Na tento trail narazil Vláďa na této stránce, kde je celá „procházka“ do detailů pěkně popsaná (v angličtině). I jen z fotek si uděláte představu, jaké to asi je (oficiální stránky zde). Paní píše, že s kočárkem mohou být problémy, že by si ho tam osobně nebrala. My to dali s Máťou s přehledem. Kus cesty s vystouplými kořeny trochu drncal a jeden super velký jsme museli přenést, ale jinak pohodička. Šli jsme horší.

Vláďa si klasicky brzy ráno dal necelých 50 km za necelé tři hodiny. Doma byl už na dopolední svačinu. Připravili jsme si chleby a svačinu a mohli jsme vyrazit. Cesta nám zabrala ani ne hodinku. Zatímco v Curychu to ten den bylo vedrem na umření, tady nahoře (1200 m n. m., Raten Pass, Oberägeri, Canton Zug, Switzerland) mi byla chvílemi až zima (mikiny jsem vzala jen pro děti, že ano), ale sluníčko nakonec i tady vyhrálo a už bylo teplo.

Tato trasa se speciálně věnuje lidským smyslům, takže každé zastavení bylo zaměřené na jeden z nich. Děti tak mohli palicemi mlátit do velkých kravích zvonců a poslouchat různé tóny, poznávat vůně jahod, smrku, liška, hub, atd., v tmavých otvorech poslepu osahat kůru, chorož, srst, apod. Cestou bylo i jedno hřiště a zavřená restaurace.

Celkem jsme ušli (a Eli v pohodě, i když celou cestu autem remcala, že nikam nechce) 6.3 km (za cca 3 h). Na závěr na parkovišti jsme si dali zmrzku a mohli jsme jet domů. Obsluha nám bohužel neřekla, že si to můžeme dát přímo na venkovním hřišti, což by nám situaci výrazně ulehčilo a sladkou tečku výletu bychom si mohli mnohem lépe vychutnat. On Máťa neposedí, Eli je šmudla a z objednané zmrzky toho nakonec stejně moc nesnědla. Vláďa si objednal Coup Dänmark, aby mohl porovnat s tím, který si dává v Ziegelhüte, a já si dala domácí „něco jako creme brulé s karamelovou zálivkou“.

Fotky zde.