Takhle si představuji relativně odpočinkový víkendový den. Ačkoli jsem šla spát až ve dvě ráno, již v osm jsem byla relativně čilá, a tak jsem si ke snídani pustila další díl Znamení koně a nový den začal. Za okny bylo azuro, což je úžasné počasí na kolo. Nicméně jsem měla v plánu nějaké nákupy a navíc mě bolelo koleno. Pravděpodobně ze středečního běhání. Asi vyzkouším nějaké kloubní doplňky a pak poreferuji, zda fungovaly. Snídaně se protáhla cca do deseti a pak jsem vyrazila přes kopec do centra. Nebrala jsem to nejkratší cestou, poněvadž jsem to ještě musela vzít přes jednu kešku, kam jsem chtěla umístit travel buga, kterého Vláďa našel v Čechách. Takže na konečnou tramvaje u zoo jsem dorazila kolem půl dvanácté. Nasedla jsem na tramvaj a nechala se svézt do centra. Zde jsem měla naplánovánu návštěvu (a v lepším případě i nákup) jednoho našeho oblíbeného obchůdku. „Problém“ byl, že jsem potřebovala s výběrem a nákupem poradit. A z dřívějších zkušeností víme, že jedna paní prodavačka anglicky mluví, druhá nikoli. A … samozřejmě, byla tu ta, která anglicky nemluví. Na to jsem se ale připravila, takže cca 45 minutový nákup probíhal ve veselém duchu. Jistě, spoustě věcí jsem nerozuměla, na druhou stranu jsem ji rozuměla natolik, abych byla s výsledným nákupem spokojena.

Čas se přehoupl dávno přes poledne a já chtěla jít odpoledne na kolo (i přes to koleno), ale stále jsem před sebou měla nějaké obchody na obejití. Na závěr jsem si na doma nakoupila zmrzlinu a v půl třetí konečně dorazila domů a mohla si dát oběd. A po obědě … kolo jsem kvůli kolenu zavrhla a pouhých šest hodin spánku o sobě začínalo dávat vědět. Ale což, je víkend, ne? Tak jsem si vlezla na balkón, nohy vystrčila na sluníčko (víc sluníčka už nezbylo) a … leželo se krásně. Za půl hodiny se ovšem sluníčko posunulo natolik, že již na balkón nedosáhlo. Tak jsem se přesunula na náš pohodlný gauč a .. a spala další dvě hodiny. Velmi příjemný poledňák.

Následoval rychlý úklid (vyluxování, provětrání skříně), call s Vláďou, a již se čas nachýlil a pouštěli můj oblíbený seriál. Jsou to ale případi – pouští čtyři díly za sebou! To je moc i na mě. Vydržela jsem tři díly (do jedenácti) a musela si jít lehnout. Trénink francouzštiny tímto stylem je supr.

Koleno si snad odpočinulo, tak zítra kolo.

A abyste si zase mohli namáhat závity, přináším další dvě fotohádanky. I když ta první je spíš o postřehu a ta druhá o fantazii 🙂