Koukám, že nějaké letní shrnutí jen tak nebude. Naposledy jsem psala o červnu a pak asi nebyl čas. No v říjnu také moc ne :-). Jak jste se mohli dočíst tady, v říjnu jsme jen chodili. MapMyRun mi naměřil 78,5 h chodeckých aktivit (jen těch, u kterých jsem si zapnula přímo hodinky, jinak kroky se mi do Výzvy měřily celý den, na nohách jsem tak byla mnohem déle 🙂 ), což je 2,5 h aktivního chození denně! Ono se to nasčítá, když mi cesta do školy zabere hodinu 🙂 Takže na nic jiného nebyl čas.
Na druhou stranu bylo dost času na poslouchání, to se při chůzi zvládá. Na Audiotéce (což jsou audioknížky) jsme podchytili slevy a koupili si stovky hodin knih (ono jenom Hra o Trůny má 200 h :-)). Já poslouchala ještě ze zásob 13. díl ze série ze starověkého Říma Bratři ve zbrani (S.Scarrow). A potom podcasty:
- junior guru
- Finance prakticky (Michal Doubek) a Money Talk Show (Michal Doubek + Jiří Cimpel)
- Fuckupy v IT (Matěj Kotrba)
- 100 věcí, které by každý programátor měl znát
- v listopadu pak ještě IT Svět podle Jury
Jinak podzimní prázdniny jsme strávili v Lužických horách (článek zde). Hlavně proto, aby Vláďa lépe poznal oblast virtuálního závodu „Prominentní vrcholy Lužických hor“ (takže se sem ještě párkrát vrátíme). Nachodili jsme něco kolem 50 km, první výlet 17 km. Kopec (horu?) Luž jsme také zdolali.
- Na zahradě sklízíme stále ačokču, jíst už to nikdo nechce :-), tak zavařuji jako okurky. Letos máme zatím rekord, ve výsledku asi 9 sklenic, některé docela velké. Na Vánoce už budeme moct ochutnat první várku. Rajčata, která zbyla na záhonku jsou jen samá přezrálá. Oproti loňsku, kdy mi jich spousta nedozrála, to je pěkná změna. Týden před Haloweenem jsme stihli s dětmi zlikvidovat rajčata a ačokču na předzahrádce, týden před tím již Vláďa odvezl agávi na zimní byt 🙂 Záhonek po agávi jsme přestavěli v duchu Dušiček na vzpomínkové zákoutí na (pra)babičku, která 23.9.22 zemřela.
- Druhý záhonek jsem obsadila odnožemi jahod, které se jinam nevešly, takže to příští rok budeme mít před barákem dost jednotvárné – samé jahody (ledaže bych naopak stávající jahody, které jsou tu již 3. rokem, vyhodila). A na Halloween jsme to vše překryli umělou pavučinou a pavouky (památníček samozřejmě ne). Také jsme s Eli vyrobily velká strašidla ze slámy :-).
- Až na úplný konec října (možná až začátek listopadu) jsem zlikvidovala ačokču, která naprosto totálně obrostla dětský domeček. Ačokčích lián tak máme plné kompostéry, biopopelnici a ještě mám dvě hromady na potom. Asi to příští rok vymyslím trochu jinak.
- Moruše již letos asi dozrát nestihne (pozn. 19.11.22 nasněžilo … stále nebyla dozrálá, začala hrozně pozdě).
- Jahody na zadních záhoncích jsem již nijak nestihla před zimou připravit, tak asi holt jaro. Trochu počítám, že necháme jen ty, které jsme letos s Matym sázeli do vyvýšených záhonků, a z těch starších bych chtěla nechat jen odrůdu Ariba White, která opravdu plodí 2x ročně a je výborná. Těžko říct ale, jestli se mezi tou spletí asi 4 odrůd trefím.
- Přihlásila jsem se na kurz testování do Prague Coding School spadající pod Dublin Coding School. Naštěstí nám posunuli začátek, jinak bychom začínali v době podzimních prázdnin, což by bylo otravné. Mám to na 7 týdnů 3x týdně 3 h online.
- S dětmi jsme se zúčastnili tradiční podzimní akce Hon na Lišku – orientační závod. Sice bylo dost hnusně, ale užili jsme si to. A ten samý den večer Strašidlovačka na chatě.
- Děti se zúčastnily logické olympiád.
- A na závěr měsíce – Ďáblická bludička – večerní orientační závod v Ďábličáku, no neber to. Vláďa šel sám dospěláckou kategorii, já šla s dětmi. No zabalili jsme to z časových důvodů cca v polovině po třech hodinách. Vláďa to měl celé hotové za cca 1,5 h. Náhodou jsme nebloudili, jen jsme šli na jistotu po cestách a pomalu. Eli oznámil, že příští rok už nejde. Dali jsme kolem 9 km :-).
Nej fotky za říjen, které jsem s důsledností fotila kvůli říjnové Výzvě, jsou zde.
Jo, dobré shrnutí. Už se těším na naloženou ačokču.
A ty podzimní fotky jsou úžasné, profesionální, super!!!
Jirka
je prima, že jsi se naučila tato shrnutí. Mně to moc nejde a je to vlastně škoda.