02/2019

Na FB skupině “Češi ve Švýcarsku” se samozřejmě řeší hlavně to, jak je to s výměnou českého řidičáku za švýcarský. To už máme dávno za sebou. Teď řešíme opačný postup. Ale vypadá to, že by to mohlo být dost jednoduché. Postup zde. A kdyby odkaz náhodou přestal fungovat, ještě v bodech tu:

  • žádost o vydání řidičského průkazu (registr řidičů)
  • doklad totožnosti
  • fotku
  • cizozemský řidičský průkaz
  • 50 Kč
  • zažádat je nutné do 3 měsíců od návratu. Ale povinnost výměny nemáme (!), protože máme pas ze země EU či Švýcarska.
  • lhůta na vydání je 20 dní (rychlejší dražší varianta je 5 dní)

A co se převozu a převodu auta týče – to nechávám na Vláďovi. (Hlava rodiny rozhodla, že vzhledem k tomu, že stěhování je můj nápad, budu mít na triku 80 % a on 20 %. Tak snad se do toho vejde alespoň přepis auta a odnošení krabic do a z auta :-)). Takže sem napíši jen to, co se ke mě dostane, zbytek musí kdyžtak on. Zatím máme následující info:

  • formulář na převod auta (Überführung von Motorfarzeugen ins Ausland, Export)
  • na dopravním úřadě (Strassenverkehrsamt) si musíme vyměnit SPZ za převozní SPZ (prý to stojí nemalé peníze). Přejezd na normálních značkách bez odhlašování se nám nechce “riskovat”.
  • potřebné dokumenty: formulář, techničák, řidičák, pas, peníze.
  • A v Čechách následně zde.

09/21

Čeká mě kurz, kde potřebuji platný řidičák. Tak znovu pro jistotu kontrolujeme, jak to s tím švýcarským řidičákem je. Jako dalo to zabrat, snad jsme psali i na ministerstvo, či co, ale věc se má tak, že Švýcarsko není to samé, jako země EU, je to jako jakýkoli jiný cizí stát, a tak v ČR jeho řidičáky neplatí a musíme si ho vyměnit. V Praze máme k dispozici buď centrálu na Praze 4 nebo Kralupy. Ty máme blíž. Dobře jim funguje rezervační systém, takže jsme šli na řadu, kdy jsme měli. Ani fotku nepotřebujete. Nefotí vás na místě, ale vezmou vám fotku uloženou někde v registrech, takže já mám teď na novém řidičáku fotku starou snad 15 let :-).

Jo a pro cesty do Švýcarska potřebujete ještě takový ten dodatek, o to se žádá zvlášť. Pokud vás to uklidní, tak nám tvrdili, že stejně tak Švýcaři musí mít pro cestu do Čech cizozemský řidičák, což tedy naši čeští kamarádi žijící ve Švýcarsku moc neřeší a jezdí s běžným švýarským.

Prosinec 2019

Za chvíli to bude 5 měsíců, co jsme “doma”, v Praze. Tolik se toho událo, ale pořád mi to přijde jako pouhý okamžik. I kvůli tomu, že stále řešíme pár švýcarských záležitostí (jako třeba daně, vyplacení II. a III. pilíře důchodového připojištění, apod.). A jsem stále v česko-slovenských švýcarských skupinách na Facebooku 🙂 A sem tam dostanu ještě dotaz na něco ze Švýcarska. A občas narazím na stránky plné informacích, které jsem buď využila, nebo které bych byla bývale využila před deseti lety.

Pokračování otevřené 🙂


Ti, kteří žijí v Čechách, a mají dítě do 4 let, mají nárok na rodičovský příspěvek bez ohledu na to, zda před tím pracovali, či ne. Když už jsem získala od Skřivánka překlady dokumentů, vypravila jsem se na úřad. Dokonce je možnost se online zaregistrovat na určitý čas (paráda). (10.9.2019).


