26.11.2010 Aneb krátké myšlenky, které na celý článek nestačí (od nejnovějšího po nejstarší).
- Konečně víkend! – mám tolik práce, co musím dodělat
- Dnešní ranní plavání bylo super – dobrých 20 minut jsem měla prsařskou dráhu sama pro sebe! Co se mi pak ale nestalo – během plavání znaku jsem si udělala klíčkem od skřínky, připevněným na zápěstí osmicentimetrový šlic na sedací části těla. Ve vodě to pálilo jak čert. A navíc – když už si konečně dávám pozor, abych nebrousila lajny a uchánila se tak modřin na loktech, tak mě někdo z vedlejší dráhy přetáhne ploutvičkou!
- Dnes ráno mě překvapila sněhová nadílka – přes noc tady nasněžilo dobrých pět centimetrů sněhu! Ale takového toho nadýchaného. Vypadá to pohádkově. A místním cyklistům to je úplně jedno. Jezdí pořád – nezmaři!
- Ke všem těm manuálům a tutoriálům mi přibyla další četba „Writing English for Science“.
- Kdo drží nízkotučnou dietu tak neví, o co přichází – vanilkový tvaroh s 10% tuku je vážně mňamka.
- Místní „vánočka“ – s tou naší to má podobný pouze tvar – chuťově to je něco jiného. Kdo se předem připraví na nadýchaný sladní vnitřek s rozinkami, tak může být zklamaný. Jak stojí v nadpise následujícího článku, je to opravdu spíše „chleba“ – Swiss Zopf Bread
- “Switzerland claims it has more varieties of bread than any other country – between 200 and 300 kinds, rivalling the number of its cheeses.“ – Švýcarsko má prý 200-300 druhů chleba!
- Tip na ojedinělou sýrovou událost – sýrové fondu ve vláčku jedoucím na Rigi Kulm
- “Pane doktore, jaké je nejlepší cvičení na hubnutí?“ ptá se plnoštíhlá paní svého doktora. „Točit hlavou napravo a nalevo,“ odpoví lékař. „A kolikrát?“ „Pokaždé když vám někdo nabídne jídlo…“
- Tak jsem se dočetla, že jak jsme vláčkem vyjeli na Rigi Kulm (1800 m.n.m.), tak se jedná o první trať svého druhu, tzn. která vyjela tak vysoko. A snad nejvyšší místo, kam vlak jezdí (spíš to ale je ozubnicová lanovka), je 3454 m.n.m. v sedle Jungraujoch mezi Mnichem a Jungfrau.
- Velmi mě pobavilo, jak autorka textu o Švýcarsku (Země Světa) popisovala jejich cestu krajem sýrů do vesničky Combermont-le-Petit: „Najít vesnici Combermont-le-Petit v kantonu Vaud znamená bloudit autem mezi remízky a pastvinami, dvakrát a pokaždé z jiného směru míjet krůtí farmu, a pak zajet slepou silnicí přímo do dvora osamělého statku uprostřed polí. Na váš zoufalý povzdech, proč nejsou na křižovatkách ukazatele, uslyšíte prostoduchou opověď: „Ale my to tady přece dobře známe“. – Tak obdobné zkušenosti mám také