Kulturní týden

Tak opět jedno rychlé shrnutí posledních událostí. Začala bych Festivalem francouzských filmů. V neděli v podvečer jsme se do Světozoru vydali na film Simon Koniansky. Při čtení popisu děje jsem trochu zapochybovala, zda se na to bude dát koukat, ale vzhledem k tomu, že mé požadavky na film nebyly náročné (aby to bylo v neděli odpoledne a bylo to francouzsky), nechala jsem se překvapit … a to mile. Film byl laděn do humoru, ale objevily se i vážnější pasáže. A ta francouzština! Pořád ji rozumím 🙂 V pondělí nato jsme se vydali na Festival krátkých filmu (opět v rámci FFF), kde jsme ovšem byli „nemile“ překvapeni, že místo námi předpokládaných 90 minut to bude trvat bezmála 4 hodiny i s přestávkou. No což. A tak se na plátně střídal tu vážný, tu odlehčený krátký film za druhým. Celkem jich bylo 14 a musím přiznat, že se mi jich celkově líbilo tak 5 a že většině jsem vůbec nerozuměla. Nešlo o fráninu, ta byla dobrá, ale náplň. … Ale s nepochopením jsem na tom nebyla sama :-). Do druhé poloviny nás alespoň povzbudilo občerstvení od pekárny Paul (mimo jiné mají pobočku na Andělu, jen ty ceny mě trochu odrazují). A to bylo bohužel z FFF vše. Chtěla jsem jít ještě v úterý na JCVD, ale vzhledem k tomu, že nás hned ve středu čekala Carmen v Národním divadle, rozhodla jsem se pro pauzu.
A Carmen byla úžasná. Nedá mi to a musím ještě objasnit, proč jsme se na ni vůbec vydali (kromě toho, že bychom trošku té kultury čas od času prostě mít měli) … to bylo tak. Na koncertě Two voices nám právě zpívaly pasáž z Carmen. A já najednou zjišťuji, že je to francouzsky (ono jak to zpívají vysoko, tak je tomu těžko rozumět 🙂 ). Ale nějak jsme se nemohli shodnout, jestli Carmen jako opera opravdu francouzsky je. Nikdo si není pořádně jistý, jestli byl Bizet opravdu Francouz. A tak nám nezbylo nic jiného než se na Carmen vypravit … Bizet se narodil v Paříži a Carmen je francouzsky. Dokonce tomu bylo i místy rozumět. Jeden by ani neřekl, kolik toho z této opery zná. Hudba je to úžasná. Skoro mě ta jejich, místy nedokonalá, francouzština rušila. Komu bylo opravdu dobře rozumět byl Roman Janál jako toreador Escamillo, ale jinak … jinak bych raději poslouchala pouze tu hudbu. … A ačkoli hudbu jsem měla docela naposlouchanou (jednu dobu jsem si to pouštěla pořád dokola při učení), tak děj mi byl úplně cizí. … Takže myslím, že návštěva Národního splnila svůj účel.
A tím by asi kultura tento týden skončila. Na výstavu Jana Saudka jsem se ještě nedostala, ale v pátek se na ni chystám. Muriel byl prostě výtečný komiks a Kdo chce zabít Jessey zase film, takže si tuto výstavu nechci nechat ujít.
Vlastně ještě něco – v sobotu jsem využila jednu z posledních možností vypravit se zadarmo do nově zrekonstruovaného Vítkova. I když jsme se na vyhlídku úplně navrch památníku nedostali, byla to zajímavá návštěva.
A večer jsme si nenechali ujít rozsvícení vánočního stromku na Staroměstském náměstí. Sice mačkanice šílená, ale pro ten zážitek … A poté jsme šli utišit hlad do Mikulka´s Pizzeria (Benediktská 16), kde jsem si dala výborné noky s hořčičnou omáčkou, kousky vepřové panenky, rajčaty a cuketou. … A v neděli mě čekaly nákupy 🙂

1 komentář

  1. Šokda že jste se nezeptali mě :o) Carmen jsem viděla už dávno a považuji za základní znalost kulturního jedince, že ví, že je francouzsky :o) Teď se mi vybavila krásná scénka z Kate&Leopold :o)

Napsat komentář: dadulka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *