Na dnešek ještě bylo hlášeno relativně dobré počasí, takže bylo jasné, že musíme ještě dát nějaký pořádný výlet. Proto jsme na snídani šli již na osmou (!), Vláďa si pochutnal na výborné paštice, kterou jsme předešlý den koupili (měli v obchodě moc pěknou nabídku), já se vezla na sladké vlně a kolem deváté jsme vyrazili do Vilsu. Místo na parkování na začátku běžeckých tras jsme našli dobře. Oproti včerejšku se trochu ochladilo (cca -2°C), bylo zataženo a zpočátku i nepříjemně foukalo.

Připevnili jsme sněžnice na batoh, vzali trekové hole a vyrazili nahoru. Oproti včerejšímu rovinatému terénu to dnes bylo půl výletu do kopce a zbytek z kopce. Výhledy pěkné, nikde nikdo, kopec úctyhodný.

Přibližně polovinu cesty jsme zvládli bez sněžnic, ale čím jsme byli výš, tím bylo sněhu víc, a tak i na ně nakonec došlo. Do sedla Hundsarschjoch (1600 m n.m.) jsme dorazili po cca třech hodinách (i s přestávkami). Lehce jsme se přioblékli a vrhli se na sestup.

Sestup.

Ten byl v hlubokém sněhu docela veselý. Sestoupali jsme až k Vilser Alpe (1228 m n.m.), kde jsme si dali svačinku, sundali sněžnice a pak už jen pořád z kopce pokračovali zpět do údolí k Vilsu. Vyklubal se z toho moc pěkný výlet (5h, 13 km).

Protože na večeři bylo ještě brzy (16h) vrátili jsme se domů, dali si sprchu a váleli se (TV, knížky a krátké spaní). Pak jsme vyrazili do nedalekého penzionu (spřáteleného s tím naším) na večeři. Naštěstí pro nás měli dvě volná místa. Já jsem si dala lososa s curry omáčkou a zeleninovým kuskusem a Vláďa si dal vývar se špekovým knedlíkem, filetky z divokého králíka (chuťově to tedy bylo jak játra :D) s bylinkovými gnocchi, brusinkami, dýňovým kompotem a sladkokyselým červeným zelím. A na závěr … Sachertorte.