by ·1 komentář

Nazvala bych to „cesta dřeva“, ale nemá to nic společného se zpracováním a pěstováním dřeva. Je to prostě pětikilometrová procházka, na které jsou k vidění různé výtvory ze dřeva. Tento trail jsem opět nalezla krásně popsaný na Swiss Familly fun, kde naleznete i podrobnější popisky a fotky. Sice se tento trail nachází až v kantonu Solothurn, ale z Curychu jsme to měli hodinu cesty. Zaparkovali jsme na soukromém parkovišti (5CHF na celý den) hned pod hradem Neu-Falkenstein, což je, dle popisků, jedna z nejkrásnějších zřícenin tohoto kantonu. Vedlo nahoru asi milion schodů, ale pak se nám naskytl krásný výhled do údolí. Službu bych tady na tom hradě dělat tedy nechtěla. Nejenže je hrad na kopci, ale on sám je i v kopci, takže měl několik nerovnoměrných podlaží. Dá se vyjít až úplně nahoru na věž, kam vedou, ani se tomu už snad nedá říkat schody, spíš žebřík.

Po prohlídce (zadarmo) zříceniny jsme pokračovali po trailu. Chvíli lesem, chvíli lesem. Nahoru i dolu. Opět bez kočáru, takže Maty chvíli šel, chvíli se nesl, chvíli se vztekal, pak chtěl jíst, a to pořád dokola. Náladu dětem zvedlo ohromné hřiště uprostřed lesa. V rámci přestávky si děda našel a vyndal klíště, jinak se nic zajímavého nestalo. V lese bylo docela příjemně, ale jakmile jsme vyšli z lesa, bylo šílené vedro. Cestu nám pak zpestřoval výhled na traktory, kterak obrací seno.

A za odměnu jsme si zajeli ještě do Zigelhütte na pohár (a na wurstsalat 🙂 ).

Fotky zde.

by ·1 komentář

Elišce pokračují jarní prázdniny. Navíc je 1.5. v Curychu státní svátek (ne ve všech kantonech), takže i Vláďa měl volno a mohli jsme vyrazit na společný výlet. A protože teď řešíme spoustu různých věcí, na nějaké velké plánování nezbyl čas. Zašmátrala jsem proto v našem „must see“ seznamu a vybrala Wasserschloss Hallwyl, neboli vodní zámek Hallwyl v kantonu Aarau.

Cesta nezabrala autem ani hodinu. Nevelký, ale impozantní zámek se rozkládá na dvou malých ostrovech uprostřed nehlubokého rybníka (možná to je jen vodní příkop, který napojili na řeku, nevím). Do vlastního hradu jsme nešli, ale celý jsme si ho obešli, a prohlédli jsme si hradní mlýn. A Vláďa nás vedl po stopách hádankové kešky. Kterou nakonec rozluštil a s Eli ji nedaleko parkoviště našli.

Dále jsme se přesunuli k jezeru Hallwilersee. Chvilku nám trvalo najít místo na parkování, nakonec jsme to nechali na okraji Seengenu. A podél jezera jsme došli až do vodních lázní v Tenwill a zpět. Cestou jsme se zastavili v jedněch říčních lázních smočit si nohy. Bylo to více než osvěžující. … Bylo to neuvěřitelně studené. A pak už jen cesta domů, kdy naše auto bylo spíš jako zámek Šípkové Růženky 🙂

Vláďa, jako bychom toho už neměli dost, vyrazil ještě na kolo.

by ·Komentáře: 2

Začínáme odškrtávat položky ze seznamu. Město a hrad Habsburg (ano, TEN Habsburg) je cca hodinu cesty od Curychu a zrovna v sobotu začínala sezóna. Již na parkovišti pod hradem nás překvapilo, že parkování je zadarmo, což je ve Švýcarsku neslýchané 🙂 Hrad otevíral až v 11 h, takže jsme měli cca 1,5 h se projít okolo, udělat si kýčové fotky (modrá obloha) a hledat kešku mezi ruinami. Již „venku“ ve zbytcích zdiva začíná „Královská cesta„, šestero zastavení s audiokomentářem (ať již hlasitým či na sluchátka) k jednotlivým epizodám vlastního hradu, i Habsburků (od založení hradu, po souboj Rudolfa I a Otakara II o Římskou korunu).

Z vlastního hradu zbyla a je zrenovovaná jen cca půlka. Ve věži je muzeum, ve zbytku restaurace a možnost ubytování. Z věže je pěkný výhled do okolí. A vstup je zadarmo, což jsme byli zase v šoku. Všechno jsme to prolezli a následně ještě popojeli autem do lesa a šli hledat kešky. Vláďa potvrdil svoji pověst lapače klíšťat, protože se sebe během procházky minimálně tři (!) sundal. A jedno z Elišky.

Fotky zde.