Sobota

Ačkoli jsem již od ledna měla v kalendáři na tento víkend tučně zapsané white water SUP závody v Roudnici nad Labem, logistika nám opět zhatila se zúčastnit (ono bychom tam asi moc velkou slávu neudělali, na paddlu jsem letos byla jednou :-D, tak snad za rok), zvolili jsme místo toho jinou akci – Káranského Vodovodníka. Nezávodní závod (chůze, běh, kolo) se startem od káranské vodárny a cílem na hřišti v Káraným. Eli jsme vyšupajdili na školu v přírodě, Maty jel na kole 12 km, Vláďa to samé běžel a já to dala jako Nordic Walking. Počasí ve výsledku dobré, trochu pod mrakem, trochu větrno, ale ve výsledku vlastně teplo. Asi i kvůli mrakům nebylo prý tolik lidí jako loni. Já vlastně cestou skoro nikoho nepotkala, předešla jsem 10 chodců, jakmile jsem dostala razítko U Václava, tak pak už jsem dalších 8 km nikoho nepotkala, takže ticho a klid lesa. Trasa byla, až na jedu křižovatku mezi zahrádkami na Grádu, velmi dobře značená. A ačkoli sem jezdím od mala, šla jsem cestičkami, kterými jsem před tím ještě nešla :-). Vláďa s Matym dali trasu za 1 h 17 min, sotva jim stihli postavit vítězný oblouk. Já měla čas poněkud delší a to 2 h 14 min. Myslím, že dobré. Jo a v cíli jsme dostali dárečky (Pražské vodovody a kanalizace). Takže teď se podle ponožek pozná, kdo závodil a kdo ne :-)-

Po pozdním obědě jsme měli ještě rezervaci na prohlídku do vodárny. Tam jsem také nikdy nebyla. A závěr odpoledne jsme strávili na hřišti, kde si děti mohly vyrobit lodičky, dělaly velké bublifukové bubliny, k dispozici byly balóny na konpání a na závěr Úžasné divadlo fyziky – science show pro děti i dospělé, což bylo fakt dobré.

Původně jsme chtěli v podvečer ještě na kanál do Brandýsa, ale byli jsme nějak unaveni, tak jsme to vzdali (a o to víc si to užili na hřišti).

Neděle

Ta nebyla o moc odpočinkovější. Čekala nás tradiční akce „stěhování kytek“ 🙂 Vše ze zimní zahrady se stěhuje ven na zahradu. A fakt to není pár malých roztomilých kytek. Nosili jsme od malých kaktusů po velké pichlavé a škrábavé agáve, krasule/tučnolístky (ta nějvětší váží pomalu to, co já), aloe, zástup filokaktusů a muškáty. Docela se člověk naběhal. Ale kupodivu jsme to měli za dopoledne hotové, takže po tradiční rajské (Maty si u babičky objednává stále totéž) jsme se mohli odpoledne vyřádit na naší zahradě. Vláďa se šel místo toho raději projít.

Od souseda jsem dostala, jako každý rok, nějaké jeho přebytky ze skleníku – dva druhy okurek a dvě divoká rajčata. S Matym jsme tak měli co sázet, dochází nám místo na zahradě. Abych mohla zasadit okurky k opoře, musela jsem do truhlíků přesadit to, co se mi na tom místě z loňska samo vysemenilo, asi měsíčky, to by byla škoda je vyhodit. Z Bauhausu a Líbeznice mám další čtyři sazeničky keříčkových rajčat, pak jedno tyčkové oranžové a jedno červené, tak uvidíme, co se ujme.

Jo a už jsme sklidili první salát! Hrášky pomalu lezou ze země. Na moruši jsem objevila malá první morušátka! Na to, že vše ostatní už dávno odkvetlo, na moruši se konečně objevily první jarní lístky a rovnou i malé černé, jako mšice vypadající, moruše. Minikiwi jde pomalu na květ, jahody kvetou jako divé, oba angrešty jsou obsypané malinkatými angrešty. Různě v záhonu se objevuje popínavka, která je sice moc pěkná, ale má tendenci obmotat vše, co se jí dostane na dosah. Takže aby mi to nezačalo škrtit jahody a rajčata, ke každé jsem napjala provázek a navedu je k plotu. V neposlední řadě jsme konečně zlikvidovali dvě hovínka od koček, nebo od bůhvíčeho, co nám na zahradě s***. Howk. Fakt jsme udělali kus práce.

Doma pak trochu po víkendu poklidit, vyluxovat (na to v týdnu není vůbec čas) a už se pomalu chystat na další víkend! 🙂