V sobotu ráno jel Vláďa, již tradičně, na kolo (jako vždy vyrážel ještě před šestou, než my vstali, a do desíti byl zpět, v nohách 50 km), pak popadl Máťu a šel s ním na 1,5 h procházku, aby se Maty prospal (zatím stále spí 2x denně, před obědem a odpoledne). Takže Vláďa dalších skoro 7 km.

Po obědě jsme pak všichni vyrazili na celo-rodinný odpolední výlet na kopec severně od Curychu – Irchel. Auto Vláďa zaparkoval nad městečkem Teufen ZH (nedaleko tady někde je i zřícenina, kde měla Eli loni závody – Freienstein). A pak už to bylo jen do kopce a do kopce. Eli se doma výletu strašně vzpouzela. Jakmile jsme vyrazili, tak zase jen škemrala o sušenky, Maty zase nechtěl sedět v kočáře, takže chvilku ťapal. Tím se naše dopředná rychlost výrazně snížila, obzvlášť, když si cestou chtěl házet balonem (byli jsme v kopci) a my museli být pořád ve střehu kdy to kam hodí nebo kdy mu to upadne (naučil se to házet i nečekaně za hlavu). V jednom úseku byla cestička uzoučká jen tak tak na kočár. Když se k tomu přidaly kořeny a kameny, tak nám nezbývalo nic jiného než kočář i s Máťou nést (nesl se jak paša a se zájmem koukal kolem sebe). Eli ťapala před námi a hlasitě hlásila každý kámen a kořen. V půlce jsme si díky kešce udělali přestávku. Nejprve mě Vláďa se Eli poslal špatným směrem, ale nakonec ji s Eli v malé jeskyni našel. Tedy – on ji našel, ale vylovit ji musela Eli, protože by  se tam Vláďa nedostal. Maty se ládoval krekry a koukal, jestli se Eli s tátou zřítí z kopce, či ne. Pak jsme pokračovali po schodech a už tu byl vrchol. Vláďa marně snad čtvrt hodiny hledal další kešku v nepřístupném terénu těsně pod vrcholem. A pak už jsme pokračovali po široké cestě převážně z kopce. Eli zase scéna, že má hlad, ale ovocem, které jsme měli s sebou, pohrdla. Zachránily jí lesní jahody, kterých tu rostlo podél cesty docela dost. Matymu taky chutnaly.

Nakonec to Eli všechno pěkně uťapala. 5,9 km. K autu jsme dorazili až kolem šesté. Maty i Eli v autě usnuli (Máťa vlastně ještě cestou v kočáře). Maty se po vyndání z auta vzbudil, zato Eli spala až do rána. To se nám stalo naposledy snad před dvěma lety.

Jo, a Matymu jsme vyndali první klíště – na zátylku. Hlavně, že má na kočárku přivěšený odháněč klíšťat.

Foky zde.

(poznámka: neplést tento Irchel „pohoří“ s Irchel – univerzitním kampusem v Curychu.)