Umrail pas. Nejvýše položený silniční pas ve Švýcarsku. Dlouho jsem ho měl na seznamu, že bych ho měl někdy projet a nikdy jsem si nepřipadal dost fit na to, abych to zkusil. Vymyslel jsem si totiž megalomanskou variantu s mnoha kilometry co do vzdálenosti, tak i těch vertikálních. Posledních pár let si jen vždycky říkám, že to přeci jen odložím, že se mi třeba následující rok povede natrénovat lépe a více. Žel s rodinnou a přibývajícími léty a kily to nějak neplatí. Tak se to holt letos vyvrbilo tak, že mám fyzičku nejhorší za posledních pár let, tlustý jsem jak vepřík Bořík a ráno v půl deváté vylézám z auta v Zernez a klepu kosu. Těch 10 stupňů se trochu zajídalo. Plán je zdolat Umrail a rezignovat na svou megalomanskou variantu. To znamená z Zernez dojet na pas Fuorn, odtama pěkně dolu do Santa Maria Val Müstair a odtama se nějak vyšněrovat do Umrailu. Když budou síly, tak pak i do Stelvia. Následně otočit a hurá dolu do Santa Maria chytit autobus, co mě odveze zpět do Zernez. Na bus jsem koukal už v pátek a jezdí pěkně pravidelně každou hodinu. Doporučuje se si zamluvit místo pro kolo, tak jsem to raději neriskoval a zamluvil jsem si flek ve spoji v 16:48. Dost pozdě na to, abych se nemusel nikam honit.

Od auta vyrážím kousek po deváté a stoupák začíná prakticky za cedulí konec vesničky Zernez. Netrvá to dlouho a mám zařazený nejlehčí převod, co jde a ten mě bude provázet po zbytek dne a sem tam budu skuhrat, že by to chtělo něco lehčího. No nebylo, tak holt to muselo jít i takto.
Koukám na tepovku a je mi jasné, že pokud to chci přežít, tak to dnes bude super kochačka bez jakéhokoliv nároku na sportovnější pojetí. Holt nenatrénovanost, plus nulová aklimatizace dělají s tepovkou ve dvou tisících divy, nemluvě pak o 2700, že …

Tak si tak jedu, kochám se krásami Švýcarského Národního Parku a poočku hlídám tepovku, aby příliš neuletěla. Cestou do Fuorn pasu potkávám nějaké čechy, přičemž jeden z nich je ještě víc při těle než já, mnohem víc. Předjedu ho, ale pak fotím a celá skupinka zmizí. Fotit se musí, bez toho by to byl houby výlet.

Do Fuornu se dodrápám necelé dvě hoďky od startu, času mraky. Dávám sváču a mažu dolu do údolí. V Santa Maria jsem v půl dvanácté. Namíchám novou flašku ionťáku a peklo může začít – 13.2km s převýšením 1126 a průměrným sklonem 8.5. S těmi průměry je však jeden zásadní problém. Např. tvrdí, že průměr na 10km je 6.2 a v reálu to vypadá tak, že je pár metrů rovinka, či mírný sjezdík a následně nastupuje 10+ peklo. Ale v průměru to vypadá jako pohodka 🙂 První třetina je super – sice je nejprudší, ale je tady plno serpentinek a ty jsou super zábavné. V nich je radost jezdit.

Následují horší pasáže, kdy serpentinek ubyde a naopak přibyde plno rovných a prudkých úseků, kde to bolí a nejede to. Naštěstí mi to vycházelo tak, že když už mi to moc nešlo, tak jsem stejně musel zastavit kvůli focení a odpočinek byl na světě 🙂
Tak ve dvou třetinách toho kopce dojíždím toho čecha. Vůbec mu to nezávidím, jelikož je na něm vidět, že trpí mnohem víc než já. Než dojedeme do pasu, tak mě ještě několikrát předjede (fotím) a já zas jeho. Říká, že to berou přes Stelvio, no vůbec mu to nezávidím. Tak jsem mu udělal alespoň nějaké fotky, vytáhl z něj za jízdy mail a poslal. Třeba se mu budou líbit.

Po dvou hodinách šlapání do kopce konečně dojíždím do pasu. Čas je stále mraky (je 13:30), a jelikož mě nohy nějak extra nebolí a prošitý také nejsem, tak vyrážím ještě na Stelvio. To se z Umbrailu sjede tak 10 výškových metrů a cesta se připojí na silnici s Bornea na Stelvio a jedou se pouze jen závěrečný +- 3km. Ale jelikož je to přes 2500m n.m., tak to stejně bolí. Stavím minimálně dvakrát, jednou už ta tepovka byla nějak moc vysoko a podruhé jsem přeci musel fotit 🙂 Přímo v pase bylo brutálních lidí. Holt sobota o prázdninách není nejlepší termín.

Rychle fotím, jím, oblíknu se a mažu dolů. Dal jsem si za cíl ten sjezd dát v jednom kuse bez zastávek – nafocené to stejně už mám a zajímalo mě, jak rychle se dolu dostanu. Vyjížděl jsem ve 14:10 a hned kousek pod pasem zdržovalo nějaké pomalé auto. Ale na švajcarské straně jsem byl prakticky sám. Předjelo mě pár motorek, já předjel jedno auto a když jsem se dostal pod serpentinky na začátku, tak mi docvaklo, že bych teoreticky mohl stihnout autobus v 14:38. Třeba mě vezmou i bez rezervace na kolo. Moc ale rezerva nebyla. Furt jsem to měl pár kilometrů a bus měl jet asi tak za 8 minut. A co hůř, z křižovatky, kam jsem měl dojet to bylo ještě tak 300-500m do kopce na zastávku. Do Santa Maria jsem se přiřítil ve 14:35 a následný kopeček k zastávce jsem jel dočista na krev. Ale dal jsem to, na zastávce jsem byl v 14:37. A uličník bus měl zpoždění, takže mé snažení bylo skoro zbytečné. Dobrá zpráva byla, že mě vzal i bez rezervace pro kolo. Tím jsem ušetřil spoustu času a ve 15:45 jsem už byl u auta.
Pár poznámek na závěr
1 Umbrail je krásný pas.
2 Ale jet ho o víkendu během prázdnin je hloupost, jelikož tam jezdí hrozných motorkářů, co jedou na Stelvio.
3 Pokud si člověk chce užít prázdnější Stelvio, tak asi jen běh všedního dne.
4 Pas Fuorn je super ze strany od Zernezu, jet ho z Santa Maria by bylo příšerný. Navíc je tam dost silný provoz.
5 Pokud vám bude někdo tvrdit, že ve Švýcarsku medvědi nejsou, tak je kecá, jelikož cestou do Umbrailu, tam mají speciální proti medvědí popelnice 🙂