Sobota (16.3.2019)

Dopoledne jel Vláďa s dětmi na trh a já tak mohla v klidu uklízet. Odpoledne vyrazil Vláďa na dlouhý cyklovýlet a my jsme jeli do Oerlikonu do Indoor hřiště. Byli jsme tam ale mnohem dřív než sousedka s Vojtíškem, a bylo hezky, tak jsme ještě byli na hřišti, a až dorazili, šli jsme blbnout dovnitř. Je to ale hlavně pro děti do pěti let, takže pro Eli trochu nuda, ale vyhrála si. Kromě nás tam už moc dětí nebylo. Maty zase začal ožužlávat kde co, takže předpokládám, že rýmu, která se u něj vzápětí rozvinula, chytil tady z nějaké hračky.

Neděle (17.3.2019)

Na jedenáctou jsme jeli do Milandie lézt. Měli jsme tam sraz i se Zuzkou a její rodinou, navíc tam měli dorazit i Vláďovi kolegové. Všichni jsme se sešli, holky lezly, já také, Vláďa lezl střídavě s kolegy na laně a na samonaviáku. Zuzka ale kolem jedné odcházela, takže jsme osiřeli. Ale bylo hezky, tak jsme šli ven, kde je také pár cest, bylo tam volno a hlavně děti se tam mohly vyblbnout. Matymu jsme museli ošetřovat říznutí na prstu a následně jsme mu tahali parádně velkou třísku z dlaně. Ale byl statečný. Odpoledne jsme snad už jen odpočívali.

Pondělí

Do obchodů dorazily španělské jahody! Takže to jíme po přepravkách. Jakmile totiž dorazí do regálů švýcarské jahody, někdy v červnu, – to už to budeme jíst jen jako luxusní zboží po pár kouskách. S Matym jsem se podělila o svoji misku s cukrem a šlehačkou a odtud asi moje následná rýmička. To je tak nefér.

Úterý

Úterý je jednoduché – Maty celý den v jeslích, já dopo v práci a Eli ve školce a odpo Eli ve školce a já v bazénu. Tentokrát to bylo trochu zmodifikované – u Eli byl den otevřených dveří, takže jsem se šla na odpolední výuku podívat. Bylo to dost ospalé odpoledne, učitelka taková bez nálady a dělali hodně počítání spojené i s vyráběním a hraním. Celkem tam bylo 10 holek a tři kluci 🙂 A po školce jsme vyrazily do bazénu. Vyždímat celoroční permici co to jde 🙂 Naštěstí v tom bazénku, kde se Eli čachtá je cca 30°C, ale i tak mi žádné vedro nebylo. Eli se potápí, „plave“, honíme se.

Večer jel Vláďa s Honzou na kole lízt do Milandie.

Středa

Eli měla ve školce volno (učitelky měly nějaký vzdělávací kurz, to je tady dost běžné), takže jsem měla v plánu Kindercity ve Volketswil. Ale Maty i Eli (a vlastně i já) mají rýmičku a kašlíček a navíc se venku udělalo hrozně hezky (rozuměj sluníčko po dlouhé době). Nechtěla jsem, aby prskali vevnitř (stejně to asi chytli v sobotu v indoor herně, Maty tam všechno ožužlával, a já s Eli od něj), tak jsme se rozhodli pro ZOO. Bohužel již nám vypršela celoroční permice a už se nevyplatí kupovat novou. A jako na potvoru teď v krámcích uvnitř ZOO dávají pro držitele celoroční permice 10 % slevu! No věřili byste tomu?! Ráno jsem ještě vařila, ať si můžeme vzít oběd s sebou. V ZOO bych jim stejně kupovala těstovky s boloňskou omáčkou, tak to už si něco můžeme klidně vzít s sebou (a ušetřené peníze utratit následně v obchůdku za hračky … to si můžeme odškrtnout). Stihla jsem udělat dýňovou polévku na večeři a zpracovala jsem kilo kuřecích stehen – na paprice. K tomu těstovky a šup do krabiček. Trošku jsem se strachovala, abychom nepřijeli do ZOO moc brzy (před otevírací dobou, která je v devět, vstáváme v šest), ale pak jsme byli rádi, že jsme tam v 11 h byli 🙂 A hned nám jel vláček, který nás přiblížil k deštnému pralesu a ZOOlinu (což je oblast zoo, kde mají domácí zvířata). Opět jsem podcenila fakt, že ZOO je na kopci a je tam vždy alespoň o 5 °C větší zima než u nás dole :-/ Děti naštěstí byly jakž takž oblečené, já jsem trochu mrzla jen v tenké větrovce. No ale díkybohu za tu. Pak ale přišla podpásovka – oběd jsem si chtěla sníst v zastřešené a proti větru a zimě izolované piknick místnůstce u netopýrů, ale ta byla zavřená. To byla moje naděje na zahřátí! :-/ No což, u koz jsme si sedli na sluníčko a dali se do jídla. Dětem kupodivu chutnalo. Ano, mohla jsem si ušetřit práci (a místo v batohu a místo krabiček vzít oblečení) a namazat chleby, ale to také není záruka toho, že to snědí (většinou to je poslední záchrana), těstovky jsou jistota. Do výběhu ke kozám se smí a děti si je mohou hladit a kartáčovat. Následně jsme šli do deštného pralesa, kde to bylo jen na tričko. Dá se vystoupat až nad koruny stromů a tam bylo 34°C. Dole pak bylo příjemných 26°C. Prošli jsme to celé až do restaurace, na záchod a na kafíčko. Seděli jsme s krásným výhledem na deštný prales a kachny. Maty vyhlížel krokodýla (ten v této oblasti samozřejmě není). Pak jsme to zase pralesem prošli zpět (viděli jsme chameleona, zářivě zelenou ještěrku, nějaké „slepice“, želvy, kachny, opice) a vláčkem opět vyjeli k hlavnímu vchodu (tato trasa mi přijde taková plonková – hodně ťapání a málo zvířat). Tady jsme se šli podívat na tučňáky a ryby, viděli jsme krokodýlí ocas a pána, který byl obmotán hadem. Dále také mravenečníka, tapíry, a kapybaru. Nakonec Eli prohlásila, že už ji to nebaví, a tak jsme se šli rozptýlit do obchůdku se suvenýry. Děti si vybraly malá zvířátka (plyšáky jsem zakázala) a mohli jsme domů. Byli jsme tu tedy od cca 11 h do cca 16 h. Maty vzápětí v tramvaji usnul a zaspal i přestup. Ještě doma si trochu prospal. A po večeři jsem se ještě vrhla na smažení vdolků – poprvé (a možná naposledy). Úplně bych to asi nenazvala, že byly „dozlatova“, ale jíst se daly. A Eli se již těšila na snídani.

Jo a na žádnou sebeobranu jsem dnes nejela, stačilo mi to už dneska. Navíc rýmička nic moc.

Čtvrtek

Maty je opět v jeslích, Eli dopo ve školce. Po obědě jsme vyrazily do Glattu shánět památníček. Měli jich tam tři regály! Dalo nám zabrat vybrat ten nejlepší, ale máme ho a Eli ho může začít nechat plnit. Z Glattu jsme jely rovnou na Eliščinu gymnastiku.

Pátek

Jo v pátek jsme byly pecky. Došla jsem koupit ingredience na dort a jinak jsme se doma doléčovaly z virózky. Večer jsme si uvařila pařížskou šlehačku, kterou po vychladnutí druhý den vyšlehám. A uvařila jsem guláš. Jaksi jsem si ale v obchodě ani doma nevšimla, že jsem nekoupila sladkou, nýbrž pálivou papriku. Kdo by to byl řekl, že takové velké balení je paprika pálivá! Zjistil to až Vláďa, když to pozdě večer ochutnával. No, takže děti sou bez guláše. Většinu zamrazím pro návštěvy, které rády pálivé.

Sobota (23.3.19)

Ráno jsem si musela doběhnout do obchodu pro zapomenuté ingredience, vzala jsem to přes knihovnu vrátit DVD a stavila jsem se v lékárně vyzvednout si různé preparáty. Následně jsem upekla piškotový korpus. A Vláďa vyrazil na dlouhé kolo. My jsme tak mohli udělat doma narozeninovou výzdobu. A přes Endomondo jsme ho sledovali, abychom pak byli připraveni s konfetti. Ale to bylo až v pozdějším odpoledni. Maty doma už nechce chodit spát, i když by to s tou rýmou tedy užil. A za „trest“ jsme zůstali doma jako pecky (což bylo Eliščino přání) a odpočívali jsme .

Když Vláďa dorazil, dali jsme si guláš (my dospělí) a těstovky (děti to mají nejraději jen tak s olejíčkem a sýrem). Následoval dort a dárky. Vláďa měl schováno několik knih různě po bytě a měl k tomu mapky, takže to bylo napínavé.

Neděle

Ráno jsme hned na devátou vyrazili do Milandie lézt. Vláďovi platí legitka jen do dubna, tak to chce co nejvíce využít. Navíc platí akce „bring a friend“ – sleva na vstup, takže jsem si také šla zalézt. Docela to šlo. A světě div se – potkali jsme tam Domi – mojí kamarádku, se kterou jsme se rok neviděli a ona nebyla v Milandii snad 4 roky :-).

Po obědě (zbytky z předchozích dnů) šel Vláďa s Máťo uv kočáře na procházku a vzali to přes Ziegelhütte, kde se potkali s Olou a Thomasem (kteří zrovna trénují na triatlon a závěr tréningu si potřebovali trochu osladit). Eli se dívala na TV a já si dala poobědového šlofíčka, abych definitivně doléřila tu dětskou rýmičku.