Díky loňskému Ježíškovi (nebo narozkám?), kdy jsem dostala předplatné časopisu Forbes, jsem se mohla na sv. Martina zúčastnit (kvůli kovidu online) celodenní konference Next Big Thing. Online verze byla za mě super, protože se nemusím nikam daleko táhnout a také mohu asistovat dětem doma, případně přebírat poštovní balík.

Jako první přednáška byla Meddi app – ordinace bez hranic. Obecně si o tom můžete přečíst na stránkách Meddi. Ve zktratce jde o zabezpečenou aplikaci pro komunikaci lékaře a pacienta. Zároveň to je také online kartotéka, objednávací systém, deníček pacienta, je zde prostor pro zaznamenávání průběhu léčby, apod. Musí se nechat, že dovolat se k naší doktorce je skoro nemožné, protože ji tam telefon zvoní furt a do toho musí ještě řešit přítomné pacienty. I když pochybuji, že zrovna naše doktorka by si to pořídila. Momentálně je v aplikaci 2000 doktorů z 47 000 českých lékařů. Na jednu stranu je výhoda mít svého osobního doktora a vždy jít k tomu samému, jako to tady máme. Ale, většinou je ta návštěva tam zbytečná – buď dostanu prášky, ačkoli to pak stejně budu muset řešit na fyzio, případně je na místě návštěva ortopeda, žilního, či jiného specialisty. Nebo to rovnou vyležím doma, že ano. Z tohohle pohledu se mi více líbil systém ve Švýcarsku – „rodinný doktor“, do kterého spadá ta naše pražská situace, byla nejdražší volba, takže my jsme šli do levnější verze – že je člověk evidován na určitém středisku a pak se stává, že pokaždé jde k jinému doktorovi. Což za mě je v pohodě – sice pokaždé (což je třeba 1x za 1-2 roky) mluvím s někým jiným, ale když už pak musím někam jít dál – jsou to vedlejší dveře, nikoli za měsíc někde na druhém konci Prahy, vše pod jednou střechou, paráda. A online platforma byla samozřejmostí (alespoň u dvou zdravotních pojišťoven, které jsem ozkoušela) – byly tam smlouvy, vyšetření, žádanky, apod. Zároveň jsem byla registrovaná v naší nejbližší lékárně, kdy oni viděli, co jsem si kupovala, a pro mě bylo jednoduché opakovaně kupovat léky/mastičky i bez pamatování si názvu. Případně mi doktor poslal žádanku na léky přímo do lékárny, aniž bych k němu musela chodit. … Jiří Pecina o aplikaci opravdu výborně přednášel, i během následného panelu odpovídal vtipně a pohotově. Slovní zásobu jsem si rozšířila o etického hackera.

Následovalo Tech vs. Covid a vizualizace hackerských útoků (aplikace umělé inteligence – data mining, expertní systémy, šíření fake news. Také zmiňoval, jak se takové „obrázky“ dají analyzovat. Například prezentoval mapu kyberútoků na světové nemocnice – nejčastější případ byl na počítače s WIN XP servis packem 3, což, jak sám poznamenal, v těch nemocnicích už dávno nemá být. Už chápu, proč jsme v práci museli hnedka přejít vždy na nejnovější verze, obzvlášť, když jsou na počítačích data pacientů.). Jeden z výsledků hackatlonu Czech.global. Dále Smart pricing a FinTech – PWC, Upvest, Dateio.

V souvislosti s daty zaznělo zajímavé, že například české banky nedokáží (nechtějí? Nemohou?) dělat personalizované nabídky (což mohu potvrdit … co já dostávám za nabídky, to by jeden zaplakal). To FB ví první poslední, ale banky přistupují ke klientům dost „obecně“. Co v tom je? Neschopnost data využít, neschopnost se klienta zeptat na možnost využití klientových dat, či různá omezení?

Následovala sekce se samořiditelnými auty. V jednu chvíli zazněl dotaz, zda bude dříve Elon Musk na Marsu, nebo pojedou samořiditelné taxíky po Praze … trapná pauza 😀 … ale nakonec řekli ty taxíky (s různými omezeními a speciálními trasami).

Hráčská scéna – tu jsem poslouchala jen na půl ucha, ale zajímavé bylo, že jim (vývojáři her, simulátorů, konzolí) ani tak nevadí nulová podpora od státu – dávat peníze je to nejmenší, ale chybějící strategie. Je to prý jako kdybychom každému, kdo mluví anglicky, říkali angličtinář. Jde jim o to, aby programování bylo, když ne základním, tak alespoň hojně rozšířeným vzděláním. … Jeden z přítomných vývojářů říkal, že jeho 4 letá dcera si hraje nějaké pobíhání po městě se střílením a s ním pak Vikingy, kde si usekávají ruce a hlavy … další tedy, že jeho děti hrají spíš edukativní hry, což je super, to je i náš přístup (Matemág, Mekorama, apod.), případně tam někdo zmínil i Minecraft, že pokud to s nimi rodič hraje, mohou se u toho naučit i různé užitečné věci. … Hlavně vtipné, jak mají všichni „problém“ děti uhlídat, že telefony a tablety jsou všude a že to prostě hrají … jako jak? Pokud by mi děti sáhly bez dovolení na telefon, tak jim urazím ruku, mohou si ho někdy výjimečně půjčit k pořízení fotky. Počítač teď s pokračující online výukou, umí Eli používat lépe, v tom dobrém slova smyslu – otevřít si email, najít si připojení na hodinu, najít si domácí úkoly, vytisknout si je, … Ale není to tak, že by doma škemrali o telefon. Prostě si hrají :-).