Ne každá dovolená, kdy nenavštívíte exotické destinace či nelyžujete ve Švýcarku, je špatná.

Dřívávějc jsem nechápala kolegu, který na dotaz „kde byl o dovolené“ říkal, že doma. Nechápala jsem. „Jak jako doma?“ Prý doma má vše a je tam spokojený. S manželkou a synem.

No teď už docela chápu. Měli jsme v plánu vyrazit za bývalou kolegyní sjezdovat do Švýcarska. Ale ani tam nebyla sněhová situace moc růžová (v Čechách už vůbec). A vidina toho, že se skoro celý den věnujeme balení, strávíme 10 h v autě, abychom se pak museli sápat ještě o stovky výškových metrů někam na ledovec kvůli troše sněhu. … Tak jsme to odpískali. A po dlouhé době to je dovolená, po které nepotřebuji dovolenou, abych si trochu odpočala a dala se do kupy 😀 Myslím, že jsme si to docela užili i doma.

E. strávila celý víkend u kamarádky, to si fakt užila. My zbylí tři jsme se v sobotu nechali nalákat azurem v Praze a vyrazili na zříceninu hradu Kostomlaty … abychom vjeli do takové mlhy, že jsme museli jet krokem. Ale nakonec to nebylo tak hrozné. Destinace naších výletů se řídí bločkem s turistickými vizitkami, který M. kdysi dostal od prababičky. Prolezli jsme zříceninu, a následně se vyškrabali na nedaleký kopec Kloč. Výsledných 8,5 km nám docela stačilo. Během výletu jsme hráli slovní fotbal a do naší sbírky přidali neuvěřitelné množství dosud nepoužitých slov na „A“ (těch není nikdy dost). V neděli, protože od rána pršelo, jsme po dlouhé době vyrazili na stěnu do Jungle v Letňanech. Ačkoli tam byl pořádný nával, tak i tak se nám podařilo najít pár jednodušších cest, které bychom s M. zvládli. V podvečer jsme ještě, každý sám, bez dětí, doháněli svoji osobní chodeckou výzvu (mám týdenní strike, 10 000 kroků, tak to nesmím teď vzdát :-)).

Pondělí 12.2.

V plánu bylo na dovolenou asi deset deskovek, tak jsme konečně museli začít – pro tentokrát jsme se shodli na Zeměploše. Jak M. už umí číst, tak se s ním dá hrát ledacos dobrého. Navíc si kartičky a text na nich pamatuje podle obrázků 😀 Odpoledne jsme opět každý sám doháněli kroky, děti si alespoň mohli na chvíli užívat čas bez nás.

Úterý 13.2.

Další pěkný den. Konečně jsme tak mohli vyrazit na Lovoš. Celou cestu, co jsem funěla nahoru, jsem si říkala „ještě že se nemusím škrábat na Milešovku“ :-). Na tu byl seshora pěkný výhled (viz foto v záhlaví). Stejně tak na zříceninu Oparno.

Středa 14.2.

Opět indoor lezení, tentokrát všichni čtyři. U kafíčka jsem zavzpomínala na naše dřívější lezecké víkendové seance v Milandii kousek za Curychem. Děti tam měly prostor se proběhnout, i když bylo venku hnusně. Odpoledne další deskovky a další procházka po okolí.

Čtvrtek 15.2

Dinosauři – celé odpoledne jsem s M. strávila v Dinosauria Museum Prague kousek od pražského letiště. Jsem už jsem se dlouho chystala a je to super! Já se tedy víc, než na dinosaury, těšila na výstavu „Geosvět – poklady hlubin Země“ – sbírku minerálů – a stálo to za to. Ale dinosauři také dobré. M. zaujaly interaktivní obrazovky a sekce „staň se paleontologem“. V rámci POP bylo k vidění i několik Lego modelů z Lego soutěže, takže to jsem musela nafotit ze všech stran, abychom si to pak mohli zreprodukovat doma :D.

Pátek 16.2.

Opět dlouho plánovaná návštěva – Techmania v Plzni. U různých technických i zábavných (technických 🙂 ) exponátů jsme tu vydrželi pět hodin! Do tohoto času tedy počítám i nás startovací oběd v 11 h! 😀 A dvě návštěvy planetária (v ceně). Takže za mě super.

Sobota 17.2.

Po dlouhých, snad 4 letech, jsme se opět byli podívat na Ďáblické hvězdárně. Začali jsme pořadem o kometách a následně jsme se podívali na oba (a skrz ně) místní teleskopy. Z ranního azura se už bohužel stala zatažená obloha, tak jsme místo na Slunce namířili na Žižkovskou věž a na starou vodárenskou věž na Ládví 🙂 A domů jsem to vzali pěšky přes Ďábličák a Bauhaus (koupit nové krabice na uskladnění a třídění Lega).

Neděle

M. měl klasicky trénink na běžecký orienťták. Zpět doma ho pak mile překvapila dlouho slibovaná rajská omáčka 🙂 (jak málo stačí ke štěstí). No a pak úklid, dohánění úkolů a příprava na nový pracovní a školní týden.