Březen 2021

Ten čas letí, … když se člověk “dobře baví”. No nevím, přijde mi, že mi ten čas jen tak proplouvá mezi prsty. Na konci února Eli začaly jarňáky a pak už do školy nešla. Hned na prázdniny si už nesla všechno učení. A bylo vymalováno. My jsme se doma otestovali a dva týdny strávili u babi s dědou (naši obec/okres jsme neopustili 🙂 ). Eli třída měla již z předešlé online výuky zlušenosti, takže přechod byl hladký. Jen člověk musí být trochu důslednější a dbát na takové ty drobnosti, aby byly vyčištěné zuby, aby se dítko na výuku převléklo z pyžama, aby penál byl jakž tak vybaven a né že se každou chvíli pro něco běží do pokoje a tam se to hledá po všech čertech, případně se mezitím rodič sprdne, že zase něco nevytiskl. Nebo vysitkl, ale nechal v tiskárně. Do toho si M. chce pořád hrát. Naštěstí se často nechá vtáhnout do her typu “jdeme vařit”, “uklidíme pokoj”, “jdeme pracovat na zahradu” (kde tedy většinou já pracuji a M. si dělá bůhvíco … nedávno objevili tyčky k rajčatům, takže oblíbená hra posledních dní je trénink hodu oštěpem, až budeme muset lovit zvěř k jídlu).

V březnu nás ještě párkrát překvapilo sněžení, jednou jsme museli dokonce zamést příjezdovou cestu. Ptáčkové tak opět vzali zavděk naším krmítkem. Povětšinou koukáme na hrdličky, sýkorky, straky a někdy se objeví kosáci. V druhé půlce března se počasí přeci jenom umoudřilo. Kamarád nám dovezl 11 dřevěných palet a my mohli začít stavět – tři záhonky před jižní stranu domu a protože jsem s ohledem na spotřebu zeminy dělala jen takové hodně nízké ohrádky, žádné vysoké vyvýšené záhony, zbylo dost materiálu i na domeček pro děti a ještě možná bude i něco málo na párkúrovou překážku. Jak jsem tak počítala, kolik asi potřebujeme hlíny … no nezdá se to. I do takových nízkých ohrádek budu potřebovat půl tuny zeminy. Tak jsme to nakonec vyřešili kompostem/zeminou z kompostu od babi s dědou. Jako základ posloužily jabloňové větve, které sousedka akorát ostřihala. A jako horní vrstva – kvalitnější zemina z obchodu. No a teď jenom vymyslet, jak odhánět kočky, které se na těchto záchodkách začaly shlukovat.

Začínáme doma s výsadbou – rajčata, měsíček, ačokča, plazivý špenát (ten klíčí v lednici). Ale letos se nějak daří a vše to leze hrozně rychle ven! A venku je v noci ještě zima! (jo a malý fóliovník mi Vláďa zatrhl).

Oslavili jsme v úzkém kruhu rodinném (nebo spíš v úzkých rodinných kruzích 🙂 ) všechny březnové narozeniny. Takže byly tři dorty – světlý s tvarohovým krémem a borůvkami a jahodami, druhý byl s mandlovým korpusem, tvarohovým krémem a ananasem a poslední byl piškotový korpus s nugátovým krémem a broskvemi. To jsme si dali 🙂

Víkendy jsme věnovali krátkým procházkám (v obci … za předpokladu, že Praha je jedna velká obec) – třešňovka v Hrdlořezech a hřiště u Rokytky, park Podviní (Vysočany/Libeň), Čimický háj a okolo Chaber.

V Chabrech máme od listopadu akci “vstaň a choď”, která nyní končí. Chtělo to motivaci někam (a kdy ale?) vyrazit, když jsme nikam nemuseli – dopoledne škola doma, odpoledne odpočívání, čekání na českou poštu, nebo práce a hry na zahradě. Ale i tak se mi letos podařilo nachodit 104, 70, 160 km. No a jsou tací účastníci, kteří dají měsíčně 300 km.

A objednali jsme si paddelboard! Je k tomu i kajaková sedačka a pádlo, takže jen co otevřou okresy, jedeme k vodě! Vzali jsme i dětské pádlo. Jen vestu neměli, tak tu ještě musíme pořešit.

Jo a s Máťou jsme si den před narozkama udělali výlet do Motola – hrál si na bradlového improvizátora a neudržel se, takže z křesla sletěl na koberec … jeden by řekl, že se nic nestalo, ale nějak hnusně si natrhl kůžiku pod bradou snad až na kost, tak jsme jeli. Pěkně na večer, klasika. Po hodině čekání mu to zalepili tkáňovým lepidlem a třemi lepicími stehy a překryli “bradovkou” (velkou náplastí přes celou bradu) s tím, že to máme udržovat pět dní v suchu (chachá) a pak to můžeme sundat, stehy nechat, dokud sami neodpadnou. No dalo nám to zabrat – koupání jen tak, aby se neřeklo, pití vše jen brčkem … no kečup a jahody nám zavařily a Maty vypadal pořád, jak od krve 🙂 Druhý den poté, co jsme mu náplast sundali, se během stavění puzzle (a tahání se s Eli o kostičku) do toho bouchnul a opět mu to krvácelo. No tak jsme mu to zase přelepili (švy máme doma, že jo) dle doktorky, které jsem druhý den volala, se s tí stejně nic jiného dělat nemohlo. Vláďa to dva dny na to sundal vše i se stehy a pak už jsme jen mazali hemagelem a lehce přelepovali normální náplastí. Teď (po 23 dnech) už tam má jen růžovou tvrdší jizvičku, tak stále mažeme a ďupkáme.

Jo a Máťa vyhrál dětskou kategorii O zlaté chaberské hrablo!

A já jsem od března OSVČ. Snad jsem se všude úspěšně nahlásila. A tak teď mohu chodit i do Bauhausu (i do té části, která je pro běžnou veřejnost zavřená 🙂 ). Ještě že prodloužili dobu pro podání daňového přiznání. Už jsem si myslela, že to mám pěkně udělané a spočátané, tak jsme to dali k posouzení naší kamarádce, která se v tom začala vrtat a optimalizovat … a má komentáře, že to máme nějaké složité :-), tak čekáme, co vykouzlí.

Fotky: volně přístupné zde, s heslem zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *