Před rokem jsem psala, že za rok zase napíši, jak se moje další kapitola vyvíjí. Už je na čase to sepsat.

Když jsem po více než dvou letech odcházela z Komerční banky do Deutsche Börse, nebyl to úplně předem naplánovaný krok. Ale v KB probíhala reorganizace, já už nějakou dobu cítila, že potřebuji změnu, a najednou se několik věcí sešlo ve správný moment.

Tehdy jsem odcházela s pocitem, že jsem se za ty dva roky posunula obrovsky. Z testerského inkubátoru, kde jsem začínala prakticky bez zkušeností, jsem se dostala k backendovým testům, automatizaci, logům, databázím a hlavně k tomu, že jsem začala rozumět businessu, který za tou naší aplikací stojí.

A pak jsem přišla do Deutsche Börse a zjistila, že to byl vlastně teprve začátek. A opět jsem byla ten nejposlednější článek řetězu. Takový ten, který když někde zapomenete, ani si toho nevšimnete.

Za ten poslední rok a čtvrt jsem se opět posunula. Nevím, jestli se dá říct dál, ale určitě jinam. Technicky. Hlavně směrem k Pythonu, automatizaci, práci s databázemi. Už se nebojím otevřít si test psaný v Javě. A někdy kouknu i do kódu (s pomocí AI).

I po roce jsem ten poslední článek řetězu, ale občas alespoň malinko zachrastím a sem tam najdu zajímavý problém nebo vznesu přínosný dotaz.

Jestli mi v KB trvalo 1,5 roku pochopit i bussinesové pozadí mé práce, tak tady to bude ještě o trošku déle. Není den, kdy bych neměla nějaký nový „Aha“ moment.

Takže v tomto směru platí to, co před rokem: pořád se učím.

Tak zase za rok.

V létě 2026 jsme začali psát do našich oficiálních Vandrovníků (Via Czechia … ano, vím že Stezka Českem a Via Czechia nejsou jedno a to samé, ale vlastně tak trochu ano). A jak kilometry pomalu přibývaly, na cestách se některé věci osvědčily lépe a jiné hůře. Tak proč ty dobré nevychválit a ty horší, …. no každému sedne prostě něco jiného.

Pokračovat ve čtení

Nevědomky jsme zdoláním nejvýchodnějšího bodu ČR a nedalekého Trojmezí získali zářez hned do tří Stezek – Jižní, Severní, a Slezské. To se povedlo. V deníku začínáme na poslední straně, protože Severní stezka vede „oficiálně“ od západu na východ. Ale my to stejně půjdeme, jak nám to vyjde. Jinak celá Severní Stezka měří 1058 km, ale je možné, že se od tohoto čísla trochu odchýlíme s ohledem na povahu našich výletů – někdy to bude muset být okruh, takže v rámci stezky to bude třeba jen kousek, ale započítám celý výlet samozřejmě :).

Trocha statistiky

  • Dní na trase: 3 (plus nulté výlety, kdy jsme ještě nevěděli, že jednou Stezku půjdeme. Kilometry, čas i nastoupané metry jsou včetně těchto nultých vějšlapů)
  • Celkem km: 71,98
  • Celkem čas: 28 h 58 min
  • Celkem nastoupáno: 3179 m
Pokračovat ve čtení

Nevědomky jsme zdoláním nejvýchodnějšího bodu ČR a nedalekého Trojmezí získali zářez hned do tří Stezek – Jižní, Severní, Slezské. To se povedlo. V deníku začínáme vyjímečně náš první zápis na úplně první straně (u Severní stezky to bylo stránkou poslední, dle oficiálního „průvodce“). Ale my to stejně půjdeme, jak nám to vyjde. Jinak celá Stezka měří 1052 km, ale je možné, že se od tohoto čísla trochu odchýlíme s ohledem na povahu výletů – někdy to bude muset být okruh, takže v rámci stezky to bude třeba jen kousek, ale započítám celý výlet samozřejmě :).

Trocha statistiky

  • Dní na trase: 3
  • Celkem km: 49,21
  • Celkem čas: 15 h 45 min
  • Celkem nastoupáno: 1 105 m
Pokračovat ve čtení

Stezka Středozemím mi přijde jako nejvíce schůdná varianta těchto dálkových tras. Nejen tím, že nám v Praze vede skoro kolem baráku, ale právě díky tomu, že vede Prahou, se několik etap na jih a na sever od Prahy budou dát absolvovat i během jednodenního výletu. Osobně by se mi líbilo to dát na vodě (Lužnice, Vltava, Labe), ale pěšky bude jednodušší logistika. Jo a naše, pomalu již klasika, začínáme od konce (severní stezku jsme také začali od konce – od nejvýchodnějšího bodu ČR). Jinak celá Stezka měří 569 km, ale je možné, že se od tohoto čísla trochu odchýlíme s ohledem na povahu výletů – někdy to bude muset být okruh, takže v rámci stezky to bude třeba jen kousek, ale započítám celý výlet samozřejmě :). Také si umím představit, že nepůjdeme přes Tábor, ale podél Vltavy.

