Kdo by si chtěl něco půjčit

Na toto téma jsem akorát narazila na tento článek, který je pro vás pravděpodobně v placené sekci, tak shrnutí – Frank Andrade v něm píše o pěti předplatných, která si jako programátor nikdy nepřestane platit. Myslím ale, že se to dá aplikovat skoro na každého (podtitulek je, že pokud si platíte Netflix, tak si můžete dovolit i ty následující)

  • doména a hosting (máme :-))
  • password manager / správce hesel (k tomu jsem se ještě nepropracovala)
  • předplatné online kurzů (to sice nemám, mě vyhovuje si jednotlivé kurzy koupit a kdykoli se k nim opět vrátit, viz Udemy)
  • předplatné eknih – dávám přednost audioknížkám A předplatné na Audiotéka mi nepřijde moc výhodné, takže opět, jako u online kurzů, v období slev nakoupíme zásoby a je to jen naše a ke knížkám se můžeme vracet, vzájemně si je doma „půjčovat“, apod. U předplatného- jakmile skončí, knížky vám nezůstanou)
  • programátorská platforma s prémiovým obsahem (jako platforma autorova článku, medium.com, nebo české Junior Guru).

Loom knitting – do češtiny se to volně překládá jako pletení na rámečku (žádný pořádný blog věnovaný této tématice jsem nenašla). Už loni jsem tuto sadu různě velikých obdélníkových rámečků přihodila v jednom eshopu k nákupu, že se to bude E. určitě líbit. A nějak jsme se k tomu nedostaly. Až letos, při nudění se s kašlem doma se do toho pustil M. 🙂 A fakt mu to šlo.

Jen je to opravdu nadlouho, takže vydržel jen několik dní. Já se svojí vydržela týden a dovedla to do zdárného konce 🙂

Pokračovat ve čtení

19.11.2022

To se to tak sešlo, že Maty se opět doma nudil, nemohl kvůli kašli do školky a tak podobně. Ve sklepě jsme našli, ještě nerozbalené, 2000 ks puzzle (vesmír s planetami). No a takovéhle puzzle má po složení rozměry 97×69 cm, což se nám ani nevejde na stůl. Pro začátek jsem s Máťou vytvořila alespoň kartonovou podložku, aby to na něčem mohlo být. Následně jsme kostičkami obsadili několik kartonových krabic a desek. A skládat musíme samozřejmě na zemi. Pokud na pár dní přestanete, tak se na tom okamžitě začne usazovat prach.

Pokračovat ve čtení

(červen 2022)

Rozkaz zněl jasně – dort s tématikou Mach a Šebestová (na rozlučku do školy). Což o to, na jedlý papír jako ozdoba ovocného klasického dortu, to je v pohodě. Ale jako druhý jsem vybrala Pařížský, tedy tmavý korpus, čokoláda a pokrytý čokoládou, a na ten by se něco takového nehodilo. Ani z marcipánu (na malou chvilku jsem o tom ale uvažovala a nastudovala si postup). Tak co tedy z čokolády? Když se prodává čokoládové nářadí a šroubky, tak proč ne telefon? … No, neprodává. Takže to vyrobím sama? Ale jak, že ano.

Nejprve to chtělo nastudovat trochu teorie o čokoládě (mám již své zkušenosti s tím, jak špatně vytemperovaná čokoláda vypadá hnusně) – kurz na platformě Domestika – Texture Design with Chocolate. To bylo fakt dobře provedené. Zaujalo mě tvoření formy z Lega a silikonu. Sice jsem našla silikon pro výrobu forem (zde), i další návody, jak na práci se silikonem (zde), ale za tu cenu se mi do toho úplně nechtělo.

Pokračovat ve čtení

Již druhým rokem probíhá chodecká (běžecká, Nordic Walking) Výzva 10 000 kroků (v dubnu a říjnu), na začátku Výzvy jsem o ní psala zde. Cílem tvůrců bylo po covidu dostat lidi opět do formy a k pohybu. Poté, co jsem výzvu absolvovala v dubnu, jsem přes léto skoro nic nenachodila. A ačkoli jsem v dubnu vyhrožovala, že už nikdy víc, opět jsem se přihlásila do chaberského týmu. A také jsme s Vláďou vytvořili partnerský tým (jediní v Chabrech, takže jsme vyhráli :-)).
S ohledem na to, že starší a ti s vyšším BMI, mají body k dobru (kilometry se přepočítávají na body), a nejsem zas až takový lapač kilometrů, na výhru v nějaké z kategorií jsem úplně nepomýšlela. Ale chtěla jsem ve svém účastnickém listu mít každý den jednu pěknou fotku (což se mi v dubnu nepodařilo). A samozřejmě překonat mé dubnové hodnoty (360 km, 500 000 kroků).
Měsíční série fotek z mých toulek Ďábličákem, Čimičákem, Lužickými horami, a okolím Káranýho jsou k vidění zde.

