by ·Komentáře: 6

Už ani nevím, před kolika lety jsem narazil na akci s názvem Prominentní Vrcholy Lužických Hor. V té době jsem dotyčným tiše záviděl, že jsou tak fit, že mohou něco podobného absolvovat. Pak se ale událo MS v Rogainingu na Paprsku a tam jsem zjistil, že když se všechno tak nějak sejde, tak by to mohlo jít. A povedlo se mi k tomu i naočkovat parťáka Toma. Pak už jen zbývalo zvolit ten správný moment a spustit teátr, kde se dával kus

Absurdní komedy-drama aneb Infantilní zhodnocení jednoho životního snu


v hlavních rolích:
Tomáš aka Tučňák (familiérní pojmenování od kolegů z dob společného zaměstnavatele)
Vláďa aka Totořík (familiérní pojmenovaní od jeho milovaných dětí)
Míša aka Mimikyu (familiérní pojmenovaní od jejího milovaného syna) aka Správkyně Pojízdné Krmné Stanice

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

K narozeninám jsem, mimo jiné, dostala kurz na pečení makronek – Macarons voilá – v Ola Kala na Žižkově. Na termín jsem si musela asi dva měsíce trpělivě počkat. A až na místě jsem zjistila, kdo to vlastně vede – Míša Landová – ta Míša Landová z Peče celá země, které za 14 dní jde do finále! Takže to byl úžasný bonus navíc. Upřímně – v televizi jí moc nemusím, ale tady to byla bomba – přísná, ale pečlivá a trpělivá.

Po celý večer (kurz trvá 4 h) jsme to navíc měli s bílým vínem a v půlce i večeří ve formě krásně naaranžovaných chlebíčků.

Na začátku jsme se rozdělily (byly jsme jen holky) do dvojic – a koho jsem to neschytala do dvojice – Ivetu z Peče celá země (2023) – tu s těmi fialovými vlasy! No prostě povedený večer 🙂

Dostaly jsme podrobné návody a vše krásně připravené a odměřené (to byla paráda). Nejprve nám bylo vše vysvětleno a pak jsme se do toho mohly pustit. Každá dvojice měla jinou náplň, kterou dostala za úkol připravit. My měly makovou. Další byl slaný karamel, mango, malinová, apod. Celkem nás bylo šest dvojic. Zatímco krémy tuhly, šly jsme na korpusy. Základ je stejný, jen se to pak lišilo opět dvojice od dvojice tak, aby korpusy ladily s náplní. Takže k naší makové šly černé korpusy posypané mákem.

Musí se nechat, že takhle napoprvé se to všem (za mě) povedlo. Ano, všechny jsme si vyslechly nějaké výtky, ale to nám radost nezkazilo. A chuťově to bylo vše výborné 🙂

Od té doby jsem je párkrát opět zkusila. Myslím, že tady prostě platí „Übung macht den Meister“ 🙂

Jo a nejlepší na tom všem bylo, že nádobí za nás bylo myto. To prostě ocení každý. A na závěr, kdo nešel kolem? Roman z Peče celá země – šel venčit psa a stavil se za Ivetou s Míšou 🙂 A nikdo nám neprozradil, jak to dopadne :-).

by ·1 komentář

Navážu tam, kde jsem ve svém posledním článku skončila. Je to rok, co jsem začala pracovat jako (oficiální název pozice) Test Engineer v korporátu. Začala jsem v testerském inkubátoru a teď už se skoro i cítím jako junior. Ačkoli náš programátor byl onehdá překvapený, když slyšel, že jsem z inkubátoru (teda beru to tak, že jsem lepší, než se od inkubátoristů čeká :-)).

Ten rok utekl neuvěřitelně rychle. Na začátku toho chce člověk co nejvíce nasát, tak maká a maká, je toho spousta, co nechápe, nedovede si pospojovat věci, apod. Co se technické stránky týče, to bylo o něco lepší, naplánováno jsme měli spoustu školení (časování by mohlo být lepší, občas ty vědomosti do mě kolega stihnul už narvat, jindy jsem naopak obsah školení v ten moment neužila a když jsem později ty vědomosti potřebovala, tak už se mi to vykouřilo z hlavy).

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Ne každá dovolená, kdy nenavštívíte exotické destinace či nelyžujete ve Švýcarku, je špatná.

Dřívávějc jsem nechápala kolegu, který na dotaz „kde byl o dovolené“ říkal, že doma. Nechápala jsem. „Jak jako doma?“ Prý doma má vše a je tam spokojený. S manželkou a synem.

No teď už docela chápu. Měli jsme v plánu vyrazit za bývalou kolegyní sjezdovat do Švýcarska. Ale ani tam nebyla sněhová situace moc růžová (v Čechách už vůbec). A vidina toho, že se skoro celý den věnujeme balení, strávíme 10 h v autě, abychom se pak museli sápat ještě o stovky výškových metrů někam na ledovec kvůli troše sněhu. … Tak jsme to odpískali. A po dlouhé době to je dovolená, po které nepotřebuji dovolenou, abych si trochu odpočala a dala se do kupy 😀 Myslím, že jsme si to docela užili i doma.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

O SUP* závodech na divoké vodě si většinou můžete na webu přečíst od předních závodníků české (evropské, světové) scény (třeba rok 2021 zde). To jsou většinou lidi, co tím doslova žijí, neustále objevují nové řeky, které se na paddleboardech dají sjet, trénují i v zimě, jsou strašně extrovertní a vehementně tento sport a přidružené vybavení všude propagují (prostě jako jakýkoli jiný šílenec jakéhokoli sportu). Toto povídání bude naopak z pohledu člověka z úúúplně opačného spektra – spíše netrénovaný introvert, který si to prostě chce zkusit (a moct si tak odškrtnout jedno ze svých dlouholetých předsevzetí) :-). Pár fotek z letoška – Fotky Luboš Toman

