Neděle 18.11. – v jedenáct jsme si dali sraz s kolegyní a jejím přítelem na vánočních trzích v Schiblis Hofladen v Otelfingenu. Vánoce se blíží, tak ať chytíme tu správnou náladu. Dali jsme si punč a malý trh si pěkně prošli. Eli si ozdobila velký perník a než stačil zaschnout, tak ho i snědla. U ohně jsme se ohřáli (kosa byla) a asi po dvou hodinách zase jeli. Maty už byl celý unavený a otravný. Jen jsme ale popojeli kousek autem a šli na keškovací výlet. (Hüttikerberg) Maty se tak trochu vyspal v kočáře a my se provětrali. Nakonec to bylo cca 3,5 km za 1 h. A co se nestalo – skoro mrzne a Vláďa i tak chytne klíště!

Úterý 20.11. – dopoledne jsme jela klasicky do práce, pak rychle vyzvednout Eli, oběd, šlofíček (15-20 minut) a Eli jde na odpoledku. Já v mezidobí jedu plavat do bazénu. Tentokrát jsem konečně vyzkoušela svůj nový (plavecký, nikoli potápěčský) šnorchl i s kolíčkem na nos, protože bez toho to nejde. Sice jsem měla chvílemi takové nepříjemné pocity, … ne že bych se měla utopit, ale je to s tím šnorchlem fakt nezvyk. Ale fajn. Pak vyzvednout Eli a domů, kutit a vařit.

Středa – po obědě a hodinovém šlofíčku jsme šli všichni tři na návštěvu k sousedům – jsou to také Češi a jejich syn je stejně starý jako Maty, takže pohoda.

Čtvrtek – Den otevřených dveří u Eli ve školce – zjistila jsem, že až do devíti mají volnou zábavu (příchod nejpozději v 8:35), pak různě v kroužku počítají, vyjmenovávají kdo chybí, povídají si o knížce, kterou zrovna společně čtou, vyrábějí, apod. V 10 h je sváča, kterou jí v kroužku na židličkách na klíně. Děti mají většinou dost opulentní svačiny, ale Eli jednak nejí ovoce a zeleninu,  a často ani nic nechce. Takže většinou má suchary, chleba, šunku, oříšky, výjimečně jablko či křížaly. O svačinové pauze jsme šla domů a po zbytek dopoledne uklízela dětský pokoj. Občas (často) se to totiž dostane do takového stavu, že to Eli sama opravdu nezvládne uklidit. Tohle (hračkobordel) se nám zatím nedaří udržet na uzdě. Ve čtvrtek má pak Eli pdpoledne tančení.

Pátek 23.11. Černý pátek! Celý týden čekám na slevu vyhlídnutého nového luxu a nic :-(. Tak jsem ráno vyslala Eli samotnou do školky (sama chodí již často), zacvičila si a vyrazila. Nejprve do Oerlikonu reklamovat rozstřikovač vody na kytky. Je to sice jen za 2,5 CHF, ale je otrava, že nám to nefunguje. V pohodě vyměnili za nový a jela jsem dál. Sehnat Máťovi boty. Jenže dětské boty se kupují tak blbě. Máme sice měřák, ale já nevím. Tak raději vezmu Matyho s sebou a vyzkoušíme to. I když u spousty bot je tvrdá špička a ty malé dětské prstíky stejně nejsou cítit, stélka se nedá vyndat a Maty sám ještě neřekne, jestli dobré, či ne. A tak jsem v 50 % slevě koupila boty pro sebe! Takové super teploučké, světle růžové boty, ve kterých mi snad bude při dlouhém zimních stepování na hřištích teplo. A do Bächli se podívat na teplé kalhoty. Klasika – jen na lyže a pod, ale něco teplého do města, ne. A na druhý konec od nás do Glattu zase vyměnit kompresní návlek na loket, špatná velikost. A pak už jen dojet vyzvednout Eli ze školky. Oběd, šlofíček (já, Eli už po obědě dávno nespí :-)), zatímco se Eli koukala už snad po sté na Dobu ledovou. A pak hurá bruslit. Abych nás (hlavně sebe, Eli to baví) motivovala, tak jsem si koupila permici na 6 vstupů, to snad do konce zimi vychodíme. Ale dělá pokroky, ale také se vzteká a trucuje. Občas se ji snažím něco říct, ale sama jsem ráda, že se udržím na nohou, takže když po mě chce, ať ji učím (když konečně svolí s tím, ať ji něco řeknu), tak toho ve výsledku moc není. Ale hodinu na ledu vždy vydržíme. Pro veřejnost zavírají už v 16 h. A pak domů. Připravit véču a já vyrazila znovu do Oerlikonu shánět Máťovi boty. A následně do Matyho jeslí na apero a „přednášku“ o nové organizaci jeslí. Je tam teď hodně nových lidí a ty, které tam byly skoro od založení odcházejí. … Matyho boty jsme samozřejmě nekoupila.

