Sníh napadl, chřipka nás neskolila, a tak jsme mohli vyrazit po odmlce na sněžnice (tedy já po odmlce, Martin s Vláďou byli i minulý víkend). Ráno jsme ještě nabalili Franzisku a ve čtyřech vyjeli směr Emmental. Na hranicích Emmentalu a Lucernu jsme zaparkovali u běžeckých tratí ve Finsterwaldu. Počasí bylo zatažené, dva stupně nad nulou, skoro žádný vítr, takže alespoň že nemrzlo. Výlet byl naplánován s ohledem na mě (takže „odpočinkový“), žádné šílené převýšení, žádné lavinově nebezpečné přechody, a tak. Ale i tak mi jakékoli stoupání trvalo výrazně déle než ostatním. Naštěstí pak přišly i rovinaté úseky, kde se mi dařilo držet krok. Nejvyšší bod našeho dnešního výletu byl v cca 1400 metrech kousek za Vesničkou Risete, kde jsme si dali svačinku a pak již vlastně jen z kopce pokračovali dále zpět k autu. Ještě se nám do cesty připletl jeden kopec (Wissenegg, 1285 m n.m.). Celkem jsme ušli kolem 13 km (cca 4 h chůze).

Po odpočinkové sobotě jsem já zůstala doma (uklízela, pekla, vařila a učila se němčinu) a Vláďa s Martinem, Janou a Vaškem vyrazili na něco pořádného. Opět zamířili do stejné oblasti. Auto nechali zaparkované v Südelhöchi a kolem kopce přes Böli je vyšlapané sněžnicové chodníčky dovedly na vrchol Schibegütsch (2037 m n.m.). Pak už jen dlouhým táhlým sešupem zpět k autu. Celkem jejich trasa dnes měřila 15 km a nastoupali kolem 1000 m.