Jako každoročně, trocha shrnutí “statistiky” blogu. Srovnání s loňskem – 12/2020.

A nejnovější data k 13.1.2022

Počet návštěvníků za poslední rok je pěkných 6 906! Na to, že to píši jen pro rodinu, to je pěkný výkon.
Použité vyhledávače. Fakt nechápu, že se k nám dostali i ti s Bingem 😀
Nejčtenější články. Jak je vidět, stále se nic nezměnilo a získat ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu je stále dost palčivý (neřešitelný) problém.

A abych měla výše uvedené statistiky zase na konci roku aktuální k danému rok, “něco” jsem vymazala a jen doufám, že to byly ty správné čítače. No uvidíme. … Už to vidím, funguje to (načítá znovu od nuly), jen ještě kde se upravuje nadpis … Nakonec se zadařilo. Chyba nebyla tak úplně na mé straně – v létě 2021 proběhly různé aktualizace a ne vše bylo nyní kompatibilní. Ale snad už to funguje ok.

Jinak “all-time-high” nejčtenější články za dobu existence blogu jsou tyto (i když teď jsem na vážkách, jestli to není jen za uplynulý rok):

A pár statistik k vlastnímu blogu:

O botách jsem již něco psala zde. A máme tu pokračování. S příchodem podzimu mi moje tenisky Altra Escalante už nestačily, a tak jsem pohledala v botníku, co na zimu mám. Podzimní nízké Merelly, staré klasické pohorky a zateplené pohorky (Merrell THERMO ADVNT ICE+ 6 WP. Vtipné je, že to jsou pohorky na sněžnice do studených zimních hor a já v tom chodím po Praze, když teplota padne pod +10°C. Na podupávání na hřišti dobrý). Mým klasickým pohorkám, které jsem si kupovala můj první rok ve Švýcarsku a které se něco nachodily i na sněžnicích, už musím dát sbohem – přijdou mi najednou úzké. Tak jsem se zašla podívat do mého oblíbeného obchodu, co nabízejí.

Mají úžasné voděodolné pohorky (ALTRA Lone Peak ALL – WTHR Mid – Black (W)). Mají jen jednu nevýhodu (kromě ceny tedy) – při každém kroku mě v ohybu u prstů ten svrchní materiál tak nějak “stahoval”, ne že by to tlačilo, ale normálně se bota tak nedeformuje, tady je ten svrchní materiál jakoby tuhý nebo jak to popsat. Fakt mě hrozně mrzelo, že mi nesedly (tak jsem alespoň ušetřila). Když jsem pár dní na to šla ve svých zateplených pohorkách, které mi suprově sedí, byla jsem ráda, že jsem je nekoupila. Holt budu nosit zateplené pohory, dokud nepřejdu zpět do tenisek.

Ale protože sníh v Praze už opět opadl a kromě toho mám nyní ty moje super teplé a nepromokavé ponožky, dá se vlastně chodit pořád v teniskách. Altra Escalante jsou přeci jenom spíše letní model, tak jsem si koupila vlajkovou loď (opět) od firmy Altra – ALTRA Lone Peak 5. Už jsem na ně koukala před půl rokem, ale na zimu jsem si je kupovat nechtěla (no a ono je pořád zima a stejně už je mám doma). Na to, že jsem kdysi kdysi kupovala boty velikosti 39 (a to už mi v té době noha nerostla), tak teď si s klidem koupím 41 a je to super.

Jo a do tělocvičny mám Torin 5.

PS.: Většinou jsou ty odkazy nejen na konkrétní typ boty, který jsem si vybrala, ale i na mojí barvu. A kdybyste si ťukali na čelo, co že za barvy jsem si to proboha vybrala – tak v dnešní covidové době jsem ráda, že seženu mojí velikost. Vybrat si ještě k tomu nějakou pěknou barvu, to je už moc velký luxus. Takže beru, co mají. Toť vše.

