První výlet na sněžnicích této zimy. V okolí Curychu napadlo dobrých 40 čísel sněhu, takže Vláďa již od pátku sní o brodění se v hlubokém prašanu. A tak jsme vyrazili kousek za Curych k Bachtlu. Nejprve jsme šli, k mému potěšení, po silnici (mohla jsem tak vše připnout na batoh a mrznoucí ruce strčit do bundy). Byla fakt kosa. Auto sice ukazovalo venkovní teplotu -6, ale s větrem, který občas foukal to bylo mnohem horší. Takže jsem na sebe navlékla vše, co jsem měla, nechala jsem si i mojí zimní bundu, kterou si sebou normálně netahám a vystačím si jen s tenkou větrovkou. Ne tak dnes. Asi tak ve třetině trasy jsme „konečně“ odpočili do „panenského“ sněhu. Vláďa byl zklamaný, že v jedenáct dopolende nejsme na planině první a smutnil, že si nemůže prošlapovat vlastní trasu. Po chvíli ho to ale přešlo – ono muset zvedat nohy ještě o dalších 20-40 cm výš, dá zabrat. Takže si to užíval a já se to snažila udýchat a neumrznout (tou dobou jsem se stále ještě pořádně nezahřála, ale jak jsme začali stoupat a zalezli do lesa do závětří, tak se to začalo lepšit). Uzoučká prošlapaná pěšinka zasněženým lesem po hřebínku s výhledy na obě strany, byla opravdu pěkná. Ruce mi už nemrzly (jen nohy se za celý den nezahřály), ale bez větru se šlo hned lépe- Takže celkem cca 2,5 h chůze, 8,5km. Osobně mi to stačilo. Večer už jsem byla tak unavená, že mi ani nezbývají síly na cukroví. Ale třeba se ještě dokopem.