I letos jsme vyrazili na 14 dní do Švýcarska – za kamarády, do hor, na lezení, užili jsme si koupaliště v Dielsdorfu, koulovali se (ano, na horách byl sníh), dali si pohár v naší oblíbené Ziegelhütte, hledali poklad s Globim na Engelbergu, jeli několikero lanovkami, vyzkoušeli tři různé úžasné kuličkodráhy a byli i na skok v Německu na ostrově Mainau a viděli i místo upálení Mistra Jana Husa.

Den 1 – odjezd

Nuda, nuda, šed, šeď. Cesta nám zabrala cca 8 h. Jeli jsme tradičně přes Rakousko. Rozptýlením pro řidiče byla tentokrát audiokniha Terryho Pratchetta Nohy z Jílu (to nám vystačilo na veškeré auto přejezdy ve Švýcarsku a ještě na cestu domů). Poslech na dálnici nám umožnily nové bedničky Niceboy Raze Radion 4.

Den 2 – Bern

Děti byly líné a navíc jsme ještě nestačili naplánovat žádný výživný výlet, takže jsme po vydatném spánku vyrazili autem do Bernu. Klasika, jako minule (což je tak 10 let zpět) – problém s parkováním. Parkoviště u medvědů (asi hlavní bernská atrakce) je dost malé a pořád plné. Naštěstí nedaleko jsme se uchytli v modré zóně a díky příjezdu na začátku polední pauzy měli jednu hodinu parkování k dobru.

Prošli jsme se kolem medvědů, klasickou hlavní ulicí ozdobenou vlajkami a několika fontánami. Jen jsme si museli dávat na tiché trolejbusy, které jezdili velmi blízko turistů. Na konci ulice jsme kolem Zytglogge (Zeitglockenturm – taková obdoba našeho orloje) došli až na Bundesplatz a kolem budovy spolkového parlamentu jsme se zase začali vracet k autu.

Pohled na zákruty řeky Aares, ve které voda tekla pěkně svižně, byl takový romantický.

Následně jsme si popojeli pod „bernský Petřín“ – kopec Gurten na okraji Bernu, na jehož vrcholku je malá rozhledna. Na Gurtenu vrcholily přípravy na hudební festival, který začíná hned druhý den a trvá tři dny. Takže vše už bylo z velké části oplocené, viděli jsme několikero různých pódií, zázemí s WC, jídelní stánky apod. Jo a pár lidí už si tu stavělo stany 🙂 Na horu jsme se svezli lanovkou, podobnou té na Petřín, dolů jsme šli pěšky. A pak už jen do auta a domů.

Den 3 – Koupačka a setkání s L.

Dneska byl odpočinkový den. Já si šla zaplavat do úžasného bazénu v Dielsdorfu, v docházkové vzdálenosti od našeho ubytování (Garmin mě nahecoval – 4 km a 4 h plavání za měsíc). Na rozdíl od Čech je tady vstupné (8 CHF) časově neomezené. Nejprve jsem si dala svůj kiláček v příjemně vlažném, venkovním bazénu, a následně mi Vláďa dovedl děti. A ty si to užily!

Večer jsme jeli za mojí kamarádkou, která se nedávno přestěhovala na Schwammendingen, kde jsme nedaleko bydleli i my. Pěkně jsme si popovídali, jeden by neřekl, ale už to zase jsou 4 roky, co jsem se viděly naposledy. Děti se vzájemně už ani nepamatovaly.

V devět jsme se museli rozloučit, protože druhý den nás čekaly konečně hory.

Den 4 – Sewenalp

Cílem bylo lezení, které si kluci chtěli užít na Sewenalp (2400 m n. m.).

Na parkovišti jsme se po desáté už jen tak tak uchytli. A jen, co jsme byli připraveni vyrazit, nám cestu zablokoval špalír krav, které se přesouvaly mezi pastvinami. Ač jsme vyrazili všichni spolu, tak kluci nám vzápětí utekli. Nám cesta k Sewenhütte zabrala 2 h, jim 1,5 h. Oni dále pokračovali na své lezení, my k Sewensee. Ale už u chaty jsme toho měli plné zuby, pořád nahoru, nastoupáno 531 m. Navíc jsme vlastně nevěděly, jak dlouho budou kluci lézt, a tak nám přišlo, že když jsme tenhle 1,7 km šly dvě hodiny, tak to plánovanou procházku kolem Sewensee nemůžeme do večera stihnout. Navíc se nám nechtělo pokračovat do kopce, tak jsme to sešly rovnou k jezeru a následně nám nebylo jasné, kudy vlastně cesta kolem vodopádů a (asi) brodem bude. Tak jsem se vyfotily u sněhu, nějakou dobu nás zdržely krávy, kolem kterých jsme se bály projít, máchaly jsme si nohy v ledovcové vodě a nakonec skončily na Sewenhütte na koláči a radleru. Vedro bylo k padnutí. Když už nás čekání nebavilo, vydaly jsme se pomalu k autu. Kluci ve výsledku dorazili ani ne půl hodinu po nás. Lezení si moc užili. M. si užil i slaňování – protože to na lezeckém kroužku ještě nedělali, museli ho kluci na laně spouštět :-).

Den 5 – odpočinkový den, koupačka

Přidala jsem se s bojkotem k dětem – po včerejšku jsme potřebovali oddech. Kluci si šli někam lézt do hor, já s dětmi opět do bazénu. Od desíti tam je krásně volno a už je docela teplo. Teprve kolem druhé odpoledne se to začne pomalu plnit. Tentokrát jsme otestovali i vnitřní bazén se skokanským můstkem a tobogány.