Co nám letos vyrostlo nejvíce/nejlépe? Určitě ačokča, která se ke konci léta rozmáchala snad do pěti metrů. Elišiny lestní jahody daly též parádní úrodu. Ze zahradních jahod to bylo takové sosolala, nová odrůda Mieze Schindler mě spíš sklamala. Ani barevně, ani chuťovně a tom není nijak poznat, že by to mělo být lízlé malinou. Na druhou stranu Senga sengana, též nově zasazená, byla super šťavnatá. A loňské Mara de Bois rodily sem tam. Ještě jednu novou odrůdu jsme zkusili od Chládba a to je Ariba white (jediná, která k nám neputovala poštou :-)) a té se zakořenily dvě odnože, než jsem si vůbec všimla, co se děje. Většina těchto odrůd by měla být stáleplodící, ale na konci léta se ukázaly nové květy jen u Ariba white (nedozrály a něco je sežralo) a Senga Sengana. U té snad i dvě dozrály. Bohužel jsem je měla dost nahuštěné, takže kvůli ohromným listům, se doprostřed záhonku nedostalo vůbec sluníčko. Musím to příští rok rozsadit. Ale už nevím kam. Z odnoží mám dalších 20 sazeniček, něco jsem rozdala a zbylých 12 jsme s Máťou dali na nově postavený terasovitý záhonek.

Pokračovat ve čtení

28.12.2021

To mi tak Vláďa někdy 1. nebo 2. prosince poslal odkaz – že se mi to bude líbit, že to bude dobrá zábava a trénink. Takže to byl důvod, proč jsme doma neměli letos cukroví. Je to série “zábavných” matematicko-programátorských úkolů, které se vám postupně, jak se blíží Štědrý večer, otevírají. Zpestřeno to je tím, že každý den jsou hnedle dvě – nejprve “jednodušší”, a pokud ji vyřešíte, otevře se vám i těžší verze. Další den se vám otevře zadání bez ohledu na to, jak jste předchozí den zvládli. Za každé vyřešené puzzle dostanete hvězdičku a cílem je, získat jich 50. Nechala jsem se nalákat “You don’t need a computer science background to participate – just a little programming knowledge and some problem solving skills will get you pretty far.” (že není třeba nějakého extra počítačového vzdělání, …) … no s tím, jak jsme se prokousávali adventem, některé úkoly byly jednodušší (tzn. zabraly mi třeba jen pár hodin, rekord byl 30 minut, ale to byla fakt výjimka), následovaly stále těžší (že jsem je třeba dodělala až za pár dní), až po ty, kdy jsem ani nebyla schopná dočíst zadání. Zatímco někteří to řešili asi programátorsky elegantně na pár řádků, já, nezkušená, používala různé vnořené cykly, pomocné funkce, apod. a ne všechna řešení byla efektivní (ale nakonec jsem to vyřešila) – “Nor do you need a fancy computer; every problem has a solution that completes in at most 15 seconds on ten-year-old hardware.” (že netřeba nadupaný počítač, i starý počítač to zvládne do 15 s) – tak jeden z těch těžších běžel 3 h :-D. Některé úkoly byly stylem “snažila, plakala, nezvládla”. K jiným jsem si musela něco rychle dostudovat (Dijkstra’s algorithm a přizpůsobit).

Pokračovat ve čtení

Na konci října jsme doinstalovali všechna tři krmítka. Ptáčkové se toho rychle domákli. Kromě hejna sýkorek, tu máme všudypřítomné straky (ty u sousedů dojídají vždy žrádlo po kočkách) a také hrdličky. Rekord v návštěvnosti velkých ptáků prozatím 5 hrdliček a dvě straky najednou. A všichni bez rozdílu (i kočky) se rádi napijí nebo se vykoupají v našem přízemním “pítku” (velký podtácek pod kytky, který se deštěm samovolně plní, případně tam sem tam nalijeme čistou vodu). Jeden nevšední návštěvník byla drzá sojka – hrdličky a straky, které jsou na krmítko moc velké, v poklidu zobou to, co je na zemi. Sojka? Tak se bez skrupulí zavěsila na krmítko a brala, co se dalo.