Průměrně jsem nachodila 15,59 km denně, celkem tedy 483,3 km, 676 891 kroků, což je výrazné zlepšení oproti dubnu. Taky jsme se s Vláďou doma skoro neviděli. On dal úctyhodných 538,5 km a 685 665 kroků). A společně jsme tak překonali 1000 říjnových kilometrů!

Tak uvidíme, jestli v dubnu vytvoříme třígenerační tým. E. se již teď těší, že díky tomu dostane sportovní hodinky/krokoměr :-).

Jinak virtuální závodění má i tak něco do sebe. Večerní sledování kdo ten den zalogoval kolik kilometrů/kroků/bodů, kdo komu odskočil, kdo to flákal, to bylo na denním pořádku. „Ta tomu dnes moc nedala“, „jak to dělá“, „kde na to chození bere čas?“, „to je nefér“ padaly opravdu dnes a denně :-).

Můj účastnický list. (všechny fotky ve větším rozlišení na našem rajčeti)
Pokračovat ve čtení

Koukám, že nějaké letní shrnutí jen tak nebude. Naposledy jsem psala o červnu a pak asi nebyl čas. No v říjnu také moc ne :-). Jak jste se mohli dočíst tady, v říjnu jsme jen chodili. MapMyRun mi naměřil 78,5 h chodeckých aktivit (jen těch, u kterých jsem si zapnula přímo hodinky, jinak kroky se mi do Výzvy měřily celý den, na nohách jsem tak byla mnohem déle 🙂 ), což je 2,5 h aktivního chození denně! Ono se to nasčítá, když mi cesta do školy zabere hodinu 🙂 Takže na nic jiného nebyl čas.

Na druhou stranu bylo dost času na poslouchání, to se při chůzi zvládá. Na Audiotéce (což jsou audioknížky) jsme podchytili slevy a koupili si stovky hodin knih (ono jenom Hra o Trůny má 200 h :-)). Já poslouchala ještě ze zásob 13. díl ze série ze starověkého Říma Bratři ve zbrani (S.Scarrow). A potom podcasty:

Pokračovat ve čtení

Začnu zeširoka. Garmin hodinky umožňují zadat si, v jakých botech chodíte a sleduje vám to jejich životnost. Takže jsem si tam pěkně v lednu (2022) zadala moje nové Altra Lone Peak 5 a sledovala, jak brzy bych si podle Garmina měla koupit nové 🙂 Životnost je přednastavená na 643 km. Ještě v nich nechodím ani rok a už mám 1028 km. A musí se nechat, že na patě uvnitř už jsou úplně prošoupané, ale cítit to na noze ještě není. Nutno podotknout, že v nich chodím pořád. Jak se přehouplo léto do podzimu, tak si do nich vezmu tlusté/nepromokavé ponožky (viz článek zde) a pořád se v nich dá chodit i mokrou trávou a bahnem. O podzimních prázdninách vystoupaly na Hvozd i Luž. Ale pomalu se koukám po nových. Nejhorší je, že nové (nový model) stojí 5 tis.

Vyhlédnuté modely:

Předchozí články o botech:

Pondělí – Úterý – odpočinek ještě doma, nabírání sil

Vláďa měl ještě pondělí a úterý pracovní, tak jsme ještě odpočívali a uklízeli. Balili jsme až ve středu ráno.

Středa – příjezd – procházka po okolí kolem obory

Ubytování našel Vláďa U tří koček. Bohužel, majitelé pro rezervace využívají několikero platforem a na všem mají evidentně (ať už úmyslně nebo omylem) inzerovaný jejich dvoupokojový šestilůžkový apartmán v podkroví, ten ale byl v den našeho příjezdu obsazen a dostali jsme tak jednopokojový čtyřlůžkový vejminek, což nám zkazilo plány vzít na přespání na 1-2 noci ještě někoho dalšího (o ceně ani nemluvě). I v těch čtyřech jsme si dost šlapali po hlavách, ještě štěstí, že bylo celou dobu hezky a do pokoje jsme šli vlastně jen na spaní a snídani.

Ani jsme nevybalovali a vyrazili jsme na procházku kolem místní obory. Teda bylo to nahoru … a dolů. kopec. Chvílemi jsme se motali po neznačených cestičkách a houby tam rostly rovnou na cestě.

