Co nám letos vyrostlo nejvíce/nejlépe? Určitě ačokča, která se ke konci léta rozmáchala snad do pěti metrů. Elišiny lestní jahody daly též parádní úrodu. Ze zahradních jahod to bylo takové sosolala, nová odrůda Mieze Schindler mě spíš sklamala. Ani barevně, ani chuťovně a tom není nijak poznat, že by to mělo být lízlé malinou. Na druhou stranu Senga sengana, též nově zasazená, byla super šťavnatá. A loňské Mara de Bois rodily sem tam. Ještě jednu novou odrůdu jsme zkusili od Chládba a to je Ariba white (jediná, která k nám neputovala poštou :-)) a té se zakořenily dvě odnože, než jsem si vůbec všimla, co se děje. Většina těchto odrůd by měla být stáleplodící, ale na konci léta se ukázaly nové květy jen u Ariba white (nedozrály a něco je sežralo) a Senga Sengana. U té snad i dvě dozrály. Bohužel jsem je měla dost nahuštěné, takže kvůli ohromným listům, se doprostřed záhonku nedostalo vůbec sluníčko. Musím to příští rok rozsadit. Ale už nevím kam. Z odnoží mám dalších 20 sazeniček, něco jsem rozdala a zbylých 12 jsme s Máťou dali na nově postavený terasovitý záhonek.

Z bylinek se nejlépe daří mátě a meduňce. Máta se pomocí „kořenů“ roztahuje od svého původního stanoviště dál, meduňka se objevuje všude možně.

Moc se letos nezadařilo hrášku, jeden řádek pozdního hrachu nám vůbec nevzešel (možná to byl starý pytlík, ještě jsem ho měla ze Švýcarska). Specialitka Oregon giant mě nijak neoslovil. Takové zkroucené lusky, malé kuličky … ono se to prý jí i se šlupkou, ale to není nic pro mě. Takže příští rok, nový jarní hrášek a snad to vyjde.

Na jaře se nám na jižních záhoncích dařilo salátům. Jen si umět vypěstovat tu sazeničku. Protože sazeničky se prodávaly po 12 kusech, takže když vám pak najednou vyroste 12 salátů, je to mazec to sníst a udat 😀

Letos jsem zkusila i okrasné (ačkoli i tak jsou převážně jedlé 🙂 ) aksamitníky (afrikán), měsíček a lichořeřišnici. Vše krásně kvetlo, jen tomu musím najít lepší místo. Například lichořeřišnici doporučují pod divoká rajčata, ale mě to rajčatům ve výsledku stínilo, má to dost velké listy. Z měsíčku a aksamitníku máme hodně semínek, tak něco mám schované a něco jsem rovnou poházela k plotu, kde bych to příští rok chtěla mít. Tráva tam stejně neroste, tak tohle by mohlo vypadat dobře.

Rajčata – zklamání letošního roku. Moje vlastní sazeničky (letos se mi tedy konečně podařily) jsou hubené a slabé chudinky. Ale i tak z nich nakonec sem tam nějaké rajče bylo. Další jsem měla z Bauhausu a z tržnice u kobyliské vozovny. Jako všechno to dobře rostlo, ale třeba žluté kulaté bylo chuťově hnusné. Navíc to všechno postupně pohltila asi nějaká plíseň či co (hnědly jak listy a stonky, tak i plody od špičky). Úplně nejlepší rajče bylo jedno, které vyrostlo úplně samo. Nevěřila bych, že to stihne. Ale nechala jsem ho jeho osudu a na jižním záhonku to fakt dalo. Byla to menší červená oválná rajčátka a chuťově dobrá. Tak jsem zkusila schovat semínka na příští rok a uvidíme. Také jsem v Bauhausu narazila na minizakrslá rajčátka, která jsou vhodná do květináče. To možná na příští rok také zkusím ve větším.

No a pak tu byla podzimní akce s tunou hlíny – navymýšlela jsem si keříky, ze starých palet jim udělala vyvýšené záhony a teď čím to naplnit – ono i „truhlík“ 40x40x40 cm vám pohltí přes 50 l hlíny. Takže z chaberské deponie jsem si objednala tunu hlíny. Měla jsem to spočítané, že mi něco málo zbyde. No a oni mi přivezli 1,2 t a to už byl trochu problém. Jakou koukala jsem, kolik kýblů hlíny se vejde do jednotlivých truhlíků/záhonků a i hromada zpočátku pěkně ubývala, ale pak konec. A co s tím? Nakonec to dopadlo tak, že jsem to s dětmi napytlovala a Vláďa to odvezl nadvakrát na zahradu do Střešovic. Několik pytlů jsem si nechala ještě na jaro, až budu odzimovávaat záhonky a několik kýblů padlo ještě na dorovnání několika ďolíků v trávníku. A zbylé, asi 4 kýble, jsem prostě poházela po trávě, že se to vstřebá. Keříky jsem hnedka po asi týdnu zazimovala, tak jsem opravdu zvědavá na jaro, co z toho bude a který přežije.

Takže tak to bylo letos.

A příští rok?

Na jaře zastřihnout meruňku. Některé větve vyloženě překážejí