Pokračovat ve čtení

  • Na začátku října objednávám ovocné keře z mého oblíbeného zahradnictví Spomyšl. Sice máme zahradu pronajatou a je možné, že tu třeba za 2,5 roku končíme (bude záležet, kam budou děti chodit do školy a jak se s majitelem domluvíme), ale mám chuť si keře vyzkoušet a budu doufat, že případné stěhování přežijí. Takže na cestě jsou Zimolez kamčatský (Leningradský Velikán a Docz Velikana), minikiwi Issai, černá moruše Mojo Berry (keř nikoli strom) a stromkový žlutý (tu prý ptáci nevidí a neožerou to :-)) angrešt Hinnonmaki Green. Jo a medvědí česnek (do stínu prý ok a jinak tam prostě nemám nic moc co dát).
  • Mojí Python challenge jsem nedala. Po dvou měsících jsem u 17. dne, ale pomalu jedu dál.
  • Na své cestě do Švýcarska nás přepadl náš kamarád Jája 🙂 Alespoň, že nám dal vědět hodinu předem; stihla jsem tak alespoň zprůchodnit cestu chodbou a udělat místo u stolu 🙂
  • S mým kamarádem H. se již nějakou dobu snažíme najít společný volný termín alespoň na kafe … skončilo to na 7:30 ráno, jindy jsme se prostě nedokázali sejít.
  • Od dalšího známého jsem získala 14 dřevěných palet! Většina z nich padne na záhonky :-). Jde to ale pomalu. Na konci října mám 4 “truhlíky”. Už mi psali ze zahradnictví, že keře dorazí cobydup, a mě ještě dva truhlíky chybí. … A jen k rozměrům – v Bauhausu/OBI/… prodávají hlínu po 50-80 l pytlích – na jeden vyvýšený záhonek o rozměrech 40x40x40 cm (což není zas až tolik) potřebujete 64 l hlíny. Čím menší záhonek, tím méně hlíny potřebuji, ale tím spíše hlína uvnitř v zimě promrzne a v létě vyschne. V Chabrech jsem ale objevila, že prodávají i hlínu – 500 Kč/tunu. Tuna hlíny je, záleží samozřejmě na tom, jak moc je hlína mokrá, kolem třičtvrtě metru krychlového, což by na mých 6 truhlíků s rozměry 40-60 cm na stranu, mohlo být akorát. Jo a dovoz po Chabrech je za 500 Kč. Tuna hlíny v Bauhausu vychází na 1380 Kč. Sice s těmi koupenými pytli se pracuje o něco lépe, než když mi na zahradu vysypou tunu hlíny, ale myslím, že se to protentokrát vyplatí.
  • Většina zákonů z jara dostala nový nátěr.
  • V mezidobí jsem konečně dodělala “sedací box” na naše venkovní ohniště, aby nemuselo být, chudinka, celou zimu a další sezóny pouze pod ošklivou plachtou. Dřevo jsem na závěr napustila impregnací a natřela lazurou. Co čert ale nechtěl, jak bylo pěkně, tak celá zahrada byla plná malých mušek a ty neměly nic lepšího na práci, než si na krásně nové nalakované dřevo sednout. To byly stovky mušek! Takže jsem to další den všechno zase obrousila a dumám, kdy to tedy nalakovat. Asi mi s tím bude muset Vláďa pomoct do garáže a udělám to tam a snad si jich na to nesedne tolik. Jo a příčné trámky, které měly zaručit vlastní pevnost sedacího boxu tak, aby se na něj dalo opravdu sednout, se i tlakem ruky docela prohýbají, takže musím vymyslet lepší vyztužení.