Pokračovat ve čtení

V dubnu 2022 jsem se s mojí Chaberskou Nordic Walking skupinou připojila do výzvy desettisíc kroků – každý den pravidelně ujít alespoň 10 000 kroků. Za duben jsem tak nachodila 360 km a 500 000 kroků. Po této zkušenosti jsem účast v říjnové výzvě rezolutně odmítla. Ale po „proflákaném“ létě jsem do toho zase šla. Smutné je, že nachozené kilometry se ještě upravují na základě věku a BMI, takže ve výsledku tak moc velká opora týmu nejsem, starší a méně fit jsou na tom bodově lépe.

A tentokrát jsme s Vláďou založili i partnerský tým a tady nemáme, alespoň v Chabrech, konkurenci. Doslova. V Chabrech jsme jediný partnerský tým. Takže tady se musíme při hodnocení koukat na celou Prahu, tam jich je asi 20. (celorepublikově jsme bůhvíkde :-)).

Po 7 dnech zápolení. Momentálně ve vedení jak bodově, tak kilometrově (v rámci Prahy). Jo a partnerské týmy dostávají body toho slabšího v týmu, což jsem já. Takže já jedu na body, Vláďa na kilometry 🙂

Mnohem větší konkurence je v týmech klasických, jako s mým NW. V týmu je nás 10, v rámci Chaber, to teď po týdnu vypadá, že všem dokážeme utéct, tak se budeme prát o dobré umístění v rámci celé Prahy. Tam jsme po 7 dnech 5. co se kilometrů týče a 8. bodově. Nutno podotknout, že desetičlenných týmů je v celé Praze jen 24 a vzhledem k tomu, že body týmu se počítají jako součet bodů všech jeho členů, je fér se porovnávat pouze s dalšími 10 člennými týmy 🙂 Jinak všech týmů je v Prahy 107 (minimální počet členů v týmu jsou 4).

Chaberské týmy

Jestli ne dnešní, tak už nevím.

Ráno jsem se teda moc nevyspala – E. mě v 7:15 vzbudila, že má hlad. Tak jsem jí poslala, ať si snídani udělá sama. Což kupodivu udělala ráda, i pro bráchu. A byla z toho celá pyšná 🙂 Jen tak dál (jsem zvědavá, co nám příště udělá k večeři :-)). Nakonec to vstávání bylo tak akorát, protože nám autobus jel kousek po osmé.

Měli jsme totiž namířeno do Muzea fantastických iluzí. Věděli jste, že majitelem je Pavel Kožíšek, ten kouzelník?! Muzeum bylo super! Spousta úžasných iluzí a také spousta těch, které děti bez zájmu oběhly (třeba takové ty obrázky, jak tam na první pohled je něco, ale pak se zakoukáte jinak a je tam něco jiného). No a nejlepší na tom je, že to je nad Galerií Myšák, takže jsme pak „museli“ na zákusek. M. si dal kopečkovou borůvkovou – kopeček sice stál 58 Kč, ale tak dobrou jsem snad v životě nejedla. Myslím, že by si z toho i Vláďa dřepl na zadek :-). E. si dala mandlový croissant (tak velký, že v půlce již nemohla, ještě že M. může vždycky) a já si dala ohromný větrník, moc dobrý, myslím, že jsem po obědě.

Následně mě cestou přes Františkánksou zahradu napadlo … zajdeme na motýli do hračkářství Hamleys. Nejprve jsme museli projít vlastním hračkářství … to je svět sám o sobě. To bylo nadšení. K vidění je tam toho fakt dost. Nakonec jsme se probojovali až k motýlům (jo, jsou tu i záchody za 25 Kč, naštěstí se dá platit kartou). Místní Opuštěný amazonský chrám je větší místnost, s teplotou a vlhkostí džungle, kde si volně poletují a sedají si na vás různě krásně barevní a různě velcí motýli. Děti byly nadšené. Je to opravdu krásný zážitek, vše si můžete pěkně vyfotit. Narváno nebylo a času máte, kolik chcete. Následně jsme si samozřejmě museli pořádně projít hračkářství a děti několikrát jely po klouzačce, která je z jednoho patra do druhého.

Následně jsme přes Staromák zašli na „oběd“ do Kaprovky na slíbené hranolky (Fancy Fries). Došli jsme si s nimi na lavičku ve stínu u řeku (už bylo tak 30°C), kde jsme si je v klidu snědli. A nakonec ještě do vystuzeného Rudolfina zjistit, jestli tam nemají turistickou vizitku Národního muzea 🙂 (neměli). A na tramvaj a domů. Nechápu, že lidi nenapadne, že když jsou venku tropy a tramvaj má klimatizaci, že to s těmi otevřenými okny prostě fungovat nebude, nebude a nebude. Takže já si vždy okna okolo sebe pozavírám, takže malinkatý větřík z klimošky jsme měli, ale i tak byl M. úplně durch. Na pětiminutovém přestupu v Kobylisích jsme si stihli ještě v Albertu koupit další vodu a hurá domů. Tam máme příjemných 25°C :-).