Začalo to někdy loni v létě, když Maty v rámci konzumace jablka uvnitř narazil na jadérko, kterému již rostl kořínek. Podařilo se nám ho uchovat až domů a zasadili jsme ho. Dopiplali jsme ho až do pár lístečků, ale pak se naše péče nesetkala s jeho potřebami (moc nebo málo vody, kdo ví). Eli to zaujalo a že to taky chce zkusit. A tak jsme v září 2021 uskladnili několik jadérek z dobrého jablka (nevíme jaké, ale tipuji, že něco jako Galla nebo Red Prince, v tomhle je Eli dost vybíravá) v lednici. A úspěšně na ně zapomněli 🙂 Stejně, jako to dělám s mangem a avokádem – zabalila jsem je do vlhké papírové utěrky a uzamkla do pytlíku. A pak na ně fakt zapomněla. Myslím, že jsem je zkoukla někdy kolem Vánoc, když jsem v lednici uklízela. A opět při dalším úklidu na začátku března 2022. A to už byla naklíčená! Jenže nebyl čas je zasadit. Až když Eli odjela na týden na hory jsem je všechnu vyndala. Až na dvě jadérka naklíčila úplně všechna! Bylo jich, myslím, nakonec 12. Takže 03/2022 šla jadérka do hlíny do květináče a zatím zůstávají doma pěkně na světle. A uvidíme, jak se jim bude dařit dál. Je mi jasné, že jestli to někdy bude mít nějaká jablka, tak třeba až za 5-15 let. A třeba to nebude rodit vůbec. Ale je to úžasné pozorovat, jak to roste.

Pokračovat ve čtení

Co nám letos vyrostlo nejvíce/nejlépe? Určitě ačokča, která se ke konci léta rozmáchala snad do pěti metrů. Elišiny lestní jahody daly též parádní úrodu. Ze zahradních jahod to bylo takové sosolala, nová odrůda Mieze Schindler mě spíš sklamala. Ani barevně, ani chuťovně a tom není nijak poznat, že by to mělo být lízlé malinou. Na druhou stranu Senga sengana, též nově zasazená, byla super šťavnatá. A loňské Mara de Bois rodily sem tam. Ještě jednu novou odrůdu jsme zkusili od Chládba a to je Ariba white (jediná, která k nám neputovala poštou :-)) a té se zakořenily dvě odnože, než jsem si vůbec všimla, co se děje. Většina těchto odrůd by měla být stáleplodící, ale na konci léta se ukázaly nové květy jen u Ariba white (nedozrály a něco je sežralo) a Senga Sengana. U té snad i dvě dozrály. Bohužel jsem je měla dost nahuštěné, takže kvůli ohromným listům, se doprostřed záhonku nedostalo vůbec sluníčko. Musím to příští rok rozsadit. Ale už nevím kam. Z odnoží mám dalších 20 sazeniček, něco jsem rozdala a zbylých 12 jsme s Máťou dali na nově postavený terasovitý záhonek.

Pokračovat ve čtení

Eli ve škole skončila již 25.6. v pátek. Hned po vysvědčení jedeme do Žďáských vrchů na Vláďův rogainingový závod (již jsem o tom psala ve shrnutí za červen, zde). V pondělí přebalujeme a hned v úterý jela Eli na 4 dny za kamarádkou do Kašperek. To pro ní byl parádní začátek prázdnin. Maty měl ještě otevřenou školku, takže ještě chodil za kamarády. V sobotu jsme pak vyzvedli Eli a prodloužený víkend strávili v Křemži. Na závěr jsme si vyšlápli i na Kleť (16 km). Z Křemže jsme se přesunuli rovnou do Střešovic za babi s dědou – Eli hned druhý den ráno měla kontrolu na ortodoncii. Myslela jsem, že “otevřený skus” se týká předních zubů, když zubařka zmiňovala něco v tom smyslu, že si do nich tlačí jazykem. Ale na ortodoncii nám řekli, že jde o čtyřky, které jsou dost zanořené, a pokud neporostou, tak musí ven, jinak hrozí, že se zpětně zanoří do kosti (?) a to by pro druhé zuby, které jsou stále někdo dole v kosti, byl konec. Takže nás čeká každý půl rok kontrola. Čtvrtek – nákup nových bot do terénu pro Eli. Po těch 16 km si stěžovala, že ji bolí nárt. Tak jsme koupili Keeny (pro ty mám slabost), velikost 35. Za chvíli si bude moct Eli půjčovat moje boty. Za to, jak to s Matym dobře zvládli (ehm ehm) jsme byli pro zákusky v cukrárně. A odpoledne – stáčení medu. Večer – já s Vláďou další lekce na kanále v Brandýse. Nejprve jsme měli skluz, protože se nad námi čerti ženili. Nakonec se to někam posunulo a my mohli trénovat. I tak se ale brzy nehorázně setmělo a v půl osmé to začalo na novo. Do kontejneru, kde mají kluci u kanálu základnu, jsme se schovali již za bušivého deště. Myslím, že na střehu dopadly i nějaké větve. Po nějaké době jsme zkonstatovali, že převlékat se, ani čekat na konec deště, nemá cenu a jeli jsme domů já v plavkách a Vláďa v neoprenu. Doma jsme vše propláchli a rozložili v garáži. Po této zkušenosti jsem nám vzápětí koupila nepromokavé kryty na autosedačky (ještě špatně nevypadá tento).

Pokračovat ve čtení

S Vláďou jsme byli na kajakářském kempu v Brandýse.

Zkouším platformu Roklen – online směnárna. (Ne)výhoda je, že akceptují směny až od 1000 EUR. Na druhou stranu na rozdíl od Revolut tam při jednorázovém větším převodu nejsou nějaké nadstavbové poplakty a vzhledem k tomu, že Roklen má bankovní účty u několika českých bank, tak převody se dají vyřídit v rámci jednoho dne. u Revolut bych počítala tak 4 dny (poslat peníze, směnit, poslat peníze zpět).

Pokračovat ve čtení

  • Díky online výuce jsme, v rámci Prahy, volní a střídáme tak Prahu 6 a Prahu 8. Před přesunem se vždy všichni otestujeme. Tak jako tak trávíme čas hlavně na zahradě. V ulicích stejně nikdo není (hustěji bylo jen při procházce na Kulaťák (vyzvednout knížky v knihkupectví)).
  • Velikonoce jsme strávili doma malým rodinným BBQ. Stihli jsme to – dle předpovědi začalo ve tři pršet a pak i sněžit.
  • Den před snežením bylo krásně, takže jsme připravili záhonky a zasadili hrášek (tři druhy), ačokču, ředkvičky (tři druhy), kopr a koriandr. Tak uvidíme, co z toho bude.
  • Doma (P8) nám meruňka ještě nerozkvetla, tak snad ji mráz neublíží jako loni. Doma (P6) víkend před sněžením celá rozkvetla během dvou dnů, tak uvidíme, co s ní ten mráz udělal.
  • Koupili jsme paddelboard. Tak jen, co otevřou okresy, jedeme to vyzkoušet.
  • ING končí, tak dokončuji přechod k Reifensenbank. Zatím bez problémů, tak uvidíme, co jejich služby. Nic po nich nechci, jen tam chci nechat peníze ležet.
  • 17.4. V týdnu opět sněžilo, ráno je kosa, déšť … Před týdnem jsme koupili u Chládka malé salátky k zasazení, ale co s nimi teď v té zimě? No po několika dnech čekání na lepší počasí holt museli do země počasí nepočasí. Některým jsem vyrobila provizorní minifoliovníčky z PET lahví a celé jsme to překryli bílou netkanou textilií ve dvou vrstvách, tak snad se chudinky vzchopí. … Stejný problém mám s jahodami. Už mi dorazily poštou a přežily, tak teď v té zimě musí do země, protože jsou jen v pytlíčku bez hlíny. Maliny jsou už v zemi.
  • První týden “děti do škol” je za námi, Eli měla zatím jen online, je na řadě až za chvíli. Děti již byly paní učitelkou instruovány, jak to s těmi testy bude.
  • Naučila jsme děti Prší. Maty strávil dvě hodiny vystřihovánkami 🙂 Končně nebyla kosa, že bý umrzaly při práci na zahradě prsty, taa jmse zasadili salát (Vláďa) a jahody (10 ks malinojahoda ‘Mieze Schindler’ a 10 ks poloranných ‘Senga Sengana’) a vyseli kopr. Tak uvidíme, jak se to s počasím popere.
  • 19.4. Eli jede první týden “offline” ve škole. S Máťou jsme navštívili po dlóóóuhé době ZOO. Na plošince v minipidiautobuse jelo pět kočárků. Divím se, že řidič nikoho nevyhodil. V ZOO bylo podle mě více lidí, než zvířat. Respirátory povinné (mělo je tak 3/4 lidí, a z nich tak 3/4 správně). Restaurace zavřené (pouze výdejní okénka a automaty), pavilóny zavřené a do toho začalo pršet již dopoledne (mělo to přijít až v půlce odpoledne). No ale i tak si to Máťa užil.
  • Konečně také otevřeli okresy a my vyjeli na chatu. Z loděnice jsme konečně vyzvedli singl kanoi. Nafoukli jsme u Jizery paddleboard a vyzkoušeli. Nejprve tedy v kajakové verzy (přeci jen Jizera měla 9°C, tam se mi nechtělo padat. Ale nakonec jsem to zkusila i ve stoje a šlo to. Týden na to jsme si zajeli zapádlovat v pátek odpoledne, bez dětí – Vláďa na SUPu (SUP – stand-up paddeling, tzn. na prkně 🙂 ), já na singlu, pěkně po Jizeře a Labi. Musí se nechat, že klečení pro mě už není a budeme se prát o SUP. Na druhou stranu Vláďa kajaková úprava prkna zaujala a je ochotný to zkusit na kajaku. Takže začneme zlehka a v půlce května vyrazíme do Tróji na Test packraftů ROBfin a MRS!

Fotky: volně přístupné zde, s heslem zde.

Loni to bylo proprvé, co jsme měli k dispozici zahrádku a mohli jsme se tak vyřádit. Tedy s mírou. Nechtěli jsme hned domácím rozorat všechnu trávu, kteou tak pracně vysázeli. Takže s jejich souhlasem jsme zorali malý záhonek (a v průběhu roku ho lechce zvětšili + s různě po zahradě objevili ještě další vpichy či květináče).

Něčemu se dařilo, něčemu ne, něčemu najdeme lepší lokalitu.

Pokračovat ve čtení

Většina bude tvrdit, že kupovat si zahradní ohniště na podzim, když už je doba BBQ za námi, je hloupé. Za mě je naopak podzim ideální – počasí je na oheň mnohem příjemnější (kdo chce dělat oheň ve 30°C?!) a tma je už v pět, takže i s dětmi je to paráda, protože co jiného na zahradě v té zimě. Ano, není to na dlouhé romantické sezení u večerního ohně, ale na odpolední pálení dřeva (o co jiného těm dětem jde) ideální. Navíc děti chtějí stejně jen opékat buřty, takže žádné dlouhé pálení nemusíme dělat.

No a nebyli bychom to my, kdybychom si nekoupili něco echt – podporujeme české kováře – ohniště přímo od kováře. A s vidinou grilovačky jsme si k tomu koupili i rošt. Teď už jen sehnat dřevo.

Jaké dřevo mohu brát z lesa zadarmo na otop, je to vůbec možné? (Obecné dotazy čtenářů)


Podle platného lesního zákona má každý občan právo v lese sbírat suchou, na zemi ležící klest. Za klest se považuje přirozený opad větví a zbytky po těžbě, které nemají na silnějším konci větší průměr než 7 cm bez kůry.

LesyCR

No a když už to dřevo budeme mít, kam s ním. Dost na tom, že musíme vymyslet i uskladnění ohniště, aby přes zimu a v dešti zbytečně nerezlo, asi si bude muset zatím vystačit s plachtou z Alzy. … Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyrobila stojan na dřevo ze zbytků palet a zakryla částí staré plachty (tu novou z Alzy si šetřím 🙂 ). Takže plachta je na střeše a na bocích, vzadu jsou jen šprušle a je to u stěny garáže. Bohužel mi stříška vyšla krátká, chtělo to o cca 10 cm větší přesah vepředu, aby nepršelo na podlážku ve předu. Nebo tam alespoň udělat větší přesah plachty. Druhý neduh je sklon stříšky – vodorovná je samozřejmě na nic, chce to mírný sklon dopředu. Tedy ideálně dozadu, ale tam je stěna garáže, takže jsem to zezadu podložila cihlami a je to.

Jede návod za všechny: Stojan na dřevo ze starých palet.

Jo a dřevo? To si zatím bereme z chaty 🙂 Díky.

Poté, co jsem na výstavě For Garden v Letňanech nenašla žádnou novou inspiraci, vrhla jsem se na “pergolu” dle možností z internetu. Vše jsem si teoreticky nastudovala (zde). A v praxi to zabralo den stavění 🙂

Ono to asi není pergola tak, jak by si to někdo představoval, ale na internetu se to pod tím slovem objevuje a prodává, takže tomu budeme říkat pergola. Hlavní využití – opora pro ostružinu, která se k nám od sousedů pne (je hrozně dobrá a nemá trny). Zároveň by to mohlo, až to bude zarostlé, trochu stínit, takže by na rohovém posezení na zahradě nemuselo být až takové horko. Navíc do budoucna by se dal postavit ještě třetí sloup do dalšího rohu posezení a tím by se dala vytvořit trojuhelníková stříška, ať už opět jen pro pnutí rostlin nebo nějakou moderní protisluneční plachtu. Nechtělo se mi totiž ani vrtat do stěn posezení, kdy jedna stěna patří jedněm sousedům a druhá druhým, tak do kachlí posezení. Tudíž nám chybí prostor pro čtvrtou nohu a volila jsem toto nejméně invazivní řešení.

Pokračovat ve čtení

S naším zahradním posezením musíme něco udělat – je na přímém sluníčku, bez stínění. Takže se tam nedá sedět. Jo jo, ti, co se rádi vyhřívají na sluníčku by to užili, ale to sluníčko se hrozně leskne při čtení na mobilu 🙂 Takže zatím jsme to vyřešili tak, že k našemu balkonovému stolečku, který jsme si přivezli ze Švýcarska, jsme dokoupili ze stejné sady židličky (jo jo, IKEA je všude stejná 🙂 ) a to si vždy rozložíme ve stínu, takže většinou před nebo vedle garáže. I tím, že zahradu sdílíme, jsme spodní posezení přenechávali sousedům, i když tam moc času netrávili, hlavně tehdy, když my už pomalu spali.

Pokračovat ve čtení