by ·Komentáře: 2

Im Titlis Gebiet wartet ein spektakulärer Klettersteig auf dich.

To tedy sedí. Ale nepředbíhejme. Před dvěma týdny Vláďa hlídal děti a já s Honzou vyrazila na feratu. Tentokrát jsme děti nechaly na pospas babičce s dědou (nebo možná spíš babičku s dědou napospas dětem) a vyrazili spolu a s Honzou na další feratu. Vybral ji Vláďa a já mu věřila, že vybere něco obdobně lehkého, jako minule. No jo no, není lehké splnit všechny požadavky – aby to bylo kousek od Curychu, obtížnost, přístupovou cestu, atd. Na poslední chvíli se k nám připojil ještě jeden kamarád, který ač má trochu strach z výšek, tak lezení a feraty pořád zkouší. „Tak to bude ok“, říkala jsem si, když jde i on. Honzu jsme nabrali v sedm a vyrazili přes Luzern do Engelbergu. Dokonce jsem si i vzpomněla, že jsem tu už s Vláďou na jednom výletě byla. Vláďa musel hodně zavzpomínat 😀 Takhle on si výlety se mnou pamatuje. Vyjeli jsme lanovkou TITLIS Xpress z Engelbergu k Trübsee (mezistanice na cestě na vlastní vrchol Titlisu) a  podél Trübsee jsme ještě chvilku šli k sedačkovému Jochpass-Lift. Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Na tento trail narazil Vláďa na této stránce, kde je celá „procházka“ do detailů pěkně popsaná (v angličtině). I jen z fotek si uděláte představu, jaké to asi je (oficiální stránky zde). Paní píše, že s kočárkem mohou být problémy, že by si ho tam osobně nebrala. My to dali s Máťou s přehledem. Kus cesty s vystouplými kořeny trochu drncal a jeden super velký jsme museli přenést, ale jinak pohodička. Šli jsme horší.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

V sobotu ráno jel Vláďa, již tradičně, na kolo (jako vždy vyrážel ještě před šestou, než my vstali, a do desíti byl zpět, v nohách 50 km), pak popadl Máťu a šel s ním na 1,5 h procházku, aby se Maty prospal (zatím stále spí 2x denně, před obědem a odpoledne). Takže Vláďa dalších skoro 7 km.

Po obědě jsme pak všichni vyrazili na celo-rodinný odpolední výlet na kopec severně od Curychu – Irchel. Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře
Los

Ve Wildnisparku Zürich jsme byli naposledy před skoro třemi lety. Teď se tam prý narodilo hodně mláďat, není to daleko od Curychu, takže na příjemný odpolední rodinný výlet, jak dělané. Krokem jsme se po obědě procedily autem skrz centrum Curychu (uzavírky kvůli nějaké akci), pěkně jsme se (kromě Vládi) všichni prospali, opět se podivili nad cenou parkáče (10 CHF na den, jiná volba není), ale vzhledem k tomu, že park/zoo je zadarmo, je to pochopitelné, a mohli jsme vyrazit. Udělali jsme podobné kolečko jako minule, takže kolem bizonů (jeden z nich se tam zrovna sprchoval pod třešní! 🙂 ) a lišek (viděli jsme lišče), kolem losů, které jsme viděli opravdu pěkně zblízka, k srnkám a na kafíčko. Potom ještě hřiště a kolem kozorohů zase k autu. A to už bylo půl šesté večer, snědli jsme veškeré zásoby, sluníčko se sklánělo k obzoru a bylo moc příjemně. Při vjezdu do Curychu klasická zácpa, Maty dojedl druhou housku a konečně usnul (a vydrželo mu to až do rána). Eli hrála celou cestu hry na telefonu. A já v zácpě hodnotila auta, která vedle nás stála – samá BMW a Audi (nic z toho se mi nelíbilo :-D).

Fotky zde.

by ·Žádné komentáře

Po tohmle trailu Vláďa jel již několikrát na kole, tak nás sem teď vzal na rodinný výlet pěšky. S kočárkem se to dalo vesměs dobře projet. Trošku byl problém s parkováním. Vzhledem k tomu, že to je stále v Curychu, tak všude jsou modré zóny, tedy buď parkování s platnou parkovací kartou (rezidenti), nebo na hodinu s parkovacími hodinami. Parkoviště, které měl Vláďa vyhlídnuté, bylo jen na dvě hodiny. Nakonec našel jedno na šest hodin u tenisového kulbu. A mohli jsme vyrazit. Cesta podél potoka byla pohodlná a ve stínu, což bylo v pařáku, jako dnes, fajn. A pak přišla nejlepší část výletu – slon. Velký kamenný slon uprostřed potoka. Dalo se u něj i dobře cachtat (koupat úplně ne, tolik vody tam nebylo). A pak už jen nahoru nahoru zpět k autu. Celkem 5,8 km, dvě hodiny.

Jinak další povídání se spoustou pěkných informačních fotek najdete na mém oblíbeném blogu zde. A oficiální stránky zde.

Fotky zde.