Dnešek byl opět nabitý událostmi. V 11 h jsme byli nahlášení na trasu s pohádkovými postavami v Zahradě Kinských, pořádanou Prahou 5. Počasí opět nic moc. Navíc cesta do centra nám trvá víc jak hodinu. Takže i když děti vstávají dost brzy, bylo ráno hektické. Vláďa ale navrhl, že pojedeme autem na Smíchov a pak už to je tramvají kousek. Takhle jsme tam byli za půl hodiny a na čas jsme se sešli s babi Janou a dědou.  Trasa byla pěkná, ani dlouhá, ani krátká. Masky postav na jednotlivých zastávkách s úkoly byly super. Nejvíc se mi líbilo zelené strašidlo a Máťovi modrá víla na závěr. Bylo tam něco o třídění odpadu, nošení balónků na lžíci, zatloukání hřebíků, apod. Na závěr nechyběla cukrová vata a popcorn a Eli si nechala na obličej nakreslit motivy z Frozen.

Následně jsme jeli na Smíchov na oběd a pak jsme ještě zašli do sportu okouknout koloběžky. Eli měla navíc svátek a babi s dědou nám na koloběžku přispěli. Ale místní nabídka nás nezaujala, Eli to samozřejmě obrečela, ale slíbila jsem, že hned v pondělí se mrkneme někde jinde. Babi s dědou pádili zase na svojí oslavu a my zamířili domů.  No a když jsme jeli kolem Čakovic, tak jsme se ještě stavili v Decatlhlonu, kde nás tedy prostory, nabídka a ceny nadchly. Měli tam dobrých deset druhů koloběžek volně k vykoušení a děti se tak proháněly po celém obchodě. Maty nám v nestřeženém okamžiku zmizel na malé koloběžce se třemi koly. Eli zkoušela pod Vláďovým dohledem různé druhy, řešili jsme velikost kol, brzdy i odpružení. Vzali jsme jednoho draka. Já se sem někdy v klidu vrátím pro běžkařské boty. Nakonec jsme tedy vzali kolobrndu Eličce (Oxelo Mid 7) i Máťovi (Oxelo B1). A hned vedle jsme zapadli do Bauhausu, nebo co to bylo za kutilský obchod, podívat se na zahradní skříně. Ale nic pro nás.

Tak a teď už jsme mohli domů.  I když on se čas už nachýlil a na 17:30 jsme měly s Eli naplánován výlet po stopách hvězd, pořádaný pionýrskou skupinou Lvíčata. Start na Vozovně Kobylisy. A na to jsme potřebovaly buřta, takže jsme zajeli ještě do Globusu. Dali jsme si na Eliščinu oslavu dortík a kafíčko, a zatímco já s dětmi jsme jedli pomalu, Vláďa svůj kousek rychle nasál a šel nakoupit.

A pak už nás vyklopil na Vozovně a sám s Matym pokrčoval domů.

Naše hvězdná trasa byla parádní. Neměly jsme baterku, tak proto bylo dobré začít hned na začátku akce (přijít jste mohli i až v osm večer, pro ty větší dobrodruhy). Cestou bylo 10 zastavení, kde se děti dozvěděly informace o hvězdách a hvězdných tělesech – mlhovina, pulsar, černá díra, … a ke každému byla i tématická aktivita – mě se nejvíc líbila ta u kvasaru – děti museli překonat malinkatou laserovou (paprskovou) trať  – pokud laserový paprsek protly, tak to zapískalo. Také zachraňovaly komety, poslepu v pytlíku lovily předměty, apod. Závěr byl v Ďáblické hvězdárně, kterou jsem si mohly prohlédnout a shlídly jsme 20 minutovou pohádku o Večernici/Jitřence. No a pak jsme se nějak zamotaly ve změti uliček a autobus nám ujel skoro před nosem. A víme, jak jezdí 202. Špatně. A do toho lehce pršelo a byla kosa. Zkusmo jsem zavolala Vláďovi, jak by se tvářil na to, pro nás dojet. Zrovna dal Matyho do postele (bylo osm večer), ale i tak ho oblékl a dojeli pro nás! Byli u nás do cca 15 minut. To byla pohoda. Domů jsme se tak dostaly o 20 minut rychleji než složitě autobusem. I když, ono se na ty jízdní řády ani takhle v sobotu večer nedá spoléhat. Zatímco jsme čekaly, tak kolem jel bus mířící na Ládví, který by nám možná nějak pomohl, ale kdo ví, třeba by ten navazující zase nejel a co pak na Ládví, že.  Jen na opékání buřtů se nedostalo – ohýnek byl totiž na začátku, nikoli na konci. No a na začátku jsem se s buřty nechtěla zdržovat, abychom měly ještě trochu světla na cestu.

A v neděli bylo Břevnovské posvícení. Dopoledne jsem s dětmi jela na koloběžce trasu od Hvězdy za babi a dědou. Z pouštění draka sešlo – nefoukal vítr. A po obědě pouť. Eli si to užila náramně. Maty část prospal. Dali jsme si klasicky langoše, cukrovou vatu, apod.