Ačkoli počasí ráno nevypadalo nic moc, stejně jsme ještě jednou zajeli do Shenandoah národního parku na nějaký výlet. V návštěvnickém centru jsme si nechali doporučit ještě nějaký krátký výlet. Někde mezi 10 a 15 mílí jsme pak vyrazili. Ovšem aby to nebylo tak jednoduché, tak parkoviště jak tady, tak u návštěvnického centra byla okupována brouky (netuším, co to je, ale leze to, lítá to, naštěstí to nekouše, i když Vláďa říkal, že ho to kouslo). Naštěstí v lese moc nebyly, ale doslova nás doprovázely po zbytek dovolené, protože nám nalezli do věcí (ačkoli jsme se snažili otevírat auto jen na co nejkratší dobu a odevšad je vyhazovat … stejně nám nalezli všude).

Tato oblast lesa byla tak před dvaceti lety (možná i před více) postižena požárem, takže tady stále můžete vidět zčernalé kmeny. A to byl „oheň“ na moji představivost, kdy jsem za každou černou skvrnou viděla medvěda. No opět jsem pro jistotu tleskala a doufala, že to případné „zvědavce“ odežene. Na druhou stranu by bylo pěkné mít méďovu fotku … nene, raději nepokoušet. Takže máme alespoň fotku toho, co po sobě zanechává :D.

Pozůstatky po požáru jsou dodnes viditelné.

Ve dvě hodiny měla být v návštěvnickém centru přednáška o medvědech, ale bohužel byla zrušena. A protože brouci byly opravdu dotěrní, rozloučili jsme se s národním parkem a vyrazili k naší cílové destinaci – Washingtonu DC, což byla cesta tak na čtyři hodiny (k tomu ještě zastávka na nákupy). Cestou jsme několikrát zatavili a pokaždé jsme vyhnali další brouky.

Ve Washingtonu pro nás Vláďa vybral ubytování v Hilton Garden Inn Arlington/Courthouse Plaza,což působilo opět velmi luxusně. Ačkoli to nebylo v centru, o čemž jsme původně uvažovali jako o hlavním kritériu, tak se tato poloha nakonec ukázala velmi dobrá. V okolí byla spousta možností stravování a do centra to metrem nebylo nijak daleko. V podzemní garáži jsme se zbavili dalších dvou brouků, zanesli věci na pokoj a šli obhlédnout okolí, hlavně zjistit, jak funguje metro a kde si ráno dáme snídani. A večer ještě zlikvidovali dva brouky v pokoji (v Zurichu jsme pak našli ještě dva, fakt mazec, kam všude zalezli!!).

Jediná nevýhoda tohoto hotelu, ale s tím jsem měla problém všude, byla hlučná klimatizace. Nebo něco takového. U nás v pokoji jsme ji sice vypnuli, ale tohle šlo z venku, takže buď od sousedů, nebo z nějaké centrální klimatizace. Druhý den jsem poprosila na recepci a šla obhlédnout jiný pokoj a tam to bylo obdobné. A „nejlepší“ na tom bylo, že mladík, co mi byl pokoj ukázat říkal, že nic neslyší. Takže tak asi k „hluku“. Takže jsem se ty poslední tři noci moc nevyspala. Ale Vláďovi to kupodivu také moc nevadilo. První noc usnul dokonce i bez špuntů, tak nevím, v čem byl problém.