Ověření podpisu na cizojazyčném dokumentu

On to je problém? Tak se konečně po pěti měsících v Čechách dostáváme k něčemu, co nám přijde jako pěkná pakárna. Ve Švýcarsku je to v pohodě možné, nemají s tím problém. Přesně mi odpověděli tak, jak by mi to “selský rozum” napověděl, že “nekontrolují obsah dokumentu, ale kontrolují podpis”. Tak proč to u nás nejde? Tím spíš, že cizím jazykem je v tomto případě angličtina. To už je spíš výsměch, ne? Chápu, že angličtina není v ČR úředním jazykem (a po Brexitu to bude vtipné, že celá EU bude mluvit jazykem, který není “doma” v žádném státě EU :-D), ale je už natolik rozšířená a “zakořeněná”, že to by sakra jít mohlo, ne?

A nejde o to, že by to jen poštovní CzechPoint neuměl, ono je to někde přímo v zákoně (§ 10 odst. 4 a § 13 zákona o ověřování).

No a mě prostě jen zajímá proč? A kdyby na tom dokumentu bylo napsáno něco “nezákonného” to potom ten podpis neověří? Nebo jaký je důvod?

A evidentně nejsme sami, kdo má tento problém. Tak by mě zajímalo, jak by se to dalo změnit? Kde a u koho začít?

A jako to jinak na CzechPointu vypadalo?:

V: Dobry den, potrebuji overit podpis.
P: Zadny problem
V: predava dokument
P: Ale ten papir je cely v cizim jazyce. V takovem pripade podpis overit nemuzu.
V: Vzdyt jde o podpis, ne o to, co je na papiru.
P: Bohuzel to nejde. Bud by ten papir musel byt uredne prelozeny, nebo dvojjazycny.
Zazvonil zvonec a s overovanim podpisu byl konec.

Další info

Aktualizace 21.1.2020

Nedalo mi to a napsala jsem si na Ministerstvo vnitra a dostala z oddělení matričního a organizačního odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra následující odpověď :

I. Podle ustanovení § 10 odst. 4 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování), ve znění pozdějších předpisů, ve znění platném do 20. listopadu 2019, byla legalizace podpisu na listině, která je psána v jiném než českém nebo slovenském jazyce, možná pouze za předpokladu, že byl k takové listině připojen úřední překlad do českého jazyka. Smysl ustanovení § 10 odst. 4 zákona o ověřování byl jasný: vyloučit možnost legalizovat podpis na listině obsahující text, kterému ověřující nemusí rozumět. Výjimku představuje úředně ověřený překlad.

Problematiku legalizace podpisu na cizojazyčných listinách upravuje též notářský řád. Problematika legalizace podpisu na cizojazyčné listině byla v té době upravena odlišně od zákona o ověřování. Notářský řád umožňuje, aby notář provedl legalizaci podpisu na cizojazyčné listině, ovládá-li jazyk, v němž je listina pořízena. Pokud notář tento jazyk neovládá, vyzve žadatele, aby předložil překlad listiny tlumočníkem, a nestane-li se tak, notář úkon odmítne.

Obdobně jako notářským řádem je problematika legalizace podpisu na cizojazyčných listinách upravena též vyhláškou č. 187/2017 Sb., o provádění ověřovací činnosti zastupitelským úřadem a o podrobnějších podmínkách pro složení zkoušky k provádění ověřovací činnosti (srov. § 4 písm. c) a d) citované vyhlášky). Tato vyhláška rovněž stanoví, že pokud ověřující osoba v dostatečné míře ovládá jazyk, v němž je listina, na které má být legalizován podpis sepsána, nevyžaduje se úředně ověřený překlad.

I nadále lze předpokládat nárůst počtu cizojazyčných listin předkládaných k legalizaci (cizojazyčné smlouvy, plné moci aj.). Z tohoto důvodu se jevilo jako nezbytné tuto problematiku v zákoně o ověřování zpřesnit, resp. postavit na roveň příslušným ustanovením ostatní právní úpravy na úseku ověřování.

II. Dnem 21. listopadu 2019 nabyl účinnosti zákon č. 279/2019 Sb., kterým se mění některé zákony na úseku vnitřní správy. Jeho ČÁSTÍ TŘETÍ se mění zákon o ověřování. Nově, podle ustanovení § 13 písm. e) zákona o ověřování, se legalizace neprovede, jde-li o legalizaci podpisu na dokumentu, který je psán v jiném než českém nebo slovenském jazyce, a neovládá-li ověřující osoba jazyk, v němž je dokument psán, a není-li současně předložen v úředně ověřeném překladu do jazyka českého nebo slovenského (analogie s § 74 odst. 1 notářského řádu a ustanovením § 4 písm. c) a d) vyhlášky č. 187/2017 Sb.). Posouzení, zda ověřující osoba ovládá v dostatečné míře jazyk, v němž je cizojazyčná listina psána, zůstává ponecháno na konkrétní ověřující osobě. Pokud tato shledá, že v dostatečné míře neovládá jazyk, v němž je listina psána, a tudíž není schopna jejímu obsahu zcela porozumět, vyzve žadatele k zajištění úředního překladu listiny do českého jazyka. Pokud úřední překlad není předložen, ověřující osoba legalizaci neprovede a dále postupuje v souladu s ustanovením § 155 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), tj. pokud správní orgán shledá, že nelze provést ověření, je povinen o tom na požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k tomuto závěru vedly. Dotčená osoba má právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti postupu správního orgánu (§ 175 správního řádu).

Takže z toho mi plyne, že pokud ověřující osoba daný jazyk umí, tak by neměl být problém podpis na cizojazyčném dokumentu ověřit. Ale stejně pořád nechápu, proč je vůbec důležité, aby ověřující osoba rozuměla danému dokumentu. Do toho ji přeci vůbec nic není.


1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *