Nemohu nepopsat náš nekončící boj s vydáním pasu pro Elišku. Zaprvé jsme museli čekat dva měsíce na vydání českého rodného listu. Bez toho vám nevystaví žádný jiný dokument, že. Další zádrhel je, že na velvyslanectví v Bernu vydávají jen biometrický pas. Proč nevydávají ten nebiometrický, který je na vydání jednodušší? Protože žádosti posílají do Čech a prý by nestihli ty zákonné lhůty, takže by to už nebyl „blesk pas“, ale nějaký hybrid. No mě osobně by to nevadilo, páč ty peripetie s fotkou malého dítěte jsou na zabití. Na radu kolegyně jsem se tedy minulý pátek vydala s Eliškou na Hlavní nádraží v Curychu, kde je prý dobrý fotograf. Jsou také zařízení na focení malých dětí. Po chvilkovém hledání (oběhla jsem celý hlavák a marně se ptala na informacích, tam mě poslali k úplně k jinému foťákovi, než kterého jsem hledala) jsme to našly (ještě že mám z Prahy natrénovanou jízdu po jezdících schodech – nemohla jsem najít výtah:-)). Anglicky se šlo domluvit. Ujasnili jsme si, že chceme fotku 5×5. Jestli bílé nebo modré pozadí to na stránkách velvyslanectví nebylo nijak specifikované. Tak jsem šla „na jisto“ do bílého pozadí. Stejně tak není uvedeno, jestli mat nebo lest. Lesk by mohl projít, ne? A jde se fotit. Měli na to takovou „kolíbku“ potaženou bílým prostěradlem. To vypadá ok. Teď už jen stačí, aby Eliška měla rovně hlavu, otevřené oči, zavřená ústa. Samo o sobě nic jednoduchého. To, jestli má mít to mimčo otevřená nebo zavřená ústa také specifikováno nebylo. Fakt popis na h****. Tak jsem vzala jednu tu a jednu tu. 50 CHF. Žádná levná záležitost. Následně jsem se marně snažila chytit vlak do Oerlikonu, kde jsme měli s Vláďou domluvený oběd. Toliko k jejich „sofort“ vydání. Což znamená 20 minut, v mém případě, nevím proč, 40 min. Tak jsme oběd posunuli. Vlaky tu koneckonců jezdí každých deset minut. Na fotce Eliška vypadá vyjukaně, ale jinak nám fotka přišla ok.

Nikoli tak pracovnici na velvyslanectví, kam Vláďa v pondělí jel. Že prý ta hlava je moc velká a že ten fotograf odvedl mizernou práci. Osobně jsem si fotku přeměřila a všechny rozměry uvedené na šabloně souhlasily!! Ne, hlava je moc velká. Pak prý má lehce natočenou hlavu, že jedno ucho je vidět celé a druhé o něco méně. A že má být vidět krk. Cože!! Vždyť to miminko v podstatě žádný krk nemá! Ale že příště již nemusíme jezdit, stačí, když fotku pošleme. No alespoň něco. Jo, a taky nám kamarádi radili, že si můžeme nechat vydat pro Elišku jen občanku. To sice ano, ale tu tady vůbec nevydávají. Takže to jedině v Čechách.

Takže v úterý hurá zpět na hlavák k foťákovi. Po diskuzi v angličtině i němčině se fotografové radili v labu. Pak slečna vyšla „a co je tedy s tou fotkou špatně?“ Moc velká hlava. „Ale ty rozměry souhlasí.“ Já vím. Ale i tak to je špatně. Když si proti světlu ten papír se šablonou na tu fotku přiložíte, tak na výšku to sedí, ale hlava je moc široká. A také by měla mít hlavu víc narovnanou. A měl by být vidět krk. „Ale vždyť vlastně žádný krk nemá?!“. No já vím. „To ji asi budeme muset svléknout.“ … Svlékat jsme Elišku nemuseli, ale krk ji tedy vidět není. Jde o to, že to jejich lehátko není rovné, ale je lehce zahnuté, takže jí to prostě tlačí hlavu na hruď. A prý vždy fotí s tímhle a nikdy žádný problém. Bylo samozřejmě nemožné, aby měla Eliška hlavu ještě víc rovně, než tomu bylo minule. Ale něco máme. A minimálně ta velikost vypadá dobře. Tu starou fotku mi prý změnšili, že by také měla sedět. Ale když jsem si to doma zkontrolovala, tak mi to moc nesedlo. Tak snad ta nová vyjde. Nutno podotknout, že mi to alespoň udělali vše zadarmo. Jo, a v Bernu paní tvrdila, že projde tak jedna z deseti fotek. Nebylo by pak jednodušší dělat fotky na místě, když tohle vědí? Si vemte kolik zpruzených rodičů musí ve Švýcarsku být? Nutno podotknout, že jsou na velvyslanectví vcelku vstřícní a jsou asi věci, které neovlivní. Ale stejně. Tohle je otrava.

Tak teď je fotka na cestě do Bernu a my čekáme, jestli to projde, či nikoli. Samozřejmě druhá varianta je, jet do Čech před Vánoci opět s cestovním průkazem, na který fotka může být „normální“ a který vydají na místě a ten blesk-pas si nechat vydat v Praze. Ale trvá to tak tři týdny. Tak se na konci listopadu uvidí, jaká varianta se nám bude víc hodit.