Odevzdala jsem pořádný štos papírů (vzhledem k tomu, že jdeme ze zahraničí, tak musíme mít dokumentů mnohem víc):

Pokračovat ve čtení

2.10.2019

Ve Švýcarsku funguje důchodový systém založený na třech pilířích. Obdobně, jako to mělo fungovat v Čechách. I. pilíř AHV se rovnou strhává z platu. Tyto peníze zůstanou ve Švýcarsku až do důchodu a pak vám z toho bude vyplácena renta. Jen na ně nesmíte zapomenout a dát jim aktuální údaje. Nevěřili byste, kolik miliónů, o které se nikdo nepřihlásil, se jim ve Švýcarsku válí.

Pokračovat ve čtení

Jedna kolegyně pořád tak trochu nemůže pochopit, proč chceme pryč. “A proč tu jako nechcete zůstat?” Protože vlastně nemám žádný důvod zůstat. Ano, jistě, Švýcarsko má o něco vyšší životní úroveň (ano, platy také, ale ty jdou ruku v ruce s tím, jak vysoké jsou tady i výdaje, ledacos mi v Praze přijde dražší, třeba bydlení, a to je bydlení v Curychu drahé, ale Praha?!), ale tím to tak hasne. Ano, mají tu “přímou” demokracii, ale účast leckdy pod 50%?! Takže to, co tu je třeba lepší než v Čechách samozřejmě již člověk nevnímá, zato vnímá ty každodenní drobnosti. A těch je dost na to, aby mi to každodenní život otrávilo. Ani nevím, jestli je tu mám vyjmenovávat, protože si řeknete, že to jsou malichernosti, ale ano, i taková blbost, jako že i ve Švýcarsku hází lidi odpadky, žvejky a nedopalky na zem, mě štve. A nevidím důvod, proč bych měla vychovávat Švýcary a přistěhovalce ve Švýcarsku, to to klidně mohu dělat i doma, a hezky česky :-). Takže ano, jakožto turisti možná vidíte uklizené Švýcarsko, ale to jste se nebyli projít v pondělí ráno – toho bordelu všude, plechovky od Redbulů a piva, nedopalky, zátky od piva. Jo, mají peníze na to, aby každý druhý den, ne- li každý den všude projíždělo čistící autíčko. Ale, aby Švýcaři (a ti ostatním kteří tu žijí) byli natolik čistotní? To nikoli.

Pokračovat ve čtení

Tak jsme se sem konečně dostaly. Od loňska jsem měla toto koupaliště na seznamu, ale nějak jsme se sem ne a ne dostat. Ono je také na druhém konci Curychu. Ale teď jsme to spojily s mezizastávkou u mě v práci, kde jsem dobalila věci, povyhazovala další věci z počítače, daly jsme si s Eli oběd a mohly jsme jet. Vedro se udělalo dobré.

A co je na tomto bazénu tak super? Je tam pirátská loď s klouzačkou a dva vnitřní tobogány. Řeknu vám tedy, že bazén s teplotou vody 25,5°C, když je venku 35°C je pocitově šíleně studený. Naopak vnitřní bazén byl jak kafíčko. Bohužel tento bazén je již mimo Curych, a tak nám tam neplatí legitka, no což. Takže toto si škrtám 🙂 Eli si to pěkně užila, a já si zase trochu opálila ramena.

Jinak před dobrými šesti lety jsem sem chodila v rámci kurzu “plavání v otevřené vodě” v době, co jezero ještě bylo moc studené na plavání.

Jo a úvodní fotka je z jejich oficiálních stránek, ne ode mě.

