Protože nepředpokládám, že se ještě něco zajímavého teď o víkendu stane, shrnu, co se za poslední dobu událo. Déšť, který mě v pátek překvapil v lese, vydržel i celou sobotu. A že pršelo opravdu intenzivně. Naštěstí jsem měla co dělat doma a nijak mi nevadilo, že nemohu ven. Ráno jsem se v klidu vyspala až do osmi, ke snídani jsem si pustila francouzské pohádky a pak jsem si dělala věci do školy, instalovala a odinstalovávala programy, třídila e-maily a pohrála si s osobními mapami na Googlu. Výsledek (tedy jenom dílčí … s přibývajícími dny budu mapičku samozřejmě vylepšovat a rozšiřovat, doufám) je k nahlédnutí zde (klikněte na „špendlík“ a ukáže se vám popisek. Doporučuji navíc zakliknout i fotky (pod „čudlíkem“ „více“)). A pak už jsem se jen rozčilovala s Wordem 2010 a jedním prográmkem, se kterým teď budu rok pracovat a jehož nová verze mi nefunguje vždy tak, jak bych chtěla. Prozatím doufám, že chyba je ve mně, že si jen musím důkladněji pročíst manuál.

     V neděli (dnes) už nepršelo. Jen bylo zataženo. Ale protože jsem stejně měla rozdělanou práci ze včerejška, tak mě nic ven netáhlo. Ale přeci jen jsem vyrazila. Koukat celé dopoledne na něco, co vám stejně nejde je … prostě ubíjející. A tak jsem se vydala hledat bazén. Podle Janina popisu jsem se popovezla asi 5 zastávek autobusem (všehovšudy asi 5 minut) a neomylně jsem vyrazila k budově, před kterou se kupily davy lidí a hrozně hezky to tam vonělo (buřty, apod.). Poté, co jsem okoukla živá selátka, koně, kozy, přehršel stánků s různými dobrůtkami a uvnitř spatřila davy lidí vcházejících a vycházejících lidí, pomyslela jsem si, že buď jsou tady samí sportovci a nebo jsem jen já na špatném místě. „B“ je správně. Zde, jestli jsem to dobře pochopila, probíhal nějaký veletrh. Bazén byl na opačnou stranu od zastávky a byl o poznání prázdnější. U okénka nebyl s angličtinou problém. Koupila jsem si roční permanentku (takhle mě to bude nutit opravdu chodit plavat. Aby se mi to vyplatilo, musím jít minimálně třikrát za měsíc), ještě se mě chlapík zeptal, zda-li mám 5 CHF na zálohu na klíček, kterou budu potřebovat až u skříňky, což jsem samozřejmě neměla a ráda si nechala drobné vyměnit, a už jsem šla dovnitř.

     Bazén je úžasný! Tedy až na ten systém, který je, minimálně, i v Německu – nejprve jsou oddělené šatny, pak společné prostory a pak oddělené sprchy. Takže když jdu z bazénu a chci se, jak nás to na plavání učili, umýt bez plavek, pak buď musím mít pořádnou osušku, do které se na přeběhnutí společných prostor zabalím, nebo, což je nepříjemné, znovu oblékat mokré plavky. Takže pro příště – osušku s sebou. Je tu padesátimetrový bazén s osmi dráhami, kdy vždy minimálně čtyři dráhy jsou pro veřejnost, další dráhy jsou rezervovány pro tréning dětí, policie, apod. Dnes to bylo celé pro veřejnost. Navíc pět drah bylo odděleno pruhy a každá měla u sebe nápis, jaký styl se v ní plave. Kraul a prsa jsem poznala, další plavecké „styly“ už byly sporné. Ono možná „nadpis“ „tempo“ byl jen pro opravdu rychlé plavce a neurčoval žádný konkrétní styl. To samé s „freistil“ (prostě volný způsob, což tady bylo cokoli). Nicméně voda měla 28°C, takže oproti 26°C v Riegrových sadech jsem si to nesmírně užívala. A protože jsem bezmála tři měsíce neplavala, nemohla jsem si na tuto teplotu vůbec stěžovat (když totiž opravdu hodně plavete, tak je vám v takto „teplé“ vodě vážně vedro. Ale buďte s neplavci v bazéně s 26°C 45 minut skoro na místě?! To pak mrznete! A ani následné usilovné plavání vás nezahřeje). Dále tu je bazének pro děti (31°C) a bazén pro skoky do vody s asi pěti skokanskými můstky různé výšky. Venku samozřejmě občerstvení. Otevřeno od 6h do 23h. Vzdušné, prostorné, světlé, prostě paráda.

     Pro mě, která jsem a) tři měsíce neplaval, b) plavu vždy jen v 25m bazénu, to tedy bylo docela namáhavé. Po uplavaném kilometru mi už ruce začínaly docela tuhnout, po půlce bazénu už jsem nemohla. Střídala jsem pak dráhu pro kraula s dráhou pro prsa, což bylo na regeneraci docela dobré. Po 1,5 km jsem toho zanechala s tím, abych se druhý den mohla hýbat J. Vím, jak jsem kdysi plavala 3 km v kuse a druhý den jsem nemohla pohnout krkem. Také že teď, jak píši tyto řádku, už cítím kde co.

     A jako odměnu za můj sportovní výkon jsem se vypravila zpět ke stánkům a dala jsem si raclette! Z mého pohledu dobrůtka. Jen mám nevýhodu v tom, že pomalu jím a sýr mi tak ke konci stihl ztuhnout, což už není taková dobrota, jako když je krásně čerstvě roztavený. A protože to byl můj první raclette v životě, nemohu „globálně“ posoudit jeho kvalitu. Dejte mi půl roku, pak jistě budu mít již dost zkušeností a budu moct porovnávat. Ale podle obrázku a popisku (zde) to byl prostě on .