Nebudu tomu říkat předsevzetí, ale letos bych zase chtěla psát trošku častěji. Na svoji obhajobu musím říct, že jsem alespoň poctivě loni dávala fotky na rajče i s podrobnými popisky aktivit. Takže přehled o našich aktivitách je dobrý.

Zpět do Curychu jsme se dostali „až“ 3.1. místo plánovaného 2.1. a to kvůli virové indispozici našeho řidiče 🙂 Vybalování věcí a dárků zabralo pár dní.

V sobotu vyrazil Vláďa s Honzou a Eli na Uetliberg sáňkovat. Dole nasednete na vlak, vyveze vás nahoru a pak vás čeká dlouhatánská jízda na saních dolů. Prý jak jeli s větrem o závod, tak Eli docela vymrzla a ani podmínky nebyly nejlepší, takže to sjeli jen jednou. I tak trvala jízda dolů kolem půl hodiny a zabili tím vlastně celé dopoledne. Pak jsem je měla doma všechny na oběd. A vzápětí si jeli Honza s Vláďou zaběžkovat (dokud je sníh).

V neděli dopo vyrazil Vláďa s Eli na jednu Boulder stěnu, kdy je jednou za měsíc v neděli dopoledne prostor vyhrazen pro tatínky s dětmi. Vypadalo to, že si to oba pěkně užili. A odpoledne jsem jela já s Eli na narozeninovou oslavu za Clemi. Vláďa se vymluvil a věnoval se domácím pracem. Oslava byla fajn, byly tam celkem 4 holčičky a 2 kluci (mladší bráškové), takže to byla poklidná oslava, když pominu, že si Eli zabrala celý ohromný Playmobil zámek s princeznami pro sebe a nikoho k tomou nechtěla pustit, ani Clemi, které zámek patří. Ale po několika slzách si to sedlo a holky byly schopné si hrát spolu.