  • Zazimovali jsme jahody na záhonku (sláma (jo, fakt jsem si na jahody a keříky koupila dva balíky slámy) + bílá netkaná textilie) a všechny jahody v květináčích jsem “zasadila” (i s květináči) na volná místa na záhoncích. Vše ostatní Vláďa zryl a doplnil kompostem. Kompostér skoro celý vybral, přeházel a opět naházel. To byl smrad :-). Ale záhonek je tak doplněn o nové živiny a žížaly.
  • Ačokča se letos povedla. Po prvních mrazících teda už omrzla, takže jsem ji sundávala z plotu. A nejdelší šlahouny měly dobrých pět metrů. Naložené jako nakladačky jsou fajnové.
Sterilizace ačokči a jablek v troubě.
  • Meruňka nemá po vichru na konci října ani lísteček.
  • Testuji voděodolné ponožky. Více zde.
  • Na kanále jsem vyzkoušela svůj “100 let” starý laminátový singl. Po kajaku to byl teda nezvyk. Navíc jsem se fakt bála, že do toho někde udělám díru. Přeci jenom plast versus laminát 🙂 A je to nestabilní a bolí kolena. Takže na zimu skončil opět v loděnici a na jaře ho asi prodám.
Jak vosa na bonbónu, co?
  • 24.10.2021 poslední blbnutí na kanále v Brandýse.
  • 30.10.2021 poslední “divoká” voda – Doubrava
  • Ze sklepa jsme vytáhli a dali do pucu všechna krmítka. Dvě máme na meruňce na zahradě vzadu a jedno naopak vepředu na plotě, na to pěkně vidíme od jídelního stolu. Zatím plníme naší vlastní slunečnicí. Létají nám sem straky, hrdličky a sýkorky. A u hlavní ulice jsem viděla ohromnou žlunu zelenou. To je docela impozantní pták.
  • V koutku zahrady nám roste něco. Myslela jsem, že to bude opět divizna velkokvětá, ale jak to během pár týdnů poporostlo, tak nevím nevím. PlantNet tvrdí, že by to mohla být buď divizna černá, nebo brutnák lékařský (ale ten nám letos rostl a vypadal trochu jinak) nebo mandragora lékařská. Tak to tam nechám a uvidíme :-).
  • Máme super Haloweenskou výzdobu. Maty byl týden nemocný (kašel, rýma), takže jsme společně měli spoustu času na vyrábění. Máme strašidla, hrob i ohromného pavouka s pavučinou. A malilinkatou vyřezanou dýni.
  • V polovině měsíce jsem byla na prvním části “kurzu” bojím se řídit. A bylo to super. Pokud jste někdo měl dlouhou řidičskou pauzu, tak určitě doporučuji. Pokračování bude za 6 týdnů. Do té doby máme trénovat. Buď sami, nebo s doprovodem. Tak jsem začala jezdit po okolí v našich obytných zónách rychlostí 15 km/h 🙂 Pak jsem se odvážila i na hlavní (stejnak tu máme všude třicítku, takže vlastně nikoho moc nezdržuji) a v neděli dopoledne se odvážím třeba až do Čimic a Kobylis. A dokonce, i s Matym, jsem si zajela do Bauhausu pro prkna! Naštěstí tam mají velké parkoviště, takže jsem se vešla. No a naše garáž a příjezdová cesta to je kapitola sama pro sebe. To mi zabere vždy dobrých 10 minut popojíždění, couvání, startování a vystupování (zatím nemám odhad, tak se holt jdu podívat, kolik mám kde ještě místa :-)). Takže zatím dobré. Jo a pomáhá mi i vědomí, že mám vzadu “nalepené” magnetické Zetko (jako Začátečník), takže si mohu v klidu zdržovat.
