Září, závěr

Sklízíme slunečnici, vyndaváme semínka a sušíme. Sbírám semínka aksamitníku (afrikán, nízká verze), měsíčku a lichořeřišnice. Uvidíme, co z toho příští rok vyjde. Sklízíme s Máťou ačokču. A protože se docela urodila a nestíháme jíst, tak jsme ji naložili. Stejně tak švestky na chatě – už jsme jich přejedení (jak na syrovo, tak v koláčích a bublaninách), je z toho několik marmelád (ano děláme to jako marmeládu, ne povidla, a je to dobré), další sušíme … no a dalších asi 30 litrů půjde na slivovici 🙂 Tak snad se zadaří. Padají jablka. Takže Eli má alespoň do školy co na sváču, pak štrúdl, na chatě se moštuje, a teď i sušíme. A koupila jsem další velké sklenice a budu sterilovat rovnou nastrouhaná jablíčka. Padají ořechy, sušíme je. Rajčata už moc nedozrávají. Je sychravo. Ta jedna planá dýně nám asi také nedozraje. Dozrává mrkev. Máme nějakou starou českou do žluta odrůdu, která ale dětem vůbec nechutná. Cibuli se ve stínu mrkve moc nezadařilo. Sem tam dozraje ještě jedna jahoda. Na volných místech se zelená zelené hnojení. Afrikány stále krásně kvetou a na kvetoucí ačokču, která má letos snad 5 metrů, pořád lítají včely. Na jaře musíme prostříhat meruňku, strašně narostla a nedá se kolem ní už ani chodit ani sekat tráva.

Koupili jsme prkna (doumetrové smrkové plotové latě) a mám v plánu konečně udělat sedací box na venkovní ohniště, ať nám přes zimu úplně nezrezne a ať to také konečně vypadá trochu k světu. Dva fíkovníky (jestli tak ty tyčky 20 cm vysoké, s pár listy, tak mohu nazývat), kteří to jediní zatím přežili a chytli se, jsem už obalila do kokosové rohože, venku už je ráno docela zima. No a po asi týdnu jsem je nadobro přesunula dovnitř do chodby.

Mé různé hydroponické pokusy stojí zaprd. Zlatá hlína.

Jak jsem u našeho zahradního venkovního sezení udělala konstrukci, aby se ačokča z jedné a ostružina z druhé strany mohly dále pnout, tak se pnou jak divé. Nevýhoda je, že příští léto, pokud soused zrovna tenhle šlahoun neustřihne, pokvete, tak bude u sezení docela rušno od (jeho) včel.

Meruňka ztácí listy neuvěřitelnou rychlostí, podzim je tu.

Ačokči je tolik, že to nestíháme jíst, trháme ji, co to jde, ale stejně jich máme hodně přerostlých. A ty malé tedy nakládáme. Našla jsem dva recepty (odzkoušeno zatím nic nemám, takže uvidíme za cca 3 měsíce, který z těchto dvou bude lepší) 1) nálev se vaří (zde), 2) nálev se nevaří (zde). Stejně tak máme problém s rajčaty. Nějak to nedozrává a něco to chytlo (hnědé listy i stonky) a navíc potřebuji uvolnit prostor pro další jahody (vypiplané z odnoží). Takže je sklízím zelená a nakládám. Přerostlou ačokču odsemínkovávám a mrazím. V zimě to pak to půjde do leča.

S Matym (rýmička, takže je týden doma) budujeme terasovité záhonky pro jahody. S elektrickou přímočarou pilou (Bosch PST 650) a akumulátorovým vrtacím šroubovákem (Parkside PABSP 20-Li C2 z Lidlu) to jde rozhodně rychleji, než s ruční pilou a ručním šroubováním 🙂 Brusku (Black & Decker z Bauhausu) jsem pro lenost tentokrát nevytahovala a jen to nahrubo vzala smirkem. Jo, a zevnitř dávám nopovou fólii proti vlhkosti. Na jaře jsem do truhlíků dávala jen netkanou textilii, hlavně, aby mi hlína nepadala ven mezerami mezi prkny, a sem tam je vidět, že ta vlhkost zevnitř tomu nedělá dobře (a netkaná textilie to nijak neochrání). Nakonec jsme to s Máťou natřeli na čokoládovou hnědou. Jeden by neřekl, kolik to pojme hlíny. Ačkoli je každé patro vysoké jen na šířku jednoho prkna (cca 10 cm), patra mám 4, tak to vychází na cca 170 l hlíny.

Jablka. Hodně jablek. Už máme velkou sklenici křížal a dva štrúdly týdně 🙂 K tomu domácí (Káranský) mošt 🙂

Eli má za sebou první školu v přírodě (konečně jim to vyšlo), dokonce s plaváním. Kapesné utratila hlavně za keramické ozdoby, ozdobnou svíčku a pohledy a známky 🙂

Slunečnice už jsou skoro všechny skoro vyschlé, takže je střádáme na zimu pro ptáčky. Sbírám semínka lichořeřišnice. Jsou to parádní lapače mšic.

Ochlazení. Koukám, že Maty má z tepláčků jen 3/4 kalhoty 🙂 Teplé bundy končí oběma v půlce předloktí 🙂

Udělali jsme si výlet do Vodního domu v Hulicích u vodní nádrže Švihov.

Z chaty jsme si přivezli spoustu ořechů (naskládáno v přepravkách v 1-2 vrstvách to teď před televizí ofukujeme větrákem) a jablek, je už holt podzim. Vláďa to po večerech louská a sušíme to vyloupané. Rovnou tak třídíme dobré a špatné, než si ve skořápkách skladovat všechno.

Další tréning na kanále v Brandýse. Od kamarádky jsem si půjčila na ozkoušení kajak Zet Veloc. No, kdyby se dala dát sedačka ještě trochu dozadu a kdyby byl alespoň o trochu méně vratký (ale není zas až tak vratký), tak by to i šlo. Sice jsem se necvakla, ale dobrý pocit jsem z toho úplně neměla. Tak si zatím budu nadále půjčovat Spade a je to. Na závěr jsem si ještě konečně pořádně ozkoušela Vláďův packraft a musí se nechat, že to fakt ledacos odpustí. Jen to jeho eLko je na mě fakt velké, jede to jako tank a sotva dosáhnu do vody. Mám teď chuť si vyzkoušet velikost M, jak by se to chovalo.

V Brandýse je kanál otevřený už jen do konce října, tak si to tam ještě musíme užít.

A vrchol měsíce – závod přes 3 jezy v Praze. My tedy mimo soutěž jen jako volné splutí, Vláďa na packraftu, já na paddleboardu (na mém “novém”, z druhé ruky, růžovém Tambu). Od Střeleckého ostrova na Štvanici 6,5 km, tam jsme si dali pauzu, a následně ještě 4,5 km do Tróje, již mimo “závod”, kde jsme měli zaparkované auto.

Všechny zářijové fotky zde (na heslo).

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *