by ·Žádné komentáře

Toto hřiště bych zařadila do skupiny „Tour de hřiště“, tj. je dost blízko, abychom jím prošli na krátké ranní procházce.

Není to oficiální hřiště. Nikdy jsem si to pořádně neuvědomila, ale asi patří k (a leží na jejich pozemku) Evangelickému kostelu. Ale nikdy jsem tu skoro nikoho neviděla a rozhodně nás odtud nikdy nikdo nevyháněl. Žádné WC ani stánek s kafem t usamozřejmě nenajdete, ale je tu vysoká i nízká klouzačka, houpací kůň, houpačky, pískoviště, kohoutek s vodou, lavičky se stolem, domeček A dům na stromě! A travnatý plácek. Takže co jen si dítě může přát.

by ·Žádné komentáře

Objevila jsem naprosto geniální stránku – přehled všech oficiálních hřišť v Curychu! A že jich je! Navíc to umožňuje i filtraci dle směrovacího čísla, čtvrtě, nebo „okolí“. Takhle jsem našla i hřiště číslo 10 –  Hagenbrünneli. A parádní bylo, že nám tam jede autobus přímo od nás. Další překvapení bylo, že to je kousek od další kamarádky. Ani se nepochlubila, že mají skoro za barákem tak pěkné hřiště. Není tu sice WC, ani kafčo, ale což. Eli si s Fabiánem užili klouzačku i houpačku, dvojčata hlavně houpačky.

 

by ·Žádné komentáře

Už je to pomalu rok, co Eliška začala chodit do švýcarské školky. K tomu jsme ji zařídili (po domluvě s ní) 3-4 kroužky (česká školka, plavání, Musik & Bewegung, sport). Maty chodí 3x týdně do jeslí na celý den, takže s Eli máme dva dny odpoledne úplně volno pro sebe. Často jsme byly na hřišti nebo v knihovně. Jindy jsme ale byly „pecky“ a zůstaly doma. Teď už chápu kolegu, který na můj dotaz „co jste podnikali o víkendu“ odpovídal skoro vždy „byli jsme doma“. Říkala jsem si, jací to jsou peciválové, ale teď to chápu. Ono doma je taky dost zábavy a k tomu pohoda domácího zázemí. Co se budu hodinu vypravovat, dvě hodiny strávím v autě, abychom pak stejně skončili na hřišti a na pískovišti, případně u první kašny s vodou. To máme za barákem. Takže naše Tour de hřiště zakončená pohárem v oblíbené Ziegelhüte má v našem plánování své stálé místo.

Ale onehdá, když byla zase špatná předpověď počasí, jsem večer začala gůglovat, co bych s Eli mohla zase podniknout. A narazila jsem na požehnaně stránek o výletech s dětmi jak za hezkého, tak ošklivého počasí. Než byly Eli tři roky, tak nám stačila ZOO, bazén a hřiště. Pak jsem kvůli břichu s Mátou vzala zavděk jen tím hřištěm za barákem, pak s malým Máťou nám taky hřiště stačilo. Takže teprve teď čerstvě, když Maty v roce začal chodit do jeslí, se nám zase vytvořilo s Eli okno, kdy můžeme něco podnikat. Minule jsme třeba šily závěs (růžová s princeznami). Ale chce to i něco akčnějšího.

Takže k těm stránkám, které jsem našla. Asi budu časem přidávat, takže bych to tady utla a podívejte se na následující seznam: Kam s dětmi (Curych a Švýcarko).

by ·Žádné komentáře

Po tohmle trailu Vláďa jel již několikrát na kole, tak nás sem teď vzal na rodinný výlet pěšky. S kočárkem se to dalo vesměs dobře projet. Trošku byl problém s parkováním. Vzhledem k tomu, že to je stále v Curychu, tak všude jsou modré zóny, tedy buď parkování s platnou parkovací kartou (rezidenti), nebo na hodinu s parkovacími hodinami. Parkoviště, které měl Vláďa vyhlídnuté, bylo jen na dvě hodiny. Nakonec našel jedno na šest hodin u tenisového kulbu. A mohli jsme vyrazit. Cesta podél potoka byla pohodlná a ve stínu, což bylo v pařáku, jako dnes, fajn. A pak přišla nejlepší část výletu – slon. Velký kamenný slon uprostřed potoka. Dalo se u něj i dobře cachtat (koupat úplně ne, tolik vody tam nebylo). A pak už jen nahoru nahoru zpět k autu. Celkem 5,8 km, dvě hodiny.

