Curych (Švýcarsko) – Praha

10.8.19 (sobota)

Skoro nespím. O každém šramotu venku si myslím, že už to jsou naši „stěhováci“. Nakonec spali nějakých 5 h někde na parkovišti a dorazili v devět ráno. Vláďa jel kupovat další stahovací fólii a ještě deset krabic. Od rána balím kuchyň. Sklep je plný krabic. V bytě je také ještě požehnaně krabic.

I přes jemný déšť nosí kluci bedny do auta. Nejprve plní přívěs, auto jako takové bude následovat. Z nábytku vezeme naši dvoupostel, Eliščinu dospěláckou postel, pracovní kancelářskou židli a jeden pracovní stůl, malou Máťovu židli a malý stůl, kallax 2×2 třikrát, 2×4 dvakrát, 4×4 jednou, IKEáckého Billyho 2x v úzké a 2x v širší verzi, botník, malou pračku a velký mrazák, policový kovový systém z kuchyně, velký tv stole, velký jídelní stůl a 4 židle, 2 dětské jídelní židle. Zbytku nábytku se zbavujeme za malý peníz či zadarmo, jedna skříň končí ve spalovně, protože jsme se ji všas nestihli zbavit. Také balíme Chariot (vozík za kolo), kočár velký s příslušenstvím a golfky. Bereme dva lustry a všechny žárovky. Kamarád nám odpojuje pračku.

Na oběd, kdy deštík přešel ve slejvák (a „díky“ tomu nám namokly dvě krabice, ale obsah přežil), dáváme na oběd pizzu. A pokračuje se. Je to nekonečné. A to jsem v tento závěrečný den ani jednou nešla s žádnou krabicí dolů po schodech, jen jsme plnila další a další krabice. Jakýkoli systém už vzal za své. Prostě to hrnu do krabic a dávám tomu vágní popisky. Končím krabicí s číslem 111. Nemusím snad ani dodávat, že některé krabice a organizéry čísla neměly. Jiné zase neměly popisky – hlavně ta krabice, s číslem 50, plná alkoholu. Tam stálo – nápoje. 🙂

Upozorňuji ještě na pár věcí z balkónu, které chci vzít. Oželím 20 kg písku a jeden podkvětník. Naše ohromná kanadská borůvka jede s námi. Stejně tak orchidee – z toho jednu po příjezdu vyhazuji rovnou – je uschlá.

Kolem 18 h večer jsme hotoví! Auto i přívěs jsou úplně nabalené. Vláďa s tátou a s atuem plném elektronik a kytek (a do toho se ještě vešla moje velká koloběžka) vyrážejí. Do Prahy dojeli někdy kolem druhé ráno.

Já s P. vyrážíme v osm. Auto pěkně sedí na silnici. Vůbec to nechce jet. A brzdit. U hranic P. zjišťuje, že nám blbnou světla na vozíku, nadává a trochu si s tím hraje. Dobrý, jedem. Kecáme o starých dobrých časech, o dětech, o pojištění, atd. a čas docela plyne. Do kopce to funí, z kopce předjíždíme ty, kteří nás předjeli do kopce. Občas je skoro doslova tlačíme před sebou, protože přeci nebudeme brzdit, když to tak jede! Některé zatáčky vyvažuji div že se nevykláním z okna, nejsem si jistá, jaké by to bylo, kdybychom se převrhli. Po jedné v noci se mi již klíží oči. Nevím, jestli už nemluvím ze spaní. Ve dvě stavíme 200 km od Prahy (stále v Nemecku) na odpočívadle a spíme v autě.

11.8.2019 (neděle)

Budím se před šestou, už je světlo, začínám mít hlad, žízeň a chce se mi na onu mísnost, ale nechci P. budit. Ještě zkouším chvilku spát, ale nejde to. Nejsme jediní, kteří spí na parkovišti. Okolí ožívá a pomalu odjíždějí. My v 6:45 též. Čechy. Tankujeme v Plzni. Píši kamarádům, kteří se uvolili pomoct s vybalováním, že už se blížíme. Sraz upravujeme z původní deváté na desátou. Hlavně vemte hrnky a cukr. Kafe mám. (ale nemám mléko, to je pořád něco). V deset jsme doma a začínáme nosit. Vláďa s tátou jsou vyspaní do růžova. Táta v týdnu do našeho nového bytu dovezl matrace, takže měli na čem spát (ale na deky jsme zapomněli). Doráží brácha a další kamarád (K.). Práce nám jde rychle od ruky. Krabice nosíme tématicky do místností. Za 1,5 h bylo auto prázdné a my se ještě před obědem mohli rozloučit.

Tímto bych všem zúčastněným chtěla ještě jednou moc poděkovat. Byla to sec mazec akce 🙂

Poučení pro příště

• nábytek začít inzerovat několik měsíců dopředu
• vytřídit věci před stěhováním, nikoli po něm. Co jde, předbalit si dopředu (budu mít nějaké oblečení, krabičky, pánve, apod. kdo by chtěl)
• když už navrchu nechám konvičku na kafe a kafe, je dobré nechat po ruce i hrnky, cukr a smetánku 😀
• když pokládáte a rovnáte krabice v místnostech, dělejte to tak, aby ta čísla (psaná na tři strany) byla k vám.

Vyúčtování (jen hrubě zaokrouhleno)

• půjčení auta (2,5 dne): 5500 czk
• benzín (obě auta): 12 tis czk
• obalový materiál (krabice, lepenky, provázky, strečovací a bublinková fólie): 7800 czk

Takže levná záležitost to nebyla. Ale krabice nám na příště ještě vydrží (dají se samozřejmě i půjčit stylem, že zaplatíte zálohu 40 czk a oni vám pak vrátí 15 czk, ale bylo nám jasné, že tak rychle věci z krabic nevyložíme, takže bude lepší, když krabice budou naše) a snad už se nebudeme stěhovat takovou dálku. Zážitek to byl silný umocněný tím, že teď nemohu nic najít. Například mé oblečení jsem použila jako vycpávkový materiál do de facto všech krabic, a ne vždy jsem byla v popiskách tak detailní jako „svetry“, „drobné sportovní oblečení“, apod. Takže když hledáte ponožky a máte 15 krabic s nápisem „Míša oblečení“ a ty krabice jsou navíc ve čtyřech různých mísnostech (včetně sklepa) … Paráda. Navíc jsem v takovém začarovaném kruhu – nemohu vybalit věci, když nemám postavený nábytek … a nemohu postavit nábytek, protože tam jsou všude ty krabice s věcmi.

Jinak Vláďa v neděli a v pondělí stoukl několik kusů skříní a Eliščinu postel (takže si během vybalování mohu dávat pauzy) a v pondělí odpoledne odjel finišovat zpět do Curychu – vyhodti bordel – balíky papíru a kartonu, stará prkna, jednu skříň, kterou se nám nepodařilo prodat, sloupat nálepky, sundat sítě z oken, vytahat milion hmoždinek … toho odpadu bylo 200 kg :-/ Mezi tím i tři tašky igelitových tašek (které jsem jen měla v bedně a využívala jen příležitostně). Doufám, že nevyhodil ty látkové. Za týden proběhne profesionální úklid bytu (1000 CHF) a ke konci sprna předávka.

Dva dny vybaluji kuchyň a na odpočinek jsem jela s Matym na dva dny na chatu. Eli je na chatě celý týden.

Pokračování ve „zařizování po příjezdu“.