Evidentně již několikátý ročník. My se zúčastnili poprvé. Děti šly za malé netopýry, já a babi za milé čarodějky a děda za upíra (ale vypadal spíš jako Merlin). Pro děti bylo připraveno snad 20 stanovišť s úkoly (vstupné dobrovolné). Za každé splněné stanoviště dostali písmenko do soutěžní kartičky. Úkoly byly různé – střílení na terč (papírovými koulemi, tenisáky, atd. … trefovalo se do rakve, na strašidla, atd. …), výroba papírového strašidýlka, vození dýně v kolečku, skládání hada, malování poslepu, pojídání gumových hadů čerstvě vylovených z kotlíku plného slizu (to byla asi nejoblíbenější atrakce), a tak podobně. Jak Eli, tak Maty si našli, co je bavilo. Počasí nám přálo, bylo spíš vedro. Ale s postupujícím časem tepla a světla ubývalo a na konec jsme se všichni sešli u ohně s buřty. A když už byla opravdová tma, tak se šlo na stezku odvahy, trasa značená svíčkami, děti měly své strašidelné lampióny, … a skončilo se u Jizery u Chárona. Domů jsme dorazili až po osmé. Jo a s Matym jsem si prohlédla fungl nový hasičský vůz Káranských hasičů. To je ohromné auto! Mohli jsme si sednout i dovnitř 🙂 Jo a ještě proběhla soutěž o nejlepší vyřezávanou dýni.