Jak jsem si myslela – zážitků, které by vydaly na vlastní článek ubývá. Ale za týden se toho nahromadilo dost, aby se to dalo pěkně na jednom místě shrnout (u takovéto frekvence příspěvků asi pro příště zůstanu). Následující povídání asi bude trochu chaotické, ale jak jinak chcete uspořádat několik myšlenek a nesouvisejících událostí? Asi začnu pozpátku – dnes byl můj první den v práci! Ale nemyslete si – začala jsem pěkně zvolna. Přišla jsem na devátou, abych měla jistotu, že už v kanceláři někdo bude (prý se chodí tak mezi 8:30-9:00). Bylo mi přiděleno pracovní místo, počítač, klíč, hesla, apod. Než jsem se stihla rozkoukat, tak mě dva kolegové (mezi nimi i Švýcar, jehož rodiče jsou z Čech a Slovenska, takže s ním mohu mluvit česky ) vytáhli do kantýny na kávu. Částečně česky, částečně anglicky jsme povídali o Švýcarsku a tak vůbec. Následně jsem se snažila přizpůsobit počítač obrazu svému (každý je zvyklý, nebo k práci potřebuje, jiné programy) a snažila se zalogovat do svého nového školního e-mailu (zatím marně, ale alespoň se mi podařilo hlavní osobní stránku „přemluvit“, aby se mnou mluvila anglicky a nikoli německy). Než jsem se nadála, tak jsem s panem profesorem a jeho sekretářkou (která také mluví česky) šla na oběd. „Menza“ (zároveň se sem chodí na dopolední a odpolední kávu) je ve stejné budově jako mám kancelář, o dvě patra níž. Máme zde výběr ze dvou jídel (jednoho vegetariánského). Hlavní jídlo stojí 7 CHF; levněji už se tady snad najíst nedá.

     Po obědě jsem s Danielem (ten československý kolega) opět rozebírala Švýcarsko a naše studijní zaměření. To nám vydrželo až do odpoledne (s tím, že jsem si pořád „hrála“ s nastavením počítače). A v pět jsem vyrazila na cestu domů. Tramvají jsem se svezla k ZOO a odtud cca 35 minut přes les (stále z kopce ) domů. Takže první den v práci byl spíše relaxační. Daniel mi poradil i nějaké stránky, co se třeba sportovního vyžití na univerzitě týče, takže se mi snad podaří příští týden s ostatními studenty vyrazit na pěší výlet.

     Další věc, co tvoří nezanedbatelnou náplň mého volného času, je němčina. Slovíček k naučení už mám požehnaně. Tím, že mám němčinu všude kolem, mám velkou motivaci se učit, byť třeba prosté nápisy (které upřímně řečeno potřebuji nejčastěji). Co mě naposledy „pobavilo“ – chápu, že se náš učitel němčiny snaží udělat domácí úkoly zábavné – ale když já ani česky nevím, jaký je rozdíl v barvě „kávy s mlékem“ a „macchiata“?!? (učíme se barvy). A zkuste si do Google obrázků zadat „Tip-Ex“ – jak se to řekne česky? Dalším problémem je, že pro jedno německé slovo mi slovník najde několik výrazů (většinou naprosto odlišných). Jak může jedno slovo označovat „klepeto, lyru nebo podpěru“. Jednalo se opravdu o pouhopouhá slova, nikoli věty, ze kterých by člověk mohl usoudit, o čem je řeč. Ale pak se mi líbila učitelova slova „německá slova mohou být libovolně dlouhá“ 😀 Dvě ukázky za vše (jsem začátečník, takže se ještě nejedná o ta opravdu HODNĚ dlouhá): das Schnurlostelefon …. ano, správně jste si odvodili, že se jedná o bezdrátový telefon. A die Stundengeschwindigheit (rychlost za hodinu).

     Co se dalšího událo? Konečně nám včera začali rozebírat lešení na baráku! Takže už mi nebudou chodit cizí chlapi za okny a po terase. Ale protože to včera nestihli, tak pokračovali ještě dnes ráno
– od 7h !!! Takže jsem sice měla nastaveného budíka na osmou, ale bouchání a cinkot rozebíraného lešení mě vzbudil dřív.

     Chtěla jsem si trochu pospat, protože včera jsme měli „muzikálový večer“. Jana slíbila přivézt spolupracovnici – že budeme koukat na Marry Poppins. No, nevím, jestli jsem již zmiňovala, že by se Jana dala zařadit mezi workoholiky – s kolegyní dorazily v půl desáté, takže se nám videovečer trochu protáhl .

     To tedy bylo tak to hlavní, co se tento týden událo. Následuje už jen rychlý přehled dalších drobných postřehů: