Tak mám za sebou další ‚pracovní/studijní‘ cestu do zahraničí. Tentokrát to nebyla konference, ale týdenní kurz v dánském Aalborgu (ano, tam někde daleko na severu Jutského poloostrova). A proč tady? Sídlí zde společnost AnyBody, jejichž software se používá k modelování svalově-kosterních modelů nejen člověka. A některé aplikace jsou fakt úžasné. Kromě firmy tu je samozřejmě i výzkumná skupina na Aalborgské universitě (AAU), jejíž vedoucí profesor daný software vymyslel a později založil i firmu.

Asi bych začala nejprve popisem kurzu, vzhledem k tomu, že to koneckonců byla hlavní náplň mého pobytu tady. Vyvíjí se jim to fakt dobře. Jen to umět použít. Já se obvykle zaseknu na základních „příkazech“. Holt to chce strávit trošku víc času čtením manuálů a ukázkových příkladů, což je prostě časově náročné. Bylo zajímavé sledovat z jakých koutů světa účastníci přijeli/přiletěli a jaký je jejich výzkumný cíl. Z největší dálky přiletěl Američan, pak tu byli Němci, Španěl, Italové, další tři lidi ze Švýcarska (z toho dva z ETH z biomechaniky), jeden Londýňan, který právě začal Ph.D. Ve Švédsku a za manželku má Finku, atd. Z projektů tu byly modely páteře, nohy (dětská nemocnice Basel), sprinterský start (Švédsko), muzikologie (tedy jak se pohybuje dirigent a hudebníci), skok žáby, nebo třeba interakce robota a člověka. Opravdu zajímavé. A pak už jela jedna přednáška s příklady a cvičeními za druhou. To trvalo od devíti do čtyř, s hodinovou přestávkou na oběd, ke které jsme mohli využít místní kantýnu či nedalekou pizzerii. Nechyběly samozřejmě kávičkové pauzy s naprosto příšernou kávou (na tom jsme se tady obecně shodli všichni. Navíc první den nebylo k dispozici ani mléko… a když pak jo, tak odtučněné), houstičkami, a odpoledne dortíky. Takže já pak objevila studenou Starbucks kávu v menze. Jen cenově pro orientaci: kurz CHF:DKK je 1:6 (přibližně, tzn. za 1 frank dostanu 6 dánských korun) a DKK:Kč je přibližně 1:3,4 (jednu dánskou korunu dostanete za 3,4 Kč). Pizza přes oběd vyšla na 40 DKK, sendvič na cca 25 DKK, výborný hamburger (bez hranolek a salátu, jen samotný, ale fáákt dobrý), který jsem si hladová (a trošku ztracená) dala hned můj první den v centru Aalborgu v příjemné zapadlé restauraci, 130 DKK. A ve čtvrtek jsme měli společnou večeři v centru; systém „sněz co můžeš“, i když oni tomu kulantně říkají „büfé“ 😀 A to bylo super – „mořské plody a tapas“. Za 190 DKK. Člověk se něco nachodil, protože na talíř se vám vešly tak tři ty malé talířky s tapas. Co by se dalo označit za opravdu místní a odpovídající sezóně byl rybí salát s krevetkami a potom, jak to pojmenovat, kaviárová pomazánka s toustíkem. Nechyběly miniburgery, sushi, česnekové krevety, krevety v těstíčku se sladkokyselou omáčkou, kalamáry, roastbeef, a deserty (čokoládová, oni tomu říkali muffin, bábovička s vláčnou čokoládou uprostřed, byla naprosto boží). … To jsem trochu odbočila, že? No ale k vlastnímu kurzu to bylo vlastně vše. Teď máme ještě 14 dní na to udělat závěrečný příklad a poté dostaneme certifikát o účasti. (Aktualizace – příklad jsem už udělala. Strávila jsem nad ním dva dny, padla při tom jedna čokoláda, několik medových sušenek z Amsterodamu, dvě malá Toblerone, hrst lentilek a několik kafí, ale také jsem se něco naučila).

Aalborg jako takový mě nějak výrazně nenadchl. Někdo říkal, že to je pěkné město. No nevím. Rozhodně je zajímavé sledovat, jak moc se místní architektura a rozložení města liší od našeho středoevropského (mohu říct, že Praha a Curych jsou prostě podobné, ale tady to je něco úplně jiného). Nic není vyšší než dvě patra (ano, jedna výjimka tu byla, kde nic tu nic, uprostřed polí asi 15 patrový barák, fakt je nechápu). Na jedné straně silnice máte rodinné domky, na druhé straně novostavby, krychle, hodně oken, hodně balkonů. V centru domečky s barevnou fasádou nebo z červených cihel, s ostrými střechami. To mi přijde klasické. Troufnu si tvrdit, že podobné se najdou třeba ve Skotsku. Jinak je všechno přizpůsobeno cyklistům. Proto je všechno tak daleko od sebe. Ulice jsou hodně široké, protože uprostřed vám vede silnice, po stranách pak pruhy pro cyklisty a nakonec chodníky. Tam, kde jsem chodila já pak moc chodníků nebylo, takže jsem neustále musela dávat pozor na cyklisty, kteří si to na těch svých plečkách, bez helem samozřejmě, upalovali slušnou rychlostí.