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Na začátku července jsme oslavili vysvědčení a nesl se ve znamení nemoci. Maty si něco (asi) ze školky přitáhnul, nebyl jediný s teplotami. Takže se nám odjezd na dovču trochu posunul. Ale ne jen kvůli němu, já se také nemohu pořád nějak na 100% dovyléčit. Takže místo v neděli jsme vyrazili v úterý. A kam jsme zamířili? Konečně do Švýcarska, podívat se za kamarády, které jsme neviděli 4 roky. Odtamtud do Francie do Fontainebleau na bouldery. Chtěli jsem stihnout i Paříž, ale velká francouzská města se týden před tím potýkala s nepokoji, tak jsme Paříž raději odsunuli na jindy a užívali si klid v lesích. Cesta zpět byla v plánu přes kemp v Německu, ale trochu jsme se obávali, že bez rezervace se nechytneme, a jet 11 h napřímo do Prahy se mi nechtělo. Tak jsme to vzali zpět do Švýcarska, kde jsme přespali ještě dvě noci u kamaráda, a teprve pak domů (takže časově to nebylo 11 h ale 6+8,5 h). O Švýcarsku se můžete dočíst zde, o Francii snad brzy dopíši později, zatím alespoň fotky (CH, FR).

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Den 1. (středa) – čtvrť, kde jsme bydleli + ZOO + dvě setkání s kamarády

Po 4 letech se konečně dostáváme opět do Švýcarska. Kvůli nemoci se nám odjezd posunul o dva dny, takže to byl hukot. 8,5 h cesta nebyla ve výsledku tak hrozná, ačkoli Maty se ptal „kdy už tam budem“ už na výjezdu z Prahy. K ubytování jsme využili obývák nejlepšího kamaráda v Dielsdorfu kousek za Curychem. První den jsme stihli oběd v nákupním centru Glatt, kde jsme nově objevili ohromnou prodejnu Lega. Stavili jsem se také na Schwmanendingenu, abychom se podívali, jak naše bývalá čtvrť vypadá. Stále se to přetváří, starší dvoupatrové domy se boří a místo toho rostou nové, moderní a pětipatrové. Neopomenuli jsme se napít z pítka na náměstí 🙂

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Tenhle školní rok ve výsledku utekl zběsile rychle. Na to, že jsem na podzim 22 byla myšlenkami stále v létě, jaro 23 ne a ne přijít a najednou už tu máme skoro léto. To se samozřejmě musí plánovat již v únoru. Po loňských zkušenostech jsme dětem neplánovali tolik táborů, jako loni a spoléháme na babičky a dědy.

Eli si užila oslavu u kamarádky (na Den dětí), s Matym jsem v té době byla na tradičním bourání Májky, ačkoli kvůli lezení jsme vlastní bourání nestihli, stihli jsme cukrovou vatu a jízdu na poníkovi a výrobu oplachtěné lodičky z korků.

Já jsem měla první pracovní teambuildingovou akci s přespávačkou 🙂 a další řadu školení.

Eli kvůli kašli přišla o závěrečné dvě hodiny na zpívání a bohužel i závěrečný školní Schulfest v Divadle pod Palmovou, kde děti hrály Malého prince.

Ale na svoji narozeninovou oslavu už byla zdravá (oslava byla na den přesně o měsíc dřív, než vlastní narozeniny). A počasí nám vyšlo. Slavili jsme na zahradě, koupili jsme kvůli tomu i nový zahraní stůl a slunečník 🙂 Dort byl klasika mrkvový z místní cukrárny. A jako hlavní část programu byl kurz mozaiek u naší sousedky. Holky (a Maty) vytvořili moc pěkné výrobky. Na doma pak už zbylo na rodiče se popatlat se spárovačkou.

Hned den nato jela Eli se školou na tři dny do Ekocentra ve Vlašimi. Maty měl tou dobou být na školce v přírodě, ale pro malý zájem se neuskutečnila (ono Matymu s taky moc nechtělo).

Poslední červnový víkend je tradičně rogaining, kam se Vláďa s kamarádkou vypravili na 12 h verzi, a Prague Ice-cream Festival na Výstavišti, kam jsme vyrazili všichni i s Jirkou. Letos bych jako dva vítěze označila okurkovou zmrzlinu od Zmrzlina Senomaty (jako ano, je to od mé kamarádky, ale je fakt dobrá, jinak měli třeba také výbornou jahodovou s prosecem 🙂 ) a borůvková s levandulí od La Zmrzka.

Poslední červnový týden čekal na Matyho výlet do Mirákula a následně pasování na školáka. Poslední dva dny školky už kvůli nemoci bohužel nebyl, takže přišel o komentovanou večerní procházku po Pražském hradě a hlavně přespávačku ve školce.

A pak už jen vysvědčení a léto!

by ·Žádné komentáře

Když uvážím, že jsem neměla moc času v době, kdy jsem nepracovala, tak teď, když pracuji, nemám čas už vůbec. Myslím, že v dubnu jsem počítač doma nezapnula snad vůbec. Teď jen díky dvěma volným pondělkům. Příspěvky asi nebudou již tak dlouhé a květnaté, jak tomu bývalo, ale trochu přeci. Zatím mám skluz jen 8 dní, tak co se vše událo kromě práce, práce, práce?

Pokračovat ve čtení