtek)

Dopoledne: Spali jsme do půl osmé. Je na čase začít uklízet. Zítra přijede kamarád a chce u nás přespat, ale do dětského pokoje, který je pro něj teď „volný“ se nedá nikam stoupnout! Ráno vyvazuji rajčata (rostou jako z vody), sbírám spadlé meruňky (tři kousky), připravuji vanilkový krém pro zmrzlinovač (jsou v tom žloutky, zahřeje se to na 80°C, takže to snad pak bude zdravotně nezávadné) a musí se to 8 hodin chladit, než se to může dát do zmrzlinovače. Recept zde. Uklízím oblečení a hračky a luxuji a vytírám dětský pokoj. Na oběd zbytky pizzy ze včera. Kontroluji investice.

Odpoledne: Mytí vytíracího stroje, utírání prachu, šlofíček, náčrtek a výpočet trámků na box na přenosné ohniště na zahradu. S Vláďou vyrážíme po práci do Bauhausu pro ty trámky a hlínu. Následně jede Vláďa na kolo. Zalévám zahradu. Koupili jsme hnojivo na trávníky (trochu se nám tu rozrůstá až moc jetelíček, tak tohle by mohlo částečně pomoct), tak ho sypu a zalévám. Sbírám meruňky. Dávám vanilkovou směs do zmrzlinovače. Za pět minut už míchátko zatuhavá. Ještě to promíchávám vařečkou. Je to dobré. Zbytek schovávám pro Vláďu do mrazáku. Vláďa zmrzku chválí, že už od teď prý v obchodě zmrzku nekupuje :-). V jedenáct jdu utahaná spát. Dřív to prostě nestíhám. Vláďa vyrábí další marmošku z meruněk.

Den 5. (pátek)

Dopoledne: Dnes přichází na řadu úklid kuchyně (a jídelního stolu!), koupelny a wc. Na zahradě lepím pádlo, natírám zahradní stolek. Vláďa jel na klasický týdenní nákup, takže pak zase všechno vecpat do lednice a uspořádat ve spižírně. Chvilka kódování.

Odpoledne: Jak to píši zpětně, tak teď už ani nevím. Jela jsem (s taškou na kolečkách) s prázdnými kartonovými krabicemi do NuSpring (v Nových Chabrech), kde je ochotně berou a znovu používají (stejně tak další obalový a výplňový materiál), je tedy pěkné vedro a cestou nikde žádný stín. Pokračuji do Billy a do Alza boxu (objednala jsem si odporovou řezačku na polystyren, abych mohla vyřezat díry do polystyrénu pro můj hydroponický systém :-), o tom ale někdy jindy), pak točenou melounovou zmrzku a domů. Jo a cestou hodit pohled pro Eliščinu paní učitelku (to je totiž další z domácích úkolů 🙂 ). Pak ještě trochu poklidit a kousek po šesté dorazil švýcarský kamarád H., kterého jsme snad rok neviděli. Na véču jsme si objednali jídlo z pakistánské restaurace Rana. Uvědomila jsem si, že z máty, která nám bujně roste na zahradě, se dá dělat nejen mátový čaj, ale i mochito 🙂 (takže v Bille jsem přes den koupila i rum a hnědý cukr :-)). Spát jsme šli až po půlnoci.

Den 6. (sobota)

No a „týden“ utekl jako voda a děti se nám začaly vracet. Nejprve dorazil Maty, kterého nám až domů dovezli babi s dědou. Myslím, že nadšení byli všichni. Maty se šrámem na čele od dveří, jinak ok. A odpoledne jsme si dojeli i pro Eli, ta byla také zalepená – pro změnu rozseklé obočí o postel. Ale jinak také spokojenost.