Jinak další povídání se spoustou pěkných informačních fotek najdete na mém oblíbeném blogu zde. A oficiální stránky zde.

Fotky zde.

by ·Žádné komentáře
4.1.18 – Tak jsem dnes dostala od blog.cz e-mail, že jsem se již tři měsíce nepřihlásila na blog. Toliko asi k loňskému předsevzetí psát příspěvky každý měsíc.
Teď (dnes, zítra, pozítří) to na nějaký delší příspěvek nevypadá. Včera v osm večer jsme dorazili po osmihodinové jízdě zpět do Curychu (z Prahy). Mě osobně přišlo, že snad celou cestu pršelo. Jednou jsme se stavili na wc na odpočívadle a jednou na tankování s KFC, kde sloužili nějací dva nováčci a člověk čekal na objednávku celou věčnost. Jejich „hot cookie“ u Vládi úplně propadl, „hot brownie“ docela ušlo, ale netuším, co jim na tom trvalo těch 10 minut. No a teď mě čeká vybalování. Celý den dnes přeskakuji můj kufr a Eliščinu tašku. Ne že bych ostatní věci již vybalila, ale část jsem přesunula do kuchyně a zbytek do pracovny (uklizeno :D). Za půl hodiny nám začíná blok v prádelně u pračky, takže vybalit něco musím (najít špinavé prádlo).
Vzhledem k tomu, že jsme šli spát až kolem desáté (večer), tak Máťa spal až do desíti !! A já s ním. Takže jsem se vlastně jen nasnídala a vyrazila do školky, kde jsem měla v 10:45 naplánovanou schůzku s paní učitelkou (taková třídní schůzka 1:1). Eli si vede dobře. Mohla jsem položit všechny svoje dotazy a paní učitelka mi pověděla, jak to s Eli vidí (až na to, že ve čtvrtek a pátek je víc unavená, tak si vede dobře).
Už jsem pověsila obraz mořského koníka a Perutýna, který jsme si objednali z výstavy ve Střešovickém Oříšku (Podmořský Svět, Dr. Dupal). Sádlo je v lednici, cukroví v chladu.
Maty již 2x vyházel věci z přebalováku a teď všechny kolíčky, taky vytahal celý balík tahacích kapesníčků. Eli vysypala rozložený dřevěný domeček při snaze ho odnést do pokoje. Globus blokuje vchod do pokoje. Objednala jsem „mříže“ do Eliščina pokoje, aby tam Maty pořád nelezl. Taky jsem přidala pár „zámků“ na dvířka – to abych nemusela pořád uklízet ty věci z přebalováku. Vykartáčovaly jsme „morče“ (plyšové, které hrozně moc pouští chlupy). Nepomohlo to. Tak ho Eli vzala hadrem a pak ho vyfénovala. Zatím nevím, zda to pomohlo. Eli chce kreslit krokodýla. Nenašly jsme předlohu, tak kreslí ptáky. Sváča – „pohár“ z ricoty a piškotů. Prvotní „palec nahoru“ se změnil v „mě to nechutná, chci housku“. Jdu nakrmit Máťu, ten bude mít normální jogurt a ovoce, tak snad mu to bude po chuti.
Eli hlásí, že Maty smrdí. Nechci pořád dokola přebalovat. Jdu na to.
Jo a přišlo mi vyúčtování od očaře. Než jsme jeli do Čech na Vánoce, tak jsem chytla zánět spojivek (asi od Matyho nudlí, mám je furt všude). Byla jsem na třech kontrolách, z toho dvě s dětmi. Celkem nám to vyúčtoval na cca 1440 CHF!! Dětem to naštěstí z větší části proplatila pojišťovna, takže na mě zůstalo kolem 600 CHF. Zatím jsme za nejdražší považovali zubaře (jedna plomba, 45 minut, 400 chf) a fyzioterapii (9×30 min cca 550 chf). Ale očař je trumfnul. Ta jedna kontrola, kdy se mrkne do očí všemi těmi jeho přístroji je za 15 minut hotová. A u Matyho? Nasadil si rukavice, kouknul do očí … za dvě minuty hotovo. 400 chf. To je fakt mazec.