Ten týden zase utekl!
V pondělí večer odjel nočním vlakem Jirka (po týdenním pobytu u nás). A nejel sám – odvážel si základ naší parádní rýmičky a kašle. Z toho se děti po cca 10 dnech konečně vyhrabali (v pondělí jsem s nimi ještě byla u doktora a vše ok), my s Vláďou jsme si ještě v pondělí a úterý (a já ještě středu) „užívali“ odpočinku doma.
Pokračovat ve čteníTak jako každý rok touto dobou jsme se všichni (kromě Matyho) zúčastnili Mikulášského orienťáku kousek od Zugu. Sešlo se to tak, že u Matyho v jeslích byl na dnešní den naplánován také Mikuláš a k tomu … i možnost tam děti nechat již od rána! Paráda! Takže Maty byl v jeslích a my jsme na poledne jeli závodit. Letos poprvé (od r. 2013 jsme tu již po 5.) jsem šla „dospěláckou“ trasu, zatímco Vláďa šel s Eli dětskou (dlouhou dětskou), na jejíž trase je Mikuláš.
A jak se šlo mě? Ano, šlo, protože jsem naposledy běhala tak před deseti lety. Šlo se dobře. Až na první kontrolu, která byla špatně zakreslená a kterou jsem tak hledala o 5 minut déle, než jiní, jsem vše našla v pohodě. Sem tam jsem si z kopce i popoběhla. Pršet nezačalo, nemrzlo, takže paráda. Nakonec jsem se časem 1 h 19 min posunula samozřejmě až na konec startovního pole (ne úplně na konec) a 7,4 km.
K Máťovi jsme to nestíhali, naštěstí tam mohl dorazit děda – začínalo se malým „barem“, my to na Mikuláše stihli. Takže po dnešku má Maty balík oříšků a čokoládiček a eli pro jistotu dva 🙂
Středeční odpoledne je tradičně volné, takže ho to chtělo něčím zajímavým vyplnit. Dali jsme si tedy s Matym a Jirkou brzký oběd v 11 h, vyzvedli Eli ve školce a rovnou jeli do paleontologického muzea. A tam jsem ty tři nechala a odskočila si na hodinku do práce, kterou mám tam odtud za rohem. Pak jsem je tam zase vyzvedla, podívali se kolem (zmizel ohromný lenochod, který byl dominantou hlavní haly – po letech šel na zrestauravaní … navíc nové vědecké poznatky poukazují na to, že asi nebyl chlupatý, ale spíš jako slon), zhlédli 20 minutový filmek o dinosaurech a pak vyrazili do centra na vánoční trhy.
Nejlepší to je samozřejmě na hlaváku, kterému dominuje Swarosvski stromeček. Eli si užila kolotoč (Maty to venku celé prospal), nějaké dobrůtky a domů jsme dorazili akorát na večeři.
Tak letos to máme ve velkém. Začínáme tradičně 1.12., protože už se nemůžeme dočkat odpočítávání na Vánoce.
Děti mají tradičně nástěnné pytlíčky. Eli má na každý den čokoládku (protože nějaké alternativy jako „aktivity“, příběhy, ani hračky to prostě není ono) a zpět (ze zabavených věcí) jednu malou hračku (těch mám na skříni pytel, takže bylo z čeho vybírat). Maty tam má zásobu DUPLO figurek a pár zvířátek. Takže já jsem se vydala z nejlepšího. Mikuláše zařizoval Vláďa (a prasklo, že to byl on, protože on jako jediný na polštáři nic neměl … a když na něj Eli vytasila „musíme si říkat pravdu“, protože chtěla Mikuláši či kdo to byl, kdo sláďurky připravil, poděkovat, tak se přiznal) a ještě nás čeká v sobotu Mikulášský orienťák s nadílkou.
Já jsem si sehnala úžasný čajový kalendář … a pak jsem objevila ještě úžasnější … a nakonec jsem ještě jeden dostala 🙂 Takže jeden si nechám na odpočítávání narozek na leden a o ten první nejmenší projevila zájem kolegyně.
A Vláďa dostal Ritter čokoládičkový (nikoli Ritter jako rytíř, ale Ritter jako ta značka německých čokolád).
Na pátek jsme si s Eli koupily na rychlo zlevněné lístky do cirkusu Conelli (po slevě 45 CHF každá), který je každoročně na malém ostrůvku v Limat řece uprostřed Curychu. Jedná se o cirkus bez zvířat, kam by se také do tohoto malého cirkusu, který se vlastně rozkládá na ploše zahrádky restaurace, která na tomto místě má prostory, nevešla. Toto malé šapitó ani nepotřebuje vnitřní podpěrné tyče, takže na manéž je vidět ze všech sedadel stejně.
Přišly jsme s dostatečným předstihem, takže Eli stihla, za mé pomoci, i cukrovou vatu. A pak už jsme se ve vytopeném stanu usadily a čekaly na začátek. A už to jelo jedno za druhým. Šlo o kombinaci tanečních vystoupení, byl tam jeden akrobat na houpací hrazdě, žongléři (diabolo, krabice, kloubouky, atd.), po přestávce také trampolíny, kouzelník, a podobně. V přestávce jsme si protáhly nohy a stihly ještě popkorn.
Celé to trvalo něco málo přes dvě hodiny. Dokonce jsem pochytila i vtípky dua „Laurel a Hardy“ (ve švýcarské Němčině). Takže za mě super a i Eli se chechtala celou cestu na tramvaj.
Konečně si tak mohu odškrtnout návštěvu této Curyšské atrakce.
28.11.2018
Tak jsem si udělala radost a konečně vybrala a koupila nový lux. Náš stávající velký Dyson si samozřejmě necháváme na velký úklid, ale tohle bude na takové rychlé přejetí chodby, či drobků pod stolem, na pavučiny a těžko dostupná místa. Při výběru jsem si dokonce na měsíc předplatila anglickou verzi dTest (Which), abych pročetla recenze. Samozřejmě, že když jsem hodila na papír všechny své požadavky, tak mi jako nejlíp vyšel Dyson V8 Absolute, designově se mi naopak líbil Leifheit Regulus PowerVac. Pokračovat ve čtení
Neděle 18.11. – v jedenáct jsme si dali sraz s kolegyní a jejím přítelem na vánočních trzích v Schiblis Hofladen v Otelfingenu. Vánoce se blíží, tak ať chytíme tu správnou náladu. Dali jsme si punč a malý trh si pěkně prošli. Eli si ozdobila velký perník a než stačil zaschnout, tak ho i snědla. U ohně jsme se ohřáli (kosa byla) a asi po dvou hodinách zase jeli. Maty už byl celý unavený a otravný. Jen jsme ale popojeli kousek autem a šli na keškovací výlet. (Hüttikerberg) Maty se tak trochu vyspal v kočáře a my se provětrali. Nakonec to bylo cca 3,5 km za 1 h. A co se nestalo – skoro mrzne a Vláďa i tak chytne klíště!Pokračovat ve čtení
Asi by správně mělo být do Haslibergu (je to městečko), ale takhle mi to zní líp.
Jeli jsme na návštěvu za mojí kolegyní, která zde bydlí u přítele. Myslela jsem původně, že bydlí dole v Meiringenu a ono hle, bydlí v 300 let staré úžasné ohromné chatě a jejich rozsáhlé traviny před okny jim spásají sousedovic krávy. Co by kamenem dohodil je lanovka na Käserstatt (1835 m n.m.). Rozdělili jsme se tak, že Vláďa jel s T. na kolo a já s dětmi a s O. jsme nasedli na lanovku (20 CHF zpáteční pro dospělého) a vyjeli nahoru, že se tam s kluky potkáme na kafe. To jsme se také potkali (trvalo jim to cca 40 minut), ale byli tak rozjetí, že si pauzu dát nechtěli. To my jo. V restauraci byl i dětský koutek, takže jsme u kafíčka měly klid (a děti nám nosili další a další „kafíčka“ a „palačinky“ z dětské kuchyňky). A když jsme se konečně snad po hodině zvedli (z okna také bylo krásně vidět přijíždějící a odjíždějící kabinky, což se Matymu moc líbilo), tak jsme zrovna zahlédli vracející se kluky. No moc jsme tomu výletování nedali. Několik set metrů tam a zase zpět. Na jaro tu ale máme vyhlídnutou Trpasličí cestu, která vede od lanovky dolů a kde jsou nějaká speciální tematická zastavení. Lanovkou jsme se zase svezli dolů a následovalo BBQ u chalupy.
Cestou domů jsme bohužel strávili nějakou dobu v zácpách před Luzernem. A to jsem si myslela, jak jsme vyjeli brzy. Takže cesta tam cca 1 h 15 min, cesta domů cca 2 h a kousek.
Naše první celorodinná dovolená u moře se vydařila. Již v únoru jsme si zařídili pobyt na Kypru v období Eliščiných podzimních prázdnin. Usoudili jsme, že by tam pro nás pořád mohlo být dost teplo (a užít si tak moře mimo ty příšerné teploty, které tam musí v létě a návalu panovat).
Vzhledem k tomu, že jsme letěli nejen my čtyři, ale i oboje prarodiče, bylo plánování o něco náročnější – hlavně to, abychom všichni dorazili na místo plus mínus ve stejném termínu, protože se na Kypr nelétá denně. Díky bohu za Kyperské aerolinky, protože Švýcaři to měli dvakrát tak drahé. Rodiče to měli kombinaci kyperských a českých aerolinek.
Ubytování jsem řešila přes anglický portál HomeAway a našla parádní luxusní vilu v luxusním golfovém (anglicko-ruském 🙂 ) rezortu Aphrodite Hills kousek od městečka (nebo v rámci městečka) Kouklia na jihozápadě Kypru (řecká část). Foto.
Z Larnaky, kam jsme všichni přistáli, jeli rodiče taxíkem (doporučena nám byla firma Cyprus Taxi). Je to cca 1 h 20 min a vyšlo to na 120 EUR (za taxi). My jsme potom měli půjčené auto (opět jsme si nechali něco panem majitelem doporučit – DriveNet) a jeli jsme po vlastní trase.
A zde je shrnutí. Podrobnosti k jednotlivým dním budou následovat.
Pátek 5.10. – pozdně večerní přílet všech čtyř pradrodičů z Prahy do Larnaky. Taxíkem do vily. Seznámení se s domem.
Sobota 6.10. – pozdně večerní přílet nás čtyř do Larnaky. Půjčujeme auto, Vláďa se seznamuje s automatem a řízením vlevo. Všichni, až na Vláďu usínáme. Příjezd do vily pozdě v noci.
Neděle 7.10. – seznámení se s okolím a bazénem. J+N+V+M+M – koupačka na Pissouri pláži. R+J+E – bazén.
Pondělí 8.10. – já ulehám do postele. Bolí me v krku a hlava. Co dělají ostatní nevnímám. Určitě byli v Paphosu.
Úterý 9.10. – už jsem lepší. S Vláďou a Ninou jedeme do Paphosu a poté na sever do Aphrodite´s bath.
Středa 10.10. – V+M+N+J – Kouklia a vykopávky Sanctuary of Aphrodite.
Čtvrtek 11.10. Vinná stezka.Koupačka na pláži u Aphrodite´s Rock (tam, kde se zrodila Afrodita).
Pátek 12.10. – Jedu s Vláďou odvézt mé rodiče na letiště do Larnaky. Cestou zpět se zastavujeme u Solného jezera a mešity Hala Sultan Tekke. Pricházíme si Larnaku. Následuje Stavrovouni Monastery a Kornos. Vyhlídková trasa přes Pano Lefkara. Limassol vynecháváme a jedeme se koupat na pláž ve starém Kourionu. Je vedro. Následují vykopávky v Kourionu.
Sobota 13.10. – Paphos waterpark. Vláďa, Eli, Maty a Nina jedou autem do Paphosu. Já s Jirkou jedeme busem (opravdu přijel na čas). J+N+M jdou na pláž, V+M+E jdeme do akvaparku. Vyhnala nás až bouřka. V+N+E+M jedou autem domů. Já s Jirkou přečkáváme nejhorší déšt v baru na pláži a busem jedem do přístavu. A večerním autobusem již za tmy pak domů.
Neděle 14.10. – v sedm ráno vyjíždím s Vláďou směr Mt.Olympos. Cesta nám zabrala cca 1 h 20 min. Je 10°C. Oblékám bundu, rukavice a čelenku. Vyrážíme na Artemis Trail (foto), který měří 7 km a je vesměs po vrstevnici. Našli jsme 16 kešek a viděli místní sjezdovky. Na úplný vrchol se nedá, je tam vojenská základna. Cestou zpět zastávka v Omodosu na nákup místních specialit. Odpoledne jede Vláďa s rodiči do Paphosu, já jdu s dětmi do bazénu. Večerní koupačka na pláži u Aphrodite´s Rock.
Pondělí 15.10. – hodně brzy ráno veze Vláďa rodiče na letiště. S dětmi jdu na hřiště, kde nás Vláďa v devět ráno našel (na letiště e to 1,5 h, tak si vezměte, jak brzy ráno museli vyjíždět!). Jdeme na minigolf. Odpoledne míříme do Paphosu. Vláďa s Matym jdou na procházku, já s Eli se naloďujeme a jedeme pozorovat želvy a na koupačku v moři.
Úterý 16.10. – ráno balíme poslední věci, skládáme vše do auta a frčíme na letiště. Máme na letišti 2,5 h vše vzládnout. Přílet do Curychu v brzkém odpoledni. Stíháme i nákup základních potravin.
Z cest jsme si samozřejmě ledacos přivezli – karobový sirup, sledké víno, banánový a pomerančový likér, sladkosti (sujuk, loukomi/Cyprus delight/ovocné želé, baklavu a podobné, sušené ovoce, oříšky v medu, karobu a šťávě z granátového jablka). Foto.
Tohle byl takový dvojitý dárek k svátku. Dali jsme Elišce dva lístky na představení k svátku a datum konání se schodovalo s mým svátkem. Vláďa s Máťou zůstali doma. Pořád mi přijde, že se lidi diví, když zjistí, že jsem Máťu nechala doma!? Proč bych ho probůh na něco takového (v jeho 1,5 letech) tahala, když ho mohu nechat v pohodě a klidu doma.
No ale zpět k představení. To se konalo v Hallenstadion Zürich, takže nedaleko od nás. Nastudovala jsem si předem, co vše nesmíme s sebou nosit (nic, žádné deštníky, pití, foťáky … při tom fotit se normálně smělo 🙂 ) a hlavně – Eli mohla jít v princeznovských šatech! Tematicky oblečená na představení. Uvnitř to vypadalo „pohádkově“. Všude stánky s věcmi s Disney tématikou, vše svítící, hrací, točící se … nechyběl popkorn, cukrová vata na milion provedení, další holčičky v Elza šatech, dědečkové s Olafem na hlavně, atd. Nevím, ale přišla jsem si víc dojatá, než Eli 🙂
Měly jsme půl hodinu k dobru, ale Eli trvala na tom, že si musíme jít sednout (tedy poté, co jsem nám koupila megapopkorn … už nikdy … Eli snědla tři kuličky a já to pak jedla ještě tři dny, ale byl dobrý, jen dost slaný). Sedadla jsme měly výborná! Také jsem dlouho studovala mapu sedadel, než jsem se rozhodla (lístky jsem kupovala již před půl rokem). Seděly jsme uprostřed delší strany, ne hned v přízemí, ale kousek výš. V polovině sekce F1. Zkrátka, viděly jsme vše perfektně. Před Eli seděly jen děti, takže ji nic nebránilo ve výhledu. No a pak už to začalo.
Nejlepší obrázek si asi uděláte, když se podíváte na nějaké oficiální video. Byly jsme z toho s Eli obě unešené. Jo, zima nebyla vůbec, já tam seděla jen v košili. Úžasné kostýmy (nechyběl ani sob Sven, či kůň Maximus, nechápu jak v tom mohli jezdit), vše přesně jak z pohádek. Osobně se mi asi nejvíc líbila Ariel (ne jen vlastní mořská panna, ale celá pohádka, moře, atd.), chobotnice Uršula byla dokonalá. Herci předváděli neuvěřitelné akrobatické kousky. Ariel dokonce na laně ve vzduchu (imitace plavání ve vodě). Její přeměna z mořské panny do normální holky, byla blesková. Stejně nepostřehnutelná byla přeměna Zvířete v prince. Nechyběly světelné a další efekty (malé výbuchy, ohňostroje, apod.). Zkrátka smršť na všech frontách.
Šlo tedy vždy o výcuc Disneyho pohádek. V tomto konkrétním představení byli jako průvodci Mickey a Minnie, a viděly jsme Kráska a Zvíře, Ledové království, Malou mořskou vílu a Lociku.