Sobota 24.11. Na víkend jsme žádné velké plány neměli. Odpočívat, hrát si, uklízet, pracovat. Ráno jsme vyrazili na trh. Po zkušenosti z minulého týdne, kdy Eli po vystoupení z autobusu kňourala, že jí je zima, jsme se nabalili, abychom vzápětí zjistili, že je docela teplo. Začali jsme v obchodě s botami. Kde jsme po dlouhém zkoušení a rozmýšlení a přeměřování Matymu koupili krásné podzimní teplé boty (doufám, že je na odrážedle hned neprodře). Riskli jsme to a vzali 25, což ukazuje měřidlo. Ze stávajících 22 to je skok, ale každá bota je jiná. Tak uvidíme. A pak trh. Čerstvý mošt, tresku, croissanty na svačinu (po nákupu bot vyhládlo), ovoce, a šlo se domů (pěšky). Maty chvílemi ťapal, chvílemi jela na odrážedle. I tak to ale bylo na Vláďu se Eli pomalé, tak se od nás odpojili a ještě jeli pro ovoce k Turkům a do lékárny. Nakonec jsem s Matym byla doma dřív (3,5 km, 1 h) a začala vařit oběd. A pak už jen čekala na finální ingredienci – tu tresku. Udělali jsme recept, který jsme v týdnu odkoukali v soutěži MasterChef – pošírovanou tresku. A aby to nebylo tak nudné, tak tresku pošírovanou v kokosovém mléce, s rýží a karičočkou. Dobré a raz dva hotové. Po obědě jsem si s Matym schrupla … na dvě hodinky. Ani jednomu se nám vstávat moc nechtělo. Pak jsme trochu vyráběli a už byl večer.

Neděle 25.11. – Dnes, protože se již Vánoce blíží, bylo otevřeno i nákupní centrum Glatt. V neděli něco, co se děje jen o Vánocích :-). Tak to jsme říkal, že tam rozhodně nepojedeme, stejně tak nákupy na Černý pátek (23.11.). No ale nakonec se ukázalo, že by se nám hodilo pro pár věcí zajet a že bychom si tam mohli zajít na oběd a moci si tak odpočinout od kuchyně. Takže jen, co Vláďa doběhl ze svého tréninkového okruhu, jsme vyrazili. Tradičně jsme si dali Asian Wok (jedna porce Vláďa a jedna porce pro nás zbytek), pak nákupy a ohromný točící vánoční stromeček, který zároveň funguje jako kolotoč. Ale bylo tu dost narváno. Ale i tak Eli pro sebe a Máťu uzmula velkou veverku. Ale oproti loňsku a předchozím letům se to točilo ukrutně nudně pomalu. Pak se Eli konečně odhodlala k vyzkoušení místní klouzačky – z prvního patra dolů. A pak ještě několikrát. Matymu zatím stačí ke spokojenosti jezdit po jezdících schodech nahoru a dolu. A na závěr knihkupectví, kde jsme strávili snad hodinu. Takže domů jsme dojeli v půl čtvrté a Maty, jak jinak usnul. Takže jsme ho opatrně přenesla do postele a na hodinku jsem si k němu lehla, protože jsem byla úplně mrtvá. A Vláďa s Eli zatím vyrazili do tělocvičny, kterou máme hned za rohem a která je přes zimu vždy v neděli odpoledne zadarmo přístupná dětem  od dvou do šesti let. Takže my, když nebudeme mít na neděli žádné plány, máme o zábavu postaráno.

A nový týden může začít. Na co se nejvíc těším? V pátek jdu s Eli do Cirkusu Conelli! A pak ještě dvakrát do práce, a ve středu možná zvládneme paleontologické muzeum.