Po testování packraftů na Vltavě (během 1. povodňového stupně) se nakonec (na místě) Vláďa rozhodl ho koupit. Následně jsme v květnu sjeli poslední 10 km úsek Jizery. No a pak jsem řešila, jak to Vláďu nejlépe naučit. Ono na klidné vodě (což Jizera je) se to učí hůř, než když to teče. Tak jsem se mrkla na stránky kanálu v Brandýse a odtamtud jsem se dostala na stránku Zažij vodu. Tak jsem jim napsala, jak to je s možnými kurzy a ono hned víkend na to jeden probíhal. Tak jsem nás hned přihlásila a bylo. Vhodné pro začátečníky i pokročilé.

Děti jsme v sobotu ráno nechali na chatě a v deset už fasovali výstroj na kanále. Počasí nám přálo. Nejprve jsme si tedy loď odnesli do Labe (tady získal packraft první bod, protože nést 20 kg a 4 kg je fakt rozdíl). Já ten svůj kajak donesla sotva na konec kanálu a pak mi musel Vláďa pomoct. Vláďa první den také zvolil klasický kajak, aby viděl, zač je toho loket. U Labe jsme nasedali rovnou ze břehu sklouznutím po stráni, takže jsme měli hned první zážitek. Následovalo trénování na klidné vodě a v brankách, které jsou navěšené přímo pod brandýským mostem.

Následně jsme si dali přejezd po Labi až k ústí kajakářského kanálu. Voda tam skoro neteče, ale na to naše trénování to stačilo. A začali jsme klasické přejezdy a nájezdy a výjezdy. Dvě hodinky pauza na oběd. Odpoledne jsme šli již na konec kanálu, kde jsme to samé trénovali na větším proudu. Na závěr jsme si sjeli celý kanál. No povím vám, voda si se mnou dělala, co chtěla, nějaká cvaknutí ve skupině byla. A na závěr dne jsme si sjeli kanál na nafukovacích kruzích – rivertubing. To byl dobrý zážitek. Jen tedy musíte počítat s tím, že když se zvrhnete, tak je možné, že se omlátíte o dno, protože tam je tak po pás, max po prsa vody.

Druhý den jsme si to opět sjeli, Vláďa teď již na packraftu 🙂 (další výhoda packraftu – ledacos vám to odpustí. Takže tam, kde by Vláďa kvůli špatné technice normálně cvaknul, packraft ho podržel). Následovalo trénování opět na konci kanálu. Po obědě jsme se zastavili ve vracáku uprostřed kanálu a že budeme trénovat přejezdy tam. Jako nejsilnější z naší skupinky jsem jela jako první a hned jsem se cvakla 🙂 Podařilo se mi hned vylézt (třetí výhoda packraftu – nemusíte mít takový strach, že se z lodi nedostanete) a zastavit i s lodí na druhé straně, protože vidina toho, že plavu celý kanál dolů a pak tu loď musím zase nosit nahoru, to se mi fakt nechtělo. Takže malé zdržení. Pak následovalo překlopení dalších účastníků, někteří to tedy přejeli v pohodě, takže jsme pak už jen sjeli dolů a pokračovali v tréninku na naší malé vlnce dole. My s Vláďou jsme dostali nabídku jít trénovat někam výše do kanálu, ale s díky jsme ji odmítli, že adrenalinu už bylo dost. Na to naše turistické sjíždění řek to, co jsme se doteď naučili, bude stačit. Hlavně, ať zvládne Vláďa bezpečně zastavit nad jezem v Otradovicích a jsme v pohodě 🙂

Jo a obtížnost kanálu je prý maximálně WWII. To jen pro představu, co které značení znamená. Takže my budeme jezdit max. WWI a dobrý.

P.S.: Před kurzem jsem u Vládi žadonila, aby se mnou jel v létě ještě na kurz v Českém Vrbném … teď už nežadoním. Tohle mi docela stačilo. Jak je člověk v tom vracáku a kolem něj se žene voda slušnou rychlostí … no stačilo mi to a ráda půjdu příště zase na klidnou Jizeru 🙂