  • Také jsem se vrátila k Duolingu – ono jak má Eli němčinu ve škole stále těžší a těžší, tak za chvilku už bych ji neporadila vůbec nic. Takže si opakuji. A do toho semo tamo pokračuji i v italštině 🙂 Ale tam to jsou zatím opravdu jen základy.
  • A konečně, snad po 5 letech, jsme vytáhli na světlo světa Vláďovu balanční desku. Problémy, proč se na ní do teď pouze prášilo, byly dva: 1) na čem/kde jezdit, aby nám to neponičilo podlahu/ten válec, 2) průměr válce (16 cm) je pro nás začátečníky tak velký, že nešlo nastoupit, a když už jsme se na to s dopomocí dostali, tak je to prostě moc vysoko. Takže od Huku Balance jsem sehnala nový roler (válec), jehož průměr je pouhých 9,5 cm a na tom to jezdí super. Vláďa na tom teď “surfuje” skoro 30 minut denně před televizí. No a podložka – tu jsem sehnala od Urban Surf. Ta je fajnová, taková gumová, dostatečně velká, ale … smrdí. Takže pro použití doma docela nevhodná. Ale na ven před barák bude super na léto. Na doma Vláďa v našich zásobách objevil tenkou tuhou karimatku a na té to jezdí suprově. Takže už nám nic nebrání trénovat. Zatím se na tom tedy jen houpeme, ale časem určitě něco přidáme, … jinak by to začala být nuda.
  • Konečně jsem si sehnala domácí pantofle, které mi na jaře doporučila fyzioterapeutka – Peter Legwood. Ono jsem je úplně cíleně nesháněla, jak vše bylo zavřené, pak léto, no a najednou jdu v Globusu kolem nich. Měli poslední v mé velikosti a další prý jen tak nebudou. A jsou fakt pohodlné.
  • A po xy letech jsme si koupili nové matrace. Oba z paměťové pěny od firmy Pro Spánek. Vláďa s tvrdším jádrem, já s měkčím. Ten pocit, že se prostě zaboříte a při otáčení nebo vstávání to je jak výstup z hrobu, je teda nepříjemný, ale spí se dobře. I když já si ji musela po týdnu otočit (z druhé strany je trošku tvrdší), protože na té měkké části jsem nemohla vůbec spát na břiše (jak se celí zaboříte, tak krk se dusí). A je to hned lepší. Teď tedy má Vláďa vlastně měkčí postel, než já :-).
  • Eli si užila týden podzimních prázdnin v “izolaci” – tu jsme ji nařídili my u babičky, aby doma od Máti nechytla hnusný kašel a rýmu. Na začátku listopadu jedou se třídou do Německa, tak aby fakt odjela. Ale užila si to. Vystřídala se u obou babiček, odkoukala StarDance (na který se již dva roky těšila), byla v muzeu Karla Zemana, krmila na Vltavě nutrie, přejedla se trdelníku, a tak podobně.
  • Maty se po týdnu doma obstojně naučil hru Azul (prý že od 8 let) a Osadníky z Katanu (od 10 let). Jo, a objevili jsme mé z mládí oblíbené Lovce pokladů (jen v novém kabátě)!
  • Jo a s ohledem na ne moc dobře vypadající rentgen zad (uvidím, co ještě řekne ortoped, ono zase nic se nejí tak horké, jak se to uvaří) jsem opět začala chodit do místní tělocvičny na cvičení SM systém, což si obecně lidé pochvalují, že na záda dobré.