Den 6 – Engelberg – Ferrata a Honba za pokladem + kuličkodráha

Poté, co kluci plánovali nějakou lehkou ferratu asi 3 hodiny, skončili u první volby, což je Engelberg, kde byla i moje úplně první ferrata. Bohužel jsme opět nestihli brzký odjezd (cesta zabrala skoro dvě hodiny), takže nás čekala hodinová fronta – 30 minut na lístky, 30 minut na lanovku. Ale po výšlapu na Sewenhütte nepřipadalo v úvahu, že bych se před ferratou ještě někam sápala. V mezistanici jsem si rovnou koupili mapu k honbě za pokladem, kterou půjdeme na cestě dolů, stejně tak kuličku (spíš tedy kouli) na kuličkodráhu, která je také po cestě dolů.

Od Harzlisee jsme šli ještě cca 15 minut pěšky a pak to začalo. Protože to byla naše první ferrata s dětmi, tak jsme nechtěli nechat nic náhodě a děti se sami jistily karabinami k ferratovému lanu, ale ještě je Vláďa s H. dojišťovali pevným lanem. Cesta se nám o to víc časově protáhla, ale nikdo se o nikoho nemusel bát. M. měl párkrát problémy, že nedokázal udělat dost velký krok, ale jinak super. Vysuté mostky i žebříky zvládli všichni.

Zpět u jezera jsme si pro osvěžení prošli bosonohou stezku, která vedla i vodou. A ve čtyři už jsme se museli vydat na zpáteční cestu, abychom stihli poslední lanovku z mezistanice v šest.

Až na ranní šílenou frontu to byl super den. Jo a klasicky vedro k padnutí.

Den 7 – odpočinkový den a pohár v Ziegelhütte

Po včerejšku jsme si opět zasloužili odpočinkový den. Dopolední povalování, oběd v Glattu, návštěva lego obchodu a na večer setkání s Vláďovými kamarády v naší oblíbené Ziegelhütte na Coupe Dänemark (zmrzlinový pohár s tekutou čokoládou a šlehačkou. Takhle dobrý nikde jinde nedělají!)

Den 8 – Odpočinkový den, Regensburg, grilovačka

Ještě, že díky Pokemon GO jsou děti ochotné jít na procházku, i když se jim vlastně nechce – cestou loví pokémony 🙂 Vyšli jsme si na Regensburg, který se tyčí nad Dielsdorfem. H. nám na večer slíbil grilovačku – měli jsme výborné burgery a navíc děti v Glattu ukořistily Marshmellow i s grilovacími špejlemi, tak to byl vrchol večeře.

Den 9 – Uetliberg a setkání se Z.

Uetliberg tyčící se nad Curychem jsme si nemohli nechat ujít. Trochu mě tedy překvapilo, jak moc to od parkoviště ještě stoupá, ale nahoře byla za odměnu zmrzka a výhled bez mráčku na celý Curych a jezero.

Večer jsme se nechali pozvat k Z., se kterou se sem tam potkáme u nich na chatě v Jeseníku 😀 Velmi nešvýcarsky jsme měli (v těch vedrech) raclette!

Den 10 – Mainau a Kostnice

Už jsem měla kopců dost, tak po nějakém guglení jsem narazila na květinový ostrov Mainau (zvítězilo to nad Rýnskými vodopády, které děti sice ještě neviděly, ale já třikrát a už se mi tam nechtělo :-)) na Bodamském jezeře. A ten jsme si docela užili. I zde je pro děti připravena honba za pokladem a na ohromném hřišti uprostřed ostrova byla opět kuličkodráha.

Den 11 – Odpočinkový den

Koupačka s dětmi, Vláďa si užil kolo.

Den 12 – Ferata Sustenpas

Do kopců to je z Curychu prostě všude daleko. A tak jsem tento výlet spojili s přespáním u mé kamarádky na Haslibergu. Feratu na Sustenpasu jsme kdysi také šli. Dneska jsem už i já musela dojišťovat, tak jsem dostala přiděleného M. a šla první, zatímco Vláďa měl E., která tak šla poslední. Alespoň nám dělala tlumočníka a mohla rychlíkům, kteří nám funěli na záda říkat, že nás můžou v klidu předběhnout :-). Z časových důvodů jsme zvládli jen první půlku, i tak nám to zabralo víc než 2x tolik, co je inzerováno v průvodci. Holt dojišťování dětí lanem je trochu zdlouhavější (ač se to nezdá).

Večer přejezd na Hasliberg a grilovačka.

Den 13 – Hasliberg a setkání s O.

A dneska výlet na Hasliberg – popojet autem k lanovce, lanovkou nahoru, u hřiště kafíčko a pak dolů podél kuličkodrah. Následně přejezd k Sarnersee a koupačka s paddleboardem. Paráda. Nutno tedy podotknout, že Lungerersee, které bylo hned vedle, mělo mnohem krásnější barvu, tak třeba příště.

A večer zpět do Dielsdorfu. Druhý den balení a odjezd.

Den 14 – Odjezd a tradiční mekáč v Německu

Na trase domů nemohl chybět klasický obídek u mekáče.

A třešnička na dortu – nevím, kde jsme k tomu přišli, ale děti si přivezly vši. Takže večer byla odvšivovací zábava.