Ačkoli jsem si chtěla jít ráno zaplavat do hotelového bazénu, tak z toho sešlo. Za A) mě od toho Vláďa odrazoval, že si v tom ani ne patnáctimetrovém bazénu stejně nezaplavu, B) jsem spala jak šípková Růženka až do osmi a to už jsme museli začít balit a jít na snídani. Co se snídaně týče – musím si někde najít, jak je definovaná „kontinentální snídaně“. Oproti nabídce v předchozích hotelech zde kromě tradičních vaflí, mafinů a dounatů byly i vločky, mléko a vajíčka natvrdo. Ale stejně, kdyby někdo chtěl slanou, masitou snídani, tak má smůlu. Tak jsem si dala sladkou klasiku, dobalili jsme a vyrazili jsme do Hershey´s Story (http://www.hersheystory.org/) na Chocolate Avenue.

Zde bylo muzeum ne tak ani o čokoládě, ale přímo o Miltonovi Hersheym a jak to bylo s tou jeho výrobou čokolády. Je opravdu neuvěřitelné, co všechno na zelené louce vystavěl. Přes vlastní továrnu na čokoládu po vlastně celé město – stadion, škola pro sirotky (nyní je z toho pořádná škola), nemocnice, divadlo, atd. To nám zabralo cca 1,5 h a pak jsme vyrazili do Chocolate Word (http://www.hersheys.com/chocolateworld/ , čokoládový svět).

Pro milovníky čokolády je toto ráj. Dalo by se tu strávit opravdu hodně času, ale my jsme z nabízených atrakcí zvolili jen hlavní prohlídku (zadarmo) a ochutnávání čokolády (něco jako máte ochutnávku vína, kdy vás „učí“, jak správně koštovat a rozpoznávat chutě a vůně a tak).

Čekání na začátek testování jsme strávili v obchodě (20 minut). Tohle byl mazec!! Měli tu všechno!

Od malých Kisses čokoládiček, přes čokocihličky (Vláďovy oblíbené) a čokokrémy, až k čokoládám s burákovým máslem nebo peprmintem. Bylo toho požehnaně. Prodávají tu i tradiční čokoládové košíčky plněné burákovým máslem, které mají výborný reklamní slogan: „Because no one should ever have to choose between chocolate and peanut butter.“ – „protože nikdo by nikdy neměl být nucen si vybrat mezi čokoládou a burákovým máslem.“

Následná ochutnávka čokolád byla o něco „chudší“, než jsem čekala, ale nebylo to špatné. A vlastní hlavní atrkace? Nasedli jste do vozítka a to vás provezlo celým výrobním procesem. Nechyběly ani zpívající krávy. Prostě američani to musí mít ve velkém. Bylo to supr. Návštěvu jsme zakončili čokomafinem.

A následoval přesun na severní začátek Shenandoah National Park, do Front Royal. Po krátkém okouknutí různých motelů podél hlavní silnice jsme skončili v Holiday Inn (ano, ano, už jsme si ho oblíbili). Takže před večeří jsem šla na 40 minut do posilovny a na večeři jsme vyrazili do místní restaurace (Houlihans). Jako předkrm jsme si dali obalované žampióny a já jako hlavní kuřecí polévku s nudlemi (místní restaurace se chlubí tím, že v kuchyni opravdu vaří!), byla fakt dobrá, a Vláďa si dal penne s kuřetem.