Po příjemně stráveném Silvestru plném deskových her kousek za Prahou, jsme poté, co si Vláďa zaběhl své první novoroční kilometry v lesích, co jsme posnídali jednohubky z večera a povzbudivou česnečku, co jsme si zabalili ve Střešovicích všechny věci (chtělo by to malý stěhovák) a co jsme poobědvali tradiční česnečku a brkaši s uzeným, vyrazili směr Rakousko na hory. Má předběžná informace, kterou jsme celou dobu brali jako bernou minci, že nám to bude trvat cca čtyři hodiny, se ukázala jako milná, a trvalo nám to něco přes pět hodin. Ještě jsme cestou pro jistotu do penzionu volali, protože jsme si na rezervaci přečetli, že pozdní příjezd (po 18 h) je nutné hlásit (tak aby nám třeba rezervaci nezrušili).

Vláďa nám našel pěkný penzion ve vesničce Pinswang kousek od německých hranic (v Tyrolích). Dojížděli jsme samozřejmě za tmy, po sněhu ani památky, všude tma, jen Vláďa vykřikoval něco v tom smyslu, že ty okolní kopce jsou supr (v té tmě nemohl nic vidět), zkrátka lišky zde dávaj dobrou noc (jen, co jsme to řekli nahlas, jednu jsme zahlédli). Paní v recepci na nás již čekala (dojeli jsme kolem půl osmé) a vše nutné nám v angličtině (i když by raději mluvila německy) vysvětlila. A pak jsme začali nosit věci do pokoje. Nechtěli jsme moc věcí nechávat v autě, aby nám nepřemrzli.

Pak Vláďa prohlásil, že má hlad a že se musíme jet někam najíst. Široko daleko nic samozřejmě není. Museli jsme tedy jet do Füssenu (cca 10 min jízdy, v Německu), kde jsme hned na začátku vesnice/města narazili na otevřenou pizzerii (problém je, že prý se tady obecně vaří tak do osmi, devíti večer, takže jsme raději neztráceli čas výběrem a pizzerie stejně splňovala naše dnešní požadavky). Já jsem si dala výbornou hustou česnečku s toastem a sýrem a od Vládi kus jeho pizzy se šunkou a žampiony. K tomu jsme měli čaje a spoustu limonády. Na závěr Vláďa neodolal a dal si domácí mousse au chocolat. To vše nás vyšlo na neuvěřitelných 23 Euro, cena pro „Švýcary“ až skoro směšná :D.