Dorty, to je výzva. A jedině neustálým opakováním a zkoušením se člověk zlepšuje. A to jde těžko, když udělám tak 3 dorty ročně. Ale pořád mě to láká, tak si o tom alespoň čtu a „studuji“. V knihkupectví mě nadchla knížka Sexy dorty od Josefa Maršálka (ano, kupovala jsem to nakonec přes Alzu, rozdíl v ceně oproti knihkupectví byl skoro dvě stovky). A následně jsem zavítala do Tescomy a Orionu v Krakově a nadšeně si odnášeala otočný podnos na dort (po tom jsem již nějaký ten rok toužila), zdobící trysky (mám jich haldu, ale vždy se mi to nějak pomíchá, pak mi to nepasuje, nebo zrovna potřebuji 2x zdobící hvězdičku a nemám, tak problém vyřešen) a také dvojitý zdobící sáček (na dvoubarevné zdobení). A do toho jsem potřebovala vymyslet, jak vyrobit čokoládové sluchátko, jako ozdobu na dort (kvůli tomu jsem si na Doměstika koupila dva kurzy – jeden na zdobení dortů a druhý na práci s čokoládou), ale o tom asi zase jindy.

Takže tři měsíce, čtyři dorty.

Jako první byl na řadě narozeninový dort se „šicí tématikou“. Korpus a krém byl jasný – rodinný ořechový, osvědčený recept, ale i tak občas zaškobrtnu. Horší bylo zdobení. Bohužel nejsem zas až tak výtvarnicky zdatná, abych byla schopná z čokolády nebo marcipánu něco vytvarovat, takže jsem online objednala úžasnou čokoládovou šicí sadu z Čokolandie. Následně jsem si našla silikonovou formu na marcipánové knoflíky a vyrobila tolik knoflíčků, že jsem tím mohla po obvodu nazdobit celý dort. Trochu jsem se bála, aby do rána neopadaly, ale máslový krém držel dobře. Ale, jak je vidět na řezu, ani s dlouhým nožem nejsem schopná udělat tři pěkné vrstvy, koupila jsem si nedávno (ještě nevyzkoušela) strunu na řezání dortů.

Následně přišel na řadu dort Napoleon z kuchařky Sexy dorty od Josefa Maršálka (recept jsem dohledala na iprima Fresh). Ale teda nevím, proč se to jmenuje zrovna Napoleon. Jo a ty broskve tam jsou úplně zbytečně, jen přehluší výbornou chuť malin. Víte, že ze všech snad 8 různých malinových marmelád (mělo být pyré, ale kde já seženu malinové pyré, a jaký je v tom vlastně rozdíl?) ani jedna nebyla bez peciček?! V Curychu se dalo bez problémů sehnat bez pecek úplně všechno. Byla jsem líná to pasírovat, ale příště to udělám, malinové pecičky nesnáším. Na dortu jsem pracovala snad 6 h. Skládá se z 9 jednotlivých vrstev, kdy jsem najednou pekla maximálně dvě. Ale zážitek zajímavý, učit se nové postupy a nové ingredience. Vláďa prohlásil, že ty placky, ze kterých se dort skládal, můžu někdy klidně udělat jen tak k večeři – nejdou totiž vůbec sladké a jsou s kurkumou. Malinového marshmallows bylo zajímavé, pikantní, sladké, ale měla jsem ho asi 4x tolik, než by mi stačilo, netuším, jak to. A zdobit odlamky z placek a drobečky, no nevím, to není úplně můj styl. Jinak v celém dortu bylo snad kilo másla, ale nebylo to na něm vůbec vidět. Na to, jak vypadal nadýchaně, každý na vlastní kůži poznal, jak je hutný :-). Také jsem si koupila posuvný rám na dort, takže podle toho se pak placky dobře okrajovaly.

Jako další jsem opět sáhla po Sexy dortech, hledala jsem něco jednoduššího, ale v této kuchařce je vše docela sofistikované (i v těch lehkých se vždy najde něco, co si prostě řeknu ??? – jako třeba ibiškové květy). Zvolila jsem jogurtový (ono v této kuchařce je dort skoro na každé písmeno abecedy, navíc jsou názvy francouzské, takže tento je „Yaourt„) se základem z drobenky z ovesných vloček, jogurtové pěny a na závěr je vrsvta ovoce a želatiny. Tenhle dort je výborný na potrénování pěn a práce s želatinou a agarem – protože ne všude mají agar, řekla jsem si, že to prostě nahradím želatinou, no a když nemáš plátkovou, dej tam práškovou … tak to úplně takhle nefunguje, jak jsem se u této jogurtové náplně přesvědčila … dvakrát. Jako ono to zatuhlo, ale přes noc pustila jogurtová pěna ještě vodu, která protekla korpusem a byla jsem ráda za prozíravost, že jsem to celé dala na talíř a nemusela tak lednici vytírat od sladké šťávy. Ale v podstatě to docela dobře ztuhlo. Poslední vrstva se želé – lít „vychladlé želé“ nebyl úplně nejlepší nápad, protože už začalo tuhnout a hezky se nerozprostřelo. Ale opět – to bylo práškové želé, které tuhne již při chladnutí, zatímco plátková želatina ztuhne až dlouho po vychladnutí. Poučení pro příště. Takže jsem dort mohla považovat za krkolomné hory. A korunu tomu nasadil meringue, kterým se to mělo kolem dokola ozdobit (popatlat) a „zastříkat“ flambovací pistolí (tu už jsem si konečně také koupila). No nevím, kde se stala chyba, ale nějak to celé slezlo. Takže jsem toto dílo nazvala „hory za jarní oblevy“. A ještě vlastně poznámka ke korpusu – ten byl částečně nepečený – udělala se placka z másla, cukru a ovesných vloček, upeklo se to a pak se to mělo opět rozmixovat, smíchat z dalším máslem a to pak nahňahňat do formy a nechat vychladnout. A tuhle druhou fázi jsem již nedělala, protože mi to přišlo jako zbytečné máslo navíc. Jako nevím, jak moc velký by v tom byl rozdíl, asi by nebyl korpus tak tvrdý. Jo a na závěr se měla udělat bublinková ozdoba z glukózy. To byl také dobrý zážitek. Co mi tedy nefungovalo je, jak to jako bylo myšleno tvarovat po vychladnutí – to už to bylo tvrdé jak kámen, muselo by se to bývale tvarovat ještě teplé po vytažení z trouby.

A protože červenec přeje meruňkám, říkala jsem si, že zaimprovizuji a udělám obdobu toho minulého – jogurtová náplň mi chutnala. Takže nepečený základ byl z Lotus sušenek (jedno rozmixované balení cca 250 g + 5 lžiček rozpuštěného másla), prostřední část z jogurtové pěny, jako minule … a opět mi to pustilo šťávu. Asi v tom bude mít prsty to práškové želé (příště agar, či plátkovou). A na závěr – želé z meruňkového pyré (meruňky povařit s cukrem dl chuti, propasírovat). Výsledek – korpus dost sladký, jogurtová pěna opět „čůrala“, želé dobře pikantní. Jako dalo se. A koukám, že jsem si ho ani nestihla vyfotit. Na řezu vypadal dobře barevně.