9.10.21

Dostala jsem se k nim tak trochu oklikou. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. Já znám jen neoprenky na vodu. No zkrátka, před létem, kdy hrozilo, že budeme více pod stanem a navíc na červnovém víkendovém stanování jsem zjistila, že starý ešus a klasický hořák na bombu není pro rodinné vaření to pravé, hledala jsem něco lepšího (hrnce, stabilnější hořák). A v rámci hledání jsem narazila na stránky Real camp life a jejich recenzi voděodolných ponožek, což mě nadchlo. Mimo jiné si hrozně pochvalují i skládací konvici na vodu Sea to summit a hrnec od téže značky. Ještě odbočka – na to vaření jsem nakonec koupila Pinguin Spider (teď ho nemohu dohledat, ale je to něco jako Pinguin Mantis) a sadu nádobí Bo-Camp Set Of Pans Travel 4.

Pokračovat ve čtení

Sklízíme slunečnici, vyndaváme semínka a sušíme. Sbírám semínka aksamitníku (afrikán, nízká verze), měsíčku a lichořeřišnice. Uvidíme, co z toho příští rok vyjde. Sklízíme s Máťou ačokču. A protože se docela urodila a nestíháme jíst, tak jsme ji naložili. Stejně tak švestky na chatě – už jsme jich přejedení (jak na syrovo, tak v koláčích a bublaninách), je z toho několik marmelád (ano děláme to jako marmeládu, ne povidla, a je to dobré), další sušíme … no a dalších asi 30 litrů půjde na slivovici 🙂 Tak snad se zadaří. Padají jablka. Takže Eli má alespoň do školy co na sváču, pak štrúdl, na chatě se moštuje, a teď i sušíme. A koupila jsem další velké sklenice a budu sterilovat rovnou nastrouhaná jablíčka. Padají ořechy, sušíme je. Rajčata už moc nedozrávají. Je sychravo. Ta jedna planá dýně nám asi také nedozraje. Dozrává mrkev. Máme nějakou starou českou do žluta odrůdu, která ale dětem vůbec nechutná. Cibuli se ve stínu mrkve moc nezadařilo. Sem tam dozraje ještě jedna jahoda. Na volných místech se zelená zelené hnojení. Afrikány stále krásně kvetou a na kvetoucí ačokču, která má letos snad 5 metrů, pořád lítají včely. Na jaře musíme prostříhat meruňku, strašně narostla a nedá se kolem ní už ani chodit ani sekat tráva.

Pokračovat ve čtení

Po dlouhé době jsme si udělali výlet nikoli do lesa, ale do “muzea”. Vodní dům v Hulicích u vodní nádrže Švihov je celý věnován vodě. První a nejdůležitější předpoklad, pokud sem míříte, je, že je pěkné počasí a máte s sebou komplet věci na převlečení (ručník se hodí též). Začali jsme venkovní expozicí, která je věnována zadržování vody v přírodě, dešťovce a lokální raritě kytičce kuřičce hadcové, která pamatuje ještě mamuty a která roste jen na hadcích (na to, jak se hadce vyskytují řídce, jsme na ně letos narazili již podruhé. Poprvé v okolí Křemže). Mají tu krásné přírodní jezírko, které zapadá do výkladu o koloběhu vody.

A pak jsme šli do té nejlepší části – vodní čerpadla a kanály, které si děti mohly vyzkoušet, a tedy se celé namočit. Byly tu “obyčejné” pumpy i třeba Archimedův šroub, vodotrysky, apod. Díky pěknému počasí super. Skončilo to až tehdy, když Maty na kluzkých prknech uklouzl a svalil se do jednoho z kanálků, kde si narazil bok. Naštěstí z toho nic horšího nebylo. Takže převléknout do suchého a mohli jsme jít konečně do vnitřní expozice. Děti to proběhly docela rychle, takže ne vše jsem si stihla přečíst. Začínali jsme u jednobuněčných organismů, které ve vodě žijí, přes místní dravou rybu bolena, koukli jsme se, jak se čistí voda ve vodárně, studovali na interaktivní tabuli koloběh vody a jednotlivé mraky a Eli s Vláďou odkoukali film o vzniku místní přehrady.

Výukové cedulky nechyběly ani na záchodě a u umyvadel, kde byly k dispozici čtyři různé typy kohoutků a vysvětlení, který je nejvíce šetřivý (pákový s perlátorem. Naopak nejhůře na tom je kohoutkový bez perlátoru).

Takže ve výsledku spokojenost. Příště v Hulicích navštívíme obdobně interaktivní Včelí svět.

Fotky (s heslem) zde.

Povídání na Kudy z nudy je zde.