Čtvrtek

Eli dnes byla opět lyžovat.

Po obědě nás Vláďa, kterému už teplota moc nerostla, vzal autem k sjezdovkám, já mohla rovnou vyrazit na běžky, Vláďa s Matym Eli odvedli na svah. Můj plán byl dojít až k jezeru Silvretta-Stausee, cože je pořád do kopce. Bylo azuro a měla jsem na to celé odpoledne. Bylo jasné, že budu muset za chvíli mazat. No ale když už jsem se tedy po pár stech metrech rozhoupala, že to zkusím namazat (trochu se obávám, že v mém podání nemá mazání moc účinnost), tak koukám jak puk na žluto-černou pásku přes cestu – kvůli nebezpečí lavin cesta zavřená.

Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co že se tím míní, lyžařské stopy vedly totiž i okolo dvou sloupů, mezi kterými byla páska napnuta. No raději tam nepůjdu. Během posledních pár dní pár menších lavin v tomto údolí již spadlo, takže si raději najdu jinou trasu. Tak jsem to otočila a jela zase dolů. Trochu jsem si pohrávala s myšlenkou jet zase jen z kopce až do Ischgl, ale pak jsem si řekla, že nebudu taková baba. Takže jsem po L5 jela zpět do Wirl, kolem Eliščiny sjezdovky, pak dále do Galtür, kde jsem se napojila na známou trasu L4 a pak ještě na L3 a stále romantickým údolím podél řeky. Na konci L3 jsem to otočila a ťapala zpět. Do teď to bylo pořád mírně z kopce, ve ztvrdlé stopě to jelo samo, nyní jsem ty metry musela nastoupat. Vláďa mi doporučoval opačný směr, ale tenhle se mi líbí víc – dlouhý táhlý kopec dolů a kratší prudší nahoru. Když už jsem si zase myslela, že budu muset namazat, koukám na bakuli nalepenou na běžce – he? No jo, vyjela jsem ze stínu na sluníčko, … a už to zase drželo. Na sluníčku bylo vedro. … Chatu jsem minula a dala si to s malou zajížďkou do pekárny. Zpět k apartmánu jsem dorazila ve stejný čas jako Vláďa s dětmi.

Dali jsme si sváču a Eli vzápětí usnula. S Matym jsem šla do herny, Vláďa odpočíval. Chtěla jsem Eli vzbudit alespoň na večeři, ale nezadařilo se. Tak jsem ji alespoň přesunula z pohovky do její postele … a Eli spala až do rána.

Pátek

Ráno měla Eli opět teplotu. Takže dnešní svah opět padá. Dnes měla mít Eli závěrečné závody na velkém svahu … tak holt příště. Jako cenu útěchy od nás dostala žužu pizzu 🙂 Vláďa jel na svah autem Eli omluvit a vrátit kartu na vlek. Jen co se vrátil, jsem já mohla ještě vyjet na jedny běžky. Jak jinak – do Ischgl. Co si budeme nalhávat, jede to dobře (10 km „zadarmo“). A i když to je mírně z kopce, musím, když ne šoupat nohama, tak se alespoň odrážet rukama. Skoro až u Ischgl jsem si všimla čerstvé nové laviny. Pěkně široké. Zavalilo to trať pro pěší, která vede hned vedle běžkařské trasy. Na autobus jsem si musela trochu počkat, zrovna jsem chytla první delší interval.

• 

Na pokoj jsem dorazila kousek po dvanácté, ohřála jsem zbytky ze včera, najedli jsme se a začali jsme balit. Původně jsme měli být až do soboty, ale já jsem si již běžek užila dost a nikdo jiný by na lyže nešel. Těch tašek. Snad jsme nic nezapomněli. Cesta domů ubíhala docela dobře, všichni spolujezdci okamžitě usnuli. Jen pak u St.Galenu byla zácpa, ale to jsme pomocí sušenek přečkali v pohodě.

Sobota

Eli už je líp, Vláďovi také, já ani Maty jsme kupodivu nic nechytli (ťuk ťuk). Vybalujeme a válíme se.