Já byla ubytovaná v jedné z novostaveb. Abych ušetřila, našla jsem si ubytování přes aribnb, což funguje tak, že někdo pronajímá volný pokoj u sebe doma. Výhoda je, že to je nesrovnatelně levnější, většinou můžete využít i kuchyň, dozvědět se informace o místě přímo od místňáků, atd. Nevýhoda je, že nikdy nevíte, ke komu jdete. Ale obrázek si můžete udělat podle reakcí minulých hostů na internetu. Já jsem nemohla najít žádný hotel v blízkosti university. Pak jsem našla Matěje (Čech studující na místní universitě) a jeho polskou přítelkyni. Lokalita fajn, asi 15 minut pěšky na přednášky (a člověk ušetří za autobus, který vyjde obdobně draho jako v Curychu). Musí se nechat, že tak malý byt jsem ještě neviděla. Komplex, ve kterém bydlí, se dá nejlépe vystihnout jako „studentské bydlení“. Já tedy měla k dispozici jejich pokoj a oni během mého pobytu spali v obýváku. Ten byl spolu s jídelnou a kuchyní v jednom pokoji velkém asi tak 5×3 m, pak tu byla docela prostorná koupelna se záchodem a ložnice, asi tak 2.2×2.2 m (takže když jsem si na zemi otevřela kufr, už tam nebylo žádné další místo; postel a skříně zabíraly většinu prostoru). Balkónek se dal využít k sušení prádla. A když to nestihlo doschnout , tak se sušák přesunul do koupelny (kde bylo podlahové topení na plné pecky, takže když jsem přišla vymrzlá a promoklá z venku, nedalo se na tom skoro stát), kde bylo rázem pěkně těsno a chtělo to trošku logistiky, aby člověk mohl vejít, dojít si na záchod, pak k umyvadlu a pak zase ven :D. Je to prostě na to, aby tu člověk jen přečkal noc. Pak samozřejmě bylo nepříjemné, když oni chodili spát kolem půl dvanácté a ráno vyspávali a já naopak chodila spát kolem desáté a vstávala kolem sedmé (budila jsem se jak hodinky v šest). Ale byli tišší, já také, takže fajn. Jen jsem nepochopila jejich budíka. Většinou ho měli nastaveno na 6:45, zamáčkli ho a nic se nedělo. Pak zase zazvonil v sedm, zase nic, a nakonec v půl osmé. To by mě zabilo. Já, když si nastavuji budíka, tak na tu nejzazší hodinu. Takže můj budík za můj pobyt ani jednou nezazvonil, protože, jak jsem již zmínila – budík byl nastaven na osmou (abych v devět byla na přednášce) a já se budila v šest, nebo v nejhorším jejich budíkem v 6:45.

Co jsem ještě nezmínila, a to nás všechny překvapovalo, jak málo lidí tady je! I studentů v té části kampusu mnoho nebylo. „Nejhorší“ to bylo kolem oběda, kdy se před vás postavilo tak 10 lidí. Fakt nával! 😀 To samé v centru. Chápu, že v neděli odpoledne asi nebude špička, ale ani jak jsme byli ve čtvrtek večer venku. Žádný velký provoz. Za celou dobu mi přišlo, že je na universitě nejvíc lidí v pátek. Také aut přibylo.

A pak tu bylo Gigantium. Ohromné sportovní centrum, ve kterém bylo tak málo lidí, že jsem se trošku lekla, jestli náhodou není zavřeno a já nevnikla někam, kam jsem neměla. Bylo to kousek od university, takže bych předpokládala, že tam budou studenti. Ale nic. Šla jsem si tam zaplavat. Mají tam pěkný 25 m bazén a s tím množstvím lidí, které tam bylo, jsem měla celou lajnu pro sebe. Paráda. Obden jsem si tak šla zarelaxovat. Cenově to je opět obdobné jako v Curychu. Fakt nechápu odkud se bere to, že je Curych drahé město. Vždyť když si v Dánsku chcete koupit auto, tak 130% vám zdaní!

Takže s tím, jak je to všechno placaté, široké a prázdné, tak to působí trochu depresivně.

Universitu nemohu moc hodnotit. Není to jak jinde, že máte jednu, nebo tři velké budovy. Tady se jedno-dvou patrové budovy rozprostíraly na několika kilometrech čtverečních. A prý to ani žádnou hlavní budovu nemá. Na každém rohu máte parkoviště na kola, kde se pár kousků vždy povalovalo, pak vídáte projíždět autobusy, protože než byste se mezi přednáškami přesunuli z jednoho konce university na druhý, tak byste to prostě pěšky nestihli. Pěšky tady samozřejmě nikdo nechodí.

Zkrátka, jako výlet na kurz fajn, ale jako turista bych tam asi znovu nejela. Když už bych měla jet do Dánska (třeba kvůli těm jejich výborným párkům v rohlíku, jejichž sezóna teď bohužel nebyla), tak někam jinam než do Aalborgu.