Trocha statistiky

  • Dní na trase: 2
  • Celkem km: 33,76
  • Celkem čas: 11 h 15 min
  • Celkem nastoupáno: 853 m
Pokračovat ve čtení

Ačkoli jsou toto dvě různé trasy/aktivity, já to beru de facto jako synonyma pro to samé – zkrátka stezka kolem celé ČR, Via Czechia má navíc odděleně Stezku Slezskem a Stezku Středozemím (od severu k jihu). A zkrátka cílem je to celé projít dle každého možností. Zároveň to je zajímavá možnost, jak děti trochu namotivovat na výlety. A třeba si z toho zapamatují víc, než jen z „obyčejných“ výletů „bez cíle“. Tak jsme letos v létě (2026) začali nejvýchodnějším bodem ČR. Jak se nám to daří můžete sledovat na mapách a detailnějších popiskách níže.

Via Czechia – Severní

Via Czechia – Jižní

Via Czechia – Stezka Středozemím

Začali jsme (léto 2026) jednodenními výlety, ale tímto stylem to jde pomalu. Navíc se musíte většinou vrátit na výchozí bod k autu. Takže další cíl je, jít „hut-to-hut“, neboli nalehko se spaním v ubytování.

Pár slov k výbavě zde.

Po přečtení knížky (tedy ve formě audioknížky) Legendy a latéčka od Travise Baldreeho jsem nemohla nevyzkoušet skořicové rolky/šneky, na které se vám během poslechu sbíhaly sliny. Nechala jsem si sepsat recept od AI a po několika pokusech (všechny se daly jíst) jsem došla k tomuto postupu. Obecně je to hodně podobné švédským Kanelbullar.

Pokračovat ve čtení

Rozkaz zněl jasně – minecraftový narozeninový dort. Jako mohla bych ho, jako několik posledních let, objednat z naší chaberské cukrárny, kde dělají dorty na výbornou a vždy měly úspěch. Ale tady jsem si vymyslela takový, který jsem si sama chtěla zkusit. Hlavně jsem nechtěla, aby byl Minecraftový jen zvenku, (jako to je všude v receptech), ale i zevnitř. Jako punčák. V zadání ale byla i vrstva s jahodami a borůvkami. Nesměl chybět Creeper a marcipán.

Pokračovat ve čtení

Je to již nějaká doba, co jsem si tu ohledně dortů dělala poznámky (https://umarku.cz/2021/dortove-kremy-frosting-polevy-a-jine/), tak je třeba to opět trochu oprášit a doplnit.

Krém

Osvědčený babiččin nastavovaný krém, ale poměrově upravený dle známé Lídy z Roudnice: 300 ml mléka svařit s 1,5 lžící hladké prosáté mouky, 1,5 lžící solamylu, 100 g cukru a 1 vanilkovým cukrem. Nechat vychladit. Všlehat kostku změklého másla (tedy 250 g). Tenhle krásně vše podrží a zakryje. Pokud dort obmazávám ze stran a dávám krém i dovnitř, potřebuji většinou dvě dávky. Dá se pěkně barvit jak kakaem, tak gelovými barvami těsně před dovyšleháním.

Ovocný krém

  • 250 g mraženého ovoce (borůvky, ostužiny)
  • 80 ml vody
  • 1 lžíce škrobu
  • 250 g změklého másla
  • 250 g moučkového cukru
  1. ovoce a vodu svařit (cca 5-15 minut) do zhoustnutí
  2. propasírovat přes sítko
  3. přidat škrob a povařit 2 minuty
  4. z másla a cukru vyšlehat krém (nechápu, že mi naposledy skřípal cukr mezi zuby, … moučkový)
  5. ovocnou část zapracovat do krému

Korpus

V poslední době mě krásně vyšel korpus, který v kuchařce Sexy Dorty používá Maršálek na „punčák“ Gin-Tonik.

  • 450 g vajec (8-9 vajec)
  • 375 g cukru krupice
  • 370 g hladké mouky
  • 25 g kukuřičného škrobu
  • 150 g podmáslí
  • 170 g oleje
  • 1 g jedlé sody (cca 1/4 lžičky)
  • 3 g soli

Vejce smícháme s cukrem a solí a ve vodní lázní nahřejeme na 45°C. V robotu pak vyšleháme do pevné, objemné pěny (onehdá se mi to povedlo tak, že jsem myslela, že se mi do mísy už nevejde mouka :D), do které ručně vmícháme olej a podmáslí a teprve pak směs hladké mouky, jedlé sody a škrobu (tedy věřím, že ten škrob patří sem, protože v originálním receptu se nikde neobjevil). Mícháme krátce a rázně, abychom neztratili objem.

A protože to je recept na punčák, je třeba teď hmotu rozdělit na 4 části a každou obarvit jednou barvou. Jedna část váží cca 386 g, ale je dobré si to při každém pečení odvážit, protože pokaždé se to podaří vyšlehat jinak, tak ať jsou vrstvy co nejvíc stejné. Protože ne každý má 4 ráfky stejného průměru, musela jsem to péct nadvakrát. Mám jeden nastavitelný ráfek a jeden fixní. Má to být průměr 20 cm, takže něco okolo toho. Nejprve jsem tedy udělala dvě barvy, pečeno bez větráku na 160°C 20-30 minut. Nechat 10 minut vystydnout, vyndat na mřížku, opláchnout ráfky, znovu vymazat máslem a moukou (používám mandlovou) a znovu péct další dvě barvy.

Na závěr, pokud to opravdu budete dělat jako punčák, doporučuji seříznout všechny čtyři části na opravdu stejnou výšku, lépe to pak bude na řezu vypadat.

Co se týče barvení korpusu, tak na žlutou je v originálním receptu 1 g kurkumy. Já pak použila hnědé kakao na hnědou část, černé kakao a kapku černého barviva na černou vrstvu a na závěr zelenou gelovou barvu na zelenou část.