(Devil´s Gorge / Čertí rokle)

Jeden z posledních výletů ve Švýcarsku (ano ano, už se nám to krátí, ještě nás příští týden čeká Trpasličí trail a pak už hurá do Čech). Podrobný popis v angličtině najdete na mém oblíbeném blogu Swiss Family Fun. Tento trail se nachází v Aargau, cca hodinu od Curychu. A abych nevyšla ze cviku (haha), opět jsem řídila. Prázdninový víkendový provoz je ok, jen ty zúžené pruhy na dálnicích kvůli pracím na silnicích jsou o nervy :-). Na konec trailu nás GPS navedla v pohodě – většina lidí to evidentně chodí odspodu nahoru, asi pak máte lepší výhledy na vodopád. My to ale chtěli seshora dolů, tak je větší šance, že to děti ujdou 🙂 Takže od spodního parkoviště jsme museli popojet na horní konec. A tady to bylo o strach – silnička byla uzoučká jak na jedno auto! Vláďa samozřejmě tvrdí, že tam bylo spoustu místa, ale potkat se tam v zatáčce s autobusem, který tu právě vozí turisty z jednoho konce rokle na druhou … to bych nedala. Takže jsem měla knedlík v krku, srdce v kalhotech a v zatáčkách jsem jela div ne krokem na jedničku (se zavřenýma očima … ne to ne). Na to, jak byla cesta docela v pohodě, tak na těchle závěrečných několika kilometrech jsem se celá opotila durch und durch. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, že domů řídí Vláďa.

Pokračovat ve čtení

Dnešní výlet nedaleko Curychu jsme zvolili s ohledem na počasí – relativně brzy mělo začít pršet, takže to chtělo něco blízko a krátkého. Původně jsem se opět nechala inspirovat na stránkách Swiss Familly Fun, který byl ale koncipován se startovním a cílovým místem ve městě Kollbrunn. Vláďa to ale vymyslel ještě jinak. Nelíbilo se mu, a měl v tomhle ohledu pravdu, že strávíme hrozného času ťapáním po silnici, než se vůbec dostaneme do lesa. A pak to samé zpět. A vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici dvě auta, mohli jsme zvolit trasu nikoli jako okruh, ale tak, že se cílové a startovní místo lišily.

Pokračovat ve čtení

Tento výlet jsem našla, kde jinde, než na Swiss Family Fun. Tam poslední dobou hledám inspiraci, když hned teď potřebuji výlet a nevím kam. Výhodou je celková vzdálenost (cca 4km, takže to Eli v pohodě ušla), sjízdnost pro kočárek (Maty chvílemi ťapal a běhal a chvílemi se vezl a spal) a vzdálenost od Curychu, i když to nebylo jejich inzerovaných 25 minut, ale spíš 40-50 min (cestou domů se děti alespoň prospaly). A celé to je po rovině, kromě jednoho menšího výšvihu.

Vyrazili jsme v deset, abychom to podle předpovědi stihli před deštěm. Což jsme nestihli. Ale byli jsme vybavení, takže druhou půlku výletu jsme šli v nepromokavém. A vyzkoušeli jsme i pláštěnku na náš nový kočárek (chtělo to trochu inženýrského přemýšlení :-), ale nakonec jsem to nasadila správně).

Jinak jak název napovídá, šlo o okruh kolem kolem jezera Türlersee, který je z našeho pohledu z Curychu jen přes kopec (Uetliberg). Celá oblast je chráněná oblast a když jsme šli, tak jsme se míjeli se skupinkami nějakých biologů nebo přírodních nadšenců, kteří se tu a tam zastavovali a hledali něco v trávě, mnozí z nich si s sebou nesli několik stébel okolo rostoucích trav. My jsme nakrmili kachny našimi bio kachními granulemi a kupodivu jim to chutnalo (ne jako těm vybíravým kachnám v Irchel).

A hned u parkoviště začíná multikeška, která nám celý výlet zpestřovala. Smutné bylo, že cílovou kešku jsme nenašli :-/.

Sice jsme na výletě zmokli, ale to, co přišlo po našem příjezdu domů … jsme rádi, že tohle nás u jezera nechytlo.

Fotky na rajčeti (s heslem).